Opět jsem tady s dalším rozhovorem, ve kterém Vám představím reprezentanta masters, nymburského Karla Rusa, závodníka lehké váhy do 67,5 kg. Pravidelně a úspěšně se účastní všech evropských a světových závodů masters, o čemž svědčí i zisk titulu mistra světa z Kalifornie, ale troufne si změřit síly i se závodníky mnohem mladšími v kategorii open. S Karlíkem, jak mu všichni říkají, jsem se sešel 26. ledna v osm večer na tréninku v Nymburku. A co jsem z něho dostal, už najdete níže.
Karlíku, poprosím tě, prozraď nám na sebe vše ze sportovního i osobního života a představ se našim čtenářům. A nezapomeň ani na to, co máš rád, jaké je tvé oblíbené jídlo, muzika, kniha, film, čím se živíš...
Narodil jsem se před 45 lety v šumavských hvozdech a prožil dětství ve vesničce Černá v Pošumaví ve vlnách Lipenského jezera. Paradox je, že plavat umím jen tak trochu, spíš se s tou vodou peru. Ve 14 letech jsem odešel do školy v Pelhřimově. Tam jsem v soutěži s názvem „Hledáme nejsilnějšího učně“ dvakrát skončil na 2. místě a jednou jsem byl třetí, ale díky této soutěži jsem začal se vzpíráním. Na svých prvních závodech jsem zvládl v trhu 62,5 kg a v nadhozu 82,5 kg. Po necelém roce tréninku jsem v roce 1982 zvítězil na přeboru Čech a na mistrovství ČSSR jsem obsadil 4. místo. Po maturitě v roce 1983 jsem se stal členem střediska vrcholového sportu Rudá hvězda Praha a byl jsem vybrán do juniorské reprezentace ČSSR. Potkával jsem se na soustředěních a závodech s velkými závodníky českého vzpírání - Otou Zarembou, Antonem Baraniakem, mistrem světa Jiřím Zubrickým a Petrem Hudečkem nebo Milošem Čiernikem, Jurajem Dudášem a dalšími. Mými osobními rekordy ve vzpírání ve váze do 67,5 kg bylo v trhu 120 kg a v nadhozu 150 kg.
Pro zranění jsem v roce 1987 ukončil profesionální dráhu sportovce v Praze, oženil jsem se a usadil v Nymburku. Cvičil jsem dál a se vzpíráním jsem začal dělat i silový trojboj. Moje první výkony na závodech byly: dřep 165 kg, bench 95 kg, mrtvý tah 190 kg, v součtu 450 kg. A protože mě mé zranění v silovém trojboji tolik neomezovalo, zaměřil jsem se pouze na tento sport. Co je zajímavé a asi tak trochu rarita, už 27 let držím na všech důležitých závodech kategorii do 67,5 kg.
Tímto jsem se dostal i k mému osobnímu životu. Co se týká mého soukromí, jsem už 24 let šťastně ženatý s manželkou Evou. Máme děti Elišku (21) a Vojtu (18), dcera je volejbalistka a atletka, syn kanoista reprezentant, člen Dukly Praha. S manželkou rádi cestujeme a provozujeme turistiku i cykloturistiku. Krásně to vyčistí hlavu. Z muziky mám rád melodické věci, nic vyhraněného. Poslouchám opravdu skoro vše, třeba muziku od německých Rammsteinů, která je dobrá jako kulisa na závodech, Kabáty, Freddie Mercuryho, ABBU, Beatles, Karla Gotta, Michaela Jacksona, ale i Lucii Bílou, Václava Neckáře, orchestrálky, indiánské flétny a soudobé diskotékové hity. To vše na mě pozitivně působí. Z filmů mám rád happy endy, knížek moc nepřečtu, jelikož mám hodně práce, po večerech píšu objednávky a rozpočty nebo mám dlouhé tréninky. Dále mám hrozně rád sladké jídlo - rýžový nákyp, žemlovku, sladké knedlíky, věnečky a pochutnám si i na vánočním cukroví. Další z mých oblíbených jídel jsou bifteky, ty nejlepší jsem jedl po ME v Lucembursku z argentinského býka. Z počátku jsem se živil jako profesionální sportovec, pak soustružník, výrobní dispečer a v současné době jsem podnikatel a montuji bytový interiér (žaluzie, rolety, vestavěné skříně). Trénovat mohu až po dokončení zakázky, takže cvičit chodím podle toho, kdy mi skončí práce, většinou mezi sedmou a devátou večer, domů se vracím někdy až před půlnocí.
Za jaký oddíl a federaci v současné době závodíš a za jaké oddíly jsi závodil v minulosti?
Můj první oddíl, za který jsem závodil ve vzpírání, byl Spartak Pelhřimov, pak následovalo RH Praha (současný Olymp). S trojbojem jsem začínal v oddílu Sokol Sadská a v současné době závodím za TJ Sokol Nymburk ve federaci IPF.
Jaký je tvůj názor na rozdělení trojboje na federace?
O ostatní federace a věci kolem toho se nezajímám.
Přivedlo tě k silovému trojboji jen to tvé zranění, nebo tam byl i jiný impulz? A proč zrovna tento sport?
K trojboji jsem se dostal tak, že když jsem odešel z Prahy, hledal jsem nějaké fitko, kde bych mohl cvičit a nejezdit stále zpět do Prahy. To jsem našel v Sadské, kde byla parta trojbojařů, a já jsem se nechal od kluků normálně ukecat, takže jsem začal se vzpíráním dělat i trojboj. Po tom, co se v Praze rozpadla naše parta vzpěračů, jsem zůstal automaticky u činek a u trojboje.
Kdo ti pomáhá s tréninky? Máš nějakého trenéra? A jak přibližně vypadá tvůj trénink?
Trénuji se sám, ale obrovskou službu v oblasti tréninku pro mě udělal a dá se říci, že odstartoval i mojí rekordní kariéru, Miroslav Vacek, současný předseda Českého svazu silového trojboje. Spojil svoje zkušenosti s americkými a ruskými tréninky. V současné době dál čerpám z těchto tréninků a poznatků z minulých let, trénuji hodně podle pocitu a rád to občas oživím zkušenostmi Milana Špingla nebo Lukáše Doubka. Samotné tréninky si nedovedu představit bez té naší nymburské party a její pomoci; hec a sranda jsou zde na denním pořádku. Momentálně trénuji bez dresů a doplňků třikrát týdně. Připravuji tělo na novou sezónu. V pondělí jedu dřep a dotahy ze špalků, ve středu bench a dotlaky v benchi na špalíček, v pátek jedu mrtvý tah a lehké dřepy. Ke každému tréninku přidávám ještě různé doplňující cviky na ostatní svalové partie.
Užíváš nějaké doplňky výživy?
Nad doplňky výživy jsem nikdy moc nebádal, vždy jsem musel koukat na cenu. V současné době používám doplňky firmy Vitalmax, která je jedním ze sponzorů Českého svazu silového trojboje, je to v první řadě kreatin, HMB, proteiny a aminokyseliny. Začínám je používat podle pocitu až v té době, kdy se dostanu v tréninku na dřep okolo 220 kg.
Dříve narození závodníci mívají problém se závodními dresy. Co ty, jak ses s nimi vypořádal?
Chvíli mi to trvalo, ale myslím si, že dresy a bandáže jsem se naučil využívat slušně. Dres používám na každou disciplínu, nemám s tím žádný problém, navíc je dobré, že chrání i zdraví sportovce.
Co tvé cíle do budoucna? Připravuješ se teď na nějaký závod? V jaké kategorii podle nových pravidel chceš soutěžit a kde tě budeme moci letos vidět poprvé?
Momentálně jsem na rozpacích. Nové váhové kategorie mi vůbec nevyhovují. Mám totiž zdravotní problém na benchi, a proto ho nemohu zlepšit, takže ve vyšší kategorii bych ztratil hodně kilogramů do celkového trojboje. Zřejmě zkusím shodit do kategorie 66 kg. Pomalu se připravuji na novou sezónu a začnu asi mistrovstvím České republiky v Nymburku. Protože ME mužů a žen je tento rok v Plzni, budu startovat i zde a pokud to finance dovolí, rád bych se navíc zúčastnil MS masters v Kanadě.
Zkus nám vyjmenovat tvé největší sportovní úspěchy ve vzpírání i v trojboji a tvé největší výkony v jednotlivých disciplínách.
Ve vzpírání jsem získal 3 zlaté a další cenné kovy z mistrovství Čech, na mistrovství ČSSR jsem se umísťoval na medailových pozicích. Zlato jsem si přivezl ze světového poháru v Dánsku a stříbro ze světového poháru v Plzni.
V silovém trojboji mám 18 titulů mistra České republiky mužů, masters a masters v bench-pressu plus další cenné kovy z MČR a z mistrovství Čech. S reprezentací jsem se zúčastnil 26 šampionátů ME a MS. Největším mým úspěchem je 1. místo na MS masters v Kalifornii. Dále jsem byl třikrát mistr Evropy masters, v jednotlivých disciplínách jsem získal na MS 5 zlatých a 5 stříbrných medailí, na ME 6 zlatých, 2 stříbrné a 5 bronzových medailí. Třikrát jsem byl vyhlášen jako nejúspěšnější sportovec v silovém trojboji v kategorii masters, dvakrát jsem se stal nejúspěšnějším sportovcem Nymburska a získal jsem řád II. třídy, stříbrného Nymburského lva. Jsem držitelem 6 evropských rekordů ve dřepu, poslední má hodnotu 265 kg. Zároveň jsem držitelem českých rekordů ve dřepu v kategoriích open i masters ve váze do 67,5 kg. Moje nejlepší výkony jsou: dřep 265 kg, bench-press 130 kg a mrtvý tah 245 kg.
Pomáhá ti s přípravou někdo? Máš nějakého sponzora?
Ano pomáhá, sám bych to finančně neutáhl, zejména cesty do zahraničí jsou velmi nákladné. Mými sponzory jsou město Nymburk a firmy CZ Loko, Komandor, Jednota SD a GEA Goedhart s.r.o. Všem jim tímto velmi děkuji.
A už nás čeká závěr, myslím, že bylo řečeno skoro vše. Chceš ještě něco k rozhovoru dodat?
Závěrem je třeba říct, že těchto výsledků jsem mohl dosáhnout díky podpory a pochopení mé manželky a celé rodiny. Také je třeba zdůraznit, že je vše o hodně jednodušší, když trénujete s dobrou partou, a ta v Nymburku je. Na úplný konec bych si dovolil říct jeden můj úsměvný zážitek, a to bylo, když jsem přemluvil na jedny oblastní závody v silovém trojboji manželku a syna. Oba jsem trénoval, ale každého zvlášť, takže nevěděli, jak na tom ten druhý je. V den závodu se pak oba hecovali, kdo koho porazí. Shodou okolností na tom byli na výkonnost v přepočtu na body bez rozdílu vah podobně, jen syn zvedl v každé disciplíně o 2,5 kg více než manželka. Já jim dělal kouče a přitom jsem si taky lehce zazávodil. Srandovní bylo, když hlasatel hlásil pořadí závodníků nastupujících na pokusy: „Na činku nastoupí Karel Ruso, připraví se Eva Rusová a Vojtěch Ruso.“ Ten den jsme brali všichni tři zlaté medaile.
Ano, to je opravdu úsměvné. To je správný příklad hesla „Sportuje celá rodina". Karlíku, děkuji ti za rozhovor a tvůj čas a přeji spoustu dalších úspěchů.
Karel Ruso - fotogalerie