Reklama:

Pavel Zadražil: "Teď pod každým závažím přemýšlíš."

4.995 zhlédnutí
Ronnie.cz > Powerlifting > Strongman

Český profesionální strongman a vítěz profesionální strongman ligy z roku 2018 Pavel Zadražil letos bodoval, kde to jen šlo. S výjimkou Golčova Jeníkova byl vždy na stupních vítězů, v Přelouči a Kolíně vybojoval post nejvyšší a bral zlato. Jenže Pavel se pak jel podívat i k našim východním sousedům a v Popradu bral taktéž zlato. Konkrétně na Tatranském silákovi už Pavel dvakrát na stupních vítězů stál také, ale tentokrát i tam bral kov nejcennější. S Pavlem jsme si poseděli, pokecali, spoustu věcí probrali a nejen o závodech přinášíme tento rozhovor.

Jak se máš, Pavle?

Pracovně, Aleši, to asi znáš, od loňského roku se spoustu věcí změnilo, lockdown tak nějak zamíchal s pracovní náplní všech lidí, co znám, někomu víc, někomu míň. Ale nechci a nebudu si stěžovat, práce je důležitá, ta nás živí. Co se přístupu a tréninku týče, tam mám změn víc.

Nějaké zásadní změny?

Jak se to vezme, změna pracovní náplně způsobila, že jsem po loňské sezóně úplně přestal cvičit, nebyl čas. Vlastně kolem a kolem nebyla ani motivace a ani nálada. Jak jsem po sezóně začal odpočívat, tak jsem pak zlenivěl a nechtělo se mi nic.

Jako vůbec nic? Kde jsi nakonec tu motivaci našel?

Fakt, normálně jsem se válel a nedělal nic. (smích) Na konci roku, když přišlo první uvolnění před Vánoci, tak jsem se donutil jít si zacvičit, hned se všechno vrátilo a já zas dostal chuť makat, jenže po dvou týdnech zavřeli a šmitec, jenže já už se motivoval k tomu, abych něco začal dělat. No a tak jsem si do pracovního skladu převezl činku, stojan na dřepy a lavici. A bylo.

A příprava na sezónu?

Ne, takřka žádné disciplíny, vůbec. Naopak jsem se základním tréninkem po konzultacích s odborníky snažil dát do kupy staré bolístky. Levé koleno (ne to operované), rameno od operace sice drží, ale nejde mi vrátit síla tam, kde byla, ani do tricepsu. S tím nejsem sám spokojený, už to holt není, co to bývalo. (smích) Do toho rok léčím úpony u pravého předloktí a bicepsu a to je opravdu běh na dlouhou trať. I když pokrok tam je veliký, ale ještě to dotáhnout do finále.

Co ti poradili nebo jak to řešíš?

Snažím se specificky upravit trénink tak, abych mohl fungovat a mohl to vše zatížit aspoň na prokrvení. Zatím se to vyvíjí pomalu, výsledky ale přijdou. Troufnu si říct, že mě léčí ti nejlepší z ČR. Jen tak to nevzdám, ostatně jako nikdy nic. (smích)

Takže jsi v Aši začal bez tréninku disciplín?

Téměř. Před Aší jsem byl dvakrát na disciplínách.

A hned druhé místo za Čestmírem.

Já poslední roky bojuju hlavně s hlavou, respektive s namotivováním se, a v Aši mi to sedlo. Disciplíny mi dost seděly až na jednu, tak i když jsem nebyl psychicky na 100 %, vyšlo to a jsem rád, že jsem byl na Čestově rozlučkovém závodě. S Čestmírem se hodně dlouho a hodně dobře znám a i po závodech jsme se spolu bavili a spoustu věcí probrali.

Bojuješ s motivací?

Ne, to ne. Ale celé roky se mnou jezdila moje žena Martina, ta mě motivovala na 150 %. Dodávala mi sílu, motivaci, soustředění a jistotu zázemí. Jenže teď máme rodinu a já po ní nemůžu chtít, aby strávila celý den se mnou na závodech, když děti ji potřebují víc. Ono by to bylo trochu sobecké, kdybych chtěl, aby si závody užívala jako já. Ona tam byla jako moje hlavní podpora, ale sama vlastně trpěla, protože se všechno točilo jen kolem mě. S příchodem rodiny se tohle muselo změnit a právě hlava mi to občas nedává. Nechci být sobec, a tak pracuji na tom, abych to změnil.

A co v Přelouči? Tam to vypadalo na sólo jízdu.

Tam byla škoda, že mi odřeklo i na poslední chvíli několik top profi závodníků. Nicméně to mohlo vypadat jako one man show, jedna disciplína druhý a zbytek vítězství, ale někteří z kluků mi celkem zatápěli! Ale Přelouč mám rád.

A jak to bylo na dalších závodech?

Tam jsem byl myšlenkami úplně jinde. Golčák prostě neumím! Byl narvaný konkurencí, já se absolutně nemohl soustředit, disciplíny mi až na jednu neseděly. Prostě to k tomu nebylo, asi i proto páté místo. Kluci byli prostě lepší. Zato Kolín překvapil i mě samotného, disciplíny, které tam byly, nepatří mezi moje oblíbené, navíc tak jako v Golčáku, jako bych tam ani nebyl. Nakonec to ale vyšlo. Někdy je prostě potřeba mít i trochu štěstí.

Zrovna v Kolíně to nevypadalo na štěstí…

Určitě tam štěstí hrálo roli, ale dobře no, asi šlo i o zkušenosti, vždyť závodím 13 let, tak to musí být aspoň někde trochu vidět, když nepočítám zdravotní stav. (smích)

A co Slovensko? Tam jsi jel v pohodě?

Slovensko bylo náročné, ony závody tam jsou na špičkové úrovni, většinou i plné výborných závodníků. Každý, kdo na Slovensko jel, ti může potvrdit, že se tam o nás starají naprosto vzorně. Na Tatranském silákovi jsem byl už potřetí. A opět to bylo moc fajn, i když nás tam bylo jako závodníků tentokrát málo. Holt restrikce vztažené ke koronavirové době jsou neúprosné. Každopádně cesta na Slovensko, tedy do Popradu, byla dlouhá, strašně jsem si přál jet s rodinou, ale jak jsem už řekl, nemůžu je nutit, aby se všichni kvůli mně přizpůsobili, to se bavíme o dvou dnech. V mém podání to bylo vlastně na otočku, v pět ráno vyjet, rozehřát, závodit, pak raut, focení se sponzory a ve čtyři ráno následující den jsem zase razil domů. Ale jak říkám, vstřícnost Petera Rekeneie a týmu lidí, co má kolem sebe v Popradu, to se jen tak nevidí.

To se dá pochopit.

Jo, kamaráde, už to není ta divočina, co bývala, teď pod každým závažím přemýšlíš, jestli neriskuješ zbytečně.

A jaké byly disciplíny v Popradu a jak byly závody připravené?

Závod pořádal Peťa Rekenei, jak jsem již zmiňoval, a jednalo se, myslím, o desátý ročník závodu Tatranský silák. On je místní a se všemi tam má hodně dobré vztahy, s lidmi, sponzory, prostě dlouho tam spolupracuje na dobrém jménu celého kraje. Takže závody byly bez chybičky, krásně připravené, vše doladěné do detailu, zázemí a servis prostě jedna pohádka. Disciplín bylo celkem šest. Log Lift na max, Car Deadlift s předním úchopem (jako činku), přehazování Atlasu 165 kg, Conanovo kolo, přenášení 100kg pneumatiky na 10 metrů, vyložit na stůl, 100kg sud 10 metrů zpět a znovu 10 metrů tam kachní chůze 230 kg a nakonec přitahování kamionu (do mírného kopce).

To nezní moc jednoduše. Co konkurence?

Bylo to fakt hodně těžký, na Car Deadlift měl být původně nový VW Golf Combi, jenže rampa byla krátká a my se tam nevešli, tak tam dali Audi A3. To mě překvapilo, jak je tohle mini auto těžký, odhaduju na zhruba 330 kg. To je jen příklad. Log na max byl taky maso. A konkurence, bylo nás tam pár, ale například Ivan Hryhorovskyy, to je starej pardál, ale furt má páru jak mladej kluk, Patrik Zelezka, silný a talentovaný mladík, Igor Petrík, nejsilnější muž Slovenska.

Jak závod probíhal?

Nezačal zrovna dobře. Základ na kládě byl 133 kg, to jsem dal, jenže pak na 143 kg jsem si špatně zavázal nohu a problém byl na světě. Těch 143 kg jsem ještě dotlačil, ale na 153 jsem už neměl. To mě trochu rozhodilo, ale poprvé v životě jsem začal vysloveně kalkulovat. Výsledky z klády jsem zahodil za hlavu, i když ve finále to nebylo tak špatný, a soustředil se dál na další průběh.

A ten byl?

Pak už to jelo jako na drátkách, právě Ivan Hryhorovskyy na tom těžkém Car Deadliftu dal 6 opakování, já jen vyvalil oči. Jenže mně se povedlo 7 a pak už nikdo nic, jen po jednom nebo dvou, Igor Petrík si na téhle disciplíně bohužel utrhnul triceps. To mě vrátilo zpátky do sedla, zbytek závodu jsem si hlídal. I když právě Patrik Zelezka mi solidně zatápěl. Na poslední disciplínu jsem věděl, že musím vyždímat všechnu sílu, co zbyla. A i tam jsem disciplínu vyhrál.

Jaké máš další plány?

Letos ještě jedu se Jirkou Žaloudkem a Zdeňkem Vávrou do Francie. Pierre Motal, kterého můžete znát z roku 2018 i z českých závodů, pořádá otevřený závod s mezinárodní účastí, tak se tam docela těším, i když jsem nervózní. Zas člověk uvidí nové věci a může se přiučit.

A máš nějaký cíl do Francie?

Jasně, nic si neudělat, nezklamat hlavně sebe, předvést výkon, na který mám, a pokusím se neztratit v poli.

A nějaké další plány do budoucna?

Nezranit se a zároveň se třeba i pokusit připravit na další sezónu. Nějaké další plány jsou, ale všechno je ve fázi příprav a zatím nechci prozrazovat. Až přijde čas a všechno bude připravené, určitě se rád zmíním.

Pavle, děkuju ti za dobrý rozhovor, snad se zase brzo potkáme.

Aleši, já děkuju tobě za rozhovor, měj se fajn.


Foto:
Igor Svítok


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínLegion Sports Fest Pro 2021 - výsledk...
MartinG (21:08) • Absolútny súhlas s Mikuc, lepšie by som to nenapísal. Regana vidím v budúcnosti dosť vy...
magazínLegion Sports Fest Pro 2021 - výsledk...
Neutralni typ (20:37) • Nevim pripomina mi Kucla, je to tim jaky hype kolem nich komunita vytvorila a ja jej ne...
magazínLegion Sports Fest Pro 2021 - výsledk...
Mikuc (19:08) • Koukni na něj pořádně, má všechno, dokonce i lýtka!, žádný defekt, ani na něm žádná sva...
magazínLegion Sports Fest Pro 2021 - výsledk...
Neutralni typ (18:29) • Paradoxne nejvi prekvapili 212 borci, ne jen Clarida ale i Burton, ktery mohl byt klidn...
magazínLegion Sports Fest Pro 2021 - výsledk...
Neutralni typ (17:05) • Jinak kazdy v tom Grimesovi vidi nejaky megatalent, ale me neprijde, nevidim na nem nic...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2021 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2021 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie