V americkém Columbusu se v termínu 3. - 6. března konal slavný Arnold Sports Festival. Kromě tradičních soutěží v kulturistice nebo velkolepého EXPA zde probíhala i klání strongmanů. Jak tyto silácké souboje dopadly, jsme Vás již informovali, když jsme Vám přinesli report jak z profesionálního, tak z amatérského závodního pole.
Ve dnešním článku pro Vás máme slibované ohlédnutí za amatérskou částí soutěže od letošního jediného českého účastníka Jiřího Vytisky.
[Text: Jiří Vytiska] Jak to začalo nebo proč jsem tam jel, tady rozepisovat asi nebudu. Vždyť je to Arnold, to je ten důvod. Vyjel jsem už v úterý (závody byly v pátek), abych se srovnal s časem, poznal lidi a tak.
Hotel byl sice na periferii města, ale pouze 8 km od kongresového centra. A protože mě hned po příletu pěkně natáhl taxikář, tak jsem všude po městě jezdil "sockou". Člověk poznával město a mentalitu lidí trochu jinak než jako klasický turista.

Jiří Vytiska a Brian Shaw
Takže po úspěšném ubytování a adaptování na prostředí jsem jel ve čtvrtek do centra do hotelu, kde byl check-in. Tam jsem zjistil, že všech závodníků Arnold Amateur Strongman je dohromady 170. Tři kategorie ženské a tři mužské. V té nejtěžší nás bylo 40.
Ve čtvrtek večer byl meeting přímo v místě konání závodu. Tam nám vysvětlili, jak se věci mají, pravidla a časový plán, disciplíny, váhy, no prostě všechno. No a máme tu pátek 4. 3. 2016, na místě jsme museli být už v osm, rozcvičení, společné foto a tak. A v devět začaly závody.
Jenže je to trochu jinak, než jsme zvyklí. Na tlakové disciplíny bylo pouze šest stanovišť. A na běhací pouze čtyři. Šlo to od nejlehčích holek až po nejtěžší chlapy. A protože jsem měl číslo 168, tak jsem se dostal na první disciplínu po dvou hodinách. A tam jsem zjistil, že jsem na mistrovství světa - Arnold. V propozicích bylo psáno Log Lift 150 kg for reps. Jenže tam pořadatelé dali 160 kg for reps. No, nevadí, tak se s tím popereme. Tři opakování nejsou moc, ale... Na další disciplínu jsem šel po hodině a půl. Ohrada nebyla těžká (asi 330 kg, u nich nikdy nevíš), madla byla nezvykle kluzká, a protože nás byly takový mraky, tak to udělali tak, že jakmile položíš podruhé, končíš.
Třetí byl deadlift, jak už bylo psáno v reportu, tak to rozvádět nebudu, jenže to nebylo 306 kg, ale opět nezklamali a dali 314 kg. Dal jsem, co jsem dal, ale nic nenadělám. Nakonec běhací kombinace. Váhy byly opět trochu jinak než v propozicích, ale neubírali. Tady bylo zajímavé, že ty největší hromady měly problém to vydržet. Jak to dopadlo, už víte. Asi trocha zklamání, ale na druhou stranu, každý rok jsou jiné disciplíny a soupeři a je to Arnold - mistrovství světa, nejtěžší soutěž světa. Takže asi dobrý a v pohodě. Další věc je zažít atmosféru závodů takového formátu. Myslím si, že by si to měl vyzkoušet každý a pak soudit nebo radit. Když už bylo po všem, tak jsem si začal užívat svátku sportu v Columbusu, údajná denní návštěvnost na Arnoldu byla něco kolem 30 tisíc lidí. A když pak závodí ti největší a nejsilnější na světě a když dav vře, to se musí zažít.
Na nic se nechci vymlouvat a nebudu, ale u mě v práci mi řekli, že jsem blázen, když jedu sám. Asi trochu jo. Je to obrovská zkušenost. Česky mluvíš jen do telefonu, nikdo na tebe na závodě neřve a nehecuje tě. I když... Přes to všechno jsem se seznámil s několika lidmi z USA Strongman Corporation a musím říct, že je to fakt mazec, jiná země, lidi, možnosti. To, jaké týmy a soupeři tam byli, to už psal loni Čestmír Šíma, to se nezměnilo. Poláků přijelo deset s fotografem, trenérem, překladatelem. To stačí na to, udělat si obrázek.
No a v poslední řadě musím poděkovat lidem, bez kterých bych se tam opravdu nepodíval. V první řadě mojí úžasné ženě Páje, že mi věřila a pustila mě do Států. A pak sponzorům, bez kterých by to fakt nešlo - město Sušice a pan starosta p. Mottl, ČNFS a p. Patenidis, Tradiční kloub a p. Rybáček, Prášilský ráj a p. Zámiška, Pohřební služba Adámek a p. Adámek, Vak Servis Klatovy a kamarád a strongman Michal Šulc z Plzně. A taky děkuji Františkovi Brejchovi, že zařídil ubytování a věci kolem závodu.