Reklama:
Hydro od Smartlabsu 2000 g + 908 g ZDARMA
Nejrychleji stravitelný legendární protein nyní v extrémní akci! Více zde.

Marek Motlíček: "Patřím
k plemenu bojovníků." (I.)

Ronnie.cz > Powerlifting > Bojové sporty


Jméno: Marek Motlíček
Datum narození: 26. 9. 1973
Znamení: Váhy
Bydliště: Praha
Vzdělání: Sociálně právní akademie
trenér II. třídy
Sport: judo (3. dan), jiu jitsu (2. dan)
Sportovní úspěchy: reprezentace ČR v judu - 8 let
2x titul +78, 90 kg, ČR
4x vicemistr +78, 100 kg, ČR
1x vicemistr Open Absolutka bez rozdílu vah
4x mistr extraliga USK Praha
1x mistr extraliga ASVŠ
1x vicemistr Dukla Banská Bystrica
1x vicemistr Baník Ostrava
5. místo na ME do 18 let
kvalifikační boje o postup na OH v Atlantě a Sydney
5. místo na MS Unifight, 90 kg
Zaměstnání: trenér Centra sportu Ministerstva vnitra, kaskadér (Filmka-Stunts), vyhazovač
Kaskadérsky se podílel na filmech: Příběh rytíře, Doom, Rudý baron, Mission: Imposible, Wanted, Missing, Hartova válka atd.

Marek Motlíček se od mala věnoval judu, díky kterému žije život, ve kterém se skutečně nenudí. Několik let byl profesionálním judistou, poté pracoval u policie jako instruktor sebeobrany, nyní dělá trenéra v Centru sportu Ministerstva vnitra, zároveň pracuje jako vyhazovač a když přijde nabídka, tak i jako kaskadér.

Zažil toho hodně. Jako kaskadér si zahrál ve filmech společně s takovými hvězdami, jakými jsou Bruce Willis, Morgan Freeman, nebo Tom Cruise, jako vyhazovač a judista zase zažil horké chvilky, které ale vůbec nebyly "jen jako".

Prostě, tenhle chlap není žádné ořezávátko a jestli se někdy vypravíte za zábavou do Lucerna Music Baru, hezky pozdravte a chovejte se slušně, protože právě tam na pořádek dbá Marek Motlíček.

Marku, pocházíš z Ostravy, což je, zdá se, poněkud drsnější kraj. Ovlivnilo tě nějak tohle prostředí?

No, je to „region rázovitý“, jak zpívá Nohavica, to je pravda. Asi je to tím, že kvůli práci v šachtách a hutnictví se tam kumulovala směsice lidí - Poláků, Moraváků, Čechů i Slováků, každý měl jiné názory, a tak si to museli nějak vysvětlit. A někdo ručně a někdo stručně. (smích)

Takové prostředí je ale asi dobrou školou pro budoucího vyhazovače. Jak ses vlastně k této práci dostal?

Judo vás jako profesionálního sportovce neuživí, takže takový vedlejšák se hodí.

Dobře, takže nouze na tebe přišla kdy?

Tak ono to spíš bylo o tom, že když je člověk mladý, chce se hezky oblékat, bavit se, a tak má vyšší finanční nároky. Já začínal jako vyhazovač v Ostravě na jedné dětské diskotéce, kde se případné konflikty daly „uřvat“. Pak jsem přišel do Prahy, kde jsem chodil občas na dveře na záskoky, ale v roce 2000, kdy jsem skončil jako profesionální judista, jsem to začala dělat večer co večer.

Dělá tuhle práci hodně sportovců z bojových sportů?

Ano. Někdo si přivydělává tím, že jde ze stavby na melouch na jinou stavbu, my si zas jdeme po tréninku přivydělat zjednáváním pořádku. Mám takový životní postoj, že s lidmi je to stejné, jako se psy. Někdo se narodí jako bojový typ, jako je rotvajler, pitbull, nebo dobrman, jiný rád běhá jako třeba chrt a někdo je zase spíš taková polštářová čivava, která sedí doma a nechá se rozmazlovat. No a my jsme nejspíš ti bojovníci.

K jakému plemenu by ses přirovnal ty osobně?

No, já bych řekl, že takový nějaký kavkazský ovčák. Ten je dobrý, inteligentní... Takže tím o sobě říkám, co asi jsem. (smích)

Takže se cítíš být kavkazákem?

Asi ano, s fantazií a nadsázkou.

Ovšem zatímco bojoví psi nejsou trestně odpovědní, lidé ano. Nemáš strach, že jako bojovník na dveřích jsi stále jednou nohou v kriminále?

A taky v hrobě. Pravda je, že je to někdy ošemetné. Člověk těžko určí míru, kdy jde o sebeobranu, nutnou obranu, nebo krajní nouzi. Vše bývá strašně rychlé a není čas se rozhodovat. Tam člověk musí rychle reagovat podle toho, co na vás kdo vytáhne, jestli nůž, nebo pistoli...

Na tuhle práci musí mít člověk asi povahu. Řekl bys o sobě, že jsi rváč?

Řekl bych, že do určité etapy života jsem byl. Ale ne, že bych spory vyvolával. Nejsem typ, který se vyloženě potřebuje poprat, nebo někoho zbít. Já jsem si vždy nechal hodně šlapat po hlavě, myslím verbálně. V tomhle jsem byl vždy hodně nad věcí, nechával lidi, ať si klidně žvaní, a nikdy jsem nic neudělal, dokud mě ten druhý třeba nechytl za oblečení. Jakmile mi někdo takhle naruší můj prostor, je to už výzva a v ten moment já reaguji. A bohužel vyhraje jen jeden a většinou jsem to byl já.

Však jsi měl také profesionální trénink. Oni lidé často ani netuší, do koho se to navážejí...

To nikdo nemá napsané na čele.

Dokázal bys říct, kde a případně kdy byla tvoje služba na dveřích nejtěžší?

Řekl bych, že nejsložitější to bylo po revoluci někdy po roce 1990, kdy se sem navezli různí mafiáni, kteří vydělávali peníze drogami a obchodováním s bílým masem a mezi sebou soupeřili o moc a do určitých podniků si chodili vyřizovat účty a masírovat se, kdo má víc peněz. To byla skupina lidí, kterou jsem na dveřích nikdy neměl rád, protože člověk si bojovým sportem pěstuje duši a určitou etiku a najednou vidí šmejdy, kteří neumí ani kotrmelec a schovávají se za peníze a vliv jiných libových frajerů. Tou dobou jsem pracoval v podniku, který byl v tomto ohledu dost divoký, a museli jsme řešit řadu konfliktů. Výhodou ale bylo, že jsme jako vyhazovači a sporťáci drželi pospolu, takže když se někde něco semlelo, dali jsme si echo a na místo se sjelo třeba padesát vyhazovačů z celé Prahy na pomoc.

Takže vy se navzájem znáte?

Hodně se známe. Za těch deset let, co to dělám, se člověk dost seznámí a hlavně všechno to jsou většinou sporťáci a lidi, co fakt něco umí.

Míváte u sebe na dveřích nějakou zbraň, nebo alespoň pepřák?

Dřív jsem míval u sebe legálně drženou zbraň už kvůli tomu pocitu, že mám v kapse ještě patnáct dalších kámošů, kteří jsou rychlejší než já. Bohužel jsem ale za jednu nevinnou facku o zbrojní průkaz přišel. Ovšem ono mít zbraň je stejně o průser...

Jasně, odstřelit někoho by ti asi hodně zkomplikovalo život.

Tak člověk se bojí, ale na druhou stranu, když na mě někdo tasí zbraň, je to pak buď já, nebo on. Každý má nějaký pud sebezáchovy a nikdo se nechce dát střelit za nějakých 1000 nebo 1500 Kč za večer.

Takže už na tebe někdy někdo vytáhl pistoli?

Každý tu zbraň spíš jen ukazoval, protože ne každý tu z toho chce dělat divoký západ. Ale jednou na mě vytáhl zbraň jeden Ital a já mu ji sebral, ani jsem nevěděl jak. On ji na mě namířil a já udělal jen to, co jsem měl zautomatizované ze sebeobrany.

To v tobě vážně ani nehrklo, že by ji třeba opravdu mohl použít? To by byl zřejmě rychlejší než ty...

Já v tu chvíli ani neměl strach. Bral jsem to spíš jako hrozbu, i když jsem si nemohl být jistý. Psychicky je ale víc nepříjemný nůž, ten víc bolí...

Jenže když tě bude chtít někdo zastřelit, moc s tím neuděláš, ale s nožem se k tobě bude muset přiblížit a to je zase tvoje parketa.

Jasně, můžeš mít tisíc pásků a danů ze všech bojových umění, ale když někdo udělá „pic“, tak je po všem a pásky ti dají akorát tak na věnec a každý si jen může lámat hlavu nad tím, jaký jsi byl borec. Důležitý je ale moment překvapení a kdo je lépe připraven, může vyhrát. Samozřejmě důležitá je i vzdálenost. Když jde o kontakt, nebo vzdálenost na jeden, dva metry, tak má člověk šanci bránit se, zpacifikovat a odzbrojit. To jsme takhle jednou, ale nebylo to v rámci práce, šli po nějakém závodě oslavovat do hospody medaile a pak jsme šli na diskotéku. A tam měli naši kluci konflikt s nějakými Dagestánci, samozřejmě kvůli holkám. Dagestánci dostali na držku, jenže se s tím nesmířili. Zavolali svoje koně, kteří přijeli dvěma Mercedesy, vyskákali z nich, obklíčili nás a co teď, když jste obklíčení. Policajty nestihneme zavolat, než přijedou, bude po nás, tak nezbývalo, než se jim postavit, a to i s vědomím, že jim bude klidně jedno, když nás zastřelí, protože policie je stejně nechytí a oni se v klidu vrátí domů aniž se jim něco stane. No, takže nás obklíčili, vytáhli nože a byla bitva. My jsme měli, jak se říká, trochu v kouli, byli jsme trochu podnapilí...

To byla asi velká nevýhoda, ne? Reakce jsou pomalejší...

Ano, reakce jsou pomalejší, ale myslím, že u těch sportovců až tak moc ne. Oni mají ty smysly tak vycvičené, že fungují dobře, jen se uklidní.

Takže si celou tu situaci vybavuješ jasně?

Velmi jasně. Bylo nás tam pět, ale ne každý má takovou psychiku, aby bojoval a neutekl. Na ulici to není sportovní zápas a člověk nemůže čekat, že přijde rozhodčí, který to odpíská. Tam je to buď já, nebo ty. Takže nastala situace, kdy jsme se museli prát. Dva z našich si probojovali cestu ven a utekli, ale tím nás hodně oslabili a my zůstali tři na sedm útočníků a pak už jen dva.

Co se stalo s tím třetím? Ten utekl také?

Jo, dostal na držku a utekl, protože se lekl těch nožů. On ne každý z judistů se v takové situaci umí bránit. Jsou to sportovci, a tak nejsou zvyklí bojovat v prostředí, kde neplatí žádná pravidla. Strach jim to nedovolí, přestože ten potenciál mají.

Tak co jste při tak veliké přesile dělali? Nepřichází v takové chvíli panika?

Panika ne. Ono srdce se rozbuší, ale díky adrenalinu se člověk stává obezřetnějším, zbystří se smysly, zafunguje podvědomí a reflexy, což pomáhá. Ale ani to nepomůže, když je velká přesila, a tak měl kamarád problém. Šli na něj tři a on nezvládal. Viděl jsem ho, jak leží na zemi, drží jednoho ve sportovní pozici a nakládá mu, ale zapomněl na ty další dva. Byl zvyklý bojovat jeden na jednoho a myslel, že to bude nějaká férovka, ale tak to nebylo a ti dva do něj začali, jak tak ležel na zemi, bodat. Do zad, do boku, píchali do něj jak do kuřete...

Na výsledek této pouliční bitvy a na celý druhý díl rozhovoru se můžete těšit v příštím týdnu.


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

16.02.08:35Mike6 - super článek, je vidět že ví o čem mluví. sám dělám MMA a ..+3
15.02.22:32cutlerjakstehno - marku motlíčku, kup si bouchačku *22* -3
15.02.21:27Horyn - tak to je moc zlo :/ ...Nůž je hnus.+2
15.02.19:12martin_killer - A sakra ... tak to jsem zvědavej jak to dopadlo :-(+3
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
Zodiak411 (23:05) • Já to snad nějak zpochybňuji? Pouze poukazuji na to, že člověk s odstupem let vidí vše...
magazínMr. Olympia 2019: výsledky a fotograf...
Mikuc (21:28) • Byly podstatně rozpačitější a kontroverznější Olympie, roky si každý doplní dle svého,...
magazínMr. Olympia 2019: výsledky a fotograf...
tomášekp (20:26) • Kolik si viděl Rusů na Mr. Olympia?????
magazínMr. Olympia 2019: výsledky a fotograf...
tomášekp (20:25) • Ať se koukám jak se koukám, je to vítězství B.C. takové z nouze ctnost....
magazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
tomášekp (20:08) • Jestli tomuhle říkáte sentiment, tak já tomuhle říkám kvalita připravenost, když se kou...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra