Reklama:

Strongman soutěže na Ukrajině očima Jiřího Tkadlčíka

Ronnie.cz > Powerlifting > Strongman

Úspěch Jiřího Tkadlčíka a českého týmu na Ukrajině
Zdravím čtenáře Ronnie.cz s dalším ohlédnutím za uplynulými zahraničními závody asociace Ultimate Strongman, kde jsem minulý víkend startoval nejen v jednotlivcích, ale také v týmech s česko-slovenskou výpravou 3 borců, které jsem si k sobě zvolil.

Jak již Ronnie.cz informovalo v reportu hned po závodech, jednalo se doslova o závodní víkend, kdy jsem sobotní den strávil na pódiu mistrovství světa v deadliftu strongmanů do 105 kg, nedělní den pak patřil právě týmovému mistrovství. Pozvání na závody Ultimate Strongman přijmu vždy velmi rád, přestože se jedná o novou asociaci, podmínky závodění jsou vždy velmi dobré, závody jsou rychlé a je o nás vždy dobře postaráno z hlediska ubytování, jídla i cestování po Ukrajině - k tomu ale později.

Když se nám před pár měsíci na Ultimate Strongman Team European šampionátu zranil můj kamarád a silný borec Peťa Pastýřík, byl jsem samozřejmě nesvůj nejen během závodu, ale i dlouho po něm, nicméně v momentě, kdy jsem obdržel pozvánku právě na týmový "svět", jsem zjistil, že se Pasťa (přezdívka Petra) nestihne zrehabilitovat, natož připravit. Dvě další jména byla jasná - stejně jako na Evropu jsem vzal za český tým Romana Grigara, mého sparinga, a Honzu Gruszku. Poslední jméno tedy zůstávalo dlouho neznámou, až padla nominace nakonec na Juraje Grigela ze Slovenska, který se jako jeden z mála nebál jet bez větší přípravy a byl schopen tělesnou váhu stáhnout do 105 kg.

Den před závodem jsme odlétali všichni společně z Prahy, společnost a podporu nám dělal můj kamarád Martin Zaremba a samozřejmě přítelkyně Valerie, já už pomalu stahoval odvodněním váhu z původních 109 kg do 106 kg (asociace toleruje váhu 105,9 kg), cítil jsem se ale poměrně dobře.

Dobrá forma se také ukázala druhý den na place MS v deadliftu, kam jsme odjeli odpoledne a kde jsem už po rozcvičce s 310 kg tušil skvělou formu! Situaci nám trošku zkomplikovalo jen zapomenutí trhaček na pokoji, kam se musela část týmu vrátit, vše se ale stihlo včas a díky stabilnímu připojení jsme mohli fanoušky uspokojit i online streamem na mé FB stránce, kde se během závodu sešlo na 900 lidí, kteří fandili!

Podporu jsem cítil dokonale a ve spojení s dobrou formou, kterou jsem si přivezl, jsem po pokusech 300 kg - 340 kg - 360 kg dal také světový rekord strongmanů do 105 kg díky potažené váze 382 kg!

K tomuto bych pro objasnění napsal pouze s vykřičníkem, že se jedná o strongman pravidla, trhačky jsou tedy povoleny, stejně jako dres, nelze to srovnávat s pravidly powerliftingu, kde je sice toto zakázáno, povoleno je ale naopak třeba sumo, což u strongmanů nelze!

Díky výhře jsem poprvé slyšel na závodech hymnu České republiky - na jiných závodech ji totiž nikdy neměli nebo hymny vůbec nepouštěli. Byl to pro mě skvělý okamžik a uvědomění si, jak daleko jsem došel.

Po závodech přišlo na řadu focení a další milé povinnosti, díky kterým jsem se například objevil v melitopolském a ukrajinském tisku! :) Mimo jiné jsme po závodech také s prezidentem asociace pro Ukrajinu vyjednali možnost pořádat příští rok velký světový závod na území ČR, takže i v tomto ohledu je na co se těšit!

Na druhý den jsme se přemístili tradičně do Záporoží do Kozácké haly, kde se konalo týmové mistrovství. Závod byl složen z 5 disciplín - běhacího Medley, Axle pressů, čelních dřepů, Medley jednoruček a Atlasových kamenů. Takticky jsme si s kluky předem domluvili, kdo půjde jakou disciplínu, i když nám taktika nakonec úplně nevyšla - ale popořadě!

Běhací Medley bylo složeno ze 4 disciplín, kdy každý z týmu musel splnit tu svoji a předat štafetu dalšímu. Nejkratší čas samozřejmě vyhrál! Já jsem se ujal jako první 380kg Super Yoku, kdy jsem doběhl nejrychleji ze všech zemí a předal štafetu Romanovi na trakař (ohrada). Roman udržel vynikají tempo a doslova přeběhl halu jako blesk! Byla to pro mě velká úleva i radost - Roman totiž na závod odjížděl s vážným zdravotním stavem, přes který se rozhodl zabojovat a za to mu patří moje poklona. Po doběhnutí s trakařem na konec předal štafetu Honzovi, kterého čekalo 5 přehozů s pneumatikou a sprint k poslednímu Jurovi, který tahal automobil. Bohužel se mu v polovině zamotaly popruhy při uklouznutí, a tak měl čas pomalejší - i tak jsme ale nastartovali závod 2. místem za vítěznou Ukrajinou.

Pozici jsme udrželi i po Axle pressech, kde jsme zvládli 12 opakování se 130 kg a také po čelních dřepech s 200 kg. Tato specifická a netypická strongman disciplína potrápila kromě Ukrajinců snad každého! Já sám jsem dal 3 opakování, čímž jsem zajistil upevnění 2. pozice, po mně nastoupil Juro, který dal 2 opakování, a Roman, který bohužel nevydřepnul.

Bohužel, velký bodový náskok jsme ztratili nad Norskem při další disciplíně - Medley jednoručkách. Medley se skládalo ze 70, 80, 90 a 100 kg, kdy můžou jít 3 členové týmu jakkoliv, jen si musí mezi pozvedem předat štafetu. Tým zvedá ve výše napsaném pořadí jednoručky v časovém limitu 3 minut - úkolem je samozřejmě zvednout toto kolo jednoruček co nejvícekrát. 70 kg bylo pro Romana jako procházka růžovou zahradou, 80 a 90 kg jsem si zvedl v pohodě já, 100 kg měl pak zvednout Honza. Bohužel, i když jsem si myslel, že "stovka" už pro mě bude vždy easy, deadliftový závod v kombinaci s únavou z probíhajícího závodu způsobil, že jsem ani já stovku nemohl zvednout. Do konce limitu jsme se tak prakticky jen střídali s Honzou a Romanem a zkoušeli, kdo jednoručku vyrazí.

Norsko bohužel před touto disciplínou oznámilo zraněného člena týmu, a tak místo něj nastoupil Andrey Anayev, borec, který nám suploval na "Evropě" Peťu Pastýříka a jehož oblíbená disciplína je jednoručka! :) I díky němu nás Norsko na disciplíně porazilo a jak jsem již psal, stáhlo bodový náskok. Na poslední disciplínu - Atlasy - jsme tedy nastupovali pouze s náskokem 1,5 b před Norskem a ztrátou asi 6 bodů na Ukrajinu. Ta tedy již nebyla ohrožující, my ale bojovali o stříbro. Disciplína byla vymyšlena jednoduše: 160kg Atlas se přehazoval přes laťku 1,25 m vysokou a střídat se mohli 3 členové týmu v limitu 3 minut.

Těžko říci, proč nám nebylo přáno, nicméně i když jsme šli až po norském výsledku a věděli, že musíme udělat 16 opakování, podařilo se nám jich udělat jen 14 - v polovině limitu se nám totiž posunula platforma na zvedání Atlasu a já tak stál na hraně a neměl jak zvedat. Rozhodčí sice po chvilce stopl limit, ve zmatku jsme ale situaci neuměli vyřešit s chladnou hlavou a nechali se rozhodit (já Atlas 2x pustil, což mohly být ony 2 pozvedy). Platformu jsem sice oběhnul a zvedal tak, aby to bylo bezpečné a možné, i tak jsme ale na číslo 16 nedosáhli.

I když přišla bezprostředně po Atlasech malá naděje na reparát, protože se rozhodčí shodli na neobjektivitě podmínek, nakonec byla námitka zamítnuta a my tak o půl bodu vzali bronz za stříbrným Norskem!

Jak jsme se ale později na pokoji s týmem shodli, jsme rádi především za šanci vůbec stát na takovém závodě po boku špičkové Ukrajiny nebo Kanady, Gruzie a dalších a jsme rádi, že jsme si závod dokázali také užít! Kanada i Ukrajina jsou vždy záruka fair play a skvělé atmosféry, za což jsme moc vděční, já totiž vždy říkám, že o zážitky a zábavu jde především! Proč bychom jinak jezdili po světě, když bychom se nechtěli bavit a užít si závod?

Takže i když druhý den česká hymna nehrála, jsem moc vděčný i klukům, že přijali šanci a že se mnou vycestovali, že bojovali, nevzdávali se a že v nich mám dobré parťáky, se kterými jednou to zlato vezmeme, slibujeme! :)

Ale než se to podaří v týmech, zkusím to, s dovolením, už 17. prosince, tedy za 8 dní, na World´s Strongest Man 2017 v Americe, kam právě odlétáme. Podle posledních tréninků i dlouhodobé formy bude World´s Strongest Man skutečně mým závodním vrcholem nejen proto, že je letos poslední, ale také proto, že je to závod nejdůležitější a největší.

Držte mi, prosím, palce - hymna je připravena, a já taky! :)

Jirka Tkadlčík


Dodatek Romana Grigara

Dostat se na takové závody je pro mě velká čest. Vzhledem k tomu, že jsem na téhle úrovni v podstatě začátečník, tak jezdím sbírat cenné zkušenosti, které jistě v budoucnu uplatním. Měl jsem u tohoto závodu jediný plán - takový, jaký mám vždy - vydat ze sebe maximum. Myslím si, že to se mi povedlo. Třetí místo je taková třesnička na dortu. A že jsme mohli být i druzí? Počkejte příště.

Disciplína, která mi udělala největší radost? Medley, kdy jsme si všichni rozebrali to, v čem vynikáme. Padla na mě úchopovka, což by mi problém dělat nemělo. Byla to však nezvyklá disciplína, kterou jsem si nikdy nevyzkoušel a vzhledem k menším problémům na place jsem neměl možnost si ji pořádně ani osahat před tím, než půjdeme na ostro. U této disciplíny se mi nejspíš povedlo dostat do nějaké flow, protože sám si ani nepamatuji, jak jsem si vedl. Zpětně na videu jsme zjistili, že jsem běžel docela dobře a oproti soupeřům to zaběhl za nejlepší čas.



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2018 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2018 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra