Arnoldův festival sportů v Columbusu v Ohiu se letos stal dějištěm v pořadí již desátého ročníku soutěže Arnold Strongman Classic. Nikde jinde na světě neuvidíte takovou koncentraci brutální síly jako tady. Desítka strongmanů (letos jen devítka, bez náhrady za zraněného Briana Siderse) zvedá ty největší zátěže, o jakých jste kdy v souvislosti s tímto sportem slyšeli. Všichni závodníci do jednoho připomínají svými absurdními rozměry spíš postavičky z komiksu. Letos byl bezpochyby největším úkazem Brian Shaw, který naprosto popírá zažité představy o tom, jakou sílu a jaké tělesné rozměry může lidské tělo vůbec mít, a který i přesto, že měl ve startovním poli několik zdatných soupeřů, vyhrál s přehledem soutěž o největší "příšeru" na pódiu.
Disciplíny jsou rok od roku těžší. Mnoho lidí (včetně mě) si už několik let říká, že "tohle už je ten strop", že právě tohle je ta hranice, za kterou už není možné se dostat a že jen pár kilo navíc musí zákonitě každému strongmanovi utrhnout všechny svalové úpony, zlámat kosti a rozdrtit všechny obratle, bez ohledu na to, jak neuvěřitelně velký a silný je. Pro několik závodníků je každý rok ta hranice skutečně nepřekonatelná, ale zároveň každý rok přijde někdo, kdo Vás přesvědčí, že ty skutečné limity jsou mnohem, mnohem dál.
Pokud jste stejní nadšenci do strongmanů jako já, možná si vzpomenete na první ročník Arnold Strongman Classic (ASC) v roce 2002, kdy se v první disciplíně zvedalo 166kg Apollonovo soukolí. Velká část závodníků jej nedokázala přemístit ze země na hrudník. Několika nejsilnějším se to podařilo, ale na tlak už jim nezbývaly síly. Snad jen dva závodníci dokázali udělat po jednom kompletním opakování, a když pak přišel vítěz prvního ročníku Mark Henry, který v limtu dokázal udělat tři opakování, vzbudilo to úžas a mnozí si mysleli, že takový výkon už se snad ani překonat nedá.
Časy se mění, dnes by se stejnou vahou pravděpodobně ti nejlepší dokázali předvést bez problémů 8 - 10 opakování, takže pořadatelé výrazně přitvrdili. V minulém roce byl na programu zdvih soukolí na maximální výkon (šestinásobný vítěz ASC, Litevec Zydrunas Savickas zvedl nad hlavu 2x 208kg) a letos se formát disciplíny opět změnil a na závodníky čekalo 188 a 178kg soukolí pro maximální počet opakování v limitu 90 vteřin. Každý měl nejdříve možnost zkusit síly na těžší váze, a pokud neuspěl, ve druhém pokusu se snažil popasovat s lehčí variantou.
Čtyři závodníci neuspěli ani na lehčí váze a o to větší kontrast bylo vítězných 5 opakování, které předvedl Savickas, kterého ovšem mezi strongmany nikdo nenazývá jinak než "Big Z" se 188kg soukolím. Co o tom výkonu říci? Jak občas trefně říkají komentátoři - "Are you kidding me?" Zjevně to ale myslel smrtelně vážně.
Sympaťák Misha Koklyaev také podal excelentní výkon, který se od něj očekával, a předvedl 4 opakování. Hodně lidí bylo zvědavých na Briana Shawa, který si v minulém roce se stejnou vahou neporadil a o kterém se ještě donedávna dalo říci, že má alespoň jednu malou slabinu. Tak to už neplatí, protože se třemi zdvihy se bez problémů zařadil mezi elitu a stejně tak se zlepšil i v mrtvém tahu, kde mu mnozí občas vytýkali trochu neúplný a sporný "lockout". Právě ve druhé disciplíně - mrtvém tahu se Brian dělil o první místo s Big Z výkonem rovné půl tuny (Zydrunas se ještě chvíli už mimo soutěžní pokusy přetahoval o světový rekord s Markem Felixem, který na poslední chvíli přijal pozvání a startoval jako náhrada za zraněného Dereka Poundstona a vedl si velice dobře).
Atlasovy kameny se zvedaly stejným způsobem jako soukolí, tedy nejdříve těžší (243 kg) a poté pro ty, co neuspěli, lehčí (205 kg) varianta pro určení celkového pořadí. Sázeli jste na "Texas Stonemana" Travise Ortmayera? Popravdě, já jsem o něm trochu pochyboval, protože ve svém tréninkovém logu psal, že letos se mu příprava moc nedařila. První opakování s bezmála čtvrt tuny vážící betonovou koulí udělal za necelých 7 vteřin (neviděl jsem video, ale dosud nechápu, jak je to možné zvládnout tak rychle). Pak už si ale další úspěšný pokus nezapsal, možná únava, možná zranění. Mimochodem, Travis má neuvěřitelné charisma. S tak pronikavým pohledem a zuřivým výrazem, jaký má před disciplínou, by bez problémů udělal kariéru v Hollywoodu.
Dva pokusy zvládl Mike Jenkins (o kterém ještě bude řeč) a tím, kdo si zjevně hodlal ze všech ostatních udělat dobrý den, se stal Brian Shaw, který celkem snadno udělal 4 opakování a k pátému taky moc nechybělo. Mimochodem, je neuvěřitelné, jak obrovský ten chlap je. Představte si největšího člověka, jakého jste kdy naživo viděli, znásobte ho dvěma, přidejte půl slona a jednu horskou gorilu a dostanete Briana Shawa. Měří 203 cm na výšku a podle svých vlastních slov váží kolem 200 kilo. A co mě fascinuje nejvíc, při těchto rozměrech je rychlý a disponuje extrémní explozivní silou.
Timber carry, neboli přenášení obří 476kg vážící dřevěné konstrukce vzhůru po nakloněné rampě znamenalo v podstatě konec šancí na vítězství pro Savickase, který ztratil spoustu bodů už v předchozí disciplíně, kde skončil až šestý. Ani tady se mu nedařilo podle představ a konstrukce mu jednou vypadla z rukou (i přesto, že ji musel znovu zvednout, ale skončil jen s minimální ztrátou pátý, což je samo o sobě neuvěřitelné). Třetí byl Ortmayer, druhý Jenkins a první nikdo jiný než Shaw.
Při poslední disciplíně asi hodně závodníků v duchu proklínalo Dereka Poundstona, který v roce 2009 předvedl s 92kg jednoručkou 15 opakování a loni přidal 10 opakování se 103 kg (a to mu ještě zbývala téměř polovina z určeného časového limitu). Pořadatelé usoudili, že je na čase zase trochu přitvrdit, takže na strongmany čekala jednoručka o váze 110 kilo. První čtyři - Sergeii Romanchuk, Terry Hollands, Nick Best a Mark Felix si s ní poradit nedokázali (ačkoliv k úspěšnému pokusu často moc nechybělo). Dvě platná opakování zvládl Misha Koklyaev (ale mnozí od něj určitě čekali víc).
Travis Ortmayer splnil domácí úkol a vybojoval 4 opakování. Big Z se viditelně trápil (nejspíš ho značně omezovalo zraněné zápěstí) a zvládl pouze 3 opakování, což ho stálo druhé místo v celkovém pořadí. Tím, kdo se dostal před něj, byl Mike Jenkins. Pokud strongman scénu sledujete stejně jako já, asi se také ptáte: "Kdo to je a odkud se proboha vzal, že sebral Savickasovi flek na Arnoldu?" Mike Jenkins v loňském roce vyhrál Arnold Strongman Amateur a tím si vysloužil pozvánku na letošní soutěž profesionálů. Potenciál ukázal už dřív, ale že přeskočí taková jména jako Koklyaev, Ortmayer, nebo Savickas, to asi nikdo ani ve snu nečekal. Na jednoručce udělal 8 opakování!
Brian Shaw si šesticí zdvihů a druhým místem v poslední disciplíně pojistil suverénní a nezpochybnitelné vítězství na soutěži Arnold Strongman Classic 2011. Když se tak dívám na to, co na Arnoldu předvedl, neumím si představit, že ho v dohledné době může kdokoliv porazit. Pokud se nezraní a udrží si stávající výkonnost (nebo se dokonce zlepší a to už se skoro neodvažuji domyslet, co by v takovém případě mohl předvést), sesbírá brzy ještě hodně dalších titulů.
Videozáznam poslední disciplíny můžete zhlédnout na stránkách bodybuilding.com a rozsáhlou videogalerii si můžete prohlédnout zde.
Arnoldův festival sportů v Columbusu v Ohiu se letos stal dějištěm v pořadí již desátého ročníku soutěže Arnold Strongman Classic. Nikde jinde na světě neuvidíte takovou koncentraci brutální síly jako tady. Desítka strongmanů (letos jen devítka, bez náhrady za zraněného Briana Siderse) zvedá ty největší zátěže, o jakých jste kdy v souvislosti s tímto sportem slyšeli. Všichni závodníci do jednoho připomínají svými absurdními rozměry spíš postavičky z komiksu. Letos byl bezpochyby největším úkazem Brian Shaw, který naprosto popírá zažité představy o tom, jakou sílu a jaké tělesné rozměry může lidské tělo vůbec mít, a který i přesto, že měl ve startovním poli několik zdatných soupeřů, vyhrál s přehledem soutěž o největší "příšeru" na pódiu.
Čtyři závodníci neuspěli ani na lehčí váze a o to větší kontrast bylo vítězných 5 opakování, které předvedl Savickas, kterého ovšem mezi strongmany nikdo nenazývá jinak než "Big Z" se 188kg soukolím. Co o tom výkonu říci? Jak občas trefně říkají komentátoři - "Are you kidding me?" Zjevně to ale myslel smrtelně vážně.
Atlasovy kameny se zvedaly stejným způsobem jako soukolí, tedy nejdříve těžší (243 kg) a poté pro ty, co neuspěli, lehčí (205 kg) varianta pro určení celkového pořadí. Sázeli jste na "Texas Stonemana" Travise Ortmayera? Popravdě, já jsem o něm trochu pochyboval, protože ve svém tréninkovém logu psal, že letos se mu příprava moc nedařila. První opakování s bezmála čtvrt tuny vážící betonovou koulí udělal za necelých 7 vteřin (neviděl jsem video, ale dosud nechápu, jak je to možné zvládnout tak rychle). Pak už si ale další úspěšný pokus nezapsal, možná únava, možná zranění. Mimochodem, Travis má neuvěřitelné charisma. S tak pronikavým pohledem a zuřivým výrazem, jaký má před disciplínou, by bez problémů udělal kariéru v Hollywoodu.
