V
první části Karlos vyprávěl, jak se dostal od kulturistiky k MMA a srovnával, jak jsou na tom bojové sporty
v různých zemích světa. Dnes se podíváme, jak vypadá jeho příprava na zápasy a jak je prožívá.
Pojďme se teď bavit už trošku konkrétněji. Spoustu lidí určitě zajímá, jak prožíváš samotný nástup na zápas. Jaké máš pocity bezprostředně předtím, než vlezeš do klece? Co se ti honí hlavou? Nad čím přemýšlíš? Jsi nervózní?
No, právě, jsou to úplně hrozné pocity! Já jsem trémista, vyrovnávám se s tím docela špatně. Když jsem dříve dělal na dveřích, živil jsem se nelegálními zápasy a bylo to jen o tom, jak se lidově říká, že si pár kluků dá do držky, a nikoho to nezajímalo. Ale teď je to úplně o něčem jiném. Teď už na tom závisí celá moje budoucnost. Mám hypotéku, mám děti, manažery a živí se tím plno lidí. Je to o penězích a taky o prestiži - teď už zápasím před milióny lidí, vysílá se to v televizi. Takže je to prostě tréma, není to o tom soupeři. Když jsem měl poslední zápas, byla aréna narvaná 25 000 lidmi a všichni mě sledovali. Teď budu mít Main Event - hlavní zápas večera, takže celý večer se bude schylovat k tomu mému zápasu, všichni na to čekají - televize, lidi v České republice to budou sledovat, na zápasech mám rodiče, přítelkyni, takže je to neuvěřitelný tlak, tréma. Kolikrát ani nejsem schopný se kvůli té nervozitě před zápasem roztrénovat. Někteří tvrdí, že tréma postupem času opadne, že se s tím budu vyrovnávat líp a líp, ale já se s tím vyrovnávám hůř a hůř, protože každý následující zápas je důležitější než ten předchozí.
Další otázka možná není úplně přímo na tebe, ale zajímá mě, jakým způsobem regeneruješ bezprostředně po zápase? Teď už víme, že jsi téměř všechny svoje zápasy vyhrál velmi rychle v prvním kole, ale pokud náhodou utržíš ránu - lowkick, úder na žebra nebo na hlavu, jak regeneruješ? Co děláš v rámci regenerace?
První regenerace po zápase je ta, že se jde někam pařit. (smích) Protože když nějakou ránu utržím, ožeru se a ono to potom tak moc nebolí. (smích) Ale žádnou brutální ránu jsem nikdy neutržil, spíše je pro mě důležitá regenerace po tréninku. Já se na zápas připravuju asi 16 týdnů, ten trénink je velmi náročný, a proto je třeba dobře regenerovat. Zranění zatím díky bohu žádné nepřišlo ani při tréninku ani při zápase, tak snad to tak vydrží. (klepe na dřevo) Takže týden po zápase jím, co chci, dělám si, co chci, věnuju se rodině. 16 týdnů nemám čas na děti ani na přítelkyni, s nikým se nebavím, jsem nepříjemný, takže po zápase se snažím to dohnat. Regenerace po tréninku spočívá především ve všech dostupných suplementech; já tomu dávám velkou váhu - bez toho by to prostě nešlo, takže veškeré proteiny, aminokyseliny, kreatiny. Když cvičíš 3x denně velmi intenzivně, bez doplňků bys to prostě nezvládl.
Mohl bys teď udělat analýzu těch šestnácti týdnů? Jak je máš rozděleny, co se týká tréninku?
První 4 týdny je těžký silový objemový trénink, hodně technických věcí, hodně práce na zemi, trénink různých pák, škrcení, jiu-jitsu apod. Když se 4 týdny přehoupnou, na tyto věci už není čas, tak se pilují věci, které se znají, a jede se těžká fyzička a těžký sparing (boj se soupeřem). Můj tréninkový den vypadá pořád stejně, trénuju od pondělí do soboty, v neděli mám den volna, kdy jdu třeba jen běhat. Každý den mám stejný - ráno vstanu, navalím do sebe všechno možné, vitamíny, kreatin, glutamin, velkou snídani, pak jdu do posilovny, odtahám železa, po tomto tréninku jdu domů, pokud to jde, jdu si zpátky lehnout, v jednu vstanu, ve dvě odpoledne mám druhý trénink, těžký sparing - kickboxing, wrestling, prostě, co se právě namane. Pak jdu domů…
A co oběd? Máš nějaký oběd, ne?
No, jasně! Celý den je jeden velký oběd! (smích) To je prostě můj problém, já celý den nedělám nic jiného, než že jen trénuju a jím, trénuju a jím. Snažím se přijmout 6 až 10 tisíc kcal denně. Zpět k tomu tréninku - ve 20:30 je třetí trénink, to je technika a kondička, to je třeba trénink sprintů (3 km) na běžeckém pásu na čas, práce na lapech, veslování nebo kruhové tréninky, prostě takové doražení, umrtvení dne. Takže potom přijdu domů, najím se, dám protein a spím.
Jak to máš, když musíš před zápasem shazovat? Už víme, že jsi byl dříve těžká váha, teď zápasíš ve váhové kategorii do 93 kg. Jak těžké pro tebe je nebo bylo shazovat na patřičnou váhu?
Já s tím problém nemám. Z těžké váhy jsem se postupně dostal k 93 kg a během přípravy nenaberu tolik, abych měl problémy potom před zápasem shodit. Jak jsem říkal, denně přijmu 6 až 10 tisíc kcal, takže asi 10 dní před zápasem mi stačí snížit příjem na 2 tisíce kcal a začínám shazovat. A večer před vážením mi stačí 2 až 3 hodiny v horké vaně na úplné „vyladění“ váhy. Zváží mě v pátek večer, po vážení to do sebe zase zpátky valím a v sobotu jsem zase těžký. (smích) Já jsem spíše typ, kterému dělá problém přibrat než shodit. Nejsem od přírody těžký typ, měřím cca 180 cm, a když jsem dělal řeckořímský zápas, vyhrál jsem republiku s váhou 56 kg, váhu jsem navýšil jen taháním železa a kulturistikou.
Přestože to pro tebe už není prioritou, spoustu z nás zajímají tvoje silové výkony. Prozraď svoje maxima v bench-pressu, dřepu a mrtvém tahu.
No, jsou to pořád věci, na které se soustředím, ale už to nedělám nijak těžce, abych se nezranil. Ten bench jsem nikdy neměl dobrý, já měl vždycky dobré nohy, takže i teď, když jsem podstatně lehčí než když jsem dělal kulturistiku, začínám běžně na 140 kg, pak zvýším na 180 až 220 kg ve dřepech a to samé v mrtvém tahu, což na 93 kg a na člověka, který se kulturistice už nevěnuje, není špatné. Bench se v mých nejlepších kulturistických dobách pohyboval kolem 140 až 150 kg, teď, když se tomu už nevěnuju tolik, by to bylo kolem 120 kg.
OČIMA AUTORA
Ze začátku jsem měl obavu, jestli mi místo podání ruky nepřiletí dělová rána na nos, ale pak se ukázalo, že Karlos zdaleka není takový zabiják, jak se prezentuje v oktagonu. Je to dost rázný a přímočarý člověk, který ale má v hlavě jasno, ví, co chce, jde za tím a cílevědomě na sobě pracuje. Nechybí mu dobrý smysl pro humor, během rozhovoru byl vtipný, usměvavý (přestože byl hodně unavený a hladový) a ochotný podělit se s námi o svůj příběh úspěšného MMA bojovníka. Karlos mluví výborně anglicky, má nadhled, jeho názory, životní postoje a přístup k povinnostem jednoznačně prezentují to, že Karlos je správný člověk na správném místě. Je to ambiciózní a charismatický bojovník, který má na to být jeden z nejlepších.
Když se tedy bavíme o tvých silových výkonech, co je pro tebe jako pro MMA zápasníka důležitější? Ta hrubá síla, nebo spíše kondice a kardio?
Ano, částečně se na tu hrubou sílu soustředím, ale už úplně jinak. Dnes je mi jedno, jestli zvednu na bench 120 kg, nebo 160 kg; v té kleci nikoho na bench zvedat nebudu, proto se soustředím na mrtvé tahy - rychle, explozivně, abych toho chlapa zvedl, zahodil ho a nejlépe několikrát během jednoho kola.
Jaké tréninkové nářadí používáš během svého specifického tréninku?
Kettlebelly, železa, pořad to samé. Ale železa třeba hodíme do kruhového tréninku, jedeme ramena a do toho záda a s lehčími váhami, ale pořád intenzivně, rychle. Soustředíme se na 15 minut práce, na fyzický výkon, ne na 3 opakování s 220 kg na benchi.
A co doplňkové sportovní aktivity? Zmínil jsi běhání, co ještě? Chodíš plavat? Nebo něco jiného?
No... jedině třeba ještě šipky. (smích) Já jsem vždycky po tréninku tak vyřízený, že se k jinému sportu už nedostanu. Jo, to plavání k tomu patří, třeba jacuzzi (vířivka) apod., to jo, tam jsem každou chvíli. A běhání není doplňkový sport, to k tomu prostě patří, to je součást náročného tréninkového programu, tu fyzičku bez běhání dnes neuděláš. Já se nejdu proběhnout na 10 km, já ty kilometry běhám tři a běhám je sprintem na čas. Jak jsem těžký, tak je to pro mě těžké, ale od doby, co se na to soustředíme, se ty časy zlepšily.
Barbora (kolegyně z 3D Fitness): Karlosi, ráda bych ti také položila otázku. Nemrzí tě, že už nejsi tady doma v ČR, v Orlických horách? Není ti smutno po domově?
No, já už vlastně ani nevím, kde jsem víc doma. Mám v Anglii už dvě děti, žiju tam už docela dlouho. Tady v ČR je samozřejmě taky doma, ale mám sport náročný na cestování, živí mě to, a pokud chci být dobrý, musím do Ameriky. Stejný případ jsou třeba vrcholoví hokejisti, Jágr a podobně. Tenkrát, když jsem odcházel, byla situace jiná. Teď bych se třeba i vrátil, kdybych věděl, že to potřebné zázemí tady v ČR budu mít. Přece jen, život je tu levnější než v Anglii. Ale není to tak, proto zůstávám v Anglii, kde mám velmi dobré podmínky pro sportovní kariéru.
Aktuální věc je ta, že 14. srpna tě čeká asi nejdůležitější zápas tvé sportovní kariéry - nastoupíš v Main Event v hlavním zápase večera proti Stephanovi Bonnarovi.* Jak probíhá tvá příprava? Už jsi začal? Připravuješ se nějak specificky? Zjistil sis o něm, co od něj můžeš očekávat?
Ano, čeká mě „Americké Psycho“. (smích) (Pozn. autora: „American Psycho“ je Bonnarova přezdívka.) Už 4 týdny jsem v plné přípravě. Já si o něm nemusím nic zjišťovat, Bonnara každý zná, všichni víme, že má neuvěřitelnou fyzičku a ještě ho nikdo neuklidil, takže já ho uklidím v prvním kole! (smích)
Skvělé! To rádi slyšíme! A jak to hodláš udělat?
Jako vždycky! (smích)
Na závěr tě tedy ještě požádám o krátký profil. Zmínil jsi, že máš dvě děti… Jsi ženatý?
No, to díky bohu ne. (smích) Ženatý nejsem a nikdy nebudu. A jestli jo, tak s nějakou mladší. (smích) Jo, mám dceru, té budou 4 roky v říjnu, a syna Karlose juniora, tomu bude 1 rok teď v červenci. Bude hrát golf nebo se bude dobře učit a dělat něco pořádného, aby se nemusel celý život živit rukama jako já. Moje máma mi vždycky říkala, že jsem lempl, že se rukama nikdy živit nebudu, a ejhle, nakonec se rukama živím! (smích)
Karlosi, děkuji moc, že sis dnes na nás udělal čas, že jsi nás navštívil v našem tréninkovém centru, přeji hodně sportovních úspěchů, a až uklidíš Bonnara, můžeme se opět setkat, společně zatrénovat a probrat další věci.
Jo, díky za pozvání. Jsem rád, že jsem měl možnost zacvičit si dnes trochu jinak, na GRAVITY stroji. Bylo to moc fajn a můžeme se opět setkat v září.
* Karlos nakonec s Bonnarem nezápasil, Bonnar se zranil během přípravy a nahradil jej Ronny Markés. O průběhu zápasu se dočtete zde.)
