Snad každý začínající hokejista sní o tom, že jednou bude kroužit po ledové ploše slavné kanadskoamerické soutěže NHL před halou plnou tisíců bouřících fanoušků. Hokejový útočník David Kočí je jedním z těch, kterým se dětský sen vyplnil. V sezóně 2006-2007 poprvé nakoukl do nejslavnější hokejové soutěže světa v dresu Chicaga Blackhawks, kde strávil dvě sezóny, poté přestoupil během sezóny 2008-2009 nejdříve do Tampy Bay a posléze do St. Louis Blues a loňskou sezónu odehrál v dresu Colorada Avalanche, kde by měl nastupovat do utkání i letos. Každý tým v NHL má svého ranaře, který chrání hlavní hvězdy týmu a chodí na led, když je potřeba si s protihráči něco vyříkat „ručně“ nebo vzít na sebe úlohu mstitele. Se svými 198 cm a 106 kg byl David k takové úloze předurčen. Jak sám ale říká v našem následujícím rozhovoru, ačkoliv vždy preferoval tvrdý styl hry, nikdy se nepral. Rváč se z něj stal až po několika sezónách za mořem, kde nejdříve působil v nižší hokejové soutěži AHL. Svou úlohu zlého muže týmu přijal a umění ohánět se pěstmi jej přivedlo až do NHL, kde si hned od prvního zápasu musel u soupeřů vydobýt respekt. Jenže umět rozdávat rány není tak úplně všechno, co je potřeba k tomu, aby se hokejista udržel v NHL.
Ostatně kdyby ano, pak by týmům stačilo mít na lavičce profesionální bitkaře, kteří se udrží na bruslích, a v případě potřeby je posílat na led. Jenže pokud má být člověk pro tým platný na ledě, musí umět v první řadě hrát hokej.
Toho si je David, kterého česká média označují jako „prvního českého bitkaře v NHL“, dobře vědom, a proto na sobě neustále pracuje i po hokejové stránce. Zatímco v první sezóně strávil na ledě jen 9 zápasů, v té poslední už to bylo 43 zápasů. Zároveň snížil své osobní statistiky trestných minut na dvě trestné minuty za zápas, což je dosud za jeho působení v NHL nejméně. On sám říká: „Hokej je na prvním místě, až potom jsou bitky.“ Na ledě zlý muž, v civilu přátelský a přívětivý člověk. Když jsem jej požádal o rozhovor pro Ronnie.cz, během chvíle přišla kladná odpověď. A tak si nyní můžete přečíst o jeho cestě do vysněné NHL, o tom jaká je tam atmosféra během hokejových zápasů z pohledu hráče na ledě i tom, jak se na svou úlohu v týmu připravuje mimo led.
Úvodní otázka: Do nové sezóny ještě zbývá relativně dost času. Jak nyní trávíš volný čas?
Abych řekl pravdu, snažím se všechen svůj čas věnovat přípravě na novou sezónu. Když se najde nějaký volný čas, rád zajdu tady v Denveru na baseball, fotbalovou ligu MLS, do kina a nebo si udělám doma pohodičku a přečtu si nějakou pěknou knížku.
Takže už jsi začal s individuální přípravou? Jak taková příprava vypadá?
S přípravou jsem začal pozvolna už koncem května u nás v Čechách. Teď momentálně jsem už v Denveru. Zbývá mi poslední měsíc a příprava je již mnohem intenzivnější. Každý den od pondělí do pátku začínám ráno v 7:30 v posilovně, kde se zaměřuji hlavně na rychlost, silu a dynamiku. V 10:00 se přesouvám na led, kde absolvuji klasický hokejový trénink. Odpoledne chodím třikrát týdně na boxerský trénink a zbylé dny se snažím věnovat rehabilitaci.
Letošní sezónu budeš stejně jako loni hrát v dresu „lavin“. Jak jsi v Coloradu spokojený? Jaký je tam tým a atmosféra v něm?
V Coloradu se mi moc líbí. Hlavně organizace je na velice profesionální úrovni. Chtějí zde vybudovat tým z vlastních mladých hráčů, který by měl do pár let hrát o Stanley Cup. Snaží se tým držet pohromadě a budovat ho zevnitř. Myslím, že je to skvělý nápad, už teď máme v týmu skvělou partu kluků, která táhne za jeden provaz.
V NHL jsi doposud prošel čtyřmi kluby. Kde se ti líbilo nejvíce?
To je těžké takhle hodnotit. V Chicagu bylo skvělé město a zázemí v týmu, v Tampě zase nádherné teplé počasí po celou sezónu a Denver je jedno z nejčistších měst v USA. Je obklopeno nádhernými horami. Mě osobně se líbilo všude, kde jsem byl.
Hádám, že vás bude čekat nějaký společný kemp před začátkem sezóny. Jak takový kemp probíhá? Jaká je jeho náplň?
V kempu se sejde kolem šedesáti hráčů, kteří mezi sebou bojují o místo v sestavě. Kolem dvaceti z nich má smlouvu s týmem, což jim většinou zaručuje místo v hlavním týmu. Na tohle se ale tady v NHL nemůžete spoléhat. Tady se s vámi nikdo nemazlí a pokud nemáte výkonnost, klidně vás pošlou na farmu, ať máte smlouvu nebo ne. Kemp trvá většinou kolem tří týdnů. V tomhle období se hlavně hodně trénuje a odehraje se okolo 8 přípravných zápasů. Od prvního dne se počet hráčů na kempu zmenšuje, a tak je týden před začátkem soutěže vybrán tým, který zahájí sezónu.
V Coloradu už dlouhá léta působí také Milan Hejduk. Jak spolu vycházíte?
S Milanem se jinak než dobře vycházet nedá. Je to skvělý a kamarádský kluk. Jsem rád, že s ním můžu být v jednom týmu.
V loňské sezóně jsi v NHL odehrál 43 zápasů, což je zatím nejvíce v tvé kariéře. Sice jsi byl druhým nejčastěji vylučovaným hráčem v týmu, ale na kontě si měl „jen“ 84 trestných minut, což je v průměru 2 minuty na zápas. Vypadá to, že po bouřlivých sezónách ses trochu zklidnil.
Já jsem pořád stejný. Ono jenom záleží na tom, v jakém týmu hrajete a jakého máte trenéra. Někdo po vás chce, abyste tam lítali jako blázen, a jiní mají rádi zase trošku klidnější a moudřejší přístup. Musíte vycítit situaci a hlavně to, co se po vás chce. Tohle je v NHL docela těžké, protože tady vám nikdy moc neřeknou. Buď splňujete jejich požadavky, nebo si vyberou někoho jiného.
Česká média tě ráda přezdívají jako prvního českého bitkaře v NHL. O tvé úloze v týmu není pochyb. Cítíš se ty sám momentálně spíše jako hokejistka, nebo jako bitkař?
Cítím se jako obojí. A jako obojí na ledě taky musím být. Jinak bych v NHL nemohl hrát. Musíte ovládat hokej, protože jinak by se s vámi nikdo nepopral a pro tým byste byli nepoužitelní.
Do povědomí širší veřejnosti u nás ses dostal až v souvislosti se vstupem do NHL. Už méně informací o tobě je z období před NHL. Kde jsi vlastně s hokejem začínal?
Začínal jsem v malém pražském klubu Hvězda Praha ve svých pěti letech. Pak v pozdějším věku jsem hrál za juniory ve Spartě a v osmnácti letech jsem odešel do juniorky v Kanadě. Po roce v juniorce jsem podepsal smlouvu s Pittsburghem a strávil jsem spoustu let po farmách NHL, než jsem konečně pochopil, co se po mně chce!
Bylo to tuším v roce 2000, kdy jsi odešel do zámoří. Odkud přišel impuls pro odchod? Za jakých okolností jsi tam tehdy odjížděl?
Již od mala bylo mým snem hrát v NHL. A k tomu směřovalo všechno, co jsem kdy dělal. Když mě v roce 2000 draftoval Pittsburgh, naskytla se mi možnost odejít hrát hokej do nejvyšší kanadské juniorské soutěže. Nebylo o čem diskutovat. Okamžitě jsem šel.
Český, potažmo evropský hokej je mnohem méně kontaktní než NHL. Třeba v naší extralize bývají pěstní souboje spíše raritou, i když mají stoupající tendencí. Tak mě napadá - byl jsi rváčem odjakživa, nebo to přišlo až s tvým působením v zámoří?
Já jsem vždycky vyznával tvrdý styl hokeje. U nás jsem se však nikdy nepral. Jak jsi už řekl, u nás jsou pěstní souboje spíše takovou raritou. Nerval jsem se ani ve svých prvních několika sezónách v zámoří. Všechno to začalo až po dvou, třech letech v Americe. Hrál jsem totiž vždycky dost tvrdě a když si to se mnou chtěl někdo vyříkat, tak mě zachraňovali naši bitkaři z týmu. Postupem času mi to začalo být docela trapné. Jsem velký chlap a říkal jsem si, že by bylo také dobré se postavit sám za sebe. Začal jsem se rvát víc a víc a najednou jsem začal dostávat i více prostoru na ledě od trenérů. Právě v tu dobu jsem pochopil, jak musím hrát, abych se dostal do NHL.
V prvních letech jsi tedy působil v nižší soutěži AHL. Jak velký to potom byl skok, co se týče úrovně hry, hráčů, atmosféry atd., když ses poprvé objevil v NHL?
V první řadě se musíte naučit podávat vyrovnané výkony. To je největší rozdíl mezi NHL a ostatními soutěžemi. V NHL se od vás očekává každý zápas ten nejlepší výkon a vy ho musíte být schopní podat 82krát. Když to dokážete, zůstanete v týmu. Na farmě i u nás v extralize a první lize jsou opravdu dobří hráči, ale mají velké výkonnostní výkyvy. A myslím, že tohle je největší rozdíl mezi vrcholem a průměrem v každém sportu.
Jaká je z tvého pohledu hráče na ledě atmosféra při zápasech?
Atmosféra je fantastická. Pro mě je důležitá ta profesionalita kolem hokeje. Každý zápas je brán jako velká společenská událost. Když jdete do haly před zápasem, tak vždycky cítíte, že se bude dít něco velkého. Vidíte, jak spousta lidí běhá po chodbách a připravuje halu pro 20 000 diváků. A vy víte, že tohle všechno je kvůli vám, kvůli vašemu zápasu. Ve vzduchu cítíte lehkou nervozitu a pak, když už konečně vjedete na led před 20 000 bouřících diváků, máte pokaždé husí kůži po celém těle. Je to adrenalin. Je to něco velmi krásného.
Pokud nepočítám jednozápasový exkurz do NHL v sezóně 2003-2004, poprvé jsi do NHL nakoukl v dresu Chicaga Blackhawks v sezóně 2006-2007. Tvé první pobyty na ledu byly spíše o pěstních soubojích. Postupně, zejména pak v poslední sezóně, je to více o hokeji. Znamená to, že se teď více zaměřuješ na hokejovou stránku?
Ano, v posledních letech jsem se více zaměřoval na hokejovou stránku. Jak už jsem řekl, není to o bitkách, ale o hokeji. Na to abych mohl hrát v NHL (i jako bitkař), musím být nejdříve platným hráčem na ledě, až potom jsou bitky.
Před pár týdny jsi chodil v Praze trénovat s Pavlem „Hakim“ Majerem. Pavel je K-1 bojovníkem, takže se nabízí otázka, zdali sis s ním vyzkoušel i jiné techniky než ty boxerské.
S Hakimem jsme dělali hlavně box a jakýsi wrestling neboli zápas ve stoje, kde jsme se jeden druhého snažili dostat na zem. Trénink byl hodně přizpůsobený na to, co potřebuji na ledě. Hakim pro mě vymyslel skvělý trénink a poprvé jsem do své přípravy zahrnul i sparing.
V Praze jsi však moc dlouho nepobyl. Proč ses vrátil tak brzy zpátky do USA?
Do USA se vracím poslední tři roky mnohem dříve než ostatní kluci. Myslím si, že tady v Americe jsou mnohem lepší podmínky pro trénink. Každým rokem se objevují nové způsoby a druhy tréninku. Je to dáno americkou povahou, tady se musíte neustále zlepšovat; pokud přestanete, začnete stagnovat, a tím pádem se začnete propadat. Když chcete vydržet mezi nejlepšími, musíte se neustále zlepšovat. A tohle myslím u nás v Česku chybí.
Chodíš tam pravidelně trénovat box i během sezóny?
Během sezóny box trénovat nechodím, protože na to není moc času.
Zajímáš se o bojové sporty i nad rámec své profese? Sleduješ např. v USA velmi populární turnaje UFC či zápasy K-1?
Občas se v televizi kouknu, ale jinak bojové sporty moc nesleduji. Ale musím přiznat, že bojovníky, ať už v UFC nebo K-1, obdivuji. Poznal jsem spoustu kluků, kteří dělají tyhle sporty na vrcholové úrovni. Moc se mi líbí, jaký mají k sobě navzájem respekt a úctu. S politováním musím říct, že tohle se v ostatních sportech moc nevidí. Jsou to praví válečníci!
Profi boxer Ondřej Pála v jednom rozhovoru uvedl, že jste spolu párkrát trénovali. Jak se ti s českou jedničkou těžké váhy trénovalo?
Trénovali jsme spolu jenom kondici. Měli jsme velice dobrého kondičního trenéra Daniela Hejreta. Měl u sebe pár boxerů a hokejistu, kteří trénovali společně.
Troufl by sis, kdyby na to přišlo, na amatérský zápas v boxu např. ve 4 kolech po 2 minutách?
Určitě bych si troufl. Nikdy předtím bych tohle neřekl, ale po zkušenostech ve sparingu během tohoto léta si se vší pokorou myslím, že když by mi dali měsíc intenzivního boxerského tréninku na přípravu, tak bych to zvládl.
Klasický box a souboj, který se potom odehrává na ledě, jsou dvě rozdílné věci s odlišnými (byť v případě hokejového souboje nepsanými) pravidly. Které další faktory oproti boxu rozhodují v souboji na ledě?
V souboji na ledě rozhoduje hlavně dobrá stabilita na bruslích a potom také zkušenosti rváče. Musíte brát na vědomí, že my nemáme jak trénovat hokejovou bitku. Pokud něco nefunguje a vy dostanete nakládačku, musíte zkoušet nové úchopy a hmaty, ale háček je v tom, že ona zkouška je na ostro při zápase. Proto je důležité zapomenout na nepovedené zápasy a brát je jen jako cennou zkušenost do budoucna.
Občas se stane, že ke konfrontaci dvou bijců na ledě dojde těsně před střídáním, tedy ve chvíli, kdy už člověk nemá moc sil na rozdávání. Stalo se ti to už někdy?
Dávám si pozor, aby se mi tohle moc často nestávalo. V takovém případě není ostudou bitku odřeknout.
Zahraniční server hockeyfights.com vede statistiky hokejových rvaček, které se odvíjí podle hlasování fanoušků. Sleduješ tam své statistiky?
Sledoval jsem je ještě před pár roky. Teď už vůbec ne. Já s nikým nesoupeřím, soupeřím jenom sám se sebou. Pokaždé, když se rvu, se snažím být lepší a lepší.
Tvůj zápas s Brianem McGrattanem ze začátku ledna letošního roku je v nominaci na zápas roku uplynulé sezóny NHL. McGrattana jsi shodou okolností před časem označil za svého největšího protivníka…
To je už dávno. Jak jsem řekl, teď už zápasím jen sám se sebou, pokaždé se snažím odevzdávat jen to nejlepší, co v sobě mám. Výhra či prohra nehrají roli. Pokud vím, že jsem tam nechal vše a že jsem byl lepší než minule, tak jsem spokojen.
Je v NHL někdo, s kým by ses nerad střetl, nebo do toho jdeš vždy bez ohledu na to, kdo proti tobě stojí?
Jdu do toho bez ohledu na to, kdo proti mně stojí.
Se svými 110 kg je nepochybně potřeba, aby ses udržoval v dobré kondici. Jak vypadá tvůj trénink mimo led - silový trénink, kondiční trénink?
Teď už mám jen 106 kg. V posilovně dělám hodně dynamicko-rychlostně-silových cviků. Snažím se mít velice intenzivní trénink do 50 minut. To je vše, pak už dělám jen tréninky na ledě.
Zejména když je sezóna v plném proudu, musí být tělo pod neustálou zátěží, což nutně musí klást velké požadavky na regeneraci. Dodržuješ nějaký jídelníček a životosprávu?
V posledních letech jsem zjistil, že životospráva a jídelníček jsou nezbytnou součástí tréninku. Zajímavé je, že pokud tyhle věci dodržujete, tak můžete trénovat mnohem méně a vaše výsledky budou mnohem lepší! Vše je o kvalitě a ne o kvantitě. Každý den se snažím mít 8 hodin kvalitního spánku, jím hodně zeleniny, ovoce a kvalitních bílkovin. Skoro vůbec nekonzumuji alkohol. Můžu vám říct, že má kondice je rok do roku lepší.
Hraješ proti nejlepším hokejistům na světě. Kdo je podle tebe momentálně nejlepším hokejistou v NHL?
Toho hráče nemám moc rád za to, jak se chová na ledě k ostatním hráčům, ale musím říct, že momentálně je to asi Ovečkin.
Na konci května jsme se po pěti letech znovu stali mistry světa v ledním hokeji. Sledoval jsi cestu českého týmu za zlatem? Prožíval jsi to stejně jako většina lidí v republice?
Mistrovství jsem sledoval po očku. Musím říct, že jsem byl příjemně překvapený. Naši kluci bojovali a i když ze začátku nepodávali bůhvíjaké výkony, tak to nevzdali a dotáhli to do vítězného konce.
S čím půjdeš do nové sezóny?
Aby byla lepší než ta minulá…
Foto:
ČTK
life.com
thestar.com
Víte, že...
Pronájem privátního gymu
