Reklama:

André Reinders: "Vždycky
chci zápasit s nejlepšími."

Ronnie.cz > Powerlifting > Bojové sporty

André Reinders je momentálně nejlepším českým MMA zápasníkem střední váhy. Ačkoliv tento status mu podle žebříčku českých MMA zápasníků i podle mínění velké většiny fanoušků patřil již dlouho předtím, po vítězství ve čtyřčlenné pyramidě Hell Cage 5 mu náleží i oficiálně. Na turnaji tak vlastně jen obhájil pozici české jedničky a vzhledem k tomu, že střední váha (do 84 kg) má u nás v současnosti nejsilnější zastoupení, dá se říct, že André je u nás na vrcholu napříč všemi váhovými kategoriemi. Když jsem si před turnajem naplánoval vyzpovídat vítěze pyramidy, trochu jsem tušil a věřil, že se jím stane právě André. Avšak cesty eliminačními boji, kdy je potřeba zápasit několikrát během jednoho večera, jsou vždy nevyzpytatelné, tím spíše v nejtvrdším z bojových sportů - MMA. André ale konfrontaci s českou špičkou zvládl na výbornou, a tak jsme se po roce a několika měsících od našeho prvního rozhovoru znovu sešli, abych jej vyzpovídal. Dali jsme si sraz v jednom baru v centru Prahy, kam André dorazil ze svého večerního tréninku.

Naším hlavním tématem bylo samozřejmě jeho nedávné vystoupení na Hell Cage 5, jeho stávající situace i plány do budoucna. Ačkoliv André patří k české špičce, stále se nemůže plně věnovat MMA a ke své obživě si musí zajišťovat i jiné příjmy. Jako vystudovaný magistr politologie Masarykovy univerzity v Brně by mohl pracovat někde v pohodlí kanceláře. On se ale rozhodl vše podřídit tomu, aby se mohl maximálně věnovat své sportovní kariéře. Aby mohl trénovat dvoufázově, pracuje o víkendech jako vyhazovač v jednom pražském klubu a přes týden dává soukromé tréninky. Jeho snem je stát se plně profesionálním zápasníkem a prosadit se do evropské špičky, aby dokázal, že i v Čechách jsou kvalitní zápasníci. Vždy chce zápasit s těmi nejlepšími v Evropě, aby přesvědčil, že sám mezi ty nejlepší patří.

Obligatorní otázka na úvod - jak jsi celkově spokojený se svým vystoupením na Hell Cage 5?

Jsem samozřejmě rád, že jsem turnaj vyhrál. Šel jsem tam s tím, že udělám vše, abych turnaj vyhrál, což se mi povedlo. Do přípravy jsem dal tři měsíce, kdy jsem dřel dvoufázově a obětoval jsem tomu prakticky všechno. Takže můj hlavní dojem je radost z celkového vítězství na turnaji.

Co ti k tvému výkonu řekl trenér Petr Macháček?

Petr byl spokojený, že jsem ho poslouchal, výjimečně… (směje se) …a že jsem dodržoval taktiku, na které jsme se dohodli. V zápase jsem ho poslouchal a vnímal jeho pokyny. Jeli jsme to, na čem jsme se v přípravě dohodli, takže trenér byl snad spokojený.

Jaký má pro tebe titul českého krále střední váhy význam ve srovnání s jinými úspěchy, kterých jsi už dosáhl?

Už před turnajem jsem byl stavěn do takové pozice, kdy mě spousta lidí favorizovala. Do role hlavního adepta na vítězství v turnaji, takže jsem vlastně obhajoval to, co už si spousta lidí předtím myslela. To mě do jisté míry stresovalo. Takže vítězství na Hell Cage určitě jako úspěch beru a doufám, že už nebudu muset nikomu dokazovat, že jsem v České republice opravdu na špici, alespoň v současné době.

Právě jsem se tě chtěl zeptat, jak jsi vnímal ten předzápasový stres, jelikož od začátku se mluvilo hlavně o tobě. Jeden tábor fanoušků tě favorizoval a podle druhé jsi byl u nás příliš přeceňovaný. Bral jsi to jako nějaký závazek vůči fanouškům?

Snažil jsem si to nijak nepřipouštět, oprostit se od všech stresů a tlaků, které na nás byly vyvíjeny a snažil jsem se soustředit hlavně na přípravu. Vůbec jsem neřešil, jak to potom celé dopadne. Snažil jsem se dát 100 % do přípravy, abych byl na turnaj maximálně připravený a dál jsem tomu nechával volný průběh, protože v zápasech potom vždycky záleží na momentální formě, někdy taky trochu na štěstí. Takže jsem si řekl, že udělám všechno, abych byl maximálně připravený, abych štěstí nedal příliš velký prostor. Naštěstí se to podařilo a formu jsem prodal.

Ty ses od začátku netajil tím, že nejsi z turnaje o českého krále střední váhy příliš nadšený. Říkal jsi, že se ti moc nelíbí, že budeš zápasit proti českým MMA bojovníkům, se kterými se dobře znáš…

To byl jeden důvod. Zaprvé, že se mezi sebou známe. Zrovna s Tomášem Kuželou často i trénujeme. V létě byl například s námi na tréninkovém campu Hanuman gymu. Známe se, bavíme se spolu, dá se říct, že jsme kamarádi. Proto se mi do těch zápasů úplně nechtělo. Druhá věc je, že z hlediska nějakého mého růstu coby bojovníka neměly ty zápasy až takový smysl. Protože pokud se chci posunout někam dál, dostat se na různé prestižní turnaje, tak nějaké lokální zápasy s českými bojovníky podle mě nemají význam. Spíše bych potřeboval zápasit s evropskou špičkou.

A trochu mě i mrzelo, když jsem po turnaji viděl výsledky, kdy vlastně všichni čeští bojovníci s cizinci prohráli. Zamrzelo mě, že čtyři dobří bojovníci, kteří by určitě měli na to, utkat se se špičkovými zahraničními soupeři, místo toho bojovali proti sobě. Mně se tenhle systém příliš nelíbí. Podle mě by domácí turnaje měly být postaveny tak, že česká špička by měla bojovat proti zahraničním bojovníkům a ne, abychom byli stavěni proti sobě.

Proč si do turnaje nakonec šel, přestože jsi musel zápasit proti svým kolegům a navíc v tom pro tebe nebyla taková perspektiva?

Tak ona ta volba není vždy jen na bojovnících. Svým způsobem jsem do toho tlačený, jak diváky, tak promotéry a podobně. Je mi jasné, že kdybych do toho turnaje nenastoupil, tak by se našla spousta kritiků, kteří by třeba tvrdili, že se bojím utkávat s některými soupeři… Takže jsem se snažil dokázat, že se toho nebojím a že porazím i ty bojovníky, o který se tvrdilo, že mají na to, aby mě porazili.

Jak vlastně probíhá domlouvání zápasů? Kdo tam má hlavní slovo o tom, že do zápasu půjdeš, nebo ne?

V podstatě to funguje tak, že mému manažerovi přicházejí nabídky na zápasy od různých promotérů nebo organizátorů turnajů. Potom proběhne diskuse nad podmínkami, financemi, nad soupeřem apod. V tomhle případě, jelikož se znám s organizátory turnaje Hell Cage, volali přímo mně. Podmínky se mi zdály v pohodě, tak jsem tedy řekl, že ano, a zbytek se doladil s mým trenérem a manažerem.

Takže rozhodující slovo máš ve finále ty, nebo se do toho necháš i vtlačit?

Samozřejmě mě nikdo nemůže nutit, abych šel do zápasu. Jde spíše o to, že mi chodí různé nabídky a záleží i na manažerovi, jestli mu přijdou zajímavé. Ať už z hlediska toho, že soupeř je pro mě zajímavý, že není třeba nějaký bezejmenný, nebo z hlediska finančních podmínek, zda jsou dostatečné, atd. A na základě toho potom se mnou manažer komunikuje a bavíme se o tom. Takže je to spíš o tom dohodnout se.

Vraťme se k jednotlivým zápasům. Úvodní zápas s Patrikem Kinclem byl z tvé strany dost taktický. Šel jsi do klece s tím, že první zápas chceš vybojovat na jistotu?

Celá moje příprava byla zaměřená na Patrika, který byl u nás brán jako největší talent. Je to mladý kluk, velmi talentovaný. Před turnajem jsem si osobně myslel, že Patrik Kincl je pro mě nejhorší los, že je pro mě stylově nejobtížnější soupeř. Do zápasu jsem šel s určitou strategií, kterou jsme samozřejmě předtím s trenérem připravovali. Myslím si, že se mi povedlo taktikou, kterou mi naordinoval Petr Macháček, eliminovat jeho silné stránky, de facto jsem ho nepustil k ničemu, čím by mě ohrozil. Bohužel zápas vypadal, jak vypadal. I když jsem ho zatím ještě neviděl na videu, vím, že pro diváky asi nebyl úplně atraktivní. Ale jak se říká, zápas vždycky dělají dva lidi a Patrik je velmi dobrý bojovník a jestli něco v tomto zápase ukázal, tak je to výborná obrana. V podstatě mě nepustil k nějaké konečné technice. Je možná pravda, že kdybych do toho šel opravdu na 100 % a snažil se zápas za každou cenu ukončit, tak bych jej třeba dokázal ukončit před limitem, ale třeba taky ne. Od poloviny prvního kola jsem cítil, že se mi podařilo dostat do pozice, kdy Patrik proti mně neměl zbraň, takže jsem se cítil celkem bezpečně. Ale nechtěl jsem příliš riskovat, abych se buď nezranil před finálovým zápasem, nebo abych si zbytečně nenaběhl na nějaký úder, který by mohl v konečném důsledku znamenat moji prohru.

Byla to samozřejmě i trochu taktika, kdy mě Petr Macháček brzdil, abych zbytečně nebláznil a snažil se zápas za každou cenu ukončit. Chápu, že pro diváky to nebylo moc atraktivní, ale takový je bohužel pyramidový systém. Musím jít do zápasu s tím, že mě bude čekat ještě jeden souboj. Kdyby to byl superfight, zápas by určitě vypadal jinak.

Co jsi vlastně dělal v přestávce mezi semifinálovým zápasem a finále?

Nic zvláštního, odpočíval jsem, protahoval jsem se…

Podle ohlasů a diskusí diváků byl rozhodujícím momentem zápasu Tomášův high kick a následný nevyužitý tlak. Jak moc jsi byl po tom high kicku mimo?

Troufám si říct, že zápas se od začátku vyvíjel způsobem, jakým jsem chtěl. Podařilo se mi Tomášovi vnutit styl boje, který mi vyhovuje. I když tam byly dva momenty, kdy jsem udělal chybu. V jednom momentu jsem natlačil Tomáše na klec, kde jsem se ho snažil trefit lokty. Dal jsem mu asi dva údery, bohužel jsem se nekryl a on mě také trefil loktem a roztrhl mi obočí. V tu chvíli se mi dostala krev a pot i do očí, takže jsem úplně dobře neviděl, ale bez vážnějších problémů jsem doboxoval kolo. A druhou mojí chybou byl moment, kdy jsem se nechal trefit high kickem z přední nohy, kterým mnou otřásl. Naštěstí i v lehkém otřesení jsem se snažil boxovat, aby do mě Tomáš hned nevlétl a nedorazil mě. Jak říkal Tomáš po zápase, viděl, že i když jsem otřesený, tak jsem stále nebezpečný, takže do mě hned neskočil. Podařilo se mi z toho dostat a pak jsem Tomáše nachytal na takovou fintu, kterou například George St. Pierre použil, když zápasil s Mattem Hughesem. Finta spočívá v tom, že jsem Tomášovi celou dobu okopával přední nohu lowkicky. Pak jsem opět kopnul lowkick, podíval jsem se na jeho nohu, ale kopnul jsem na hlavu. Takže Tomáš čekal, že budu kopat opět lowkick, ale tentokrát jsem ho trefil do hlavy, poslal jsem ho na zem a dorazil.

Když už jsme u toho, na internetových diskusích se objevily kromě gratulací i hlasy, které zpochybňovaly tvé vítězství kvůli tomu, že Tomáš měl za sebou mnohem těžší zápas a ty jsi šel do finále téměř netknutý, což byl podle nich rozhodující faktor, jenž rozhodl finále. Chceš se k tomu vyjádřit?

K tomuhle je těžké se vyjadřovat. Myslím si, že zaprvé - do pyramidy jsme šli všichni za stejných podmínek, pyramida byla losovaná už před turnajem. Jak jsem řekl, osobně jsem si myslel, že Patrik Kincl je pro mě nejtěžší soupeř. Všichni jsme věděli, že jdeme do pyramidy. Každý máme svůj styl boje. Můj styl je spíše technický. Snažím se boxovat chytře a technicky, nepouštět se do nějakých zběsilých výměn, zvláště ne v pyramidě, kde bych tím riskoval nějaké zranění apod. Zadruhé, jak jsem už také zmínil, zápas vždycky dělají dva. Patrik mě překvapil výbornou obranou. Zápas se mi nepodařilo ukončit před limitem a asi nebyl tak agresivní jako boj Davida s Tomášem. Na kolik to ovlivnilo finálový zápas, je otázka. O tom nechci spekulovat. Možná, kdyby to byl superfight, vypadal by finálový zápas jinak, možná ne. Myslím si, že jsem s ním boxoval stylem, kterým bych s ním zápasil, i kdyby nešlo o pyramidu, protože to byl poslední zápas a už šlo o celkové vítězství. Podařilo se mi vnutit mu můj styl, který mi vyhovoval, a podařilo se mi zápas ukončit podle mě přesvědčivým způsobem, kdy mi Tomáš vzdal po úderech na zemi.

Po zápase jsem si všiml, že jsi mezi jinými volal do klece i svoji mámu. Pamatuji si, že když jsme spolu dělali rozhovor před rokem, tak jsi říkal, že na tvoje zápasy moc nechodí, takže nastala změna?

Byl to vlastně už druhý zápas, na kterém byla. Poprvé se na mě byla podívat na Hell Cage 3, kde jsem zápasil s Petrasem Markeviciuszem. Myslím si, že už se dostala do situace, kdy tenhle sport chápe natolik, aby věděla, že mi v něm zas až tolik nejde o zdraví, že mi nic vážného nehrozí a už nad tím získala určitý nadhled. I když samozřejmě pořád se o mě bojí asi jako každý blízký člověk. Ale už se dokáže na mé zápasy koukat.

Odnesl sis z turnaje nějaká vážnější zranění, kromě roztrženého obočí, které jsi již zmínil?

V podstatě ne. Já boxuji stylem, kdy se snažím příliš neinkasovat, trefovat soupeře spíše z větší vzdálenosti, nepouštět se do žádných přestřelek. Takže mým jediným zraněním byl kromě roztrženého obočí od Tomášova lokte nakoplý nárt o jeho hlavu při závěrečném highkicku. Jinak jsem naprosto v pořádku.

Sleduji tě už dlouho. Na Hell Cage 5 jsi mi přišel v nejlepší formě za poslední dobu, možná životní formě. Jak intenzivní byla tvoje příprava? A cítil jsi ty sám, že je to tvoje top forma?

Cítil jsem se dobře. Jak jsem říkal, přípravě jsem věnoval tři měsíce. Možná jsem i trochu změnil styl, kdy jsem se více uvolnil v postoji. Snažím se více hýbat tělem, hlavou, více se pohybovat na nohách, klidně boxovat i s rukama u pasu a trefovat soupeře rychlými údery, měnit úhel útoku apod. To mi asi vyhovuje více než styl, kterým jsem se snažil boxovat dříve. Co se týče fyzické stránky, cítil jsem se naprosto super. Necítil jsem na sobě únavu ani v prvním, ani v druhém zápase. Po každé pyramidě říkám Petrovi (Macháčkovi), že jeden trénink v Hanumanu je mnohem náročnější než nějaká pyramida. (směje se) A důležité bylo, že i psychicky jsem byl v pohodě.

Kdo všechno a jakým způsobem se podílel na tvé přípravě na Hell Cage 5?

Mým hlavním trenérem je stále Petr Macháček, který mě trénuje v thajském boxu a dohlíží celkově na moji přípravu. Co se týče boje na zemi, trénoval jsem pod vedením Michala Bittnera a Honzy Veverky. Boxerskou techniku mi ladili Zoran Pešič a Adam Hubinger. A pomáhal mi taky Marek Lončák a Daniel Landa. Také jsem začal pravidelně chodit na tréninky crossfitu.

Mohl bys čtenářům ještě trochu víc přiblížit, o čem je trénink crossfitu? Jak často jej trénuješ, jakým stylem probíhá jeden konkrétní trénink?

My jsme tyto tréninky jezdili vlastně vždycky. Cvičili jsme je na našich dopoledních trénincích MMA. Dělali jsme různé kruhové tréninky, dynamické cviky, cviky specifické pro MMA a k tomu jsem teď ještě navíc začal chodit na tréninky crossfitu do specializované tělocvičny. Chodím tak jednou, dvakrát týdně. Trénink je relativně krátký. Často trvá třeba jen půl hodiny, ale za tu půl hodinu ze sebe vydám úplně všechno. Cvičí se tam různé kruhové tréninky, které jsou složené z variací cviků s olympijskou činkou, cvičí se různé trhy, nadhozy, cviky s kettlebelly, shyby na hrazdě a do toho běhy nebo veslování. Myslím si, že je to typ tréninku, který je pro bojové sporty úplně nejvhodnější. A jak se ukázalo, na Hell Cage jsem se cítil naprosto skvěle fyzicky i silově.

Jaký význam pro tebe má silová složka tréninku v rámci celkové přípravy?

Je to jedna z nezbytných součástí tréninku. Člověk musí být na zápasy na takovéhle úrovni perfektně připraven jak po technické, tak po kondiční i silové stránce. A samozřejmě je potřeba být dobře připraven i psychicky.

Na předzápasovém vážení jsi vypadal dost vysekaný. Je pro tebe problém udělat váhu do požadovaného limitu? Kolik kilogramů obvykle shazuješ?

Takhle to mají v podstatě všichni bojovníci. Před vážením vždycky shazují pár kilogramů. Já jsem shodil asi 5 - 6 kg. Něco jsem shazoval dietou, něco odvodněním těsně před vážením. Tohle je běžné všude, třeba v zahraničí to jde někdy podle mě až do extrému, kdy bojovníci shazují i 10 kg před zápasem. U nás to v takovéhle extrémní formě zatím není. Ale je to logické, protože když bojovník nastupuje ve své přirozené váze, dejme tomu kolem 83 kg, a jde proti němu soupeř, který má tu samou váhu vyshazovanou z 90 kg, tak je v docela velké nevýhodě, protože v den zápasu má jeho soupeř zase 90 kg a ten rozdíl 6 - 7 kg už je hrozně znát. Nejen na síle, ale při boji v klinči na zemi se váhová převaha přeci jen projeví. Takže na špičkové úrovni je předzápasové shazování naprosto běžnou záležitostí.

Když jsme spolu před rokem a něco mluvili, zrovna ses připravoval na Hell Cage 3. Kdybys měl teď ten rok, co máš za sebou, nějak shrnout, jak bys ho zhodnotil?

Tenkrát, když jsme spolu mluvili, následující půl rok zhruba od ledna do června nebyl pro mě příliš dobrý. De facto po celou dobu jsem se permanentně potýkal s různými zraněními. Během půl roku jsem měl 2x zlomené žebro, natažený zádový sval, rozkopaný nárt, problémy s ramenem, u kterého mi hrozili i operací. Neustále jsem měl nějaké zranění, takže jsem nebyl v optimální formě, což se nutně projevilo i v zápasech. Nejdříve jsem pouze remizoval s Petrasem Markeviciuszem na Hell Cage 3, poté jsme prohrál po prodloužení na body s Krysztofem Sadeckim na turnaji KSW v Polsku. Tenhle půl rok pro mě nebyl příliš úspěšný. Naštěstí od té doby jsem se dal fyzicky dohromady a také se mi od té doby zranění vyhýbají, pokud nepočítám nějaké drobnosti. A myslím, že je to znát i na výsledcích. Poslední čtyři zápasy jsem vyhrál a doufám, že to tak bude pokračovat dál.

Před rokem jsi říkal, že vedle zápasení se živíš ještě jako trenér a o víkendu také jako vyhazovač. Změnilo se něco v této oblasti, nebo si stále musíš zajišťovat vedlejší zdroje příjmů?

Bohužel, zatím nemám takový luxus, abych se mohl MMA věnovat zcela profesionálně, jelikož zájem sponzorů o tento sport není tak velký. Sponzorů je málo, tím spíš si vážím podpory firmy Hayashi a jejího obchodu BUDOLAND. V současnosti musím stále pracovat. Mezi dopoledním a večerním tréninkem mám většinou ještě tak dva soukromé tréninky, ze kterých mám nějaký peníz. V podstatě jsem od rána do večera v tělocvičně. Navíc o víkendech ještě dělám přes noc na dveřích v jednom pražském klubu, takže ani regenerace není přes víkend úplně ideální. Ale jak říkám, v tomto sportu je velmi těžké být úplný profesionál, takže se s tím snažím nějak srovnat a zatím se to snažím řešit tímto způsobem. Doufám, že snad v brzké době se mi podaří, abych se živil tímto sportem plně profesionálně, abych pak mohl podávat ještě lepší výkony.

Jaké jsou tvé nejbližší plány?

Nyní se jedná o nějakých zápasech. Jeden bych mohl mít možná na začátku května, zatím nebudu prozrazovat, co by to mělo být, ale jde o prestižní evropský turnaj. Druhý by měl být na konci června v Praze a v mezidobí se chystám na tréninkový pobyt v USA. Doufám, že to vyjde a že získám nějaké zkušenosti navíc i ze zahraničí, ze země, kde je podle mě MMA v současné době na špičce i co se týče tréninkových metod. Doufám, že to klapne a že se vrátím v ještě lepší formě, abych pak na konci června v Praze ukázal publiku ještě lepšího bojovníka, než jsem teď.

Co tě vlastně tehdy tak zaujalo na MMA, že jsi mu nakonec propadl a stal se sám MMA zápasníkem?

Už si to přesně nepamatuji, přeci jen je to už pár let a pár ran do hlavy už jsem od té doby taky dostal (a směje se), takže s tou pamětí to není úplně nejlepší, ale myslím, že poprvé jsem to viděl asi jako většina lidí na videu někde na youtube a zaujalo mě to hned od začátku, protože je to nejkomplexnější bojový sport. Může se tam bojovat v podstatě kdekoliv, jak jsem už říkal v prvním rozhovoru, MMA představuje jakýsi vrchol v bojových sportech.

Jasně, ale to si asi řekneš dnes, ale tehdy před lety, když jsi to viděl poprvé a ještě jsi neměl takové zkušenosti s bojovými sporty, tě na tom muselo zaujmout i něco jiného?

Myslím, že asi reálnost. Pořád, i když jsem v té době už zápasil v thajském boxu, jsem věděl, že pokud se dostanu na zem, tak bych nevěděl, jak bojovat, jak se bránit. A proto jsem si chtěl rozšířit své vzdělání, jestli to tak lze nazvat, i v tomhle ohledu. Ultimátní zápasy mě oproti thajskému boxu zaujaly reálností boje, protože i když je thajský box velmi tvrdý sport, tak v reálnosti tam ještě troška chybí.

Dokážeš si sebe dnes představit v zápase K-1? Šel bys do toho, kdyby přišla nabídka, jako teď tvůj finálový soupeř z Hell Cage Tomáš Kužela?

Představit si to určitě dokážu. V thajském boxu už jsem nějaké zápasy měl. Určitě bych do toho šel, už jsme se párkrát s trenérem Petrem Macháčkem bavili, že bych si mohl střihnout nějaký zápas v thaiboxu. Ale bral bych to jen jako doplněk k MMA. Kdybych zrovna v dané fázi sezóny neměl na obzoru žádný zápas v MMA, který je pro mě prioritou, tak bych třeba zkusil zápas podle pravidel K-1. Ale jak říkám, hlavní je pro mě MMA. Styl boje je přeci jen trochu jiný než v K-1. Příprava by se asi musela trošku upravit a přizpůsobit na takový zápas, což zatím neplánuji.

Co je podle tebe potřeba teď udělat, aby ses dostal do evropské špičky? Na jaké turnaje by ses potřeboval dostat, s kým zápasit, aby ses dostal v Evropě na špici?

Já myslím, že hlavní je bojovat s kvalitními evropskými bojovníky a porážet je. Zeptáš-li se organizátorů Hell Cage, když jsme se bavili o tom, jakého soupeře zvolit pro mě, můj požadavek byl vždycky stejný. Přivezte mi někoho dobrého z Evropy, ideálně z evropského top ten. Jelikož to je jediná cesta, jak se v Evropě prosadit. Protože když budu porážet neznámé bojovníky, můžu si udělat skvělý rekord 20 výher bez porážky, ale nikam mě to neposune. Já chci bojovat s dobrými bojovníky, abych dokázal, že mám na to, dostat se do evropské špičky, prosadit se tam a ukázat, že i v Čechách jsou dobří MMA bojovníci.

Chtěl bys svoje snažení zakončit v nějaké prestižní MMA organizaci, nebo ti stačí dosažení evropské špičky?

Určitě bych se chtěl prosadit nejen v Evropě. I vzhledem k tomu, že se teď chystám na tréninkový pobyt v USA, bych se chtěl prosadit i tam. Budu dělat všechno, abych byl co nejlepší bojovník a kam až se dostanu? Uvidíme…

To byla moje poslední otázka. Na závěr ti dávám prostor, chceš-li jej využít, k poděkování lidem a sponzorům, kteří za tebou stojí a podporují tě.

Chtěl bych samozřejmě poděkovat všem lidem, kteří mě podporují, ať už přímo, což jsou především moji trenéři Petr Macháček, Honza Veverka, Michal Bittner, Zoran Pešič, Adam Hubinger, Fernando Araujo, Marek Lončák, moji sparing partneři od nás z Hanuman gymu, manažer Petr Ottich, moje přítelkyně Lucie, která mě podporovala v přípravě, stejně tak moji rodiče a velký dík patří taky Danielu Landovi. Určitě bych rád poděkoval i fanouškům, kteří mě podporují, fandí mi, píšou mi vzkazy, ať už na facebooku, nebo osobní, nebo mi fandili přímo na Hell Cage. A v neposlední řadě patří díky také mým sponzorům z firmy Hayashi.


Zdroj foto:
ultimatnizapasy.cz


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

18.04.11:26hooliganko - Tak to je paráda , na tenhle rozhovor jsem čekal ! jste vá..+1
18.04.10:57Gorin - Fakt frajer tenhle zápasník *1* *1* +2
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 40 sekundami?
NOVÉ INZERÁTYpráce recepční(obsluha)do fitness-brig...
Olympia Fitness Praha(Opatov,Hostivař) hledá brigádníky do svého týmu - STUDENTKU/STUDENTA na poz...
bazar Sběratel koupí větší sbírku pošt...
Vášnivý sběratel koupí větší sbírku poštovních známek. Solidní jednání a okamžitá platba. 777097...
práce Hledáme instruktory/ky
Nový prémiový fitness klub v nově vznikající čtvrti DOCk na Palmovce hledá spolehlivé instruktory...
seznamka Asiat hledá svalovce na společné posi...
Štíhlý asiat, nepříliš zkušený v posilování, hledá svalovce na společné posilování, který by mi p...
bazar Chodící pás - Walking program
Prodám 11 kusů chodících / běžeckých pásů s 0,5 kg činkami pro Walking program. Vhodné jak pro tr...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2020 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2020 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra