Předzvěst a poselství úvodního japonského turnaje velké K-1 v Jokohamě do dalších bojů na hlavní scéně je poměrně jasný. Nové tváře začínají upevňovat své postavení mezi top bojovníky a ti služebně i věkově starší budou mít co dělat, aby se letos vůbec udrželi mezi elitou. Organizátoři jsou více než jindy otevření novým bojovníkům a je proto možné, že z kvalifikací či superfightů vzejdou další zajímavé objevy. O K-1 se někdy říká, že je to sport, který Japonci vymysleli pro Holanďany. A statistiky by takové tezi daly ve velké většině případů za pravdu, ale minimálně pro sobotní turnaj to tak úplně neplatí. Trojnásobný vítěz K-1, holandský dřevorubec Peter Aerts prohrál s japonským soupeřem během své 16leté kariéry v K-1 pouze jednou, a to v roce 2003 s Musashim po sporném verdiktu rozhodčích 1:2 na body. Tak tomu bylo až do soboty. Když se v Jokohamě v rámci slavnostního ceremoniálu Musashi loučil se svou bohatou kariérou, během které se stal nejlepším japonským bojovníkem v K-1, možná trochu symbolicky přebral žezlo pro krále mezi japonskými bojovníky jeho nástupce Kyotaro. Ve své první obhajobě titulu do 100 kg senzačně knokautoval ve druhém kole jednu z největších legend soutěže Petera Aertse a japonská pohádka o klukovi, jenž se od nuly propracoval jako první až k titulu největší stand-upové soutěže světa, pokračuje dál. Před pár dny jste si zde mohli přečíst o velké změně v pravidlech zápasu K-1, která podstatně mění charakter soutěže. Účinnosti by měla nabýt až s turnajem 16 nejlepších bojovníků, avšak už v sobotu většina bojovníků dbala nových regulí. Snažili se vyhýbat chytání soupeřů a většina útoků koleny proběhla bez klinče. Zatímco zákaz chytání soupeře v rámci pasivní obrany je poměrně vítanou změnou, nemožnost jakéhokoliv zásahu, zejména pak kolen v klinčích se jeví jako poměrně absurdní pravidlo, které povede k ještě většímu omezení užívání kolen. Jelikož většina bojovníků je zvyklá užívat tuto techniku ze své podstaty nejčastěji právě v klinčích, povede to jen k tomu, že K-1 bude klasické thai boxery limitovat ještě více než dosud, kdy bylo povolené alespoň jedno koleno v klinči. Nechme však osud K-1 jejich představitelům a pojďme se podívat na rekapitulaci hlavních zápasů japonského turnaje.
Sergej Lashchenko vs. Takumi Sato
Prvním z nich byl souboj mezi dvojnásobným finalistou loňských kvalifikací Sergejem Lashchenkem a japonským kyokushin karatistou Takumim Satem. Loni Laschenko svými výkony pořadatele přesvědčil natolik, že mu dali hned dvě šance ve dvou různých kvalifikacích. Pokaždé se dostal až do finále, ale poslední krok k postupu do dalších bojů mu nevyšel. V Polsku jej zastavil Zabit Samedov, v Japonsku pak Daniel Ghita. V sobotu však zůstal daleko za očekáváním. Ještě v úvodním vlažném kole, kde se dohromady nic nestalo a soupeři se jen okopávali, občas si vyměnili jednotlivé údery, se dalo očekávat, že Lashchenko začne stupňovat své tempo v dalších minutách. Ve skutečnosti tomu bylo přesně naopak. Po fyzické stránce na tom byl ukrajinský bojovník bídně. Už od druhé minuty druhé části zápasu byl unavený a bez energie. Sato naopak mile překvapil. Nebál se jít do boxerských výměn, šel do útoků i přes ránu, a ačkoliv je svým výchozím stylem kyokushin karatista, jeho boxing nebyl vůbec špatný. I díky jeho snaze bylo v poměrně utahaném zápase na co koukat. V poslední tříminutovce už oba působili jako běžci maratonu v cílové rovince, pouze tomu neodpovídal předchozí výkon. Strhla se velmi zajímavá přestřelka, Lashchenko sázel údery s kadencí samopalu, někdy i šest v jedné kombinaci, ale razance těchto úderů zůstala daleko za jejich četností. Zejména ke konci už to byly jen netechnické pokusy o zásah soupeře bez jakékoliv razance. Kdyby v té chvíli přistála na Satově tváři moucha, pravděpodobně by po Lashchenkově zásahu vesele lítala dál. Sato se snažil držet krok, ale Lashchenko byl aktivnější. Ukrajinský bojovník vyhrál 3:0 na body.
Gokhan Saki vs. Singh Jaideep
Po úvodním duelu se v ringu objevila dvojice Gokhan Saki a Singh Jaideep. Pro Sakiho to byl velmi důležitý boj a jak přiznal po turnaji, na jeho nervozitě v ringu se to dost podepsalo. Gokhan totiž poslední tři zápasy v řadě prohrál. Postupně jej porazili Kyotaro, Pavel Zhuravlev a Peter Aerts. Potřeboval nutně vyhrát a mladý a nezkušený Jaideep k tomu byl celkem schůdnou příležitostí. Závěrečnou fázi přípravy absolvoval Saki v Thajsku a podle svých slov byl skvěle připravený. Dvaadvacetiletý Ind, dlouhodobě žijící v Japonsku, mu nedal svůj skalp zadarmo, tentokrát se ukázal v mnohem lepším světle než při posledním duelu s Ewertonem Teixeirou. Saki se vyrovnal s výškovou převahu soupeře výborným pohybem a rychlými útoky a Jaideepovi dělalo problém soupeře přesně trefit, přesto svojí houževnatostí dokázal soupeře potrápit a nenechal téměř žádný jeho útok bez odpovědi. V tomto zápase se ukázalo, jaké důsledky bude mít zákaz boje v klinčích v praxi. Saki se svými výpady cpal hodně blízko k tělu, proto se Jaideep snažil odpovídat koleny, soupeře ale nechytal do klinče. Saki většinu kolen ztlumil do krytu, a jelikož věděl, že mu nehrozí klinč, dovolil si u těla mnohem více. Saki poměrně s přehledem vyhrál 3:0 na body a vrátil se na vítěznou vlnu. Bezprostředně po zápase se nechal slyšet, že chce odvetu s vítězem titulového zápasu Kyotaro vs. Aerts. Tehdy ještě netušil, který z jeho přemožitelů se jím stane.
Tyrone Spong vs. Jerome Le Banner
Do třetího zápasu v pořadí přišli do ringu Tyrone Spong a Jerome Le Banner. Tyrone nahradil Le Bannerova původního soupeře Ruslana Karaeva, který se během přípravy zranil. Přestože podmínky na přípravu neměl ideální, do Japonska přijel ve skvělé formě. Na druhé straně se francouzský veterán Jerome Le Banner po 15 letech vrátil do Chakuriki gymu Thoma Harincka a na první letošní zápas v K-1 se připravoval společně s Peterem Aertsem. A změna prostředí a trenéra mu očividně prospěla. Le Banner byl po posledním výprasku od Semmyho Schilta velmi hladový po vítězství a do zápasu nastoupil nabuzený a v náladě jako hladový tlouštík před zavřeným Mc´Donaldem. Následná výměna vražedných pohledů během obligatorní instruktáže ringového rozhodčího byla předzvěstí tvrdé bitvy. Je až s podivem, jaký výkon v tomto zápase podal Tyrone Spong, pokud vezmeme v úvahu, že od druhého kola zápasil se zlomeným zápěstím na pravé ruce. Trenér Ernesto Hoost chtěl v první přestávce zápas ukončit, ale Tyrone se rozhodl pokračovat dál. V pozápasovém rozhovoru Tyrone prozradil, že se tak stalo už během úvodních vteřin zápasu při druhém úderu. Ihned po zápase jel do jokohamské nemocnice. Přestože byl od začátku handicapovaný nemožností naplno používat obě ruce, udělal skvělý zápas a Jerome v závěru zápasu netrpělivě vyhlížel jeho konec. V podání Tyrona se snoubí tvrdost a rychlost s technickou precizností. Na jeho kombinace je radost pohledět. Jerome byl sice pomalejší, ale tlačil lehčího Sponga do provazů. Zásadním momentem prvního kola bylo nepovedené koleno Sponga, po kterém se odkryl a byl následně ztrestán rovným úderem. Přišlo počítání. Ve snaze ukončit zápas ještě v prvním kole se po počítání vrhl Jerome na otřeseného Sponga. Svěřenec Ernesta Hoosta však tlak v závěru kola ustál, nicméně úvodní kolo bylo jasně pro francouzského buldoka. Druhé kolo už bylo mnohem vyrovnanější, zraněný Spong více používal kopy na střed těla a kolena. Podle bodových rozhodčích Jerome vyhrál všechna tři kola. To poslední zřejmě dostal za zásluhy. Téměř o 20 kilo lehčí Spong tlačil v posledním kole svého soupeře celé tři minuty a Jerome v posledních vteřinách zápasu jen pasivně čekal na gong ohlašující konec zápasu. Jerome vyhrál 3:0 na body. Podle mnohých Spong na těžkou váhu nemá. Mě osobně v sobotu přesvědčil, že do K-1 rozhodně patří. Přechod do supertěžké váhy je pro bojovníka velmi těžký, protože představuje největší hmotnostní skok ze všech váhových kategorií. Je potřeba se sžít s vyšší vahou a ani 100 kg v K-1 nemusí stačit. Spong působí v K-1 teprve druhým rokem a nyní dokázal, že je schopný zápasit s téměř 120 kg Le Bannera i se zlomenou rukou. Jako těžká váha ještě úplně nedozrál a bude potřebovat trochu času, pod vedením Ernesta Hoosta v něm ale může během pár let vyrůst jedna z hlavních osobností soutěže. Pokud jde o Jeromeho, pravděpodobně už od něj nemůžeme čekat žádná velká překvapení. Je to tvrdý chlap s velkými zkušenostmi a srdcem bojovníka, ale při současné konkurenci Schilta, Overeema, Hariho a dalších už obstojí jen stěží.
Alistair Overeem vs. Dzevad Poturak
Japonci Poturaka při jeho debutu v K-1 moc nešetřili, jen co je pravda. Poslali jej při prvním zápase rovnou proti Overeemovi, a tak šel Poturak na téměř jistou popravu. Pro holandské monstrum nebyl Poturak soupeřem. Overeem nemá problém absolvovat během několika týdnů dva zápasy. Většinou je to proto, že si z nich neodnese žádná zranění. V K-1 je momentálně jen několik bojovníků, kteří mu mohou zatopit. Poturak mezi ně bohužel nepatří. Poturakovy snahy o boxerské výměny Overeem kontroloval v tradičně vynikajícím dvojitém krytu, skrz který téměř nic neprošlo. Na druhé straně jakýkoliv Overeemův výpad znamenal pro Poturaka velké nebezpečí a brzy přišlo první počítání. Holandský MMA zápasník dobře pracoval lowkicky a výborně je kombinoval s údery. Zápas však ukončil jeho oblíbenými koleny v klinči, po kterých Poturak už nevstal. Overeem vyhrál KO v prvním kole. Bojovník z Bosny a Hercegoviny si po zápase stěžoval, že Overeem stejně jako v zápase s Ewertonem Teixeirou během finále 2009 použil dvě kolena v jednom klinči a podle něj měl být rozhodčím diskvalifikován. Jeho slova zřejmě vyzní do prázdna, nicméně na Alistaira ztrácel ve všech směrech. Poturak je přitom velmi zajímavý bojovník, malý muž s velkým srdcem, jak sám o sobě prohlásil na předzápasové tiskové konferenci. O tom se mohli přesvědčit diváci It´s showtime v Praze, kde sváděl neuvěřitelný boj s Danielem Ghitou. Jestli byl jen jednohubkou pro Overeema, nebo s ním japonští organizátoři počítají i do budoucna, se ukáže v dalších bojích. Overeema čeká 15. května obhajoba titulu Strikeforce proti Brettu Rodgersovi. Co bude dál, neprozradil, minimálně ve finále 16 nejlepších bojovníků by chybět neměl.
Peter Aerts vs. Kyotaro
První titulový zápas turnaje se uskutečnil ve váze do 100 kg. Nastoupil do něj v roli vyzyvatele 39letý Peter Aerts a v pozici obhájce titulu Japonec Kyotaro. Peter musel kvůli tomuto zápasu shodit několik kilogramů. Jelikož si do poslední chvíle nebyl jistý, jestli dosáhne požadované váhy, držel několik posledních dnů přísnou dietu. Nakonec navážil pro něj neuvěřitelných 97 kg. Méně snad v K-1 nikdy nenavážil. Pro bojovníka, který se v minulosti permanentně pohyboval okolo váhy 108 - 110 kg, to byl rapidní úbytek váhy. V posledním půlroce sice shodil na 105 kg, ale i tak to byl významný skok a obavy fanoušků, aby se shazování negativně nepodepsalo na Peterově formě, se ukázaly být opodstatněné. Peter vzhledově zestárnul, ale co je hlavní, měl od začátku problémy s fyzickou kondicí. Kyotaro nastoupil s respektem vůči holandské legendě, ale tentokrát nehodlal celá tři kola utíkat po obvodu ringu, jak mívá někdy ve zvyku. Peter byl ve svých kombinacích velmi pomalý a čitelný, Kyotaro jeho výpadům lehce uhýbal a stejně lehce se vracel do protiútoků. Japonský bojovník převyšoval holandského dřevorubce ve všech směrech. Měl lepší boxing i kopy, lépe se hýbal, byl rychlejší a přesnější. Ačkoliv Kyotaro není nejtalentovanějším bojovníkem v K-1, jedno se mu vedle jeho mazanosti musí nechat. Má výborný boxing, načasování a odhad, na což už v minulosti doplatil třeba Melvin Manhoef nebo náš Honza Soukup. Peter působil velmi unaveně, ztuhle a bez energie. Kyotaro ho nechal útočit a počkal si na správný okamžik a ještě předtím, než se Peter vůbec napřáhl do úderu, inkasoval zadní kontr na bradu a šel do provazů, tam dostal ještě několik dalších úderů a byl počítán. Se závěrečným gongem se ocitl na zemi ještě jednou. Kyotaro ho dvěma údery znovu poslal do kolen, rozhodčí jej ale nepočítal a nechal jej odkráčet do svého rohu. Druhé kolo nebylo z Peterovy strany o moc lepší. Ze zápasového projevu Aertse musel i ten největší fanoušek počítat s nejhorším. Kyotaro působil lehce a svěže, měl zápas pod kontrolou. Aerts byl zadýchaný a po dvou knock downech také otřesený. Jeho kombinace byly stále o tom samém, Kyotaro jej dobře četl, a tak přišlo nevyhnutelné. Po několika Aertsových kopech přišel další Kyotarův kontr a Petr šel znovu k zemi. Tentokrát už nevstal. Kyotaro postavil celou Jokohamskou arénu na nohy, japonský šampión obhájil titul a vévodí váze do 100 kg dál. Všem, kteří jej obviňovali, že není pravým šampiónem, dal odpověď v podobě knokautu trojnásobného šampióna K-1 ve druhém kole. Pro Peterovy fanoušky následovaly nepříjemné okamžiky. Mr. K-1 s bolestivou grimasou v obličeji na podlaze ringu. Podlehl bojovníkovi, který by mu ještě před pár lety nesahal ani po kotníky. Nyní se jen s pomocí trenéra zvedl na své a zdrcený psychicky i fyzicky odkráčel z ringu.
Zajímavý byl pozápasový rozhovor s Aertsem a jeho trenérem Thomem Harinckem. Podle Aertse to bylo naposledy, co zápasil s tak nízkou vahou, ke svému výkonu jen řekl, že shodil příliš mnoho kilogramů a měl problémy s fyzičkou. Thom Harinck ale prozradil, že si Peter v přípravě zranil loket a zranění bylo tak vážné, že při sebemenším stisku řval bolestí. Posledních 14 dní proto nemohl ani spárovat. Thom chtěl zápas zrušit, ale Peter trval na tom, že bude zápasit. Aerts jeho slova potvrdil a dodal, že příští týden by se měl podrobit operaci. V samotném zápase podle Harincka sehrálo roli hned několik faktorů, které se bohužel nešťastně sešly v jednu chvíli. Kromě velkého úbytku váhy a zraněného lokte to byl také ceremoniál s loučícím se Musashim, který se protáhl oproti plánovanému harmonogramu, a Peter se tak musel zahřívat před vstupem do ringu na dvakrát. Kyotarovi nelze upírat velké zlepšení, nicméně Peter jej podle všeho podcenil a udělal z něj lepšího bojovníka, než jakým ve skutečnosti je. Bojovníci jako Peter nikdy neodmítnou zápas, důkazem toho je, že ve svých 39 letech má stále chuť pokračovat, ačkoliv by si už dávno mohl užívat zaslouženého odpočinku. Proto zde musí být trenér a ostatní lidé, aby mu řekli, kdy to opravdu nejde. To se nestalo a Peter klesnul po absenci ve velkém finále a KO od Kyotara zase níže. Nyní se nabízí otázka, zda nenastal čas k odchodu? Jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš a problémem borců, jako je Le Banner a Aerts, je, že už od nich nelze čekat nic nového. Sází na osvědčené kombinace a jejich styl je čitelný, věk přibývá a rychlost a fyzické síly ubývají. Neznamená to, že by stále nemohli předvádět pěkné zápasy a vyhrávat, ale udržet se na úplné špici pro ně bude čím dál těžší.
Semmy Schilt vs. Errol Zimmerman
Po prvním titulovém zápase následoval další souboj o pás pro šampióna. Tentokrát byl ve hře titul ve váze nad 100 kg. Nejsilnější bojovník K-1 a stávající šampión Semmy Schilt drží tento titul nepřetržitě od jeho zavedení. Jeho vyzyvatelem byl týmový kolega z Golden Glory Errol Zimmerman. Dva kamarádi, sparing partneři, se neobvykle ocitli na opačných stranách barikády. Vedle Schilta působil Zimmerman jako malý kluk, co se plete tátovi pod nohy. Je neuvěřitelné jak obtížné je pro 190 cm vysokého chlapa dosáhnout na Schiltovu hlavu. Errol si často pomáhal naskakovanými údery, aby na Semmyho vůbec dosáhl. Jeho háky musely opsat velký oblouk, než doputovaly na Semmyho hlavu. Oba bojovníci znali dobře své slabiny i silné stránky. Errol nezvolil nejhorší taktiku, snažil se vyjíždět do soupeře s háky a zase se stahovat. Semmy si ho však dokázal držet na svůj distanc. To pro bojovníka okolo metru devadesát, který se chce Semmymu dostat na tělo, znamená minimálně jeden, častěji však dva kroky k tělu soupeře. Semmy tak má dost času mezitím soupeře zastavit rovným úderem, kolenem nebo front kickem. Když mu pak soupeř zůstane stát, rozjede své kolotoče frontkicků a rovných úderů. Errol se výborně hýbal a snažil se o rychlé útoky. Ve třetím kole už mu ovšem docházely síly. Vítězem 3:0 na body se stal celkem jednoznačně Semmy, Errol ale podal sympatický výkon. Semmy po zápase řekl, že pro něj bylo těžké se v zápase přenést přes fakt, že bojuje proti svému kamarádovi a tréninkovému partnerovi. V zápase prý nastalo několik situací, kdy mohl do soupeře vlítnout a pokusit se zápas ukončit, ale neudělal to. Přesto pochválil Erolla za jeho výkon. Údajně byl po zápase více rozbitý než po celém loňském finále.
Badr Hari vs. Alexej Ignashov
Nejočekávanější zápas turnaje uzavřel sobotní program jokohamské arény. Badr Hari a Alexej Ignashov si to rozdali v odvetě z roku 2003. Tehdy vyhrál Ignashov nad mladičkým, zhruba 85 kg vážícím Harim KO ve třetím kole. Nyní proti Ignashovovi stál vyzrálý, více než stokilový bojovník s nejagresivnějším stylem v K-1. O tom se brzy po začátku kola přesvědčil i Ignashov a po několika výměnách se rozhodl raději boxovat z ústupu. Hari ukázal, že umí bojovat i jinak, než je stylem start-cíl. Tento zápas zvládl výborně po taktické stránce. Za svým soupeřem chodil zabalený ve dvojitém krytu a trpělivě čekal na svou příležitost. Opatrné první kolo vyznělo jednoznačně pro Hariho. Ignashov i přes své mimořádné úhybové schopnosti schytal několik tvrdých úderů, sám marockého bojovníka ohrozil jen minimálně. Ve druhém kole byl Ignashov ještě pasivnější. Hari jeho pasivitu ztrestal na začátku poslední minuty, kdy jej po kombinaci úderů poslal v rohu ringu k zemi. V závěrečných třech minutách Ignashov zvýšil aktivitu, ale na obrat v zápase to nestačilo. Hari dál držel otěže zápasu pevně ve svých rukou. Běloruský bijec očividně nechtěl jít s Harim do přímé výměny, a proto dál boxoval z ústupu. Hari vyhrál 3:0 na body a vytoužená odveta dopadla podle jeho představ. Pro Ignashova měl jen slova chvály. Prohlásil, že na něj neměl, ale zvolil dobrou taktiku. Podle jeho slov je rád, že je Ignashov zpátky, a doufá, že se bude v K-1 objevovat i nadále. Je to podle něj zajímavý bojovník, který může vždy udělat pěkný zápas.
Kompenzační cvičení do firmy v k...
