Honza Tůma: „Dávám přednost boxerským výměnám."

Listopad bude již tradičně v kalendáři bojových sportů patřit plzeňskému finále Souboje titánů. Jednou z jeho hlavních hvězd bude letos i domácí bojovník Naramy Plzeň Honza Tůma, který se po delší době vrací na „titány“, kde v minulých letech sváděl v divácky atraktivních duelech vítězné bitvy s Anatolim „Toljou“ Hunanyanem nebo Danem Holovským. V listopadu jej po nucené pauze způsobené zraněním čeká další superfight na domácí půdě podle pravidel K-1. Jeho nekompromisní styl à la buldozer, za který si vysloužil přezdívku „železný“, je zárukou kvalitního souboje mezi 16 provazy a adrenalinového zážitku pro fanoušky. Honza je bezesporu velkým talentem na bojové sporty. Začal s nimi relativně pozdě - když mu bylo 19 let. Se svým talentem se ale dokázal vypracovat mezi přední české kickboxery. Jeho kariéra v bojových sportech připomíná jízdu v rychlíku. Ke svému úplně prvnímu utkání v klasickém boxu totiž nastoupil už po měsíci tréninku.

S pár amaterskými zápasy na kontě brzy vstoupil do profesionálního ringu a prakticky od počátku se utkával s mnohem zkušenějšími a papírově silnějšími soupeři. Přesto vítězil. Momentálně má na svém kontě 14 výher, z toho 9 KO a pouhé dvě porážky. Pětadvacetiletý bojovník se stal hlavní tváří dubnové kvalifikace Souboje titánů v Plzni. Na turnaji se ale nakonec neobjevil, protože si zranil ruku v boxerském zápase a půl roku byl mimo hru. Souboj na listopadovém finále tak pro něj znamená vrchol letošní sezóny, jak sám říká. Honza byl jedním z účastníků nedávného tréninkového soustředění Titan camp 2010, kterého jsem se poslední srpnový víkend zúčastnil i já, a tak se naskytla skvělá příležitost jej vyzpovídat. Náš rozhovor se uskutečnil v pátek večer, po prvním dni kempu a po prvních dvou dvouhodinových trénincích. Únava po 4 hodinách trénování byla patrná, přesto jsme se pustili do rozhovoru, který Vám nyní prozradí více o plzeňském bojovníkovi s přezdívkou Iron.

Na podzim tě čeká zápas na finálovém turnaji Souboje Titánů. Budeš v domácím prostředí před domácím publikem, kde si tě mnozí nepochybně budou pamatovat z minulých let. Jak se na tento zápas těšíš?

Určitě se těším hodně, protože tento zápas pro mě představuje vrchol probíhající přípravy a celkově letošní sezóny, jelikož jsem měl nedávno zranění ruky, tudíž jsem byl zhruba půl roku mimo hru. Takže uvidíme, jak to bude vypadat. Snad to dopadne dobře.

Takže za tvou absencí na dubnovém turnaji v Plzni byla zlomená ruka? Jak to, že jsi byl tak dlouho mimo?

Přesně tak, bylo to kvůli zlomené ruce. Udělal jsem si to sám během zápasu, bohužel. Asi měsíc jsem nosil sádru. Potom jsem začal trénovat, ale pořád to během tréninku bolelo. Ještě dva nebo tři měsíce potom, co mi sundali sádru, ta ruka při úderech bolela, když jsem třeba promáchl a tak. Takže jsem ten trénink nějak nehrotil a netrénoval jsem naplno. Měl jsem mít zápas v Karlových Varech, tuším s nějakým soupeřem z Ruska, ale to také neklaplo. Musel jsem to odříct. Do toho přišly prázdniny, takže jsem byl na dovolené v Turecku. Takže výpadek trval celkem dlouho.

Jak dlouho už jsi zpátky v tréninkovém procesu?

Moc dlouho ne, začal jsem trénovat vlastně až teď. Pár tréninků sice předtím proběhlo, ale ještě to není ono. Teprve nyní zase začínám, do teď jsem toho moc nenatrénoval, jen pár tréninků, takže to na sobě ještě cítím a trošku se to i odráží na výkonech během tréninků.

Takže tady na kempu vlastně začínáš svou přípravu na listopadový zápas?

Přesně tak, tady vlastně startuji celou přípravu.

Máš domluvený jenom tenhle zápas, nebo tě čeká ještě něco?

Zatím asi jenom tohle, protože tenkrát, když jsem měl mít na titánech zápas, tak jsem chvíli předtím boxoval utkání na amatérské lize v boxu a tam jsem si právě přivodil zranění, když jsem promáchl úder, takže z toho následujícího zápasu sešlo. Nyní se soustředím jen na tohle.

Pokud si dobře pamatuji, tak s tebou pořadatelé počítali už loni na finálovém turnaji Souboje titánů, ale tam ses taky neobjevil. Co se tenkrát přihodilo?

Tehdy jsme se právě vraceli z Holandska, z tréninkového kempu a já si přivezl devětatřicítky horečky, byl jsem úplně hotový.

Kde jste konkrétně byli? Jeli jste tam na vlastní pěst, nebo jste to měli domluvené?

Byl to gym, kde trénuje Albert Kraus. Domluvil nám to Petr Ottich. Ubytování sice za moc nestálo, ale tréninky byly suprové. Byli jsme tam týden. Měli jsme trénink třikrát denně, byly tam vynikající sparingy. Musím říct, že náplň tréninku se mi celkově hodně líbila. Jezdily se tam hodně ruce, což mně osobně vyhovuje…

Takže vám ten týden v Holandsku něco dal?

Určitě. Řekl bych, že mi to vyhovovalo mnohem více, než thajský styl. Evropský styl je pro mě lepší, více mi sedí, protože je více zaměřený na ruce.

Byl tam nějaký rozdíl mezi tím, jak trénujeme my tady?

To každopádně, oni mají fyzicky mnohem náročnější tréninky než my, jezdí tam hodně dlouhé kombinace. Lidi tam mají nehoráznou fyzičku. Běžně tam jezdí jednu kombinaci, ve které je třeba dvacet úderů a pět kopů. To tady neexistuje. Když to vidíš na těch trénincích, tak tohle vůbec neděláme.

Máš vedle sportu nějaké běžné zaměstnání?

Ano, pracuji na exekutorském úřadě jako jejich ochranka nebo něco na ten způsob.

Už se ti v práci stalo, že ses dostal do nějaké konfrontace?

Ne, vůbec. Zatím to bylo vždy bez problémů.

Ve statistice profesionálních zápasů máš bilanci 14 výher a 2 porážky. Jaký byl tvůj dosud nejtěžší zápas?

Neřekl bych ani nejtěžší, ale spíše, že jsem podcenil soupeře, což se stalo v zápase s Marcelem Jágerem. Zápas jsem prohrál. K souboji došlo předloni, někdy v listopadu. Bylo to hodně dané tím, že jsem se právě vrátil z tréninkového pobytu v Thajsku, kde se hodně kope a je to celkově víc zaměřené na nohy, a to nebyl úplně můj styl. Byl jsem trochu rozhozený. Já spíše preferuju boxerské výměny a zavírám to nohama.

Takže jsi absolvoval tréninkový pobyt i v Thajsku? Jaké to tam bylo ve srovnání s holandskou zkušeností?

Ano, byl jsem tři týdny ve Fairtexu. Byla to super zkušenost. Měli jsme dva tříhodinové tréninky denně, takže dohromady šest hodin tréninku každý den. Netrénovalo se akorát v neděli. Musím přiznat, že ze začátku jsem to dvakrát přepálil. Ještě jsem se úplně neaklimatizoval, do toho velká vedra, takže asi při čtvrtém tréninku jsem dostal svalovou horečku, kdy jsem tam ležel asi půl hodiny v křeči a klepal se. Ale jinak to bylo vynikající. Lidi tam jsou takoví pokorní, vstřícní…

Bylo to lepší než v Holandsku?

To bych neřekl. Určitě je tam lepší příroda, okolí. Je to úplně jiný svět, jiná kultura a mentalita lidí, než máme tady u nás v Čechách. Ale jak jsem říkal, pokud jde o styl, tak mi vyhovuje více ten holandský, kde se více boxuje.

Nevím, jestli jsi to zaregistroval, ale když o tobě před pár týdny vyšel článek Jan Tůma - návrat železného bojovníka, rozběhla se celkem živá diskuse o tvém souboji s Toljou - kdo měl vyhrát, jak měl zápas skončit atd.

Ano, vím o tom.

Chtěl bys k tomu ještě něco dodat?

Já nevím, jak to berou lidi, ani mi na tom popravdě nějak zvlášť nezáleží, protože já rozhodnutí rozhodčích ovlivnit nemůžu. Ale když to shrnu, tak si myslím, že jsme do toho zápasu oba vložili úplně všechno. Jestli jsem vyhrál nebo prohrál, je mi fuk.

Cítil ses jako vítěz?

Rozhodně jsem se po zápase cítil dobře, protože jsem věděl, že jsem do toho dal všechno.

S bojovými sporty jsi začal relativně pozdě, bylo ti tuším nějakých 19 let. Proč ses tehdy najednou rozhodl začít s bojovými sporty?

Je to tak, bylo mi tehdy 19 let. Byl jsem si párkrát zaspárovat s kamarádem, který už trénoval v Naramě (pozn. red.: klub Narama Plzeň). Ten mi řekl, že mi to docela jde. Tak jsem zašel na pár tréninků, chytlo mě to a zůstal jsem u toho.

Měl jsi předtím nějakou sportovní průpravu?

Dělal jsem karate, ale to mi bylo asi 10 let. Pak jsem hrál fotbal, hokej, tradiční sporty.

Po jak dlouhé době tréninku jsi šel do prvního zápasu?

První zápas jsem měl asi po měsíci, co jsem začal trénovat. Bylo to v klasickém boxu. Prohrál jsem na body.

To byl celkem rychlý vstup mezi 16 provazů. Nejezdíš tedy jen K-1, ale i klasický box?

Dříve jsem jezdil „klasiku“. Boxem jsem začínal. Moje první dva - tři zápasy byly v boxu. Začínal jsem klasikou, potom jsem závodil ve full contactu, pak v lowkicku a teď už jezdím jenom K-1.

Nyní už klasický box vůbec neděláš?

Určitě se tomu nebráním.

Co ti je bližší - klasický box, nebo K-1?

Bližší mi je rozhodně K-1. Vyhovuje mi zapojovat do boje kolena a nohy. Pro mě je to určitě lepší, už jsem si zvykl na kopy a když nemůžu používat nohy, tak už mi to moc nesedí.

K-1 je pro tebe konečná stanice?

Abych řekl pravdu, tak se mi docela líbí MMA, ale myslím si, že na té zemi je ještě spousta práce.

Takže trénuješ i MMA?

Párkrát jsem to zkoušel, ale je prostě vidět, že s tím nemám žádné zkušenosti. Musel bych se na to hodně zaměřit.

Zaznamenal jsi před tím, než jsi přešel mezi profesionály, nějaké úspěchy v amatérech?

Byl jsem na třetím místě na republice, potom jsem vyhrál mezinárodní turnaj v klasickém boxu v Rakousku a možná ještě pár dalších. Já jsem ale moc na turnaje nejezdil.

Dá se tedy říct, že jsi celkem rychle přešel mezi profesionály?

Přesně tak. Měl jsem jen pár zápasů v amatérech a pak jsem přešel do profi. Ale samozřejmě do toho pořád práce, takže se tomu sportu nemůžeš věnovat úplně na 100 %.

Jak vlastně zvládáš skloubit práci na exekutorském úřadě s tréninkovou přípravou?

Tam pracuji vlastně jen deset dní v měsíci.

Aha, takže máš po zbytek měsíce volno?

Ne tak úplně, ještě pracuji pro jednoho člověka, takže nemám zcela volno.

Jak tedy trénuješ, když jsi v přípravě na zápas?

Když jsem v přípravě na zápas, tak trénuji docela často. Mám dvoufázové a někdy i třífázové tréninky, pokud do toho započítávám i běhání. Náplň tréninku záleží na tom, jak mi to trenéři uspořádají. Trénuju přímo K-1 i klasický box.

Máš hodně přímočarý styl à la buldozer, což je hodně fyzicky a koneckonců i psychicky náročné. Je za tím i nějaká taktika?

Snažím se, aby soupeř nemohl využít svoje přednosti, to co umí. Málokterý kickboxer dokáže odolávat neustálému fyzickému tlaku.

Takže ti vyhovuje boj zblízka?

Přesně, spíše se snažím do toho chodit, bojovat u těla, než aby tam soupeř hopsal kolem mě, to mě moc nebere. Soupeř odskočí a zase ho tam honíš půl hodiny.

Záleží ti na tom, kdo je tvůj soupeř, nebo se koncentruješ jen na sebe?

Spíše ne, snažím se vždycky jezdit to svoje.

Ze 14 výher máš hned devět vítězství KO, což je hodně slušné. Čím soupeře „vypínáš“? Co je tvou hlavní zbraní?

Já si myslím, že nebude moc dobré to prozradit. (Směje se.) Nechám si to pro sebe.

Co bys vzkázal lidem, kteří se na tebe budou chtít přijít podívat, případně tě podpořit ve tvém zápase na Souboji titánů?

Aby se určitě přišli podívat. Nebudu tam jenom já, ale hlavně spousta podle mého vynikajících bojovníků, na které je radost se dívat.

Můžeme se těšit na další výhru KO?

Tak to nevím, momentálně ještě ani nemám informace o tom, kdo tam bude mým soupeřem, takže to nemůžu říct.

V tom zmiňovaném článku o tobě se už objevila nějaká jména (pozn. red.: Ondřej Srubek, Tomáš Kužela, Daniel Vítovec, Giorgi Papiashvilli), ze kterých by mohl vzejít tvůj příští soupeř. Viděl jsi ta jména? Co si o nich myslíš?

Všichni jsou to dobří bojovníci a ať už půjdu s kýmkoliv, určitě to bude zajímavý zápas.

---

Foto:
fotografie 1, 4 a 8 - Josef Adlt (josefadlt.com)
fotografie 3, 4, 7 - soubojtitanu.com
fotografie 6 - Jan Landa
fotografie 2 - Jiří Baloun

Diskuse k článku:

Reklama:

Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.