Michal "Háša" Hamršmíd:
"Chci se vrátit na vrchol." (I.)

Michal "Háša“ Hamršmíd je bezesporu jednou z nejvýraznějších osobností naší scény bojových sportů. Je jedním z nejúspěšnějších a možná vůbec nejúspěšnější český MMA zápasník, pořadatel turnajů, různým způsobem se podílí na turnajích Hell Cage, Heroes Gate, dělá manažera několika předním MMA zápasníkům a nyní si založil vlastní sérii turnajů s názvem Gladiator Championship Fighting, jejíž první turnaj proběhne 5. prosince letošního roku v Praze. Coby zápasník se stal mistrem světa, získal cenné skalpy špičkových zahraničních bojovníků, které ho vyhouply až na druhé místo v Evropě v jeho váze a nakonec podepsal lukrativní smlouvu se silnou kanadskou organizací HCF. Slibně rozjetou kariéru ale zastavily osobní problémy, které jej na dlouhou dobu vyřadily ze zápasového kolotoče a tvrdého tréninku. Nyní to vypadá, že se v jeho osobním životě blýská na lepší časy, a proto plánuje návrat. Možná se tak stane už letos na domácí půdě v Praze. Již nyní se opět plně věnuje tréninku a jeho ambice nejsou nikterak skromné. Chce se pokusit znovu dostat na vrchol. S Hášou jsme se sešli jedno srpnové dopoledne v pražské restauraci Demínka, kde se uskutečnil náš následující rozhovor, jenž má dvě části. Druhá část vyjde v následujících dnech.

Dlouho jsme o tobě neslyšeli, takže by mě zajímalo, jak se ti momentálně vede a jaké jsou tvé nejbližší plány.

Vede se mi celkem dobře. Nemohu si stěžovat. Plány - určitě se chci vrátit do zápasového kolotoče. Uvidíme, třeba se tak stane už tenhle rok na turnaji v Praze. To se rozlouskne během následujících týdnů. Dalšími plány jsou pořádání turnajů, ke kterým jsme se znovu vrátili, domlouvání zápasů pro moje kluky, které mám ve své stáji.

Právě jsi dorazil z dopoledního tréninku. Je to rekreační trénink, nebo už teď trénuješ s cílem vrátit se do zápasové formy?

Ne, už to není rekreační trénink. Už jsem najel na zápasový režim. Mám připravený a zosnovaný trénink se vším všudy a mám i upravený jídelníček. Chci se vrátit do formy.

Jak dlouho už takhle trénuješ?

Od začátku července.

Než jsme začali s rozhovorem, mluvil jsi o zranění. Co přesně se ti přihodilo?

Byl jsem na kondičním soustředění ve Vysokých Tatrách a natáhl jsem si při výstupu během túry přední vazy v koleni, takže teď se musím šetřit. Nicméně doufám, že to bude během týdne nebo 14 dnů v pořádku a budu moct dál pokračovat v přípravě.

V tuhle chvíli se o tobě více mluví v souvislosti s promotérskou činností, kterou děláš. Nyní jsi rozjel svůj vlastní turnaj, máš pod sebou nějaké zápasníky, atd. Nicméně tohle už děláš poměrně delší dobu. Jak to vlastně začalo?

Začalo to... už někdy v roce 2004? Myslím, že to bylo v roce 2004, kdy jsem začal vozit kluky do Německa na základě nabídky, kterou jsem dostal. Potom se k tomu přidaly turnaje v Dánsku, takže jsme hodně jezdili do zahraničí. Z toho vyplynulo to, že jsme začali pořádat vlastní turnaj v Čechách pod názvem Free Fight League. V roce 2007 jsem pomáhal stavět turnaj v Karlových Varech a pak jsem se spojil s Tondou a Ronym a začali jsme pořádat turnaje Hell Cage. Vyplynulo to tak nějak ze situace, ve kterém jsem byl. Začali jsme s turnaji Hell Cage a do toho jsem se manažersky staral o kluky, kteří pode mnou zápasili. Mě to bavilo, měl jsem přehled o závodnících a měl jsem kontakty.

Teď sis založil svůj vlastní turnaj, resp. sérii turnajů, které u nás budou probíhat. Mohl bys našim čtenářům nějak přiblížit, o co půjde?

Budeme pořádat turnaje MMA v zápasnickém oktagonu. První s názvem Judgement Day se bude konat 5. prosince v Aréně Sparta tady v Praze. Tam se konaly i poslední turnaje Hell Cage a Heroes Gate. Turnaj se bude skládat jako jinde ve světě z main card (hlavní program) a under card (předzápasy). Tento model budeme chtít následovat. V předzápasech se budou většinou utkávat čeští zápasníci a v hlavním programu potom česká špička se zahraničními soupeři.

Poukazuji na to už nějaké 3 - 4 roky, co u nás pořádám turnaje, že česká MMA scéna je přeceňovaná. Když jsem to začal říkat já, tak na mě hodně lidí začalo nadávat. Říkali, že to tak není a že nechci dávat zápasníkům peníze. Ale tak to nebylo. Všude ve světě - v Anglii, v Polsku, ve Švédsku - to již v té době bylo zavedeno stylem, který nyní chceme prosadit u nás. Abych to uvedl na příkladu: Když jsem chtěl u nás postavit turnaj a zavolal jsem českému MMA zápasníkovi, tak si řekl o stejné peníze jako třeba Markevicius (pozn. red.: Petras Markevicius je přední litevský MMA zápasník). Já jsem byl ochoten dát částku mnohem menší, ale takovou, kterou si ten člověk zasloužil. A v té době jsem byl osočován z toho, že kazím ceny za zápasy, které tu byly, že kazím MMA u nás. Ale já jsem jen následoval cestu, která se osvědčila v cizině. Někteří lidé to pochopili, někteří ne. Ale dnes už mnohem více lidí vidí, že čeští zápasníci za dané peníze neodvádějí odpovídající výkony, že se jde od prohry k prohře.

Chvíli to trvalo, ale dnes už i ti závodníci, kteří mi dříve řekli, že za tohle zápasit nepůjdu, nám po založení nového turnaje sami od sebe volají, chtějí u nás zápasit a už nemají takové požadavky jako čtyři roky zpátky. Už totiž ví, že o ně v Evropě není takový zájem, jaký býval dříve, protože tam nic nepředvedli a uvědomili si, že pokud se chtějí dostat na vrchol, musí začít od píky. Ale mrzí mě, že jsme se zbytečně 3 - 4 roky plácali na místě. Mohlo zde vyrůst už 4 - 5 závodníků, kteří mohli jezdit do zahraničí a dělat tam výsledky. Naštěstí se k tomu přeci jen postupně došlo. I dnes jsou zde závodníci, kteří pod určitou cenu zápasit nebudou, i když výkonnostně na to nemají. Já a Pavel Touš doufáme, že se nám podaří docílit toho, aby u nás závodníci vyrostli. Cíl je tedy jasný. Čech nastoupí do zápasu proti Čechovi. Pokud vyhraje, dostane další možnost na zápas - bude to taková pyramida a ti, kteří se propracují mezi nejlepší, budou mít možnost jezdit zápasit ven nebo jim cizince přivezeme sem. Ale nebudu vozit zahraniční soupeře klukům, kteří ještě nic nepředvedli, protože sám vidíš, jak to potom dopadá.

Takže tím důvodem, proč jste se s Pavlem Toušem rozhodli založit svou vlastní organizaci nebo sérii turnajů je snaha o reorganizaci toho, jak to u nás nyní na scéně MMA funguje?

Ano. Chtěli bychom jet podle anglického stylu. Tam jsou turnaje pomalu každý týden, zápasnici se tam mydlí a mydlí se za nějakých 100 liber nebo třeba jen za lístky. Tady budeme klukům dávat finanční odměny, ale bude to odstupňované. Zápasník si musí peníze zasloužit. Za první zápas dostaneš tolik, vyhraješ, dostaneš tolik a lepšího soupeře, vyhraješ, dostaneš zase víc, lepšího soupeře, atd. Samozřejmě ne každý s námi bude chtít spolupracovat. Pořád zde jsou lidé, kteří si myslí, že za to, co "předvádí", si zaslouží víc. Ale musím říct, že všem manažerům, které jsme nyní oslovili, se tento model líbí, souhlasí s ním a poslali nám své zápasníky. Počítali jsme s tím, že rozjezd bude pomalejší, ale už teď jsme schopni postavit třeba 30 předzápasů. To samozřejmě není možné, takže budeme dělat více turnajů nejen v Praze.

Jde o to, aby se čeští zápasníci u nás vyzápasili, protože teď tu možnost nemají. Nebo - nemají - oni ji mají, jenže jsou líní jezdit na amatérské turnaje v grapplingu, v judu, v thajském boxu, aby se vyzápasili. Panuje zde takové přesvědčení, kdy si mladí kluci řeknou, že když jsou zápasníci MMA, tak budou dělat jenom MMA. To je ale nesmysl. Začínající zápasník musí sbírat zápasové zkušenosti i okolo, protože jenom zápasy mu dají potřebné zkušenosti.

Teď z jiného pohledu. Nebojíš se toho, že když jste teď založili novou organizaci na naší scéně, která není tak velká, hlavně co do počtu zápasníků, že z pohledu diváckého zájmu to nebude tak atraktivní? Je tady Hell Cage, Heroes Gate, což je 4 - 5 turnajů do roka, které pořádají jenom oni, a do toho přijdete vy se svou sérií turnajů a ta jména, zejména pak česká špička, se začnou opakovat?

Tohle je u nás problém bojových sportů obecně. Každý říká, kolik je tady bojovníků, ale třeba turnaje Heroes Gate stavím taky já a Pavel Touš, stejně tak obsazuji turnaje Hell Cage, takže vím, že bojovníků je zde málo. Těch kvalitních je opravdu málo. Ale my se budeme snažit především o výchovu zápasníků u nás. Člověk, který má tento sport rád, na náš turnaj přijde. A když za rok vychováme jednoho bojovníka, který potom dokáže vyhrávat v cizině, tak to pro nás bude velký úspěch. S tímhle záměrem do toho jdeme. My nebudeme zápasníkům nabízet jeden zápas, aby nám přišli na jeden turnaj s tím, že potom se mu ozveme, nebo neozveme. My jim tímto dáme šanci růst a pokud budou vítězit, budou bojovat stále častěji.

A pokud jde o diváky, tak na každé akci chceme postavit i špičkové zápasy, které pro ně budou atraktivní. Například když budu bojovat, objevím se na jedné akci já, pak třeba André Reinders, Tomáš Kužela a Bekan (pozn. red.: Mairbek „Bekan“ Taisumov), který patří do naší stáje. Budeme tedy chtít nabídnout divákům jak mezinárodní zápasy vyšší kvality, tak i zápasy začínajících talentovaných zápasníků. A ono třeba teď na prvním turnaji půjde do zápasu v under card i Bohumil Lungrik, přitom to je bojovník, který má na svém kontě už 30 zápasů. Ale pochopil, že se mu teď nedařilo. Poslední čtyři zápasy bojoval se zahraničními soupeři a pokaždé prohrál. Takže když jsme se mu ozvali s nabídku na zápas, řekl, že rád půjde. Chce se ještě pokusit svou kariéru nastartovat a tohle je přístup bojovníka, který se mi líbí.

Zápasníci, kteří teď řeknou, že nepůjdou, protože chtějí větší peníze, potom nebudou mít víceméně šanci se tady prosadit. Buď si vybudují jméno a potom budou i náležitě ohodnoceni, nebo budou stagnovat a nikam se nepohnou. Buď se zápasník chce dostat na vrchol a my mu nabízíme cestu, nebo ne a zajede si třeba jednou do roka do Německa, tam nic nepředvede, prohraje a postupně o něj nebude zájem. Samozřejmě ne každý se na ten vrchol dostane, to už je druhá věc. Stejně jako v jakékoliv jiné profesi nebo sportu, ne každý na to má. Ale pokud na to má, tak mu to chceme umožnit.

Takže abych to shrnul: Problém českého MMA vidíš v tom, že jsou zde přemrštěné finanční požadavky, které se potom odráží v tom, že zápasníci tolik nezápasí?

Dá se to takhle říct. Určitě hodně našich bojovníků mělo přemrštěné finanční požadavky. Pak je za tím také lenost bojovníků a vymlouvání se na podmínky, které mají. Já když jsem začínal, tak jsem taky neměl profesionální podmínky. Také jsem chodil večer makat jako vyhazovač a přes den jsem trénoval. Také jsem si ze svého zaplatil soustředění v cizině. Tady když to většině Čechům někdo nabídne a oni do toho musí investovat vlastní peníze, tak řeknou, že na to nemají. Já samozřejmě chápu, že je v první řadě potřeba platit složenky atd. Ale pokud se chci dostat na vrchol, tak do toho musím nejdříve něco investovat a potom až mohu sklízet. Tady by chtěli jen sklízet a nic navíc tomu neobětovat.

Jelikož mám přehled, vybírám si na turnaje bojovníky, u nichž vím, že dřou, tvrdě trénují. Proto jim dám šanci. Ale pak mi zavolá někdo, že u nás chce zápasit, a já přitom vím, že tomu tréninku nedává všechno. Trénuje 2x týdně a potom ve finále ještě chodí někam pít. Mě je milejší ten kluk, který dře, i když má menší talent, protože on potom za rok nebo za dva ty talentované, co na to kašlou, předjede a bude někde jinde. Dnes, když komunikujeme s manažery, tak už vidím, že takové finanční podmínky, jaké měli, dále mít nemohou, protože nikde v Evropě jim peníze nedají. Proto si myslím, že finanční nároky se nyní dostaly tam, kde mají být. Ale není to jen o tom. Je to i o respektu a pokoře. Samozřejmě netýká se to všech, to určitě ne. Nicméně, chce-li se bojovník dostat do první ligy, musí k tomu sportu mít i pokoru a ne, aby mi někteří, co ještě nic nedokázali, zavolali a řekli, ať jim dám tolik nebo tolik, jinak nepůjdou. Tohle se zde v minulých letech dělo. Nyní je to lepší, mnoho lidí díky turnajům Hell Cage nebo i díky tomu, že se o tom začalo psát třeba u tebe, zjistilo, že úroveň naší scény jde dolů. Málokdy se stalo, že český zápasník v zahraničí vyhrál. A tak se museli bojovníci i jejich manažeři chytit za nos. Začalo se o tom psát a každý viděl, že úspěchy se nedostavují. A to tomu pomohlo, protože kdyby se o tom nepsalo, tak by si někteří zřejmě dál mysleli, že je vše v pořádku. Nyní se chytli naší myšlenky a mají zájem na našich turnajích startovat.

Vidíš u nás momentálně někoho, kdo by snesl srovnání s evropskou konkurencí?

Momentálně, je to těžké…(na chvíli se zamyslí). Začnu nejprve u sebe a pak se dostanu k dalším. Já jsem dlouho nezápasil a rozhodně teď nemám na to, abych zápasil s frajery z první pětky u nás v Evropě. Nemůžu mít a ještě tak půl roku nebo rok mít nebudu, protože jsem vlastně na dva a půl roku až tři roky vypadl z těžkého tréninku. Můžu se proti někomu z nich postavit a bojovat s ním, ale nevyhraju. Byla by jen malá šance, že bych uspěl. Takže k čemu by takový zápas byl? Kam by mě posunul? Nikam. Pak se u nás hodně mluví o Andrém. (pozn. red.: Andrém Reindersovi). Také se může postavit elitnímu evropskému bojovníkovi, ale je otázka, jak to dopadne. Když se podíváme na jeho poslední zápasy s evropskou elitou, tak teď naposledy prohrál s Verginellim, který ho bohužel, dá se říct, smetl. Ale to se může stát každému.

Myslíš, že Verginelli patří mezi evropskou špičku?

Samozřejmě, že nepatří. Ale takový zápas se může stát komukoliv. André porazil Rafaela Silvu, který do evropské špičky v té době patřil. V Praze remizoval s Markeviciusem, který tam také patřil. Takže určitě s nimi může zápasit. S tím Verginellim mu to prostě nemuselo sednout, nevíme, co za tím mohlo být. Nejsem jeho manažer, můžu jen hádat. Ale je pravda, že Verginelli do evropské špičky nepatří a porazil jej. Potom je tady Tomáš Kužela - bojovník, který má obrovské srdce a veliký potenciál. Dělá líbivé zápasy. Ale podívej se na jeho posledních deset zápasů na sherdog.com - s evropskými soupeři tam má osm proher. On sice udělá pěkný zápas, ale prohraje. To samé Vašek Přibyl, což je mimochodem nejhodnější kluk, jakého znám. Tvrdě dře, maká na sobě, do toho pracuje, ale při zápasech s evropskými soupeři šla jeho bilance také dolů. Takže momentálně jediný, kdo podle mě má na to prodrat se v Evropě na vrchol je Taisumov Bekan, ale to není Čech, i když v M-1 má u svého jména napsanou Českou republiku.

On tady žije?

On žije ve Vídni. Ale jezdí sem trénovat a manažersky ho zastupuju já. To je bojovník, který evropské měřítko opravdu snese, a přitom to je člověk, který je od rána do večera v práci a trénuje po večerech. Ale je například ochoten si z vlastních vydělaných peněz zaplatit tréninkový pobyt v Holandsku na 14 dní nebo v Brazílii na tři týdny. Investuje do své kariéry, a proto se dostal až tam, kde je nyní. Momentálně je západoevropským šampiónem v lehké váze organizace M-1. Má smlouvu s M-1 Global na šest zápasů a já věřím, že se tam udrží. Nyní jsou z něj unešení. Předvedl tam tři krásné zápasy, první proti Borisovi Mankowskimu, což byla polská jednička a on ho přejel. Pak zápasil s Julienem Boussugem. To byl favorit celého turnaje, mistr světa v brazilském jiu-jitsu a Bekan ho knokautoval v prvním kole. Nyní prožívá velký boom a je tam brán za velký talent a naději do budoucna. Nás může těšit, že na tom máme zásluhy my, že jsme ho tam dostali. Věřil cestě, kterou jsme si vytyčili, a nyní je hodně nahoře. Doufám, že se to podaří i dalším bojovníkům u nás, protože díky Bekanovu úspěchu na turnaji M-1 je nyní z jejich strany zájem o to, koho bych jim mohl poslat na další turnaj. Momentálně nemůžu nikoho. (směje se) Ale věřím tomu, že do roka zde budou 3 - 4 zápasníci schopní bojovat v nějaké větší organizaci.

Když bych měl shrnout tvou promotérskou činnost, tak jsi začínal s turnajem Free Fighting League, potom přišla Hell Cage, kde jsi byl jedním z partnerů, Heroes Gate, kde ses staral o sestavování zápasů pro turnaj, a nyní máš vlastní turnaj Gladiator Championship Fighting. Abych se v tom vyznal, jaký vztah máš nyní k těm ostatnímu turnajům - bereš je jako partnery nebo jako konkurenci?

Po promotérské stránce vedeme já a Pavel Touš turnaj Gladiator Championship Fighting. Hell Cage, se kterou jsme začali před dvěma lety, patřila Tonymu, Ronymu a mě. Rony po čtvrtém turnaji odešel, protože byl po pracovní stránce vytížen, a zůstal jsem jen já a Tony. Každý jsme měli jiný pohled na to, jak dále tuto organizaci vést, a tak zůstal Hell Cage Tondovi. Jsme dále přátelé, zajdeme si na pivo, naše přátelství se tím nezahodilo. Jen na to měl jiný pohled, tak jsem řekl, že si udělám vlastní turnaj, ale dále spolupracujeme. Tonda chce dál, abych mu stavěl zápasy. Jen už nechci vidět, kdy to bude, jak to bude, atd. Když přijde a řekne mi: „Budu dělat turnaj, mám na to tolik a tolik, postavíš mi to?“ Tak mu to samozřejmě postavím.

Turnaj Heroes Gate založil Láďa Kutil s Pavlom Muchom. Je to jejich akce a já s Pavlem Toušem jim akorát stavíme MMA zápasy pro turnaje. Jinak s tím nemám nic společného. Oni mi zavolají, řeknou mi, jaký mají rozpočet, že by si přáli tam mít toho nebo toho a na mě potom je, abych mu sehnal soupeře a postavil ostatní zápasy. To je momentálně vše, co v těchto dvou organizacích dělám. Funguje to na kamarádské bázi, snažím se jim pomoct, protože mám kontakty atd. A myslím si, že třeba Hell Cage měla opravdu štěstí na velká jména, která se tady ukázala. Jsem rád, že se je podařilo dostat do Prahy, a musím říct, že i za super cenu. Co se týče našeho turnaje, tam dělám vše. Spolu s Pavlem Toušem a Martinem Lískovcem sháním partnery, starám se o celkový chod. Partneři si přáli, abych na tomto turnaji také zápasil, takže pokud tam budu bojovat, tak se budu moct věnovat jen tréninku. Takže by se o to starali po technické a sportovní stránce moji kolegové.

Nyní k tobě coby zápasníkovi. Poslední zápas jsi měl v Praze na Hell Cage 3, což bylo někdy v březnu minulého roku. Kdy je podle tebe reálné očekávat tvůj návrat do zápasového kolotoče?

Uvidíme, jak se dá dohromady koleno, ale už je to opravdu lepší. Nyní se chystám na deset dní do Finska na zápasové soustředění. Jak jsem říkal, partneři si přejí, aby se tak stalo už v prosinci na našem prvním turnaji, o což bych se chtěl také pokusit. Ale nevím. Musím se prostě cítit, že na to mám. Nějakých 15 měsíců jsem nic nedělal. Byl jsem se samozřejmě rekreačně protáhnout, ale tohle je vrcholový sport a já už jsem se v něm někam dostal. Dostal jsem se na špici a nehodlám se svým jménem hazardovat. Když se budu chtít vrátit, tak se chci vrátit na vrchol. Do zápasu půjdu, až budou moji trenéři a já cítit, že jsem připravený; když to bude už letos, budu velice rád. Když ne, bude to příští rok. Myslím si, že jsem si již získal v Evropě jméno a z evropské top ten jsem vypadl jen proto, že jsem teď dlouho nezápasil.

Takže tvé ambice míří pořád na ty nejvyšší mety?

Ano, budu se chtít vrátit na vrchol. Osobně to beru tak, že se chystám rozjet novou kariéru. Ta předchozí byla úspěšná, byl jsem mistr světa, podepsal jsem smlouvu se silnou organizací, fanoušci mě zvolili českým gladiátorem desetiletí. Myslím si, že na to, jaké jsem měl v té době podmínky, byla předchozí kariéra úspěšná - dosáhl jsem maxima toho, co jsem chtěl. Nyní, díky tomu, co se dělo v mém osobním životě, byla kariéra přerušena a já to beru tak, že začínám znova. Mohu zápasit dalších 6 - 7 let. Když je člověk zdravý, dodržuje životosprávu, má dostatek regenerace, tak to jde. Já mam díky svým partnerům skvělé podmínky, takže se budu snažit dostat se na vrchol. Když to nepůjde, což se může stát, tak se nebudu trápit. Nebudu nikde jezdit jako cirkusový klaun. Nicméně budu rád, když to půjde. Takže nyní je mým cílem dostat se na vrchol.

Co pro tebe představuje vrchol?

Teď to pro mne znamená úspěšně se vrátit. Samozřejmě vrchol potom představují organizace v Japonsku, WEC atd., ale pro mě, když budu vědět, že mě čeká zápas, bude vrcholem vždy ten příští zápas. Když se mi povede, vystoupám na další schod. Já teď nemůžu říct: "V prosinci tady máme turnaj, tak si sem přivezu evropskou jedničku." To by dopadlo na 95 % špatně. Musím jít nahoru schod po schodu. Pokud si s trenéry za 14 dní sedneme a řekneme si, že ten zápase v Praze bude, tak obvoláme manažery ze zahraničí a vybere bojovníka, který by mi měl sedět. To bude první schod a když se to podaří, můžu vystoupat na další. Já si nedávám cíl, abych byl do půl roku na evropském vrcholu. Dávám si dlouhodobé cíle. Jelikož hodlám zápasit ještě pár let, tak se nehodlám zlikvidovat tím, že to uspěchám. Třeba se mi za dva nebo tři roky podaří dostat na vrchol a dostanu se do Japonska nebo do Ameriky. Já ten čas mám.

Před tvým přerušením kariéry jsi byl v žebříčcích na druhém místě v Evropě. Tam ses ale určitě nedostal náhodou. Jaká vítězství tomu předcházela?

Myslím si, že pro mě to byly dva zlomové zápasy. První byl zápas s Andersonem Pereirou. To byl zápasník, který sice neměl v MMA příliš odzápaseno, měl v té době tuším jen 3 zápasy, ale měl také okolo 500 zápasů v brazilském jiu-jitsu, ve kterém byl sedmkrát mistr světa - x let v něm neprohrál. Byla to obrovská hvězda a já jsem ho tehdy porazil. Na body, ale porazil jsem ho. Tehdy se poprvé zvedl zájem evropských promotérů o mne, poprvé si mě všimli. Potom jsem odjel do Portugalska, kde jsem sice prohrál se Sergiem Gilesem, ale celý zápas jsem vedl a až potom mi dal soupeř ránu, roztrhl mi tvář a zápas vyhrál TKO. Nicméně byli tam promotéři, kteří mě potom zvali na další turnaje. Těch jsem se ale už nezúčastnil, protože jsem byl zraněný. Další rok jsem dostal nabídku na zápas v Anglii, kde jsem nastoupil proti anglické jedničce Philu Harrisovi. To byl ten druhý zlomový zápas, který byl v mé kariéře velmi důležitý.

Zápas skončil bez výsledku, ale dle mého i místních jsem měl vyhrát, protože jsem ho vzal na slam, hodil jsem s ním o zem a on se zranil, což automaticky znamená, že se nemůže pokračovat v zápase, a já měl vyhrát. Ale oni to odůvodnili tím, že jsem ho hodil na zem, on se bouchl o klec, a tím si přivodil to zranění. Nicméně oktagon je přeci součástí zápasiště. Já jsem to udělal schválně, že jsem ho narval do klece. V rámci pravidel se prostě snažíš vyhrát všemi způsoby. Tohle se v zápasech normálně děje a není to nic proti pravidlům. Nicméně byl to druhý zlomový bod. Potom jsem odjel do Portugalska, kde jsem se stal mistrem světa. Posléze mi přišla nabídka od Bodog Fightu na zápas ve Vancouveru. Mělo se jednat o souboj s Miguelem Torresem. Byla to vlastně nabídka na tři zápasy, ale nevyšlo to kvůli mému zranění ruky. Potom však přišla nabídka z Hardcore Championship Fighting, která byla ještě lepší. Byla na šest zápasů. HCF byla pěkně rozjetá nová organizace, která měla Alexandra Emelianenka, Gegarda Mousasiho, Renato Sobrala… a s nimi jsem podepsal. Jejich podmínkou bylo, že první zápas proběhne v březnu. U mě nastal problém, když mi v srpnu soupeř kopem natřikrát zlomil ruku. Dodnes tam mám šrouby. Operaci jsem podstoupil až někdy v říjnu, protože mi nejdříve řekli, že se to srovná samo. Já jsem začal trénovat fyzickou kondici a další až od ledna a vrátil jsem se do tréninku s nedoléčeným zraněním.

Jak se ten zápas vůbec vyvíjel?

Nebudu mluvit ze svého pohledu, ale přetlumočím slova, která se objevila na zahraničních serverech, mimo jiné na sherdog.com, jenž tam byl také přítomen. První kolo byl velký boj z obou stran a skončilo 10:9 pro mě. Ve druhém kole jsem najednou zkameněl, úplně jsem vytuhnul. Dodneška nevím, čím to bylo, ale najednou jsem nebyl schopen bojovat. Soupeř mě dostal na zem, já jsem to chtěl protočit. Neprotočil, a tak mě měl zaháklého a bušil do mě. Mně to víceméně neubližovalo, ale jelikož jsem tam ležel minutu a nebyl jsem schopen mu utéct, tak to bylo správně ukončeno. Můžu být spokojený s prvním kolem, ale ne se zápasem. Dal jsem do přípravy maximum a byl jsem v rámci tehdejších možností maximálně připravený. Bohužel moje maximum nestačilo na jeho maximum. Zbývalo mi ještě pět zápasů, jenže pak se organizace měla prodávat Golden Boy Promotion, která patří Oscaru De La Hoyovi. To bohužel nevyšlo a organizace zanikla. Přesto mi nabídli, abych pokračoval za stejných finančních podmínek v jiných organizacích, ale ruka byla špatná, do toho přišly osobní problémy, které byly na prvním místě, a zápasy musely jít na nějaký čas stranou.

Přerušil jsem kariéru a obnovil jsem jí až na začátku dalšího roku, což byl rok 2009. Oni mi hned dali nabídku, abych odletěl zápasit k nim, ale domluvili jsme se, že na to nejsem připravený, protože jsem víceméně devět měsíců stál. Místo toho jsem se představil u nás na Hell Cage 3 a zápas jsem vyhrál. Jenže, jak jsem si myslel, že osobní problémy už jsou vyřešené, tak se to vrátilo jako bumerang, takže jsem je začal řešit znovu a 15 měsíců jsem byl mimo hru. Já doufám, že teď už to bude konečně v pořádku a budu moct začít znova. Nyní jsem začal opět trénovat profesionálně se vším všudy. Zase trénuji na plno jako profesionální bojovník a chci se vrátit co nejdřív, ale vrátím se, až budu spolu se svými trenéry přesvědčen, že jsem schopen za čtyři měsíce zápasit 3x 5 minut.

Jak v tvém případě vypadá profesionální trénink třeba zrovna teď?

Když pominu to koleno, které mi to trochu narušilo, tak pondělí, středa, pátek mám dopoledne fyzickou přípravu v posilovně. Úterý, čtvrtek, sobota mám dopoledne fyzickou přípravu ve formě různých běhů - vybíhám Letenské schody, kopce, chodím na atletiku. Pokud jde o odpolední trénink, tak v úterý a ve čtvrtek chodím zápasit. Pondělí, středa, pátek chodím k Míťovi Soukupovi boxovat a do toho ještě trénuji utlimátní zápasy jako takové. Mám tedy jak trénink v posilovně, tak běh, zápas, box, MMA. Ale profesionální trénink není jen o tom, že jdu trénovat a tím to skončilo. Mám nastavený jídelníček - snídaně, svačiny, obědy, večeře, který se snažím dodržovat. Zatím ještě ne na 100 %, protože je to přeci jen velký skok po té době. Dále k tomu patří kvalitní spánek, takže se snažím neponocovat, chodit spát v určitý čas, odpočívat mezi tréninky. Jak jsem řekl, zatím to není stoprocentní, protože jsme se vrhli do pořádání turnaje, obíháme partnery atd. Naštěstí mám kolem sebe tým, který mi s tím pomáhá a stará se a kdyby vyšel zápas v prosinci, tak by se o vše starali oni, abych mohl jen trénovat a soustředit se na sebe. Sem tam si jdu také zahrát badminton, squash, tenis, fotbal nebo hokejbal. Pořád sportuji. Základ je kvalitní strava, spánek, regenerace a tvrdý trénink jak v posilovně, tak na žíněnce. A do toho si jdu rekreačně zahrát nějaký sport.

---

Foto:
hamrsmid.com

Diskuse k článku:

Reklama:

Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.