Reklama:

Václav Přibyl: „Normální člověk řekne, že jsme blázni.“

Ronnie.cz > Powerlifting > Bojové sporty

VÁCLAV PŘIBYL

Narozen: 1. září 1980
Výška: 180 cm
Váha: 70 kg

Styl: MMA

Výhry: 11
Prohry: 9
Remízy: 2
V následujícím rozhovoru došla znovu řada na jednoho ze zástupců nejtvrdších bojových sportů - ultimátních zápasů. Je jím návštěvníkům českých MMA turnajů dobře známý Václav Přibyl. Vašek je podle hodnocení MMA zápasníků českou jedničku lehké váhové kategorie (do 70 kg). Jeho začátky v bojových sportech se pojí s thajským boxem, ze kterého postupně přešel na MMA zápasy. V roce 2007 se stal šampiónem německé organizace Free Fight Championship ve váze do 75 kg. Když jsem v minulém roce zavítal na turnaj Hell Cage 3, bylo to poprvé, kdy jsem sledoval klecové zápasy na živo. Do té doby jsem viděl stovky, možná tisíce ultimátních zápasů na videích a několik zápasů jsem zhlédl i na amatérských turnajích, nicméně na Hell Cage jsem poprvé seděl jen pár metrů od oktagonu a sledoval nejlepší české MMA zápasníky v akci. Jedním ze zápasů, které mě toho večera nejvíce zaujaly, byl zápas Vency Přibyla. Jeho velšský soupeř Paul Jenkins měl na svém kontě už okolo sta zápasů. Ačkoliv Venca nakonec prohrál na body, jeho výkon se mi líbil. Musím říct, že je jedním z mých oblíbených českých zápasníků. Na rozhovor jsme byli domluveni už v březnu - hned po turnaji Hell Cage 5, jenže Vencův zápas tehdy nedopadl dobře a ihned po něm jel do nemocnice. Poté přišlo zkouškové období a naše časové možnosti rozhovoru nepřály, takže jsme se sešli až v červenci. Dali jsme si sraz jedno dopoledne v Praze v kavárně na Flóře. Venca dorazil po 24hodinové šichtě a po ranním tréninku v bazénu. Nutno dodat, že vypadal mnohem svěžeji než já po osmi hodinách hlubokého spánku. Na můj udivený dotaz, jestli není po práci a tréninku moc unavený, odpověděl s úsměvem: „To je dobré, já jsem na to zvyklý.“ A tak mohl náš rozhovor začít.

Vzhledem k tomu, že jsi právě po 24hodinové šichtě, nabízí se jako první otázka, co vlastně děláš za práci?

Pracuji u policie ČR, u zásahové jednotky.

Taková práce, konkrétně tady v Praze, asi nebude úplně klidná...

Každý kraj má svou zásahovou jednotku a je pravda, že oproti těm ostatním je pražská vytížena asi nejvíce. Sem tam máme napilno, ale jde to.

Co říkají tvoji kolegové na tvůj koníček?

Do naší práce se to spíše hodí, než že by to bylo vnímáno jako špatné. To, že dělám bojový sport, je pro mě plus. Tato práce je hodně o sportu a fyzické kondici, takže je to pro mě přínosem.

Použil jsi někdy své dovednosti z MMA v práci?

V akcích fungujeme jako tým, pracujeme ve skupině. Že bych šel individuálně a využil přitom tento sport, to se mi nestalo, nebo si to alespoň nepamatuji. Dříve, když jsem byl ještě na obvodním oddělení, takové situace byly, v současném zaměstnání ale ne.

Stává se ti někdy, že ti práce narušuje přípravu na zápas?

S prací je to určitě horší. Rozhodně mají výhodu mladí a studenti, kteří ještě chodí do školy. Přijdou ze školy a mohou jít trénovat. Já se prostě musím podřídit své práci a i když bych někdy potřeboval před zápasem trénovat trochu více, tak to bohužel nejde. Nemohu si dovolit vybrat na zápas třeba polovinu dovolené. Určitě mě to nějakým způsobem limituje. Navíc mám rodinu. To jsou dva faktory, které mě v přípravě omezují.

Když jsme se spolu bavili dříve, říkal jsi, že máš zrovna zkoušky. Takže do toho děláš ještě nějakou školu?

Je to tak. Začal jsem teď, dá se říci na stará kolena, studovat sportovní školu v Brně. Ale není to tak hrozné. Dojíždím tam sice každý pátek, ale když mám volno, tak se to dá. Přes zkouškové je to trochu složitější, ale teď, když mám po všem, tak to není problém.

Kolik semestrů už máš za sebou?

Teď jsem zdárně ukončil první ročník. Takže ještě mám před sebou minimálně dva roky, tedy pokud to dodělám. Zatím to vypadá, že by to jít mohlo.

Jak se ti přitom všem daří zvládat přípravu na zápasy?

Já mam výhodu, že v práci je možnost jít do posilovny, jít si zatrénovat. Zázemí je tam výborné, chodíme pravidelně povinně běhat a posilovat. Takže když jsem v práci, na jednu stranu se tam nemůžu prát, nejsou tam lidi, se kterými bych mohl trénovat věci, které potřebuji dělat, ale na druhou stranu si zajdu zacvičit do posilovny atd. Jinak, když mám volno, tak si jdu každé ráno zaběhat a večer na trénink. Trošku jsem to teď změnil a tréninky jsem překopal. Začal jsem teď trénovat s úplně jinými lidmi. Momentálně jezdím do Poděbrad za Tomášem Čerychem a Lukášem Blažkem, což jsou u nás v republice jedni z nejlepších lidí, pokud jde o boj na zemi. Pak jsem také začal jezdit do Boleslavi, kde trénuji s Pavlem Toušem. Snažil jsem se překopat tréninky, udělat nějaké změny oproti tomu, jak jsem trénoval dříve, tak uvidíme, co to přinese. Poslední dobou se moc nedařilo. Ale jak říkám, je to i tím časem. Musím také věnovat nějaký čas rodině a práci. Teď jsem se do toho pustil trochu více, než obvykle, takže si myslím, že by to nějaké ovoce přinést mohlo.

Jelikož u nás nemáš ve své váze konkurenci, zápasíš většinou se zahraničními soupeři. Víš, jak na tom jsou oni? Jestli také chodí do zaměstnání a mají tenhle sport jen jako koníček, nebo se na rozdíl od tebe plně věnují jen MMA?

Když to tak vezmu, tak nyní jsou moji soupeři čím dál mladší. Málokdy je soupeř ročník jako já. Nejsou to žádní třicátníci, ale mladí kluci ve věku asi 20 - 23 let. A myslím si, že to jsou kluci, kteří ještě pořád studují, takže na to mají čas. Určitá výhoda na jejich straně je. Když to tady začínalo a do tohoto sportu přicházeli zápasníci, tak to byli většinou judisti nebo postojaři - boxeři, thajboxeři. V dnešní době jsou ti mladí, 18letí - 20letí kluci komplexní bojovníci. Trénují to i to, takže je to čím dál těžší. A neřekl bych, že tady nemám konkurenci, je tu spousta lidí, výborných zápasníků, akorát se o nich neví. Jsou lidi, kteří jsou dobří, ale jen trénují a do zápasu by nikdy nešli. Třeba na tom nejsou psychicky tak dobře, ale myslím si, že by byli výborní zápasníci. Já poslední rok, rok a půl už zápasím jenom u nás v ČR, navíc na to není tolik času. Ale dříve jsem hodně zápasil v cizině.

Koukal jsem do tvé statistiky a v roce 2008 nastal zlom, kdy zápasíš už jen na domácí půdě. Je to kvůli časovým, rodinným či jiným důvodům, nebo už se ti tam prostě nechce jezdit zápasit?

Abych řekl pravdu, já tak úplně nevím. Byl jsem pod stájí Hell Cage a na jednu stranu mi sedělo, že zápasím tady, na druhou stranu zápasy v zahraničí jsem ani nedostával a byl jsem i radši, že jsem doma. Byly určité turnaje v Dánsku a v Německu, kam se pravidelně jezdilo. Politiku nahoře neznám, třeba to tam skončilo, těžko říct. Přestalo se tam jezdit.

Mluvil jsi o členství v Hell Cage týmu v minulém čase. Takže už v něm nejsi?

Už nejsem v Hell Cage týmu, ale pořád spadám pod Michala Hamršmída a Pavla Touše. Pod nimi zápasím. Teď se u nás založila nová asociace. Původně, kdysi před lety, se zde zápasily amatérské zápasy na turnajích Gladiator league a nyní se to opět obnovilo. Stojí za tím právě Michal Hamršmíd a Pavel Touš. První turnaj by měl být v prosinci letošního roku. Takže 5. prosince si to půjdu zase zkusit.

Mohl bys prozradit, jaké jsou u nás průměrné finanční odměny pro MMA zápasníky?

Je to různé, liší se to turnaj od turnaje, taky podle jména zápasníka, ale takové určité rozmezí je od 500 do 1 000 eur za zápas. Není to žádná sláva. Když jsou potom pyramidové turnaje, tak je to více. Jsou taky lidé, kteří berou víc. Jsou zde zápasníci jako např. André Reinders, Tomáš Kužela nebo Bekan Taisumov, kteří berou zaslouženými výkony daleko víc, ale takový průměr na zápas je těch 500 až 1000 eur.

Jak ses vůbec dostal k ultimátním zápasům?

Od roku 2002 jsem dělal thajský box, kam mě přivedl kamarád. Nikdy jsem k tomuhle sportu nijak neinklinoval. Já jsem hrál 16 let hokej a pak se mě jednou kamarád na policejní škole zeptal, jestli s ním nechci jít na trénink. Tak jsem šel, chytlo mě to a už jsem u toho zůstal. Chodil jsme do Lanna gymu, potom se trénovalo na Vinohradech, kde byla boxerna spojená s tělocvičnou pro ultimátní zápasy a bylo to rozdělené jenom sklem. Vedle trénoval Michal Hamrdšmíd, tak jsem se ho jednou zeptal, jestli bych nemohl přijít na trénink. To bylo někdy okolo roku 2005. A od roku 2006 jsem začal nastupovat do zápasů.

Prvních šest zápasů jsi vyhrál, pak se začaly střídat úspěchy s neúspěchy…

Jasně, to byly opravdu začátky. Ze začátku, s jedním zápasem na kontě, jsem nemohl dostat soupeře, který jich měl třeba 20 nebo 30. Takže jsem dostával začátečníky a dařilo se mi. Potom, když člověk vyrazí do ciziny, zjistí, že pokud není komplexní, nemá tam co dělat. Svůj první zápas jsem prohrál na turnaji v Szombathely v Maďarsku, kde jsem dostal na zemi. A převážnou většinu zápasů, které jsem prohrál, jsem prohrál v boji na zemi. Soustředil jsem se hlavně na postoj a ze země jsem měl určitý psychický blok. Teď se to snažím odbourávat a snažím se to více trénovat. Dá se říci, že na zemi jsem během tréninku tak ze 70 % a ve stoji jen zbylých 30 %. Chci se cítit dobře i na zemi, což se mi snad nyní daří.

Tvůj poslední zápas proti finskému zápasníkovi na turnaji Heroes Gate se odehrál v převážně části na zemi, ale nakonec skončil remízou.

Skončil remízou, i když na internetu jsem četl, že měl vyhrát soupeř. Já jsem taky toho názoru. Bylo to u nás, skončilo to remízou, nebudu proti rozhodnutí rozhodčích nic namítat, ale podle mého... Já jsem mu i předal větší pohár, protože si myslím, že kdyby se zápas konal ve Finsku, tak vyhraje on. S takovým průběhem zápasu, jaký to mělo, si myslím, že by ve Finsku byl vítězem. Bylo to u nás, tak dobře - remíza, ale i já vnitřně cítím, že to měl dostat soupeř.

Souvisí tedy všechny změny v tréninku s tím, že boj na zemi vnímáš jako svou slabinu, na kterou se teď zaměřuješ?

Je to tak. Je to slabina, na které nyní pracuji. Musel jsem vše přehodnotit, překopal jsem tréninky a snad se to někde odrazí. Už se na zemi cítím daleko lépe a bude to ještě lepší. Tak snad to vyjde.

Poprvé jsme se domlouvali na rozhovor po Hell-Cage 5. Ale tehdy z toho nakonec sešlo, inkasoval jsi několik tvrdých úderů na zemi a jel si do nemocnice. Co se stalo?

Šli jsme v zápase na zem, soupeř se dostal do vítězné polohy a inkasoval jsem tam pár docela „hezkých“ ran na hlavu. Když se na to teď podívám zpětně, možná jsem to měl vzdát trochu dříve, ale člověk, když takhle dostává, tak do poslední chvíle doufá, že by snad mohl nastat nějaký zvrat, že by se mohlo podařit se z toho dostat. Ale já jsem na to tehdy opravdu neměl síly. Po zápase jsem měl otřes mozku, odvezli mě do nemocnice, dostal jsem fyziologický roztok. To člověka postaví na nohy. Už jsem to měl několikrát. Ono skutečně ty rány do hlavy, když je to jen v úderových rukavicích, jsou jako rána pěstí, není to nic moc. V kleci je takový adrenalin, že je opravdu cítit nejde, ale po zápase se rozleží a člověk je rád, že je rád. Doktorka rozhodla, že je lepší mě odvézt do nemocnice. Jel jsem tam tehdy společně s Lubošem Vrňatou. Ten měl po zápase také několik stehů na hlavě a jak jsme spolu seděli v té sanitce, tak jsme si tak říkali: „Stojí nám to za to?“ Ale pak se člověk vrátí, vyléčí se a jede se znova.

Tohle mě dost zajímá. Protože přeci jen, když zápas skončí takovýmhle způsobem, není to nic příjemného. Neodradí tě to jít do dalších zápasů?

Je pravda, že několikrát jsem měl takové nutkání, kdy jsem si říkal: „Stojí to za to? Mám to cenu?“ Jenže když pak člověk sedí po zápase doma a týden odpočívá, tak ho to pak začne hnát zpátky do tělocvičny. Dokud to půjde, tak se budu snažit. Nechci tam zůstat za každou cenu, ale pokud to půjde a bude se dařit, zůstanu. Pokud bych tam měl chodit, abych si dělal ostudu a jen prohrával, tak skončím. Budu třeba chodit trénovat, ale na zápasy se už vykašlu. Zatím cítím, že by to ještě mohlo jít.

Když už jsme u zranění, co na to říká tvá rodina?

Moje přítelkyně, i když má někdy nutkání se na mě přijít podívat, má ode mne striktní zákaz. Nechci to, protože se opravdu může stát, že padne škaredé KO... Ona ví, co dělám, toleruje to, dala mi v tom volnou ruku, ať si to dělám, pokud chci. Seznámili jsme se v době, kdy už jsem se zápasení věnoval, tak by byl nesmysl, kdyby mi to pak zakazovala. Když přijdu někdy domů zmalovaný, určitě to pro ni není příjemný pohled. (směje se). Párkrát jsem byl na operaci, což pro ni asi taky nebylo nic moc, ale zatím to toleruje.

Jaké nejvážnější zranění jsi měl?

Nejvážnější zranění... Měl jsem zlomenou záprstní kůstku na malíčku, s tím jsem byl na operaci, kde mi to drátovali. Pak, jelikož jsem to nedoléčil, jsem si to po 3 měsících zlomil znovu. To jsem přesně já. Operaci jsem podruhé odmítl. Dále jsem měl zlomený palec a mám plastiku ucha. Ale to jsou samé takové, dá se říct, kosmetické problémy. Nejsou to žádné velké úrazy. Normální člověk řekne, že jsme blázni, ale tohle jsou jen, jak říkám, kosmetické vady, které se spraví a jede se dál. To k tomu patří.

Kterých z dosažených úspěchů si ceníš nejvíce?

V thajském boxu jsem skončil na třetím místě na evropském šampionátu v Singenu v roce 2007. V ultimátních zápasech mám mistrovský titul německé organizace FFC (Free Fight Championship) z května 2007, kde jsem se stal šampiónem do 75 kg.

U nás jsi podle žebříčku českých zápasníků na prvním místě ve své váze (do 70 kg). Ostatní zápasníci v tvé váze jsou hodně daleko za tebou. Máš nejvíce zkušeností, zápasů… Nemyslíš, že by pro tebe bylo přeci jen lepší jet do ciziny a pokusit se tam prosadit?

Právě nyní, když se založil nový turnaj Gladiator fighting, se to bude dělat tak, že Češi budou zápasit proti Čechům a ti nejlepší potom budou mít možnost vyjíždět do zahraničí, jak řekl v jednom rozhovoru Michal Hamršmíd. Já už jsem nějaké zápasy v zahraničí měl. Nyní budu mít v prosinci na tomto turnaji za soupeře Čecha - zápasníka z Ostravy - a pak se uvidí. Ono česká a evropská úroveň je o něčem jiném. Dokud se nebudu cítit, že bych mohl vyjet do Evropy na nějaký zápas a uspět, tak tam opravdu nepojedu. Budu zápasit tady a uvidí se, třeba to časem půjde.

Jak jsi na tom se shazováním do váhy?

Se shazováním mám s přibývajícím věkem stále větší problémy. Největší problém je přimět se k tomu, abych si udržoval váhu tak dva až tři týdny před zápasem, takže shazuji drasticky až týden před zápasem, a není to ono. Vůbec se to takhle nemá dělat. Zkusil jsem teď dva zápasy do 68 kg, ale už je to na mě moc. Proto jsem se rozhodl, že do téhle váhy už nepůjdu. Moje normální váha je 71 - 72 kg. V tomhle zůstanu a budu shazovat s rozumem.

Jaká je tvá váha mimo přípravu?

Běžně okolo 73 kg. Ale shodit na těch 68 kg za týden nebo 10 dní je opravdu dost. A i když je vážení 24 hodin před zápasem a člověk se potom může najíst, tak to není ono. Člověk už to nedožene ani na síle ani na celkové kondici. Zůstanu na 70 - 71 kg, to mi bude vyhovovat.

Vnímáš ostatní zápasníky u nás spíše jako kolegy, nebo jako konkurenci?

Já se svojí povahou bych s některými zápasníky nerad zápasil, ale bojoval jsem třeba s Honzou Maršálkem - v soukromí jsme kamarádi a šli jsme do zápasu proti sobě. Vždycky jsem říkal, že je pár lidí, se kterými bych asi nechtěl zápasit, ale kdyby k tomu došlo, asi bych s tím neměl problém. Jak to Háša nedávno napsal - pokud ten sport chceš dělat jako profesionál, musíš se podle toho i chovat. Začal jsem o tom přemýšlet a trochu jsem svůj postoj přehodnotil. Ještě tak rok - dva nazpátek jsem měl problém, že bych do toho s určitými lidmi - kamarády - nevlezl, ale teď si říkám: „Je to o sportu.“ Před zápasem jsme kamarádi, poměří se síly a po zápase jsme zase kamarádi. Kdyby byla například česká čtyřčlenná pyramida, tak bych s tím neměl problém.

Většina zápasníků si nechává při nástupu do zápasu pouštět nějakou motivační hudbu - hip-hop, tvrdý rock nebo metal, aby je to ještě víc namotivovalo. Tvoje „nástupovka“ je Drogový večírek od Vypsané fixy. Proč zrovna tenhle song?

(směje se) Vypsaná fixa je jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Mam rád punk, punk rock, klasický rock… Vychází to z mé povahy - jsem pohodář a kliďas a prostě mám rád takovouhle hudbu. Někdo jde a potřebuje tam mít ten kravál, aby ho to nakoplo, já ne. Mě tahle hudba přivádí do pohody a mam to rád. Vypsaná fixa, to je moje.

Jak vnímáš předzápasový stres?

Ještě donedávna jsem s tím problémy neměl. Určitě tam je nějaký vnitřní tlak. Člověk ví, že tam jde a může se něco stát, ale musí to částečně vypustit z hlavy. Nesmí myslet na zranění, nebo že tam může k něčemu přijít. Dřív jsem s tím neměl problém. Když probíhá zápas před tím mým, tak už jsem trochu nervóznější, ale že by mě to úplně paralyzovalo, to ne. Prostě sedím v šatně a koncentruju se. Akorát před posledním zápasem s tím Belgičanem jsem měl takový skutečně nepříjemný pocit. Nevím, co se stalo, nevím, čím to bylo. Nicméně až na tento poslední zápas platí, že i když určitě nemůžu říct, že je to pohoda, nějaké vnitřní pnutí tam je, tak že bych byl úplně vystresovaný, že by mě to nějakým způsobem limitovalo, to ne.

Se začátkem zápasu to z tebe spadne?

Nevím teda jak u ostatních lidí, ale u mě to funguje tak, že většinou po těch prvních ranách, prvních úchopech atd., když člověk přijde do kontaktu se soupeřovým tělem, to opadne úplně.

Na prsou máš vytetovaný čínský znak. Co znamená?

(směje se) Myslím si, že dneska, kdybych si to mohl rozmyslet, tak bych to neudělal. Je to moje znamení opice podle čínského kalendáře. Hned potom, co jsem si to nechal udělat, začala v televizi běžet reklama, jak přijde chlápek do salónu a chce si nechat vytetovat nějaké čínské znaky a on mu tam vytetuje Kung Pao. Říkám: „To je můj konec," a taky že jo. Přišel jsem na trénink a už to začalo: „Hele Kung Pao, čínská polévka přišla.“ Takže i dodneška přemýšlím, že bych to měl nějak předělat, ale zase na druhou stranu si říkám - ve třiceti se nechat znovu tetovat? Už se mi do toho moc nechce. Už se tomu spíš směju.

Všiml jsem si, že máš ještě jedno tetování na zádech...

Nechal jsem si udělat ornament, který jsem viděl někde na obrázku - vybíral jsem si podle katalogu a tohle se mi zdálo nejhezčí. Chtěl jsem se nechat potetovat. Na jednu stranu se mi to líbí. Nechtěl jsem to mít na místě, které je s běžným oblečením vidět, ani si to jako zaměstnanec u policie nemohu dovolit, tak jsem si to nechal vytetovat na záda. Je to takový ornament, žádný zvláštní význam nemá.

Když to shrnu, vedle zaměstnání, které samo o sobě spolyká spoustu času, studuješ vysokou školu a snažíš se trénovat a připravovat na zápasy. Jak vedle toho všeho zvládáš ještě roli otce?

(usmívá se) Já sám osobně můžu říct, a potvrdila mi to i moje paní, že to není ono. Snažím se rodině věnovat maximum času, ale v měsíci se najde jen pár dní, kdy jsem s nimi celý den. Většinou se odpoledne seberu a jedu na trénink. A tím, že dojíždím do Poděbrad nebo Boleslavi, jsou to pro mě třeba 3 - 4 hodiny. Až bude syn starší, od těch tří let, chtěl by ho začít brát s sebou do tělocvičny. Ale musím říct, že bych ho asi nikdy nedal na úderové sporty. Dám ho třeba na judo, nějaký úpolový sport, ale úderový sport ne.

Jak často teď trénuješ během týdne?

Momentálně, když mám volno, trénuji každý den. Je fajn, že se můžeme domluvit individuálně, v Boleslavi je super parta. Jsou tam tréninky úterý, čtvrtek a neděle, ale pokud jsem v úterý nebo ve čtvrtek v práci, tak se domluvíme a můžeme jít v pondělí, ve středu atd. Kdykoliv se na tréninku srazí 4 - 5 lidí a jdeme trénovat. Ve volnu tedy můžu trénovat denně. Je to tak 5 dní v týdnu. Aspoň jeden den, když je rodinka doma, chceme mít celý den volný.

Máš plný tréninkový zápřah i teď v období prázdnin a dovolených?

Já jsem to vlastně ani nijak nepřerušil. Ono se to střídá, kluci jezdí různě na dovolené, jeden týden ten, druhý týden jiný, já jedu až na přelomu srpna a září a jinak pořád trénujeme, takže jsem prázdniny ani moc nepostřehl.

Máš kromě prosincového zápasu, o kterém jsme se už bavili, domluvený ještě nějaký zápas předtím?

Já jsem si teď dal takovou trochu psychologickou pauzu. Potřebuji si to nyní hlavně uspořádat v hlavě, protože poslední zápasy se mi opravdu nedařily. Sice vím, že jsem tomu nedával úplné maximum, ale zase se svými možnostmi tomu ani více dávat nemohu, tak jsem si udělal psychologickou pauzu, abych si to srovnal, což se mi daří. A když mě teď nic nečeká, tak trénuji s radostí a je to hned lepší. Takže nejbližší zápas je v prosinci a dříve do toho ani jít nechci. Dohodl jsem se takhle s Michalem Hamršmídem a Pavlem Toušem.

Co tedy bylo podle tebe hlavním důvodem, neúspěchů v posledních zápasech?

Myslím, že to byla příprava na zápas. Nic jiného v tom nebylo. Stojí za tím moje vlastní chyba, ničí jiná.

Sleduješ dění na světové scéně MMA, např. UFC?

Sem tam projíždím internet, sem tam se podívám na některé zápasy, ale že bych byl přímo znalec UFC, to nejsem. Ale snažím se to sledovat.

Který ze světových bojovníků tě zajímá nejvíc?

Nemám žádnou svojí hvězdu, ale určitě se mi líbí Fedor, a to i povahově, jako člověk. Někdo může být vynikající zápasník, ale musí mi sedět i povahově a Fedor je takový kliďas. (usmívá se) Mám ho rád.

Poslední otázka: Máš nějakou ambici, cíl, na který bys v MMA rád dosáhl?

Nad čím ještě přemýšlím a co se mi honí hlavou, je přání udělat tady čtyřčlennou pyramidu do 70 kg složenou jen z českých zápasníků. A tu bych chtěl vyhrát. To, kdyby se ještě někdy uskutečnilo, by bylo mým cílem. Pokud jde o ostatní zápasníky, kteří tomu věnují maximum času... Já už to asi nedoženu, ale chtěl bych dát maximum do toho, abych vyhrál pyramidu mezi českými zápasníky.

Já ti budu držet palce, aby to vyšlo!

Děkuju moc!


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 66 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínVýsledky tipovací soutěže: Japan Pro...
Majka (14:09) • *32* *88*
magazínVýsledky tipovací soutěže: Japan Pro...
deiw (13:55) • Jo, to mě mohlo napadnout, že to tak dopadne :) Tak děkuji, i když to nebylo zveřejněno...
magazínVýsledky tipovací soutěže: Japan Pro...
Majka (12:20) • Krásný předvánoční čas přeji... a ze sluchátka se ozvalo: `Ale jistě, žádný problém...`...
magazínVýsledky tipovací soutěže: Japan Pro...
deiw (11:35) • Dobrý den, můžu se zeptat, kdy bude vyhlášení celoročních výsledků? Pokud se nepletu, m...
magazínSauna podporuje svalový růst a zotave...
m_hosnedl (00:06) • Dobrý den, před silovým tréninkem doporučujete dodržet celý saunovací cyklus? Tedy 3x 1...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra