Lidé mu dávají mnoho přezdívek, nejčastěji ho ale oslovují dvěma z nich. Jedni ho přezdívají Golden boy pro jeho obrovský talent, druzí (a těch je momentálně většina) jej oslovují Bad boy pro jeho někdy až vulgární a odsouzeníhodné chování. Někteří odborníci v něm vidí největší talent v K-1 za poslední dekádu. Thom Harinck, slavný holandský trenér, o něm dokonce prohlásil, že má v sobě více talentu než Peter Aerts a Branko Cikatic dohromady. Jiní tvrdí, že se nikdy nevyrovná velikánům zlaté generace K-1 a jeho kariéra na vrcholu bude mít jepičí život. Ať tak, nebo tak, Badr Hari je v současnosti ikonou K-1 a nastupující generace mladých bojovníků. Zná ho každý, kdo se alespoň trochu zajímá o bojové sporty. V jednom článku ho autor označil za Mika Tysona K-1. Lidé ho milují za jeho výkony v ringu a nesnáší za jeho chování mimo něj.
Je na začátku své kariéry, ale patří k hlavním favoritům celé soutěže. Poprvé se mohl stát šampiónem už loni, ale jeho bouřlivá povaha ukázala svou odvrácenou stranu v ten nejnevhodnější okamžik. Nikdo ho nedokázal zastavit. Převálcoval všechny soupeře, kteří se mu postavili do cesty. Peter Aerts, Ray Sefo, Glaube Feitosa, Eroll Zimmerman, Hong Man Choi, ti všichni před ním v ringu museli sklopit hlavu. Nakonec se zastavil sám. Po zákeřném a nedovoleném napadení ležícího soupeře byl diskvalifikován. Na otázku, zda by vzal nějaký moment své kariéry zpět, odpověděl záporně, přesto se o incidentu z loňského finálového zápasu s Remym Bonjaskym bavit nechtěl. Co se mu honilo v daný moment hlavou, jaké důvody ho k tomu vedly a co si myslí o údajném filmování svého soupeře, se nedozvíme. Ani to, proč během tiskové konference napadl svého soupeře Petera Grahama a zda si přeje odvetu s Alistairem Overeemem. Pravdou je, že přemluvit Badra Hariho k rozhovoru není lehký úkol. Naštěstí se to díky pomoci Hariho trenéra Mika Passeniera podařilo. Přestože jsem z něj nedokázal dostat odpověď na některé otázky a přes veškerou moji snahu odpovídal v lepším případě jen v několika krátkých větách, považuji za úspěch, že Vám nyní mohu nabídnout následující rozhovor s nejdiskutovanějším, nejsledovanějším a nejvyhledávanějším K-1 bojovníkem současnosti.
Gratuluji k výhře nad Semmym Schiltem. Plánoval jsi s ním skončit takhle rychle, nebo se to přihodilo až s vývojem zápasu?
Měli jsme zápasovou strategii, která nám vyšla. Jak rychle nebo v jakém kole, o to jsme se nestarali.
V minulém roce jsi vyhrál 6 zápasů v řadě a všechny knokautem nebo technickým knokautem. Letos jsi byl v ringu prozatím dvakrát a dvakrát jsi odcházel jako vítěz. Vypadá to, že jsi momentálně na jiné úrovni než tvoji soupeři a nikdo tě nedokáže zastavit. Nikdo, kromě tebe samého. Nemrzí tě trochu, že ses sám připravil o možnost stát se šampiónem K-1 pro rok 2008?
Je mi 24 let. Pokud věci půjdou směrem, kterým by měly jít podle Mikova očekávání (pozn. red.: Badrova trenéra), budu šampiónem v následujících letech.
Co se týče zápasu s Alistairem Overeemem. Upřímně, hodně jsi ho podcenil. Je to tak? Co bylo špatně?
Byla to kombinace hodně faktorů, které se sešly najednou. Ale není pro to žádná omluva. Prostě jsem měl vyhrát.
Mimochodem, co si myslíš o zápasu Bonjasky vs. Overeem? Souhlasíš s verdiktem rozhodčích, kteří dali výhru jednomyslným rozhodnutím Bonjaskymu?
Tohle je sport, kde mívají hlavní slovo rozhodčí a ti rozhodli. Overeem byl počítán do osmi, takže…
Co si myslíš o novém šampiónovi v těžké váze (do 100 kg) Keijirovi Maedovi?
Každý ví, že jsem první a jediný šampión.
Podle posledních informací, které mám k dispozici, máš momentálně okolo 100 - 103 kg. Chceš ještě přibrat nějaká kila, nebo zůstaneš v téhle váze?
Cítím se dobře právě v této formě. Můžu bojovat jak ve váze nad 100 kg, tak ve váze do 100 kg, takže možná budu prvním, který získá titul K-1 pro šampióna v těžké váze, v supertěžké váze i hlavní titul Grand Prix z finále K-1.
Kdy a kde budeš mít další zápas?
Patnáctého srpna v Istanbulu, v Turecku. (Pozn. red.: V rámci turnaje It´s showtime.)
V začátcích kariéry v K-1 jsi byl podle svého stylu spíše „kopáč“, ale zhruba v posledních dvou letech jsi hodně zlepšil boxerské techniky a myslím, že dnes jsou ruce tvojí hlavní doménou. Je to tak, že se v tréninku soustředíš víc na ruce než v minulosti?
Přesně tak. Tohle všechno je Mikova práce a ještě bych pro úplnost dodal, že bych se chtěl v boxu kvalifikovat na olympijské hry v Londýně v roce 2012, kde bych rád reprezentoval marocký boxerský tým.
Někteří lidé kritizují tvůj styl, protože když útočíš, jsi hodně rozbalený a nemáš žádný kryt. Souhlasíš s tím, že je to tvou slabinou?
Ať tihle kritici přijdou a vlezou se mnou do ringu, aby otestovali moji obranu, já pak otestuji jejich a můžeme se bavit dále.
Jak vypadá tvá tréninková rutina, když se připravuješ do zápasu. Mohl bys říct, jak často během týdne trénuješ, jaké typy tréninku absolvuješ?
Já žádné rutiny nemám, u mě to takhle nefunguje. Trénuji podle pocitu. To znamená, že se ráno vzbudím a potom diskutujeme, co budeme daný den dělat.
Mohl bys alespoň popsat, jak vypadá jeden běžný den v životě Badra Hariho?
Ráno vstanu, najím se a jedu do tělocvičny. Tam trénuji 3 - 4 hodiny, znova se najím. Jedu domů, dám si večeři, podívám se na něco v televizi, znova se najím a jdu do postele spát.
Jak relaxuješ ve svém volném času?
Koukám na filmy a dělám domácí práce.
Teď jedna osobní otázka. Říká se, že s rodinným životem přijde zklidnění bouřlivé povahy a mnoho bojovníků je toho příkladem. Spoustě z nich to navíc pomohlo i v ringu. Neplánuješ v dohledné době založit rodinu, pořídit si nějaké děti?
Já jsem dítě sám o sobě. (smích)
Co se ti honí hlavou, když nastupuješ do ringu?
Chci prostě jen zničit svého soupeře. Ukázat mu, kdo je tady šéf.
Máš poměrně dost zkušeností s různými trenéry. V Amsterdamu je navíc velká konkurence špičkových trenérů a slavných klubů. Proč sis nakonec vybral Mika Passeniera?
Dělá něco lépe než ostatní, vyhovuje ti jeho přístup, nebo je v tom ještě něco jiného?
Je radost s ním trénovat a spolupracovat. Navíc mezi námi funguje jakási „chemie“.
Kdy a proč ses přestěhoval do Holandska?
Já jsem se narodil v Amsterdamu, kde jsem také vyrůstal, ale do Maroka jezdím tak často, jak jen mohu.
Je nějaký moment v tvé sportovní kariéře, který bys vzal zpátky, kdybys mohl?
Ne.
Myslíš si, že šampiónem se člověk rodí, nebo se jím stává?
Je v tom obojí. Musí to v tobě být, ale někdo musí přijít a dostat to z tebe.
V kolika letech jsi začal trénovat kickbox?
Boxovat jsem začal, když mi bylo 7 let.
Jak ses k němu v tak nízkém věku dostal?
Můj táta mě bral s sebou do tělocvičny každý den a nechal mě tam trénovat.
Kdosi o tobě prohlásil, že jsi katem top bojovníků staré generace. Zatím sis připsal vítězství nad Peterem Aertsem, Rayem Sefem, Glaubem Feitosou a nedávno také nad Semmym Schiltem. Kdo bude další? Co třeba Jerome Le Banner?
Já jsem katem pro staré a mladé, vysoké i malé bojovníky. Už jsem žádal o Le Bannera hodněkrát, ale zatím jsme na sebe ještě nenarazili. Možná se tak stane letos ve vyřazovacích bojích nebo ve finále na konci tohoto roku.
Co je z celkového hlediska tvým cílem v K-1?
Chci být Lancem Armstrongem tohoto sportu. Chci být nejlepším bojovníkem, který kdy žil, takovým, aby si lidé o mně povídali ještě dlouho poté, co přestanu zápasit a ukončím kariéru.
Je v K-1 někdo, koho uznáváš a respektuješ jako fightera?
Je to Peter Aerts.
K-1 je nejpopulárnější v Japonsku a Holandsku. Je nějaký rozdíl mezi japonskými a holandskými fanoušky? Kde zápasíš raději?
Obrovský rozdíl, ale já jsem bojovník a o tohle se opravdu nestarám, chci prostě jen zápasit.
Těší tě, když tě lidé na ulici poznávají a chtějí se s tebou vyfotit, popovídat atd.?
Je vždycky potěšující, když tě někdo ocení za tvoji tvrdou práci.
Je někdo, komu bys rád poděkoval? Myslím tím někoho, kdo vždycky stojí při tobě a pomáhá ti při tvé přípravě i v běžném životě.
Právě jsi to řekl. Myslím, že lidé, kteří mi opravdu pomohli, ví, co udělali.
Vzkázal bys na závěr něco svým fanouškům v České republice?
Zůstaňte mi věrní a já Vám za to předvedu historické zápasy a nádherné knokauty.
Díky za rozhovor a hodně štěstí do dalších zápasů!
Foto:
hlavní web K-1
www.badrhari.com
