Reklama:

Marek Motlíček: "Patřím
k plemenu bojovníků." (II.)

Ronnie.cz > Powerlifting > Bojové sporty

Pokračování rozhovoru, jehož první díl jsme Vám přinesli v minulém týdnu.

A tohle jsi všechno v tom stresu a taky v momentě, kdy ses sám musel bránit, vnímal?

Vnímal, ale na to taky člověk musí mít dar, nebo musí být školený a trénovaný. A navíc, když se mi podařilo sestřelit ty mé dva frajery s noži, měl jsem trochu víc času. Jenže ono to hrálo stejně pořád pro ně, protože jich bylo víc. To sestřelíš jednoho, přijde druhý, sestřelíš druhého, přijde třetí... A když jsem viděl, jaké má problémy kamarád, napadlo mě, že si zahraju na policajta. Vytáhl jsem nějakou průkazku, co jsem našel a zařval, že jsem policajt. Na to trochu přibrzdili. Pak jsem strčil ruku do podpaždí, že už to jako vytáhnu, jestli nepřestanou do kámoše bodat, a když to viděli, tak se na to vykašlali a vycouvali. Měli jsme štěstí. Nevím, co by bylo, kdyby taky vytáhli zbraně. Já totiž žádnou neměl. „To by mě zajímalo, čím jsi je chtěl zastřelit, vole,“ smál se pak strašně ten kamarád, protože po takovém stresu přichází většinou smích.

Smál se? Vždyť byl pobodaný, ne?

Měl štěstí. Na sobě měl totiž tlustou péřovou bundu, která nešla pořádně propíchnout, takže měl na sobě asi jen centimetrové rány. V bundě měl ale asi 6, nebo 7 vpichů, ze kterých lítalo peří a tomu jsme se strašně smáli. Vypadal jako kuře. Ale ta bunda mu zachránila zdraví, možná i život. Prostě ti Dagestánci byli amatéři. Kdyby chtěli, tak z něj tu bundu svléknou, nebo ho podříznou pod krkem. Takhle z toho kamarád vyšel dobře, jen s podělanými kalhotami, ale to se stane, když je člověk v ohrožení života.

Volali jste pak policii?

Ne. Přemýšleli jsme nad tím, ale pak jsme si řekli, že si stejně nepomůžeme, protože oni je nechytí.

Někteří z kluků, kteří tam tehdy byli s vámi, utekli. Není útěk přece jen někdy lepším řešením?

Jo, někdy je nejlepší, když si člověk vzpomene na to, jak běhal ve čtvrté třídě čtyřstovku, a radši uteče. I s tím mám svou zkušenost. To jsme jednou zase slavili nějaké medaile, když kamarád našel v Lucerně na zemi 5000 Kč. Všechny nás tedy pozval do hospody a mi to hned prochrupli a byli v dobré náladě. K ránu nám ale vyhládlo, tak jsme si šli na Národní třídu koupit gyros a jak tak stojíme ve frontě, přijdou nějací dva frajeři a přeběhnou nás. To chování jsme nepochopili, a tak jim jeden kolega řekl: „Hej hoši, tady je fronta, dozadu.“ „Drž hubu, co se ti nelíbí?“ dostal odpověď, no a už to začalo. Ten cizí borec byl boxer, tak ten náš kluk dostal „bim bim“ po boxersku, ale ustál to. Dostal další, ale zase to ustál a zároveň se mu dostal na tělo, takže s ním švihnul na zem, chytil ho do páky a řekl, ať se vzdá, nebo mu klidně zlomí ruku. Takže boxer zaplácal na znamení, že se vzdává, a skončilo to. Oni nasedli do auta a odjeli pryč. My se zatím najedli, kluci šli domů a já zůstal na zastávce sám. A jak stojím na té Národní třídě, přijelo auto. Auta normálně na tu zastávku nesmí, ale já myslel, že to jsou nějací kameloti a protože jsem byl unavený, nevěnoval jsem tomu pozornost. Jenže z auta vyskočili tři frajeři, jeden na mě ukázal prstem a říkal: „Hele, to je jeden z nich.“ Chlapi šli hned ke mně, na nic se mě neptali a hned bomby. A tak jsem se se všemi třemi začal štípat. Vždycky jak jsem s jedním spadl na zem, tak jsem mu dal hned tečku pěstí, ale to už do mě kopl druhý, takže jsem šel bojovat zase s tím a pořád dokola až už jsem byl unavený. Oni se na mně točili jako na kruhovém tréninku. A tak jsem si řekl: „Hoši, jste tři, furt tady padáte, já furt dostávám, kašlem na to, kurňa, poroučím se, zdrhám.“ Jenže jak jsem byl unavený, rozběhl jsem se a napálil to rovnou do značky s jízdním řádem. Byla to taková rána, že mě to roztočilo, ztratil jsem orientaci a místo abych pokračoval a běžel od nich, běžel jsem jim naproti. Po třech krocích jsem se tedy zarazil a vyhrknul jen: „Jéžiš!“ A to je tak rozesmálo, že se na mě vykašlali a nechali mě běžet. Bylo to opravdu strašně komické. Napálil jsem do té značky takovou silou, že se ohnula a já si málem obtiskl všechny jízdní řády na čelo. Později jsem se dozvěděl, že jedním z těch chlapů byl vyhazovač, prý normálně fajn člověk, takže jsme se později potkali, podali si ruku a ještě se tomu zasmáli. On si mě pak dobíral a ptal se, v kolik že mu to jede. (smích)

Tak to byl ve finále vtipný příběh. Máš nějaký, který zas tak humorně nedopadl?

Jo, na vojně jsem měl takový delikt. Byl jsem jednou jako voják na diskotéce a teď si představ, že tancuješ s holkou a najednou přijde nějaký žárlivec a začne na tebe startovat. A ty si říkáš: „Stojí mi to za to, nebo nestojí?“ Jenže ve dvaceti je člověk taky takový kohout, takže když mě vyzval ven, šel jsem. Než jsem přišel, byl on už vysvlečený do půli těla, dělal nějaké sestavy a snažil se vzbudit hrůzu. Jenže když se někdo takhle vysvleče, tak to už čteš jeho profil...

Jsi do takové míry psycholog?

Život je psychologie. Život mě hodně naučil, hlavně u těch vrátek, kde pořád pracuješ s lidmi. Ale vrátím se k té diskotéce. Když jsem tam viděl toho chlapíka poskakovat, hned jsem si pro sebe říkal: „Tak ty půjdeš.“ „No tak zaútoč,“ řekl jsem mu. On po mně vyjel, já udělal takový osobní chvat, hodil jsem s ním a on, blbec, spadl tak blbě, že si prolomil koleno. Ono to samozřejmě nejde jen tak někým hodit, protože tam může ležet kámen, cokoliv, ale člověk prostě udělá to, co má zautomatizované.

A byl z toho tehdy nějaký problém?

Byl. Ráno přijela vojenská policie, sbalili mě a jako vojáka zavřeli. A já jim řekl pravdu, nesnažil jsem se z toho nijak nečestně vykroutit. Řekl jsem, že on mě vyzval ven, zaútočil a já udělal tenhle chvat a smůla... Jenže trestaný je ten, kdo ublíží, takže jsem dostal 18 měsíců podmínku. No ale díky amnestiím Václava Havla, který byl zvolený prezidentem, mi byla část podmínky zrušena, takže jsem byl potrestaný ne na 18 měsíců, ale na rok. Trest jsem si nechal zahladit, takže mám dnes zase trestní rejstřík čistý.

To je ale asi stav dost složitě udržitelný, když člověk pracuje jako vyhazovač.

Je to práce nevděčná, protože spousta lidí si myslí, že tohle dělá jen někdo s IQ tykve. A je to také stresující, protože když má někdo, jak se říká, zbrojní pas na ruce, je to v případě konfliktů hodně přitěžující a nezřídka z toho vyjde lépe ten, kdo přišel dělat bordel, než my, kteří jen děláme svoji práci. Takže ke všemu dnes voláme policajty. Když budu mluvit za sebe, tak jsem-li v práci a někdo dělá problémy, nastupuje vždy nejdřív diplomacie. Řeknu: „Dobrý večer, prosím, mohl byste...“ Když začne držkovat, otočím se, napočítám si do pěti a zkouším to zase v klidu. Jenže bohužel, někdo dnes zaměňuje slušnost za slabost a drzost bere za normální společenské chování...

No takovým by možná občas výchovný záhlavec, který nedostali doma, prospěl.

Taková „kalouskovská výchovná“ by někdy neškodila, ale není facka jako facka. Já vím, že někdy škoda rány, která padne vedle, jenže dnes žijeme v jiné době, moderní. Dřív se chlapi spolu poprali a kdo byl lepší, vyhrál. Dnes to je spíš o bitvách právníků a vyhrávají peníze, moc a korupce.


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

23.02.06:18badevil - To je jak poslouchat 15ti lety kluky kdyz si vymysli histo..-3
22.02.22:39Arnie(CZ) - Taky se připojím, hodně zajímavý a vůbec, parádní článek *..+1
22.02.22:37Horyn - ***-5
22.02.16:19Marinus - zatim asi nejlepsi clanek na ronnie.cz+2
22.02.16:01cutlerjakstehno - způsob, jakým fungují státní zastupitelství a soudy v téhl..+1
22.02.15:33Peca - konecne po dlouhe dobe poradny clanek,ktery lze precist je..
22.02.12:47cutlerjakstehno - někdy je zajímavý sledovat, jaký konflikty se dějí na ulic..
22.02.12:47Mictian - Trochu mi to připomíná vzpomínky Barona Prášila. :) Ale to..-4
22.02.12:43wojceek - Takových rozhovorů více...*79* +2
22.02.12:24TommyTee - Druhá část ještě lepší než první. Opravdu mě to hodně zauj..+3
22.02.12:04cutlerjakstehno - zajímavej rozhovor.
22.02.11:29Mike6 - Marek je příkladem každého sportovce a pokorného člověka. ..+5
22.02.10:27Gerallt - tohle patří k absolutní špičce co jsem tu četl..+8
22.02.10:24Boban123 - Parádní rozhovory s tímto pánem,těším se na další,doufám ž..+5
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 98 sekundami?



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2020 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2020 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra