Galavečer profiboxu v hotelu Olšanka - reportáž

Zatímco turnajů v K-1 a MMA zápasech rok od roku přibývá, galavečery klasického boxu jsou alespoň u nás v posledních letech trochu na ústupu. Bude to i tím, že o box u nás zřejmě není až takový zájem jako jinde ve světě. Dokonce ani historicky nejlepší český profiboxer a mistr Evropy Lukáš Konečný nedokázal na konci května při povinné obhajobě titulu vyprodat ústeckou Zlatopramen Arénu. A bezpochyby je to škoda. Na to, jak jsme malá země, máme řadu vynikajících boxerů, které stojí za to vidět naživo. O to více fanoušky klasického boxu potěší, pokud se přeci jen najde někdo, kdo se rozhodne uspořádat v ČR boxerský galavečer. Jeden takový proběhl v pátek večer v pražském hotelu Olšanka. Jednalo se o akci v rámci mistrovství Evropy v silovém trojboji WPC, které zde až do soboty probíhalo. O sedmé hodině večerní, kdy byl stanoven začátek prvního boxerského duelu, nastala v kongresovém sále hotelu trochu chaotická situace, jelikož zde ještě probíhal ceremoniál, v jehož rámci se vyhlašovali vítězové jednotlivých kategorií ME v silovém trojboji. Přeplněný sál tak v jednu chvíli naplnily dvě velké skupiny lidí. První tvořili ti, které zajímalo čistě vyhlašování vítězů, druhou potom diváci, kteří přišli zhlédnout boxerská klání bez zájmu o to, kteří z trojbojařů získali medailové pozice v Evropě pro letošní rok.

První zápas proběhl až o půl hodiny později, kdy už v sále zbyli jen diváci, kteří dorazili na box. V hledišti a u VIP stolů nechyběla známá boxerská jména jako Lukáš Konečný, Ondřej Pála, Luboš Šuda, kteří měli v ringu své svěřence. Ze známých osobností do Olšanky dorazili Tomio Okamura, herec „filmů pro dospělé“ Robert Rosenberg a další. Večer se bohužel neobešel bez několika excesů, včetně faux pas během ženského zápasu o titul mistryně světa, kdy se marně čekalo na srbskou hymnu pro Mariu Pejakovič. Dýdžejové, kteří měli na starosti muziku a aparaturu, byli vůbec všeumělové, kteří to měli tak nějak všechno na háku. Jednou hrála hudba moc na hlas, jindy moc potichu a v několika případech pro jistotu vůbec. Rovněž vystoupení rappera z Teplic, jehož jméno jsem bohužel nezachytil, stálo za to. Jeho vlastní texty o chudácích chudých lidech a zlořečených zbohatlících, drogách, zkaženosti společnosti a všech možných nespravedlnostech dnešního světa v několika „písničkách“ na jedno brdo jsou něčím, co by člověk rád vymazal z paměti. Nicméně to vše zcela zastínil poněkud infantilní pseudomoderátor, jehož znalosti o boxu budou zřejmě na stejné úrovni jako jeho přehled o politické situaci v Konžské lidové republice v polovině 20. století. Korunu svému počínání nasadil, když se z vlastní iniciativy rozhodl komentovat zápas. „Hm, to muselo bolet!“, „Pěkná rána, co říkáte?“, „Doufám, že nikomu nenadržuju.“ Takové a podobné hlášky zaznívaly do doby, než diváci začali celkem ráznými pokřiky směrem k moderátorovi projevovat svou nevoli s jeho komentováním. Naštěstí při přechodu od amatérských k profesionálním zápasům přebral moderátorskou štafetu ostřílený komentátor Michal Frabša a úroveň šla ze záporných čísel nahoru. Asi jako když na 1065. díl seriálu Ulice naváže celovečerní oscarový film.

Nicméně co je hlavní, i přes všechny organizátorské neduhy proběhly až na výjimky kvalitní zápasy, u kterých se diváci bavili a díky kterým si mohli nakonec odnést z pátečního večera pozitivní dojmy. Na programu bylo celkem 11 zápasů. Pět z nich bylo amatérských a byly vypsané na tři tříminutová kola a zbytek byly zápasy profesionální. Možná trochu paradoxně měla některá amatérská utkání začínajících boxerů větší kvalitu než zápasy jejich profesionálních kolegů. Nicméně až na zmiňované výjimky se boxerská klání mezi 16 provazy povedla. Nebyla nouze o rychlý a technický box ani tvrdé knokauty. Hned 8 z 11 duelů skončilo před limitem. Mezi profizápasy byla také dvě titulová utkání. Kromě zmiňovaného ženského zápasu o titul mistryně světa organizace WCF se v hlavním zápase utkal vyzyvatel Jindřich „Tornádo“ Velecký a obhájce Miguel Velozo o profititul mistra ČR ČUBP. Zejména během tohoto zápasu vytvořil téměř plný kongresový sál vynikající atmosféru pro oba boxery. Následující rekapitulace shrnuje všech 11 pátečních duelů, nicméně rád bych se dopředu omluvil za případné nesrovnalosti ve jménech, popřípadě neúplná jména. Bohužel jsem neměl k dispozici startovní listinu a v některých případech nebylo kvůli špatnému ozvučení zcela rozumět jménům nastupujících boxerů.

Jiří Kopáček vs. Patrik Kliment

O zahajovací duel se postaral Jiří Kopáček s Patrikem Klimentem. Šlo o generační souboj, v němž dělil oba boxery věkový rozdíl 15 let. Teprve 17letý Kliment je velkým příslibem českého boxu. Na svém kontě má už 11 zápasů a zatím zůstává neporažen, pouze v jednom případě remizoval, ostatní zápasy vyhrál. Dvaatřicetiletému Kopáčkovi proti mladému talentu nepomohly ani větší zápasové zkušenosti. Vyšší Kliment měl od začátku zápasu převahu, nejdříve boxoval na distanc a dlouhými direkty oťukával soupeře. Posléze se rozhodl přejít k boji u těla. Hned v první výměně zahnal Kopáčka do rohu ringu. Tehdy se ještě dokázal zachránit dobře trefeným zadním kontrem, po kterém se vysvobodil z rohu. Nicméně Kliment se nenechal odradit a dál se cpal ustupujícímu soupeři na tělo. Jeho snaha přinesla ke konci kola první výsledky. Kopáček začal ztrácet krok s dotírajícím soupeřem. Ten jej po kombinaci hlava - spodek - hlava poslal poprvé v utkání do počítání. Naštěstí pro něj se konec počítání shodoval s koncem prvního kola, a tak měl minutu k dobru, aby se vzchopil.

Kliment nehodlal na nic čekat a po první přestávce se hned vrhl na soupeře, který inkasoval tvrdé údery na spodek a zvedáky na bradu. Už pár desítek vteřin po začátku druhého dějství přišlo druhé počítání. Kopáček se rozhodl pokračovat dál. Avšak když hned vzápětí inkasoval další sérii úderů, na kterou nebyl schopen odpovědět a ve finále se ani účinně bránit, rozhodčí se po třetím počítání v zápase rozhodl boj ukončit. Patrik Kliment vyhrál RSC (zastavení zápasu rozhodčím) ve 2. kole.

Karel Nečesánek vs. Dimitriev

Karel Nečesánek má i přes svůj nízký věk (19 let) odboxováno poměrně dost zápasů. Prozatím nastoupil k 20 duelům, 18 z nich vyhrál a 2 prohrál. Kromě toho zápasí pod vedením Ondry „Spejbla“ Hutníka také v thaiboxu. Pravidelní diváci turnajů Heroes Gate jej mohli zaregistrovat v zápase s Davidem Hunanyanem na březnovém Heroes Gate 3. Jeho pátečním soupeřem byl svěřenec Luboše „Pitbula“ Šudy Dimitriev. Utkání lépe zahájil vyšší Nečesánek, který sebe ani soupeře nešetřil a atakoval jej kombinacemi o 4 a více úderech. Dimitriev se snažil nejdříve odpovídat, to se mu ale příliš nedařilo. Postupně přecházel do pasivity, kdy se už soustředil jen na obranu. Nečesánek jej v prvním kole několikrát prohnal po celém obvodu ringu. Ke konci kola zažíval Dimitriev horké chvíle u provazů, kde inkasoval několik tvrdých úderů. Jeden z pokynů, který o přestávce od trenéra dostal, zřejmě byl, aby se více hýbal a nebyl tak statický. To se mu v úvodu druhého kola dařilo. Lépe se hýbal na nohou a uhýbal soupeřovým výpadům do side-stepů, čímž nebyl tak laciným terčem jako v prvním kole. Nicméně v útočné fázi boje opět zaostával za soupeřem. Nečesánek byl znovu tím, kdo „dělal“ zápas a dral se vpřed do výměn. Znovu jej prohnal po celém ringu sérií úderů, na kterou nenašel odpověď. I poslední kolo bylo v režii Nečesánka, který pokračoval v tlaku, jenž se postupně stupňoval a vyústil v rychlou spršku úderů v rohu ringu, po níž byl Dimitriev počítán. Zdálo se, že souboj směřuje k předčasnému konci, ale tempo zápasu se zpomalilo. Nečesánek už doboxoval na jistotu a pohlídal si jasné vítězství 3-0 na body.

Josef Špaček vs. Stanislav Rošner

Třetí utkání proběhlo ve váze do 91 kg. Utkali se v něm chomutovský Josef Špaček, který v 5 odboxovaných duelech ještě nepoznal přemožitele, a Stanislav Rošner, v jehož rohu stála trenérská legenda Rosťa Osička. Rošner měl před tímto utkáním bilanci 5 výher a 1 porážka. Šlo o nejkratší zápas večera. Rošner zahájil poněkud zbrklými výpady, po chvíli mu od Špačka přišel tvrdý spodek a šel k zemi. Když se opět pokračovalo, strhla se mezi boxery divoká přestřelka, která skončila dalším tvrdým úderem na spodek, po němž už Rošner do konce počítání nevstal. Josef Špaček vyhrál KO v 1. kole a nadále zůstává neporažen.

Václav Polák vs. Jiřítko

I další duel se rozhodl před limitem. Václav Polák v něm měřil síly se svěřencem dalšího vyhlášeného českého trenéra Josefa Kapína. Jiřítko měl před svým soupeřem velký respekt a od začátku kroužil po obvodu ringu a boxoval z ústupu. Na rozdíl od svého soupeře působil křečovitým a ztuhlým dojmem. Polák naháněl soupeře po ringu, po první souvislejší kombinaci tří rychlých úderů zakončených hákem na bradu poslal Jiřítka poprvé k zemi. Vzápětí jej dvojkombinací přední - zadní direkt sestřelil podruhé. Po jednom z úderů začala Jiřítkovi téct krev z nosu a pusy. Jiřítko sice doboxoval první kolo, avšak ve druhém kole vydržel (další nutné ošetření krvácejících ran v to nepočítaje) vzdorovat jen několik desítek vteřin. Po další Polákově výpadu, na který Jiřítko reagoval pouze pasivním krytem, se rozhodčí rozhodl utkání ukončit. Václav Polák vyhrál RSC ve 2. kole.

George Bandean vs. Vratislav Kroc

Poslední amatérské utkání neslo nálepku „mezistátní“. George Bandean, v jehož rohu stál mistr Evropy v těžké váze Ondřej Pála, je původem z Arménie. Na kontě má 13 utkání, 10 výher, 2 prohry a 1 remízu. Jeho protivník Vratislav Kroc zřejmě nastupoval k jednomu z prvních utkání v ringu a na jeho výkonu to bylo znát. Oproti soupeři výrazně ztrácel na rychlosti, technice i časování útoků. Svěřenec Box klubu Médea měl jasně navrch a se soupeřem, který postupně fyzicky odcházel, si hrál. Ve druhém kole přidal George na důrazu a po kombinaci předního úderu na spodek a zadního direktu sestřelil Kroce na podlahu ringu. Následně se na soupeře vrhl s cílem ukončit zápas. Přišlo druhé počítání, ale než stihl rozhodčí dopočítat, přiletěl z Krocova rohu do ringu ručník na znamení, že zápas vzdává. George Bandean vyhrál TKO ve 2. kole.

Erve Mbongo vs. Zsolt Botoš

Po přestávce přišly na řadu profesionální zápasy. První proběhl ve váze do 63 kg mezi osmnáctiletým Ervem Mbongem z Konga, který žije a trénuje v sousedním Německu, a o 17 let starším boxerem Zsoltem Botošem ze Slovenska. Mbonga v letošním roce odzápasil už 8 utkání a všechna vyhrál. Vynikající formou se blýskl i v pátek večer. Botoš, který už tak ztrácel několik centimetrů na Mbonga, si často vypomáhal proti útokům soupeře hlubokými duckingy pod úroveň pasu soupeře, který tak neměl možnost jej v rámci dovolených pravidel zasáhnout. Nicméně Mbongo si efektivně poradil, když si počkal na další soupeřův ducking u těla, a ve chvíli, kdy se tělem zvedal zpátky, jej zasáhl tvrdým úderem na spodek, po kterém šel Botoš k zemi. Když se pokračovalo, Botoš dále pokračoval v předchozím počínání. Soupeře se snažil ohrozit jednotlivými údery z hlubokých úhybů, to se mu ovšem nedařilo, a když se rozhodl boxovat se soupeřem v klasickém gardu, tak jej téměř nezasáhl. Zato sám inkasoval jeden úder za druhým. Druhé kolo mělo obdobný průběh do chvíle, kdy jej Mbongo zasáhl dvěma rychlými háky, po nichž se Botoš ocitl na zemi podruhé. Po počítání přiletěl z jeho rohu ručník, za což se Botoš na svého trenéra zlobil, ale vzhledem k dosavadnímu průběhu mu objektivně neměl co vyčítat. Soupeř byl o třídu lepší. Mbongo vyhrál TKO ve 2. kole.

Tomáš Hudler vs. Štěpán Horváth

Duel mezi Tomášem Hudlerem a Štěpánem Horváthem byl jedním z mála pátečních soubojů, které se muselo rozhodovat na body. Bývalý úspěšný amatérský boxer Horváth měl zápas od začátku až do konce pod kontrolou. Hudler mu to usnadnil až přílišnou pasivitou. Hudler v prvních dvou kolech sice předváděl ukázkový dvojitý kryt, ale téměř neboxoval a veškerá útočná iniciativa připadla na Horvátha, který si tak vypracoval jasnou bodovou převahu. Ve třetím kole se Hudler konečně osmělil k větší aktivitě, ale šlo spíše o ojedinělé kombinace. Svou pasivitu už nezachránil ani v posledním kole, kde se nejprve strhlo několik oboustranných výměn a poté opět útočil hlavně Horváth, který technickým boxem rozebíral soupeře. Hudler zůstával v nedobytném krytu, ale několik spodků a zvedáků našlo svůj cíl. Jeden úder na spodek zamířil Horváth příliš nízko a trefil Hudlera do slabin, za což přišel Horváth o jeden bod. Přesto se nakonec Horváth oprávněně radoval z výhry 3-0 na body.

Michal Ďurovič vs. Araik Sachbazjan

Araik Sachbazjan, boxer původem z Arménie, který dlouhá léta žije a trénuje v Ústí nad Labem, byl favoritem tohoto duelu a svou roli vyplnil do puntíku. Po úvodním gongu boxeři neotáleli a hned se do sebe pustili. Po několika výměnách u těla začal mít navrch Araik, který boxoval s větší lehkostí. V jeho úderech byla obrovská síla. Ďurovič byl neustále zasypáván háky a spodky, ke konci prvního kola toho měl tak akorát a byl rád za závěrečný gong. Ve druhém kole se Ďurovič na chvíli vzchopil, jeho údery byly jako granáty, naneštěstí pro něj se mu nedařilo soupeře zasahovat. Málo kombinoval a Araik si postupně znovu vypracoval tlak. V závěru druhého kola rozjel Araik kolotoč úderů, Ďurič ztratil rovnováhu a nejistě zavrávoral. Poté byl zahnán do rohu ringu, kde inkasoval další zásahy, ale vysvobodil jej konec kola. Třetí kolo už bylo one man show v podání Sachbazjana, který si vodil soupeře po provazech a zasahoval jej prakticky vším. Ďurovič se ukázal jako velký držák, nicméně proti arménskému boxerovi neměl šanci, a tak se jeho trenér rozhodl vhodit do ringu ručník, aby jej ušetřil dalších inkasovaných úderů. Araik Sachbazjan vyhrál TKO ve 3. kole.

Jan Drobena vs. Tomáš Mrázek

Zápas v těžké váze mezi Janem Drobenou z Plzně a Tomášem Mrázkem připomínal spíše wrestlingovou show než regulérní zápas v boxu. Na jedné straně Mrázek, amatérský mistr ČR v boxu, který již několik let působí mezi profesionály, a na straně druhé debutující třiačtyřicetiletý Jan Drobena, který svou postavou připomíná spíše zápasníka sumo než boxera. Jak by člověk při pohledu na oba boxery tipoval vývoj zápasu, tak se také skutečně stalo. Mrázek svého soupeře drtil sériemi úderů. Drobena se nezmohl na nic jiného než několik náletů hlavou vpřed do soupeře, kde předvedl několik zoufalých parodií na údery na spodek. Na Mrázka ztrácel ve všech ohledech a po třech počítáních rozhodčí ušetřil Drobenu dalších úderů a přítomné diváky další komedie a zápas ukončil. Mrázek vyhrál TKO v 1. kole.

Márija Pejakovič vs. Adriana Tertilte o titul profimistryně světa asociace WCF

Titulový zápas o mistryni světa organizace WCF byl poznamenán změnou na poslední chvíli. Američanka Pia Porter z USA se zranila a její místo zaujala Adriana Tertilte z Německa. Márija Pejakovič, původem ze Srbska, žije několik let v Praze a trénuje v pražském Kutil gymu. Na zápas si odskočila doslova přes ulici, jelikož Kutil gym se nachází hned naproti hotelu Olšanka. Pejakovič byla o hlavu vyšší a vypadala také minimálně o 10 kg těžší než německá soupeřka. Dle mého subjektivního hodnocení na to, že šlo o zápas o světový titul, nebyla úroveň zápasu zrovna oslňující a na amatérských turnajích v boxu a kickboxu jsem již viděl v podání ženských bojovnic daleko kvalitnější výkony. Pejakovič nedala soupeřce téměř žádnou šanci. Tertilte na svou sokyni prakticky nedosáhla, navíc, místo aby se cpala soupeřce na tělo a zkracovala vzdálenost, zůstávala stát na místě, a tak Pejakovič ani nemusela pracně uhýbat. Pejakovič během zápasu opakovala stále dokola jednu a tu samou kombinaci - přední úder a zadní hák s úkrokem do strany. Ve druhém kole zvýšila tlak a v dalším poslala německou boxerku do počítání po háku. Následující dvě kola byla o tom samém. Tertilte svou soupeřku téměř nezasáhla, občas se pokusila o výpad. Pejakovič diktovala tempo zápasu svými útoky. Zbývalo ještě pět dvouminutových kol do konce řádné doby, nicméně Němka se po pátém kole vzdala a Pejakovič se mohla radovat ze zisku světového titulu TKO po 5. kole zápasu. Kromě světového titulu získala také finanční odměnu ve výši 250.000 Kč.

Miguel Velozo vs. Jindřich Velecký - o profesionální titul mistra ČR ČVUT

V hlavním zápase vyzval sedmatřicetiletý český boxerský a thaiboxerský veterán Jindřich „Tornádo“ Velecký na souboj Kubánce žijícího v ČR Miguela Veloza. Ve hře byl Velozův titul profesionálního mistra ČR. Velozo se předvedl ve skvělé formě. Utkání zahájil bojem na distanc, Veleckého, který se ve dvojitém krytu cpal na tělo, téměř k ničemu nepustil. Ve druhém kole začal Velozo boxovat s rukama u pasu, lehce se pohyboval na nohou a doslova si hrál se soupeřem. Zejména jeho zadní zvedáky často nacházely cíl. Velecký dál pokračoval ve dvojitém krytu, nicméně byl statický a jeho ojedinělé výpady okaté a dopředu čitelné. Ve třetím kole byl Velecký bit jako žito, sám toho příliš nepředvedl. Byl křečovitý, snažil se jít po ráně, to ale proti výborně se pohybujícímu Velozovi nefungovalo. Nicméně ke konci kola jej přeci jen poprvé zasáhl tvrdým zadním úderem. Šlo o jeden z mála Veleckého přesně trefených úderů v zápase. Velozovi vyletěla hlava z krytu a publikum ožilo. V další tříminutovce začal Velecký více pracovat, ale pořád to bylo málo. Na soupeře, který mu svým pohybem a úhyby nedal téměř šanci jej zasáhnout, dále ztrácel. Od pátého kola navíc začal odcházet fyzicky, jeho údery postrádaly sílu, techniku i razanci. Velozo na druhé straně boxoval uvolněně a s přehledem, lehce se pohyboval na nohou a měl zápas pod kontrolou. Jeho převaha byla s přibývajícími koly patrnější. Při troše snahy mohl Velozo v posledních dvou kolech ukončit zápas před limitem, nicméně podle všeho se rozhodl zápas doboxovat na jistotu a ke konci už se nikam nehnal. Pohlídal si výhru na body. Miguel Velozo se po 10 kolech stal vítězem 3-0 na body.

Zdroj foto:
Dan Dvořák