Reklama:

David Keclik: "Nejsem moc silný, ale mám srdce."

Ronnie.cz > Powerlifting > Bojové sporty

Třicetiletý Rakušan s českými kořeny David Keclik je posledním vítězem prestižního turnaje Souboj titánů. Ve finále listopadové pyramidy dokázal zastavit do té doby nezastavitelného Filipa Sýkoru a plzeňský turnaj dokázal v těžké konkurenci vyhrát již podruhé. To se před ním podařilo jen lovosickému řezníkovi Jiřímu Bursovi. Poprvé se David stal králem titánů v roce 2008. Mezi jeho hlavní přednosti patří tvrdost, vytrvalost, bojovnost a velká odolnost. Nejednou dokázal otočit téměř prohraný zápas nebo se do něj vrátit po inkasovaném knock downu. Díky těmto vlastnostem je vynikajícím pyramidovým bojovníkem, kterému nedělá problém odzápasit 3 zápasy během jednoho večera. I proto by se rád Souboje titánů zúčastnil i letos a pokusil se jej vyhrát potřetí, aby vytvořil nový rekord titánů v počtu celkových vítězství. Kromě toho, že se u nás narodil, je spojený s Českou republikou i po sportovní stránce. Jeho managerem je český promotér Petr Ottich a díky tomu je možné Davida často vidět zápasit u nás nebo na sousedním Slovensku. David se kromě zápasení věnuje trénování v roli trenéra ve svém vlastním klubu v rakouském Linci, kde také každoročně pořádá gala večery bojových sportů.

Předminulý pátek dorazil David se svým týmem a svěřenci do Prahy. Jako trenér hnal do boje své bojovníky na dalším kole amatérské superligy, která se konala v hale na Pankráci pod záštitou české muay thai asociace (CMTA). To byla jedinečná příležitost Davida vyzpovídat, a tak jsme se domluvili na rozhovoru. Jak se ukázalo, měl během celého večera plné ruce práce se svými svěřenci - bandážování, předzápasová masáž, rozehřátí před zápasem a nakonec i koučování v rohu ringu, a tak jsme se rozhodli nechat náš rozhovor až po skončení turnaje. Po posledním zápase, ve kterém Davidův bojovník knokautoval Jana Faru, jsme si sedli v šatně, a zatímco jeho tým pomalu balil věci, dali jsme se do řeči...

Na úvod bych si rád vyjasnil, jak je to s tvými českými kořeny. Já jsem původně počítal, že spolu budeme mluvit anglicky, protože německy neumím, ale mluvíš velmi dobře česky…

Já jsem Čech, narodil jsem se v Brně.

A proč a kdy ses odstěhoval do Rakouska?

Moji rodiče tam zdrhli ještě za komunistů. Když mi byly dva roky, utekli nejdříve do Německa a potom do Rakouska.

Někdy v létě jsem tě potkal v jednom obchodě pro bojové sporty v Praze, koukal jsem, jestli se nepletu, ale byl jsi to ty. Takže v Čechách býváš docela často?

Nejsem tu pravidelně, ale často tady zápasím, spousta mých zápasů je tady nebo na Slovensku a mám tu také kamarády, tak si občas zajedu do Prahy…

Je to asi tím, že tvůj promotér je Petr Ottich. Jak ses s ním dal dohromady?

Já pořádám u nás v Rakousku každý rok turnaje a sháněl jsem tehdy nějaké soupeře, tak jsem obvolával spoustu lidí a dostal jsem kontakt do Německa, kde mi řekli, že pro mě mají nějaké bojovníky z Čech přes jednoho promotéra, tak jsem jim řekl, ať mi na něj dají číslo, že to přece nebudu obvolávat přes x lidí. Řekl jsem, že se česky domluvím, tak ať mi dají kontakt přímo na něj. Tak jsem dostal číslo na Petra, který mi později slíbil, že mi domluví nějaký zápas, a tak začala naše spolupráce.

Ty máš v Rakousku svůj vlastní klub - tam jsi také jako trenér?

Ano, já jsem tam jako trenér thajského boxu, potom tady máme ještě trenéra klasického boxu Rainera Schwarze a ještě mám kamaráda, který trénuje jenom ženy.

Jaké to pro tebe je, když nestojíš v ringu, ale mimo něj, máš v něm své svěřence a děláš jim sekundanta jako dneska? Co prožíváš víc?

Musím říct, že když tu jsem jako trenér, je to pro mě horší. Jsem víc nervózní, než když zápasím sám.

Jak jsi spokojený s dnešními výkony svých svěřenců?

Dneska dva prohráli a jeden vyhrál, tak… (na chvíli se odmlčí) S tím, co vyhrál, jsem spokojený. S tím druhým, co šel před ním a prohrál, moc ne, protože málo pracoval, byl málo aktivní… Ten třetí, to byl úplný začátečník, byl dobrý, ale potom dostal jednu na nos, lekl se a pak už to nebylo ono.

Jelikož hodně zápasíš u nás, mohl bys porovnat naši scénu bojových sportů s tou vaší v Rakousku?

To je sto ku jedné.

To znamená co?

U nás je to na h...., tady je to mnohem lepší. Řekl bych, že tady je to perfektní ve srovnání s námi.

Myslíš tím, že u vás o to není takový zájem?

Zájem je, lidi to chtějí, ale my nemáme tolik tělocvičen, jako je u vás, a hlavně, u nás se každý, kdo má svůj klub nebo se nějakým způsobem zapojuje do pořádání gala večerů, dívá jenom na to, kolik mu to hodí. Nezajímá se o ten sport, ale jenom o svoji kapsu. Myslí si, že vydělá nějaké milióny…

Když už máš docela přehled o naší scéně, koho považuješ za nejlepšího českého thaiboxera nebo K-1 bojovníka?

Tak Jiří Žák je perfektní, Hutník je dobrý, pak Tolja je moc dobrý… Myslím, že tihle jsou ti nejlepší v republice.

Ty jsi už podruhé za sebou vyhrál Souboj titánů. Která eliminace pro tebe byla těžší?

Asi druhá. Druhý turnaj byl těžší, protože jsem na něj nebyl tak připravený jako na první. Přitom v prvním byli mnohem lepší soupeři.

Poslední finále jsi jel s Filipem Sýkorou, který je momentálně jedním z největších mladých talentů tady u nás. Jaký je tvůj názor na něj?

Můžu být upřímný? (smích)

Každopádně!

On není špatný, ale já jsem vůbec nemohl bouchat pravou rukou, protože jsem na ní měl o půl centimetru delší kost a hodně mě bolelo zápěstí. Asi týden potom jsem byl na operaci. A přesto jsem ho vybouchal jak malé dítě. On má sílu jako prase, ale nemůže s tím nic dělat…

Nicméně přeci jenom, ještě před tím, než spadly provazy a zápas se přerušil, trefil tě tam tuším na spodek a nevypadal jsi úplně v pohodě.

Na spodek vůbec, dostal jsem na hlavu. Jak jsem říkal, on má strašnou sílu, ale neumí s ní pracovat.

Jak ti vlastně dopadla loňská sezóna? Kolik jsi měl zápasů a jak ji hodnotíš?

I s titány tuším 7 - 8, tak nějak. Nějaké jsem vyhrál, nějaké jsem prohrál… U mě je ten problém, že já nemám trenéra, trénuju se sám a dělám to tak, že trénuju věci, o kterých si myslím, že jsou pro mě dobré. Ale každý ví, že když máš někoho, kdo tě v tréninku nakopne do zadku, dokáže z tebe dostat ven mnohem víc, než když trénuješ sám. A ty zápasy, které jsem prohrál, jsem prohrál, protože jsem nebyl připravený, nebo jsem měl něco v hlavě, prostě pořád bylo něco, co mi bránilo věnovat se tomu na 100 %.

Teď si nejsem jistý, ale tuším, že jsi byl v létě na soustředění pražského Hanuman Gymu. Jak hodnotíš trenérský přístup Petra Macháčka a celkově ten kemp?

Ano, byl jsem tam. Bylo to perfektní. Já už jsem zápasil pomalu v celé Evropě, ve spoustě států, viděl jsem a poznal jsem různé trenéry atd. Ale musím říct, že pan Petr Macháček je vůbec nejlepší trenér, kterého jsem kdy poznal. Abych řekl pravdu, tak dřív jsem ho úplně nesnášel, neměl jsem ho rád, ale potom jsme jednou byli na turnaji v Polsku a tam jsme přišli víc k sobě a sedli jsme si. A od té doby jsme kamarádi. A musím říct, že on je na tento sport génius. On ví naprosto všechno, na každou otázku v tomto sportu ti dá odpověď. Má to prostě zvládnuté do nejmenších detailů.

Všiml jsem si na tobě jedné věci, a sice že jsi typ bojovníka, co se kousne a dokáže otáčet zápasy. Pamatuji si, jak jsi zápasil s Davidem Onuferem v Praze nebo s Ondrou Hutníkem v Plzni a pokaždé jsi měl špatné úvodní kolo, inkasoval jsi dost tvrdých úderů, přesto ses pak vrátil a poslední kolo bylo tvoje. V zápase s Hutníkem jsi byl dokonce i počítaný…

Nevím, jak to říct, já prostě to první kolo prospávám. Jsem zápasník, co se rozjíždí pomalu. Pro mě by bylo nejlepší, kdybych mohl místo tří kol zápasit pět, protože mám dobrou fyzičku a do zápasu se většinou dostávám až v dalších kolech. Jsem takový od malička - když jsem dostal na řepu, neležel jsem na zemi, nebrečel jsem, ale hned jsem vstal. Já nemám moc síly, ale mám srdce. Bolí mě to, ale kousnu se a jdu znovu do toho.

V zápase se Spejblem to po tom počítání vypadalo, že zápas skončí KO, ale pak ses vrátil a třetí kolo bylo tvoje. Jediný zápas, o kterém vím, že jsi prohrál KO, byl tuším dva roky zpátky s Tomášem Šenkýrem. Ten zápas jsem ale neviděl, tak by mě zajímalo, co to bylo za ránu, že tě dokázal knokautovat?

V zápase se Spejblem jsem byl počítaný dvakrát. V prvním kole jsem hned dostal koleno na solar plexus, to bylo vyřízené, přišlo první počítání. Druhé počítání bylo ve druhém kole. On měl na rukavici nějakou vazelínu a po jednom úderu jsem to měl na bradě, tak jsem se otočil, že si to půjdu utřít. Nevím, proč jsem to udělal, byl jsem jako nějaká panenka. Každý jiný bojovník by to vzal, setřel a pokračoval dál, ale já ne. Proto jsem byl znovu počítaný.

A se Šenkýrem, se kterým jsem zápasil v Rakousku, to bylo tak: Já jsem ho chtěl úplně sestřelit na zem. Byl jsem v zápase už jednou počítaný, a tak jsem ho chtěl, jak se říká zbít, ale tehdy stál v Šenkýrově rohu pan Macháček a řekl mu, že má zůstat stát. A mě pořád padá levá ruka, tak mu poradil, aby počkal, až mi spadne levá ruka, a aby mi dal pravý hák. Přesně to udělal, počkal si na to, trefil mě přesně a byl jsem KO. Každý bojovník má nějakou slabinu a mou slabinou je, že mi padá levá ruka z krytu.

Teď tě bude čekat zápas s dalším slovenským bojovníkem Marcelem Jágerem na turnaji v Žilině. To už je také za chvíli, moc času nezbývá. Jak probíhala a probíhá příprava na tento zápas?

Jak jsem říkal, po titánech jsem šel na operaci s rukou. Operaci jsem měl 2. prosince, takže jsem dva měsíce vůbec netrénoval, byl jsem na dovolené. Teď zhruba měsíc a půl zase trénuju a musel jsem začít zase od úplného začátku - znovu nabírat fyzičku a všechno okolo. Ale já jsem se na něho (Marcela Jágera) díval, na titánech prohrál hned v prvním kole. Určitě je to dobrý borec, ale já si myslím, že pro mě nebude problém.

Docela si na něj věříš…

Já se na něj nijak speciálně nepřipravuji. Ano, podíval jsem se na něj, ale jinak s kamarádem, se kterým trénuju, se zaměřujeme hlavně na kondičku a na techniky, které budu používat pořád. Tím myslím, že mám obecnou přípravu a ne, že bych se speciálně připravoval jenom na něj.

A jak vypadá tvá obecná příprava teď před zápasem?

Já trénuji šestkrát týdně - od pondělí do soboty. V pondělí ráno chodím hodinu běhat, potom večer od pěti do sedmi mam kondiční trénink a pak ještě vedu trénink s lidmi, v úterý mam jeden trénink thajského boxu, ve středu ráno ještě k tomu posilovna. Ve čtvrtek ráno jdu znovu běhat a večer mam trénink na lapech, v pátek mam sparing a v sobotu zase posilovnu.

Zjistil jsem o tobě docela zajímavost - na Boxrec.com máš statistiku boxerských utkání, tuším 4 zápasy. Takže se věnuješ i profiboxu?

Mam tři zápasy, které jsem vyhrál. Jak jsem říkal, máme u nás boxerského trenéra, tak mě na to připravil a řekl, že mi může sehnat nějaké zápasy v boxu, tak jsem do nich nastoupil, ale pro mě ten klasický box úplně není. Něco mi v tom chybí.

Nesedí ti?

Sedí mi a všechny tři zápasy jsem vyhrál KO, ale pořád musím dávat pozor, abych tam nedal nějaké koleno nebo kop. Skoro ve všech zápasech mi málem vylétlo koleno. Je to pro mě takové omezující. V boxu nemůžu dělat všechno, co chci.

Ještě bych se vrátil k těm titánům. Spoustě bojovníků nesedí pyramidový systém - několik zápasů během jednoho večera. Vyhýbají se tomu, nemají to rádi. Ale ty mi zrovna přijdeš, že ti to vyhovuje. Nebo ne přímo vyhovuje, ale umíš v tom chodit, rozvrhnout si síly. Jsi takový typický pyramidový bojovník.

Určitě je to náročné. Když jsem zápasil první pyramidu, byl jsem rozbitý jako pes. To jsem fakt dostal. Šenkýr mi rozbil nos, rozkopal mi nohu. Obličej, nohy - byl jsem úplně, ale úplně dobitý. Teď podruhé jsem neměl vůbec nic. Ani jeden škrábanec. Přijde fakt na to, jak a co děláš, jakou máš taktiku, jaké máš ruce, na co si dáváš pozor a samozřejmě také záleží na soupeřích, kteří tam jsou. Ale pro mě to není problém. U mě je vždycky nejhorší první zápas a potom už je to jen lepší a lepší. Po tom posledním zápase jsem klidně mohl jít hned ještě do jednoho, další 2 - 3 kola by pro mě nebyly problém.

Plánuješ tam startovat i letos, pokud dostaneš pozvánku?

Já bych chtěl. Já jsem to vyhrál dvakrát a slyšel jsem, že i Bursa to vyhrál dvakrát. A tak mi nějak nesedí, že jsem nastejno s Bursou, a chtěl bych to vyhrát ještě jednou. (usmívá se) Ale teď proběhly nějaké změny s váhovým limitem, bylo to zvýšeno na 90 kg. To by možná ještě šlo, tak uvidíme…

Jak jsi na tom s váhou a se shazováním?

Já mám vlastně teď ten další zápas v Žilině ve váze do 84 kg. Dneska jsem ani moc nejedl, navíc jsem byl dvakrát na záchodě, protože jsem měl stres, že lidi ode mě budou dnes zápasit, tak jsem si říkal, že nebudu mít moc velkou váhu, šel jsem se zvážit na váhu a měl jsem 91 kg.

Tak to máš tedy ještě co shazovat, nějakých 7 kg dolů.

Ani mi to neříkej. Nějak se to prostě musí udělat.

Kdy jsi začal s bojovými sporty?

Začal jsem před 10 lety. Moje sestra a její přítel začali boxovat, já jsem byl tehdy ještě na škole a po škole jsem taky začal trénovat. Ale nikdy jsem nechtěl zápasit. Pak za mnou jednou přišel trenér, bylo to tuším tak dva roky po tom, co jsem začal, a říkal mi: „Davide, nechceš jít zápasit?“ Tak jsem řekl, že jo, že si to zkusím. I když jsem předtím nepomýšlel na to, že budu zápasit, chodil jsem poctivě, byl jsem na každém tréninku za každého počasí, ať pršelo, nebo sněžilo. Kolikrát jsem tam přišel a nikdo tam nebyl, tak jsem trénoval sám. Potom jsem nastoupil do prvního zápasu, pak přišel druhý, třetí…

Kolik už máš za sebou zápasů?

Dohromady i s amatérskými zápasy jich mam tak okolo 45.

Kolik je ti vůbec let?

Třicet.

Jak dlouho ještě plánuješ zápasit?

Nejdéle, co bych se tomu ještě věnoval, jsou tak tři roky. Momentálně mám nejlepší formu, jakou jsem kdy měl, fyzička je vynikající, ale trénink snáším hůř a hůř. Musím se pořád více namáhat, jakmile mam nějakou pauzu déle než tři týdny, musím začít prakticky od znova. Potom je to velké trápení.

Cítíš, že už tělo hůř regeneruje atd.?

Bolí mě zápěstí, kolena, no zkrátka už stárnu. Ale ještě bych chtěl nějakou dobu zápasit.

Ty zápasíš, do toho děláš trenéra, jsou pro tebe bojové sporty prací na plný úvazek, nebo máš vedle toho ještě něco?

Ne, nemám. Na to nemám čas. Kdybych netrénoval a sám nezápasil, ještě bych nějakou práci měl, ale takhle to nejde. Ještě mam psa, každý den musím vařit, uklízet, prát… Na nic dalšího už není čas.

Máš nějaký cíl, například dostat se do It´s showtime nebo něco v tom smyslu?

Ne, já do It´show time nechci. Určitě je to dobrá akce, ale já tam nechci kvůli těm lidem, kteří koukají hlavně na sebe a ne na zápasníky. Já bych chtěl ještě tento rok vyhrát tituly, bude mistrovství světa, chtěl bych znovu vyhrát titány atd.

To byla poslední otázka, díky za tvůj čas a ať se ti to podaří.

Díky.


Zdroje foto:
Josef Adlt
Pavel Trampota
www.soubojtitanu.cz - yatro


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

09.03.13:43Koutňa - Pěkný rozhovor. Takový přístup se mi líbí, Davidovi přeju ..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 63 sekundami?



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2021 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2021 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra