Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Václav Tomšík:
„Vzpírám už 55 let.“

Ronnie.cz > Powerlifting > Vzpírání


Jméno: Václav Tomšík
Datum narození: 19. 11. 1936
Znamení: štír
Bydliště: Kladno
Sport: vzpěrač
Výkony: 38 mistrovských titulů

Vzpírá už víc jak půl století a neodradilo ho ani to, že na veterány nejsou peníze. Tudíž není příliš moc z čeho platit jejich výlohy na závody. A v momentech, kdy nebylo ani na cestu na republiku, zaslechl i takové věci jako: „Hele, oni na vás opravdu nemají peníze, jo? A nejsi ty vůbec blbej, že v sedmdesáti ještě zvedáš činky?“ Takovým lidem ale pan Václav dokázal odpovědět ryze po svém: „Víš co, tak ahoj, zatlač si rohy a měj se.“

Pane Tomšíku, vzpíráte už haldu let. Kolik přesně?

Začal jsem ve dvaceti a za pár měsíců mi bude 75, takže už to bude 55 let.

Četla jsem, že za tu dobu jste vybojoval 35 mistrovských titulů, je to pravda?

Třicet osm. Ale za některé jsme nedostali ani diplomy ani medaile. Třeba jednou přijel na závody do Pardubic kluk z ČSTV (Český svaz tělesné výchovy) a povídá řediteli: „Hele, co jsi chtěl ty diplomy a medaile, tak ty nejsou.“ Sednul do auta a odjel. „Ale, kluci, dostanete je, za týden je mám,“ utěšoval nás ředitel. Ale teď už to bude patnáct, nebo dvacet let a ještě je nemáme, tak to už je asi nedostaneme. (smích)

Naštěstí na ME nebo MS, kterých jste se jako veterán zúčastnil, takové prostoje nemají.

To ne, doma mám medailí snad dvě krabice od bot a některé mám vystavené - ty zvláště pěkné, třeba z mistrovství Evropy. To jsou medaile důstojné za ten úkon.

Kolikrát jste vlastně byl na mistrovství Evropy nebo světa?

Jako veterán asi čtyřikrát nebo pětkrát na mistrovství Evropy a stejně tak i na mistrovství světa.

To je jistě spousta zážitků. Jaké byly ale vaše úplné začátky? Jak jste se ke vzpírání dostal?

Učil jsem se v leteckém technickém učilišti v Liptovském Mikuláši a tam byl tělovýchovný náčelník, který si všimnul, že mi to jde na nářadí, hlavně bradla jsem měl dost rád. No a ten mě jednou zatáhl do činkárny, kde byla krásná ocelovolitinová činka na 150 - 170 kg. Sundal ty velké kotouče, dal tam dva menší a zeptal se: „Zvednul bys to?“ A já na to: „Ale já nevím jak.“ Takže si k tomu sám sednul, ukázal mi ten cvik a já jsem poprvé zvednul padesátku a cítil se při tom docela dobře. „No, jo, ale vzpírání má trojboj - tah, trh a nadhoz,“ osvětlil mi. A protože byl hlavička, všechny ty disciplíny mi pěkně rozepsal, rozfázoval a napsal mi takový jednoduchý trénink na začátek. Ten jsem cvičil asi čtvrt, nebo půl roku a pak jsem se přihlásil na přebor vojenských škol, kterého se účastnily všechny armádní složky, a já tam svoji skupinu ve střední váze vyhrál. Tenkrát mi gratuloval i generál, a jelikož do té doby přede mnou žádný generál nikdy nestál, měl jsem z toho hlavu jak v povětří ještě týden. No, tak to byly mé začátky.

K jakým největším výkonům jste se dopracoval v jednotlivých disciplínách?

Do roku 1982, když byl ještě trojboj, jsem ve váze asi 84 - 86 kg zatáhl 115 kg, 107 kg jsem utrh a 142,5 kg jsem nadhodil. Byl jsem pěkný cvalda. Ale jsem malý, asi jen 172 cm, a to je výhoda. Mrňous má kratinkou dráhu pozvedu a díky krátkým rukám i krátkou dráhu výrazu, takže ty síly, které na něj působí, jsou daleko menší.

Jak vypadaly vaše vzpěračské tréninky?

Člověk se na začátku musel rozcvičit, takže se skákalo, dělaly se dřepy, kliky, a to asi 20 minut, aby se svaly zahřály a někde se něco neutrhlo. No a pak, každý závodník má svůj přístup k čince podle toho, jaké má slabiny. Někdo má slabší ruce, jiný ramena, nebo záda a podle toho na sobě pracuje. Dál se jednotlivé cviky rozfázují a trénují po kouscích, ale ve čtvrtém nebo pátém tréninku v týdnu by se měly jednotlivé fáze propojit, aby závodník zjistil, zda to, co natrénoval, funguje. Jde hodně o techniku. Když tu váhu dostanete nad hlavu, je těžiště prakticky spojnice hlavy, hrudníku, výpadového kolena a země na středu mezi výpadovou a záskokovou nohou. Vy musíte být přesně v těžišti, protože když se netrefíte, je konec, činka prostě spadne.

Takže technika je velmi důležitá, ale bez síly by to také nešlo. Posiloval jste také zvlášť jednotlivé svalové partie?

To jo, dřepy, tlaky za hlavou, tlaky v leže, tlaky na šikmé lavici... To jsem tehdy také udělal dřep s 200 kg, přičemž sám jsem vážil 82 kg. Měl jsem při tom skleněné oči, strop se se mnou houpal, ale udělal jsem to a to jsem se pak cítil jak kohout na chlévské mrvě.

To věřím. (smích) Snažili jste se své výkony podpořit i stravováním? Věděli jste tehdy něco o výživě?

Trochu ano. V roce 1956 - 58 jsem se dostal do oddílu, kde byl osvícený trenér a ten nám radil, co máme jíst a v jakých dávkách, abychom neměli břicho jako březí vlčice a nožičky jako špejličky.

Při jaké své tělesné hmotnosti jste byl nejúspěšnější?

Začínal jsem ve střední váze, ta byla od 67,5 do 75 kg, pak jsem se spravil a byl v kategorii do 82 kg, kde jsem nějaký rok pobyl, a poté jsem se dostal do devadesátky. Největší úspěchy se mi podařily v těch vyšších váhových kategoriích a hlavně ve veteránech. Třeba ještě v padesáti letech jsem nadhodil 142 kg. V padesáti letech! Kamarádi na mě koukali a říkali: „Venco, ty něco žereš.“ A já na to: „To víte, že jo, žeru trénink pětkrát týdně, přijďte se podívat.“

Jak to bylo za vaší éry s dopingem?

Ten, kdo chtěl něco dokázat, na to musel mít buňky nebo strašné nadání, jako třeba Ota Zaremba, a nebo se kluci snažili si nějak pomoct. A takovými našimi posilovacími prostředky byly hroznový cukr a pangamin. Dál jsme nešli, protože jsme se toho báli jak čert kříže.

Ale věděli jste, že existují látky, které by hodně pomohly výkonu.

To jo, ale taky jsme znali ty dopady. Ale byli kluci, co si chtěli na základě toho sportu postavit kariéru, a ti byli dva, tři roky v novinách, ale pak se tam objevili třeba i v tom černém rámečku.

Jakých svých úspěchů si nejvíce vážíte?

Vážím si všech úspěchů. Ale zvláštní význam pro mě mají ty veteránské, na kterých jsem se podíval po Evropě a zažil mezinárodní solidaritu mezi kluky. Bavili jsme se takovou německo-rusko-polskou hatmatilkou, ale jinak, když někdo nechal v umývárně hodinky, visely tam na věšáku pořád, dokud si na ně dotyčný nevzpomněl. To u nás by byly ukradené v mžiku i s tím věšákem. A vztahy jsme měli pěkné, nic jsme si nezáviděli, podali jsme si ruce, vyměnili fotky a adresy a s některými si píšu dodnes.

No, ale měl jsem takový zážitek: V pětaosmdesátém přijel na jedny závody reprezentovat Ukrajinu Adam Gnatov, takový mrňous, že jsme mu i na bednu vítězů museli pomoct, protože tam nemohl vylézt. No, a u nich to bylo v té době tak těžké jako u nás po první světové válce - byla tam taková devalvace, že se jezdilo s kolečkem peněz pro chleba. Já tenkrát odněkud přijel, a tak jsem mu dal asi pět dolarů a on se chudák úplně rozplakal a dal mi za to stříbrnou vojenskou medaili. Bylo to pro něj asi tenkrát dost peněz. Však jsme viděli, jak na tom kluci z Ukrajiny byli. Jezdili špinaví, roztrhaní, na závody do Francie jeli z Ukrajiny dva nebo tři dny nákladními vlaky, protože neměli peníze a chtěli se tam dostat. My taky neměli moc peněz, ale přesto jsme mohli cestovat trochu kulturnějším způsobem.

Zažil jste toho mnoho... Byly i nepříjemné zážitky, třeba úrazy?

Na vlastní oči jsem viděl při vzpírání dvě utržené achilovky a nesčetně vylomených kolen a klíčních kostí, ale já osobně neměl nikdy nic, měl jsem štěstí.

Jaký byl zatím váš poslední závod?

V roce 2009 jsem byl na hrách veteránů v Sydney v Austrálii. A jak jsem se tam dostal? Na veterány nejsou peníze a já bych si takový výjezd jako důchodce dovolit nemohl, ale našel se sponzor, s tím, že jsem musel mít tři ručitele. Byli jimi Zdeněk Srstka, Remigius Machura a šéf bojových umění v Hostivaři Karel Strnad. A Zdeněk Srstka mi před odjezdem říkal: „Venco, jestli nepřivezeš medaili, ty bejku, tak budu muset tejden chodit kanálama.“ Naštěstí se to podařilo a přivezl jsem stříbro.

Byl to velký boj o medaili?

Docela ano. Řeknu vám pár čísel: 23 hodin letu, 9 časových pásem, pouze 2 dny aklimatizace, přičemž my odlétali z Ruzyně a byly 3 stupně nad nulou, zatímco v Sydney bylo 29. K tomu mělo letadlo zpoždění, takže nám nepřeložili věci a já svůj kufr dostal až za 4 dny. Ještě, že jsem měl tašku s botami, opaskem a dresem v příručním zavazadle. Při vážení před závody jsem pak ještě zjistil, že jsem cestou ztratil 3 kg, a to mi naskočila husí kůže jak štamprdlata. Nakonec jsem místo předpokládaných 70 kg v trhu a 95 kg v nadhozu trhnul 65 a nadhodil 90, ale přesto to stačilo na druhé místo. Takže při mně myslím stála štěstěna i všichni svatí a já jsem za druhé místo rád. Celkově to byl ale krásný zážitek, přijelo 24 000 sportovců z 24 zemí, při uvítacím ceremoniálu bylo dokonce 30 000 lidí.

Byly to hry veteránů, víte, kdo z účastníků byl nejstarší?

Byly tam dvě ženy ve věku buď 93, nebo 97 let, to už nevím přesně, ale jedna hrála golf a druhá byla oštěpařka.

OČIMA AUTORKY

No jo, nedá se nic dělat, ale je to tak. Mám slabost pro pamětníky a lidi tak říkajíc ze staré školy. Zdá se mi, že jsou takoví nějací víc ryzí, že mají víc charakteru a morálky, než je dnes všeobecně zvykem. A také umějí krásně vyprávět. A když mají ještě tolik zážitků, tolik lásky ke sportu, tolik energie a elánu jako pan Tomšík, který kvůli hodinovému rozhovoru neváhal sednout na vlak a přijet za mnou do Prahy, tak nemám jiných slov než samých superlativů a jiných gest než vztyčeného palce. Pan Tomšík je prostě kabrňák a jemu čest!

Budete ještě závodit, nebo byl australský závod váš poslední?

Nevím, asi bych toho už měl nechat. Říká se, že se má v nejlepším skončit. A jelikož v Sydney to bylo pojato jako olympiáda a po celou dobu hořel olympijský oheň, bylo by to důstojné zakončení.

Každopádně jste již česká sportovní legenda a v Kralupech nad Vltavou jste se dokonce v rámci vyhlášení sportovce roku dostal do síně slávy. Jaký je to pocit?

Bylo to příjemné překvapení. Takže teď je za koupalištěm v Kralupech za hotelem Evropa taková stěna, kde už nás je šest, šest tabulek s fotkou, nacionále a úspěchy. Vždy, když tam přijdu, tak se hrdě natřásám. (smích)

Sledujete stále dění v současném vzpírání?

Sleduji. Třeba ten náš Orság, co teď přivezl z ME v Kazani dvě medaile. To si nedokážu představit, že bych 180 kg vytrhnul ve vteřině nad hlavu a sedl si pod to. To je neuvěřitelné! Přesto pro mě vždy zůstanou esa Ota Zaremba a Hans Zdražil, to budou olympijští vítězové až do penálu.



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

27.04.12:38frode - Jestli on nahodou nemluvil o osmapadesatym *32*
26.04.11:09I.N.G. - Rozhovor se mi líbil. O Ukrajině předpokládám mluvil přímo..
26.04.09:34ygg - Panu Tomšíkovi se přeřeknutí samozřejmě toleruje, ale auto..-4
26.04.08:24Míra Pavlíček - ...byl do roku 1972.+2
24.04.13:42Nikolai - Já vím..v pohodě,jen mě to pobavilo....*22*
24.04.13:37frode - Nic proti tobe, ale precti si tu jeho odpoved jeste jednou..
24.04.12:09Nikolai - otázku:Jak to bylo za vaší éry s dopingem?Otu Zarembu zná ..
23.04.14:11frode - Fakt parada! Jeho historky jsou proste legendarni :)) Hl..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie