Česko-slovenský pohár strongman týmů #4 (Partizánske) 2011 - reportáž

Tento rok přišla Slovenská asociace silných mužů (SASIM) historicky poprvé s nápadem realizovat celý seriál týmových soutěží strongmanů (reportáž z prvního kola, druhého kola a třetího kola). Celá akce vyvrcholila o víkendu ve městě Partizánske finálovým kolem, nad kterým převzal záštitu primátor Dr. Jozef Božík.

Po předchozích kolech byl stav 2:1 ve prospěch slovenských borců. Poslední utkání mělo proto rozhodnout nejenom o vítězi v Partizánskem, ale také o celkovém šampiónovi. Pro případnou remízu byla připravená závěrečná rozhodující disciplína.

Log Lift

Do kotle diváků, kteří se tísnili na náměstí, jako první nastoupil tým ČR, který se měl popasovat s neoblíbenou disciplínou - zvedání klády o hmotnosti 110 kg. Vzhledem k výkonům v předchozích kolech, kde vždy dominovali slovenští kolegové, český tým takticky zvolil provedení této disciplíny čistě exhibičně. Výsledných 5 opakování, které provedl Jan Pluháček se Zdeňkem Pilcem, bylo v porovnání s výkonem Slováků zanedbatelné číslo a první vítězství si připsal tým SR.

Farmer's Walk

Rychlostní disciplíny bývají doménou českého týmu a nejinak tomu bylo i v Partizánskem. Štafetový běh se 120kg kufry a 100kg traverzami zvládli borci v čase lehce pod minutu a spravili si chuť po předchozí disciplíně.

Atlas Stone Medley

Poměrně netradiční úkol čekal na závodníky v třetí disciplíně. Štafetový běh se 100kg betonovými koulemi kombinovaný s vyložením 130kg koule na sud ale opět zvládlo lépe družstvo z ČR. Aktuální stav byl tedy 2:1 ve prospěch ČR.

Tire Flip 600 kg!

Opravdová lahůdka pro závodníky i diváky následovala hned záhy. Převracení 600kg pneumatiky nebývá běžnou součástí soutěží amatérů. Před borci se tedy objevila mimořádná výzva přiblížit se svými výkony profesionálům. Českému týmu se nakonec podařilo neuvěřitelné. Kromě porážky slovenského týmu, provedli v časovém limitu výborných 9 opakování. Nutno podotknout, že velkou zásluhu na tomto výkonu mělo publikum, které v Partizánskem dohánělo siláky k nadlimitním výkonům.

Seated Truck Pull

Oproti předchozím disciplínám se zde očekávalo spíše vítězství na straně České republiky. Strongman soutěže jsou však velmi nevyzpytatelné a výsledek v přitahování 7,5t kamiónu vsedě byl přesně opačný, něž bylo původní očekávání. Nejlepší práci předvedl nejlehčí ze závodníků Marek Markuš a pomohl týmu SR k vyhrané druhé disciplíně.

Bus Pull

Velmi efektní disciplínu připravilo město Partizánske silákům na závěrečný boj. O prvenství v soutěži mohlo při stavu 3:2 ještě rozhodnout tahání devítitunového městského autobusu. Vyrovnané výkony na obou stranách přispěly skutečně k dramatické podívané. Drama se odehrávalo i v hlavách závodníků, protože každý jeden borec mohl svým výkonem rozhodnout o vítězství. Zcela heroický výkon zde podal Zdeněk Pilc, jehož pohled na závod Vám přinášíme jako součást tohoto článku. Chyba řidiče, který předčasně zabrzdil, totiž způsobila, že Zdeněk nemohl dotáhnout autobus až do cíle a celou 20m trať musel absolvovat ještě jednou. Dohromady 40 m s devítitunovou zátěží za jeho zády však nezpůsobilo zhoršení času a ČR se mohla radovat z vítězství v soutěži v Partizánskem.

Celkový stav po čtyřech kolech byla ovšem remíza 2:2 a na řadu musela přijít sedmá, rozhodující disciplína - mrtvý tah.

Dead Lift - rozhodující disciplína seriálu

Pneumatiku, kterou závodníci převraceli ve čtvrté disciplíně, použili pořadatelé jako zátěž na konstrukci pro mrtvý tah. Celý kolos zatížilo ještě několik děvčat z publika a mohla se konat závěrečná show o celkového vítěze. Celý tým ČR znovu děkuje divákům z Partizánskeho. Všichni přítomní totiž hlasitě počítali opakování a českému týmu se podařilo během 120 s vytáhnout konstrukci s nákladem celkem 21krát, což bylo o 5 opakování víc, než předvedl slovenský tým.

Celkové vítězství v premiérovém seriálu amatérských strongman týmů vybojovala Česká republika.

Poděkování za organizaci seriálu soutěží patří Slovenské asociaci silných mužů. Jmenovitě viceprezidentovi SASIMu Milanu Gabrhelovi, sekretáři SASIMu Pavolovi Gugovi, rozhodčímu a strongman šampiónovi Braňovi Golierovi, všem sponzorům a podporovatelům. Do budoucího roku chystá slovenská strana pozvání polských závodníků a vzhledem k úrovni strongman sportu v Polsku se jistě máme na co těšit.

Česko-slovenský pohár strongman týmů #4 2011 - výsledky

p.	stát	sestava
1.	Česká republika	Jiří Janda, Miroslav Brabenec, Jan Pluháček, Zdeněk Pilc
2.	Slovensko	Marek Markuš, Marek Kmoško, Peter Kaszab, Tomáš Galbo,

Česko-slovenský pohár strongman týmů 2011 - konečné pořadí družstev

p.	stát
1.	Česká republika
2.	Slovensko

Česko-slovenský pohár strongman týmů #4 2011 - fotogalerie

Česko-slovenský pohár strongman týmů #4 očima nováčka v seriálu Zdeňka Pilce

Pojďte se společně s námi podívat na průběh závodu netradičním pohledem. Nadějný strongman Zdeněk Pilc v pouhých 21 letech pomohl českému týmu k vítězství.

• Jméno: Zdeněk Pilc
• Věk: 21 let
• Hmotnost: 101 kg

První zkušenost se závodem na Slovensku a první závod v týmech. Po příjezdu do města Partizánske a rychlém zhlédnutí 600kilogramové pneumatiky a našich soupeřů mi zatrnulo. Z diskuse kolegů z týmu jsem tak nějak čekal, že si to jen užijeme a předvedeme divákům pěkné výkony, o nějakém dramatickém souboji se slovenskou amatérskou špičkou jsme snad ani neuvažovali. Už tak jsem věděl, že budu mít problém se 120kilogramovými kufry tvaru tablet, se kterými se opravdu špatně chodí.

Kláda - dvouminutový boj se 110kilogramovou kládou byla v našem podání exhibice. Vzhledem k obrovské tlakové síle slovenských borců a zranění loktu Miroslava Brabence neměl nějaký souboj smysl. Předvedli jsme s Honzou 5 opakování a výsledek byl 1:0 pro Slovensko.

Kufry - 120 kg tam a 100 kg zpět. Jirka Janda určoval pořadí a tahle disciplína měla být naše. Já šel první a jediné, co mi problesklo hlavou před zazněním píšťalky, bylo, že pokud to nepodělám já, tak nikdo z týmu. 120kilové kufry, takzvané "tablety" jsem odnesl nad svá očekávání bez položení a celkem bez problémů. Hned, jak jsem je odložil, chopil se jich Jirka a mazal nazpět, já jsem přeběhl ke 100kilogramovým íčkám a odběhl s nimi na druhý konec. Má práce v této disciplíně byla u konce. Kluci to parádně odběhli a s časem pod minutu jsme Slovákům nasadili vysokou laťku. Ti se s kufry také pěkně poprali, ale jejich čas byl o pár sekund pomalejší. Stav - 1:1.

Přenášení 100kg koule + vyložení 130kg koule na sud - slovenští hoši šli na tuto disciplínu první, a když jsem viděl, jak s koulí sprintují, nevěřil jsem, že bychom je mohli porazit i v této "běhačce". První z nás šel Míra Brabenec, který měl za úkol vyložit i 130kilogramový atlas stone na sud. Se 100kg koulí doslova proletěl těch 10 - 15 metrů, odložil ji a běžel se připravit k sudu. Mezitím jsem se disciplíny chopil já, vzal jsem kouli a běžel nazpět. S jedním menším zaváháním, kdy mi povyklouzla, jsem ji donesl k Jirkovi Jandovi, který měl podobný problém. Honza Pluháček dráhu proběhl a odsprintoval k Mírovi, který po plácnutí po zádech vyložil bez zaváhání 130kg atlas na sud. Skóre - 2:1 pro český tým.

Převracení pneumatiky - 600 kilogramů vážící "bestii" jsme tedy nečekali. Slovenští borci dali 6 opakování během dvou minut, při nichž se libovolně střídali. Myslím, že nikdo z našeho týmu nevěřil, že bychom je mohli porazit. Do první otočky se pustil Míra Brabenec, který pneumatiku přetočil v perfektním čase a motivoval tak Honzu Pluháčka. Ten se pustil do druhé otočky a také pneumatiku pokořil, třetí otočku zvládl s obrovským vypětím Jirka Janda a v tu chvíli jsem v tvářích svých kolegů viděl, že tenhle závod prostě chtějí vyhrát. Už to nebyla jen exhibice, byla to srdcová záležitost. Další otočku dal Míra a na pátou jsem se chystal já. Chtěl jsem ji tak moc, že jsem se přestal soustředit na vše okolo a měl před sebou jen 600 kilogramů hmoty. Nicméně ve chvíli, kdy jsem do ní zatlačil, ozvalo se zranění ve spodních zádech, a i přesto, že jsem ji dostal na stehno, jsem se nepokoušel o otočení. Bylo mi jasné, že bych svému týmu jen ubíral na čase, a i kdyby se mi ji podařilo otočit, už bych nemusel nastoupit do dalších disciplín, a tak jsem už jen povzbuzoval tým. Nakonec z toho bylo neskutečně vydřených 9 opakování za hlasitého povzbuzování diváků.

Přitahování kamiónu - sedmitunový tahač na 10 metrů byla malina pro slovenské borce a otázka vítězství, nebo prohry byla jen v tom, jak rychle kdo uvede kamión do pohybu a jak rychle budou nakladači odebírat lano. Naše časy byly mezi 12 a 13 vteřinami, přičemž Slováci se pohybovali v rozmezí 11 až 12 vteřin. Průběžný výsledek - 3:2 pro ČR.

Poslední disciplínou závodu bylo tahání autobusu na 20 metrů. Šel jsem jako první. Po tom, co jsem si lehl do popruhů, jsem nevěřil, že se autobus rozpohyboval, a tak jsem to zkusil znovu. Nebylo to, jak bych si představoval, a houpalo to se mnou zleva doprava. Na konci dráhy se stopoval čas při sražení kužele autobusem, nicméně pan řidič mi šlápl na brzdu těsně před ním a rozhodčí byl zřejmě zmatený, a tak zmáčkl stopky později. S časem 28 vteřin jsme neměli moc šancí a ve výrazu Jirky jsem to viděl. Kluci to odběhli za 23 vteřin a nějaké drobné. Vzhledem k nedorozumění, které nastalo, jsem měl ještě jeden pokus. Nastoupil jsem po Slovácích a bylo jasné, že musím udělat čas pod 25 vteřin. Teď byla ta srdcová záležitost na mně a jediné, na co jsem v tu chvíli myslel, bylo, že nesmím zklamat svůj tým. Autobus jsem roztáhl na první záběr a dupal jsem do toho, co to šlo, zleva jsem slyšel kluky, jak mě povzbuzují. Posledních pár metrů bylo nejhorších, kamión se už rozjel a lano bylo dost prověšené, takže byla celá práce na nohou. Časem 24 vteřin a nějaké drobné jsem splnil úkol. Pro český tým to znamenalo vítězství v tahání autobusu a zároveň poražení slovenských borců v Partizánskem.

Celkový stav 2:2 na závody měla rozhodnout jediná disciplína. Mrtvý tah s 600kg pneumatikou a několika fanynkami z publika sedících na ní. Po dvou kolech tahání autobusu jsem se cítil již "vyždímán" a do toho jsem netušil, jestli to má záda načatá z pneumatiky vydrží. Slováci zvládli za dvě minuty 14 opakování, načež nastoupil náš tým. Kluci se střídali po 3 opakováních z důvodu zakyselení a byl to určitě parádní tah ze strany Jirky Jandy. Slovenští hoši se zřejmě brzy unavili a při druhém kole, kdy se střídali, neměli dost sil na více opakování. Míra Brabenec dal 3, Honza Pluháček také 3, Jirka Janda stejně tak, já nedal žádné - vzhledem k tomu, že mě opět píchlo v zádech, jsem se o nějaký větší boj s činkou už nepokoušel a dost mě to mrzí, vzhledem k tomu, kolik do toho dali kolegové z týmu. Ti si ale drželi parádní tempo a po mém neúspěchu opět naskočil Miroslav Brabenec, který vystřihl další 3 opakování, Honzu Pluháčka museli téměř odtrhnout od činky po tom, co se za burácejícího davu diváků dostal do transu a udělal dalších 5 opakování. Celkem zvládli kluci 21 opakování a vyhráli tak celý seriál česko-slovenského poháru týmů!

Sice jsem svému týmu příliš nepomohl, ale i tak si z tohoto závodu odnáším fantastický zážitek, co se týče organizace, diváků a nadšení, které zde panovalo. Jedním slovem - paráda. Takhle by to mělo vypadat.