Grappling je sportovní disciplína, jež v sobě zahrnuje široké spektrum rozličných hmatů, chvatů, pohybů, úniků, porazů a hodů z nejrůznějších úpolových sportů. Zápas samotný začíná ze stoje, což by nezasvěceného diváka zprvu mohlo vést k domněnce, že v grapplingu jsou povolené také údery a kopy. Opak je však pravdou, a proto je tento specifický a hlavně moderní druh zápolení tolik oblíbený. Zápolení dvou urostlých borců drtících se vzájemnými tvrdými údery, při kterých inkasující protivník létá vzduchem, je pochopitelně divácky opravdu velice záživné. Na druhou stranu to však již není natolik záživné pro běžnou populaci. Připusťme tedy, že naprostá většina dnešních lidí již nemá zájem jít po práci či škole na trénink, kde budou jakožto začátečníci doslova otloukáni až do úplného úmoru. A navíc, málokdo chce mít druhý den na pracovišti monokly a tak podobně. :-)
Samozřejmě zde nechci tvrdit, že by grappling byl lehkým či nějak málo akčním sportem, při kterém si tak maximálně zatrhnete nehet. To v žádném případě. Vždyť cílem je primárně pomocí takzvaných submission technik (techniky nutící soupeře vzdát zápas) zvítězit nad protivníkem. V tom tkví podstata tohoto mladého sportu. Již samotná představa souboje, v němž nemůžete použít úder, nutí člověka k zamyšlení. Jak donutím soupeře, aby zápas vzdal? Jak ho vůbec dostanu na zem a co tam s ním proboha pak budu vlastně dělat? Soupeř se jistě bude bránit, ale zase by to mohla být docela zábava.
Máte pravdu - proč se do úplného vyčerpání mořit s nepohyblivými stroji, když můžete sami na vlastní kůži okusit kouzlo souboje tělo na tělo, kdy je vše jen a jen na Vás a Vaší touze po vítězství? Bezpočet možností a kombinací útočných technik, na které Váš soupeř musí ve zlomku okamžiku adekvátně reagovat vhodně
zvolenou defenzivní technikou, kterou Vás samotného však může lstivě zatlačit do prekérní pozice. A je to zde znovu, jdete do obrany a v duchu si říkáte: „Tak tohle ti neprojde.“ Každý Váš sval je napjatý, smysly zostřené, souboj pokračuje. Po samotném souboji „tělo na tělo“ do Vás vstoupí opojný pocit, jaký zažívali již staří Řekové na pískových kolbištích. :-) Vítězství, euforie z výhry a vyčerpání z boje.
A najednou Vám dojde, že je konec tréninku a Vy jste úplně zapomněli na každodenní starosti a věčný stereotyp. Vše kolem ztichlo, ta poslední hodina a půl uběhla jako minuta. Byli jste zde jen sami pro sebe, pro své tělo a skvělý pocit ze zápolení. Tak s chutí zpátky do reality, na kterou jste s „vyčištěnou hlavou“ připraveni. Než opustíte tělocvičnu a odejdete do sprch, ještě Vám při pohledu na kolemjdoucího kamaráda hlavou bleskne: „Tak tebe příště rozdrtím, chlapče!“ S lehkým úsměvem mu podáte ruku a z Vašich úst vyjde jen: „Přijdeš v pátek? Nevadí, že jsi mě dnes dostal.“
Grappling - nedílná součást MMA
Grappling je disciplína, jejímž cílem je za pomocí takzvaných submission technik (technika nutící soupeře vzdát zápas) zvítězit nad protivníkem, a to jak v boji vestoje, tak na zemi. Zahrnuje v sobě široké spektrum rozličných hmatů, chvatů, pohybů, úniků, porazů a hodů z nejrůznějších úpolových sportů. Ponejvíce si pak vybírá techniky z juda, ruského samba, řeckořímského zápasu a brazilského jiu-jitsu. S výjimkou úderů a kopů je zde vše povoleno. Grappling je tedy jak samostatná soutěžní disciplína (asociace: ADCC, Grapplers Quest, FILA), tak jedna ze čtyř základních složek pro MMA (Mixed Martial Arts), které je v současné době na vzestupu oblíbenosti po celém světě. Mezi asociacemi sdružujícími MMA jsou například UFC, Strikeforce, K-1 (Dream). Grapplingová příprava je tedy nedílnou součástí MMA a řekl bych, že i v mnoha ohledech jeho nejsložitější částí.
Základní dělení a pojmy
Hovoříme-li o čtyřech základních složkách tréninku pro MMA, pak tím rozumíme:
- stand up striking - údery a kopy převzaté opět z jiných sportů, především z thaiboxu, boxu, taekwonda
- wrestling - osvojení si technik, jak účinně přemístit boj na zem
- ground fight - boj na zemi skládající se z různých úniků, finálních technik a úderů
- fitness příprava - budování síly a výbušnosti.
Grappling potom chápejme jako souhrn wrestlingu a ground fightu (zde tedy bez úderů).
Chce-li být závodník MMA komplexní a nemít žádnou slabinu, nesmí opomíjet ani jedinou z těchto třech výše uvedených složek. Jedno bez druhého nikdy nepřinese maximální výsledky.
Grapplingové techniky jsou na soutěžích bodovány a lze je rozdělit do několika základních typů:
Porazy (takedown) a hody (throws) jsou techniky sloužící k přesunu soupeře z postoje na zem (poraz, strh, povalení, přehození, vychýlení, rozhození soupeřovy rovnováhy). Úkolem těchto pohybů je zajistit si po dokončení stabilní a takticky výhodnou výchozí pozici pro pokračování zápasu na zemi.
Úniky (escape) a přetočení (sweep) jsou povětšinou únikové pohyby nebo manévry využívané v případě nevýhodné či nebezpečné pozice. To znamená vykonat takovou změnu pozice, která z nevýhodné učiní výhodnou pozici, ze které můžeme soupeři nasadit jednu z mnoha finálních technik.
Finální techniky (škrcení, páčení, lámání) jsou techniky vedoucí k ukončení zápasu vzdáním se soupeře.
Výše uvedené je samozřejmě pouze základní rozdělení. Jednotlivé techniky a pohyby se během zápasu stále střídají, to znamená, že zakončit můžeme zápas i v postoji například škrcením (guillotine choke). Samozřejmostí je rozdělení do váhových kategorií, jako je tomu i v ostatních úpolových sportech. Každá asociace, která závody pořádá, má však poněkud odlišné váhové členění. Jako příklad zde uvedu rozdělení z posledních závodů:
57 kg, 62 kg, 68 kg, 74 kg, 82 kg, 90 kg, 100 kg, +100 kg a open (to jest bez rozdílu váhy).
Závěr
Co říci závěrem k tomuto rychle se rozvíjejícímu sportu? Možná trochu klišovité, ale v tomto případě bezvýhradně platící, že kdo jednou zkusí, již nebude chtít jinak. :-) Protože v kterém jiném sportovním zápolení spolu mohou poměřit síly závodníci, kteří jsou postavou a silovými dispozicemi natolik odlišní, že tomu hůře geneticky vybavenému nedáte na první pohled nejmenší šanci na úspěch? V grapplingu se tyto rozdíly ve velké míře stírají a zvítězí vždy ten, kdo je lépe připravený, a nikoliv ten silnější.
Tato úvodní kapitola posloužila jako všeobecný vstup do problematiky.
Cílem dalších článků bude především podrobnější seznámení s jednotlivými základními
pozicemi, přes které se propracujeme až k jednotlivým technikám.
Zdroje a konzultace:
Richard Andrš (hlavní trenér www.hummer-fitness.cz)
Mgr. Štěpánka Flusserová
Jiří Staněk