Velký historický přehled: Silový trojboj v Československu a sousedních státech (IV.)

	Velký historický přehled: Silový trojboj v Československu a sousedních státech (I.)
	Velký historický přehled: Silový trojboj v Československu a sousedních státech (II.)
	Velký historický přehled: Silový trojboj v Československu a sousedních státech (III.)

V prvním díle jste si přečetli o začátcích vzpírání u nás a dozvěděli jste se, že už tenkrát (cca 1900) byly používány základní silové cviky tlak vleže (na podlaze), dřepy a mrtvý tah. Také už víte, že powerlifting vznikl v USA v polovině 20. století na základě požadavku nalézt protipól klasického vzpírání.

Druhý díl Vás seznámil s prvopočátky silové části kulturistických soutěží a jejími hlavními aktéry. Přečetli jste si o zavedení tzv. silové sestavy na evropské fórum a jak z této podstaty vyšly kulturistické svazy jednotlivých socialistických států. Byly zde uvedeny výkony a výsledky z nejstarších soutěží v našich zemích, počínaje rokem 1965, a pro čtenáře mladších ročníků něco o tehdejší atmosféře reálně-normalizačního socialismu vzhledem k zavádění sportovních novinek.

Ve třetím díle byly uvedeny výsledky prvních národních přeborů v České a Slovenské republice, zavzpomínali jste s autorem na úplné počátky soutěžení včetně uspořádání prvního mistrovství ČSSR, byli Vám představeni někteří významní závodníci a dozvěděli jste se o problémech ohledně měření sil se sousedními státy.

Čtvrtý a závěrečný díl popisuje skutečně historická mezistátní utkání našich reprezentantů se sousedy v Polsku a Maďarsku, přidává pro informaci tehdejší rekordy okolních států a uzavírá faktografický přehled.

Zde musím uvést pár slov k Miloši Šnajdrovi. V roce 1981 absolvoval pět náročných soutěží a ustavil řadu rekordů, k nimž se nikdo dlouho ani nepřiblížil. Na Ceně Jesenických hor nazvedal 745 kg (245 + 205 + 300 kg), v Maďarsku dal dohromady 820 kg, v Polsku ve stovce taky 820 kg, na přeboru SSR ve 110kg váze vyhrál součtem 795 kg (245 + 215 + 335 kg) a stal se mistrem ČSSR s trojbojem 822,5 kg (260 + 222,5 + 340 kg). V tabulce rekordů byl zapsán třikrát ve stovce a dvakrát ve stodesítce. Dodávám, že se stále zvedalo bez superdresů a superbandáží.

Další mezistátní utkání s Polskem se odehrálo v dubnu 1984 v Żorách u Katovic. Naši borci vyhráli jen tři kategorie (Raška do 56 kg - 435 kg, Fikar do 60 kg - 497,5 kg, Fanta do 75 kg), v ostatních jsme skončili třetí do 67,5 kg (Hála nedal základ v mrtvém tahu), druzí do 90 kg (Kostelník 770 kg), třetí do 100 kg (Kelner 697,5 kg) a třetí nad 100 kg (Zákostelský 767,5 kg). Odvetu se povedlo uskutečnit v únoru 1985 v Krnově. S výjimkou už tehdy vynikajícího Jana Luky, budoucího evropského rekordmana a mnohonásobného mistra světa (WUAP, WPA) masters, s nímž náš Kostelník prohrál rozdílem 2,5 kg, jsme porazili všechny polské závodníky. Do 75 kg byl první Stanislav Dufek z Mostu (627,5 kg), do 82,5 kg vyhrál Jiří Chmelař z Krnova (720 kg), ve stovce se Jaroslav Kelner zlepšil od loňského dubna o 92,5 kg (790 kg), do 110 kg opět kraloval Miloš Šnajdr (912,5 kg s pozvedem 367,5 kg) a Jirka Ondráček (850 kg) nepřepustil soupeři supertěžkou kategorii.

Odrazovým můstkem pro navázání kontaktů s Evropu se ukázalo mezistátní utkání PLR - ČSSR v listopadu 1983 v Mostě. Naši soupeři dovezli tým průměrných kvalit, v podstatě šlo o klubové borce, nikoliv o reprezentaci, nicméně co bylo důležitější, poprvé v dějinách soutěžili proti sobě trojbojaři ze socialistických zemí a kapitalistických států (tak napůl "načerno" přijeli lifteři z Norska, NSR a Belgie, pak závodili znechucení ponižující celní prohlídkou na hranicích, následně z toho málem vzešla tahanice na zahraničním oddělení ČSTV a výslechy od StB, jež podstoupil předseda komise) a podařilo se sjednat pozvání na ME 1984 v Norsku. Rovněž jsme poprvé viděli elastické dresy a mocnou silou nadité bandáže. Vzpomínám, jak si je němečtí borci navzájem utahovali a hrdelní bavorštinou si dodávali odvahu: "Drei hundert, Hansi!" Bylo očividné, že EPF má zájem rozšířit členskou základnu o socialistické státy, nějaké pokusy proběhly, až vším zamíchal listopad 1989... a dál už snad ani nejde o historii. Přesto jsem přesvědčený, že naši první účast na evropském kolbišti stojí za to připomenout. Vždyť už je to neuvěřitelných 29 let!

Report z mistrovství Evropy 1984 (autor pro Aktuality silového trojboje 1984)

Poprvé v historii ME v powerliftingu se takové soutěže zúčastnil socialistický stát a byla to ČSSR v zastoupení TJ SCHZ Lovosice. Jen takto se dal výjezd uskutečnit - nebyli jsme členy EPF a nesměli jsme tudíž startovat jako stát. Naše reprezentace tedy vycestovala jako oddíl! (To byly tenkrát kuriozity podobné "utajené" účasti Roberta Dantlingera na MS v Manile, kde reprezentoval Švýcarsko. Ale byli jsme rádi aspoň za to…) Výprava ve složení Anton Mihok, Miloš Šnajdr a doprovod vyjela ve středu 9. května vlakem z Prahy, aby po důkladném celním prošacování přes NDR, Švédsko a část Norska dorazila ve čtvrtek večer do místa konání Fredrikstadtu, rodiště Roalda Amundsena. Naše ambice nebyly nijak omračující - snad do 5. místa, Šnajdr možná snil o medaili. Tono Mihok nepodal svůj očekávaný výkon a skončil s trojbojem 522,5 kg sedmý v lehké váze, vyhrál Angličan Pengelly s 647,5 kg. Zjistili jsme, že zatímco naši borci měli jen bavlněný dres a gázové bandáže, VŠICHNI ostatní bez výjimky běžně používali elastické superdresy, tuhé nylonové bandáže a opasky jako zbrojnoši. Tahle velká trojka snad přidává na výkonu 30 až 50 kg, takže Mihok mohl nazvedat 550 až 560 kg. Tak to jsme zírali. Je to podobné, jako kdyby Pavel Ploc skákal z mamutího můstku v teplákách a na skočkách pro začátečníky.

Miloš byl před nástupem v typické rozšafné pohodě a cítil sílu na velkou šanci. Soupeři si jej kradmo prohlíželi a jistě zvažovali, kolik asi zvedne. Dřepy začaly dobře, i když na základy soupeřů ztrácel 60 kg. Ve vypůjčeném superdresu dal druhým pokusem 275 kg, při třetím s 285 kg si však natrhl úpon kvadricepsu v kyčli a sen o medaili se zachvěl. Lékař obstřik nedoporučil, tak se aspoň chladilo ledem a bolest tišila analgetiky. V tlaku Miloš zvládl 220 kg s doslova nekonečnou pauzou na prsou, na 225 kg však už byla příliš dlouhá. Poté jsme nasadili až směšný zajišťovací základ v pozvedu 315 kg, který vytáhl s napnutýma nohama. Pak bylo nutno vyčkat, spočítat potřebné a zvednout 352,5 kg na bronz. I když snad normálně napůl hračka, s natrženým svalem a málem se slzami v očích Miloš horu železa nepozvedl…

Jen pro úplnost, naši lifteři startovali v září 1987 na Baltském poháru v Gdańsku. V družstvech jsme obsadili 3. příčku za Švédy a Poláky, jednotlivé kategorie vyhráli Mihok (do 60 kg - 527,5 kg), Zdeněk Fanta do 75 kg (625 kg) a Milan Gabrhel do sta kilogramů (832,5 kg). Jiří Ondráček v supertíze dosáhl na 4. pozici (820 kg), měl ovšem před sebou tři hvězdy evropského liftu: Larse Noréna a Gustavssona ze Švédska plus Rudiho Küstera z Německa. Z druhého ročníku v roce 1989 putovaly domů další medaile. 52 kg vyhrál D. Skirkanič (475 kg, v roce 2005 se stal mistrem světa v bench-pressu), v 60 kg postoupil vítěz Mihok, příští mistr Evropy masters, na 562,5 kg, v lehké váze dominoval J. Trnka, budoucí medailista z ME, se 655 kg, váhu střední si trojbojem 690 kg pojistil S. Hoza, příští mistr Evropy a světa (GPC) masters. Váhu do 125 kg obsadil Miloš Šnajdr a po slabém výkonu (800 kg) bral stříbro.