Karpatský medvěd, oblíbená soutěž strongmanů na Ukrajině, se uskutečnila i letos v Užhorodě. A protože nemalá část našich čtenářů patří mezi příznivce slovenských borců, přinášíme Vám reportáž i z tohoto krásného města, kde se s ukrajinskými borci setkali v jednotlivých disciplínách také dva závodníci ze Slovenska, a to Marek Kmoško a Jaroslav Daňo.
[Text: Pavol Guga]
Dlouhá léta chodí na naše akce závodit silák Ivan Hryhorovskyy. Tento strongman pracuje v Bratislavě, avšak žije ve městě nedaleko ukrajinské hranice, v Užhorodě. Tak jako loni, i letos organizoval akci pod názvem Karpatský medvěd, která již má osmiletou tradici a kterou on sám dokonce třikrát vyhrál. Již druhým rokem se mezi závodníky představili také borci ze Slovenska. V minulém roce to byl Martin Dulai, letos Marek Kmoško a Jaroslav Daňo.
K mé radosti Ivan pozval letos také mě a já už se nemohl dočkat. Po přechodu hranic mi bylo jasné, že určitě nejsme v žádné bohaté zemi. Závan socialismu a limuzíny "žiguli" všude, kam jsem se jen podíval. Po příjezdu na motel nás uvítal Ivan s vítězem Evropského poháru strongmanů v Žilině Konstantinem Ilyinem. Dokonce stále ještě s mečem Matúše Čáka v rukou, protože zvítězil letos také na této akci.
Při večeři jsme okusili tradiční nápoj Ukrajinců - kvas. Tento tekutý mok připomínal tmavé nealkoholické pivo a v teple nás příjemně osvěžil. Chtěl jsem ochutnat ukrajinské pivo, ale Konstantin mi řekl, že když nepije on, nebudu pít ani já, a tak jsem zůstal jen na kvasu.
Po noční procházce městem jsem si všiml, že červená na semaforu neznamená vždy jen zůstat stát nebo že když je tma, auta svítí světly... Jakoby tu neplatila pravidla.
Na druhý den, v den soutěže, jsme navštívili ukrajinský trh, který se nacházel nedaleko našeho motelu, a přibližně o dvanácté hodině jsme se dostavili na místo soutěže. Na první pohled se mi zdál prostor malý a vypadalo to, že nepřišlo mnoho lidí. Na začátku závodu jsem byl však mile překvapen. Na zaplněném místě postávala zhruba tisícovka příznivců strongmanů a diváci postupně přibývali. Soutěž otevřeli Ivan Hryhorovskyy mladší a Ivan Hryhorovskyy starší, fanoušky přivítal i Ilyina a soutěž mohla začít.
První disciplínou byla čtyřkombinace. Na úvod se zvedala kláda, následovalo postupné vykládání dvou pytlů o váze 100 kg a součástek motoru, jejichž hmotnost byla také 100 kg. Poté přišel na řadu "kachní běh" s 200kg závažím a jako poslední se přitahovalo nákladní auto. V tropickém letním počasí bylo náročné zvládnout všechny disciplíny a hlavně je udýchat. Marek Kmoško skončil na "kachní chůzi" a Jaro Daňo se dostal až k přitahování auta, avšak do cíle to nestihl.
V přestávce jsme mohli vidět Konstantina, jak zvedal 115kg jednoruční činku. Vzhledem k teplému počasí a vyčerpanosti po pátečním závodu na Slovensku už Konstantin pokus o světový rekord s jednoručkou o hmotnosti 121 kg nezkusil.
Jako druhá disciplína bylo držení auta na výdrž. Zde rozhodovala síla úchopu. O první příčky se popral Ivan s několikanásobným mistrem světa v trojboji, jehož jméno jsem kvůli deficitu znalosti ukrajinského písma nedovedl přečíst. Po převodu do latinky je jméno borce Oleoenko.
Třetí zkouškou nebylo naše známé vykládání koulí, ale vykládání kamenů do maximální váhy 160 kg. První tři kameny nedělaly velký problém ani našim borcům, ale 160kg kámen, to už bylo nad jejich síly. Nevěděli, jak jej správně uchopit, a nakonec se to podařilo pouze Ivanovi. Zajímavé je, že i jeho o několik kilo lehčí bratr dokázal tento kámen zvednout, avšak až po časovém limitu.
Mrtvý tah s ohradou, kde závodníci drží závaží ne před sebou jako činku, ale vedle nohou, začínal na váze 330 kg. Postupně se vystřídali všichni borci. Na základní váze skončila hned šestice závodníků, kde byl i náš Jaro Daňo. Postupně váhu navýšili až na 380 kg. Nešťastně tato disciplína skončila pro Jara, který si strhl mozoly.
Předposlední disciplína byla opět těžká, byly to běhavé kombinace. Závodníci nejdříve odnesli kříž (podobný meči Matúše Čáka), následně třikrát převrátili 300kg pneumatiku, běželi zvednout čtyři plynové 75kg bomby do výšky cca 1,7 m. Závěrečnou disciplínou byl mrtvý tah o váze 240 kg a výskok na pneumatiku. Časomíra skončila až při výskoku a nejrychlejší čas zvítězil.
Po této disciplíně se ukázalo, že Ivan má stejný počet bodů jako jeho vyzývatel Oleoenko. Rozhodnout o Karpatském medvědovi měla tedy poslední disciplína - nošení 130kg kufrů na vzdálenost 20 metrů. Vítěz byl samozřejmě Ivan Hyhorovskyy, pro kterého jsou úchopové disciplíny ty oblíbenější. Na stupních vítězů se objevil i Ivanův bratr, který obsadil třetí místo.
Spokojenost samozřejmě vládla také v slovenském týmu. Jaro obsadil osmé místo, ale vzhledem k jeho strženým mozolům si zaslouží respekt. Marek Kmoško obsadil šesté místo, což je v konkurenci deseti závodníků krásné umístění.
Po akci následovala večeře. Když ke mně přišla servírka a zeptala se mě na pití, okamžitě jsem si objednal pivo, aby mi Ilyina nenaordinoval povinně kvas. Dočkal jsem se a s chutí jsem vypil zlatavý ukrajinský mok. Vzpomínky na Užhorod mám nejen já, ale i celá výprava jen ty nejlepší. Ivan se o nás postaral skvěle, úroveň závodu byla výtečná a účast diváků také neměla chybu. Strongmani mají fanoušky všude. A nejen účastníci soutěže, ale i já jsem byl požádán o společnou fotografii. Ze záběru sice není jasné, zda byla více potěšena ukrajinská dívka Oksana, nebo já, ale na tom už tolik nezáleží. Pevně věřím, že do tohoto krásného města zavítám i za rok.
Karpatský medvěd 2011 - fotogalerie
Víte, že...
