Reklama:
Hydro od Smartlabsu 2000 g + 908 g ZDARMA
Nejrychleji stravitelný legendární protein nyní v extrémní akci! Více zde.

Libor Wälzer - rozhovor

Ronnie.cz > Powerlifting > Vzpírání

Každý, kdo v loňském roce alespoň malinko sledoval vzpírání, jistě zaslechl jméno jediného reprezentanta České republiky na olympijských hrách v Číně Libora Wälzera. Jistě si také vybavíte televizní reklamu na jednoho našeho telefonního operátora, kde Libor držel nad hlavou „polystyrenových“ 275 kg.

Libore, jak se cítíš před začátkem nové sezóny?

Cítím se skvěle a připraven na novou sezónu, neboť jsem si po loňské dopřál odpočinek a dovolenou. Nejdřív jsem si užíval procedur ve Františkových Lázních a pak relaxoval u Rudého moře v Egyptě. Ale teď už trénuji a těším se na další závody.

Kolikátá Tvá sezóna to vlastně bude? Jak dlouho z toho jsi mezi profesionály? Zmíníš některé úspěchy?

Když se nad tím zamyslím, tak to je neuvěřitelné. Závodím od roku 1988, takže 21 let, a z toho jsem 14 let mezi profíky. Přelomový rok byl 1995, kdy mě v 19 letech přijali do Centra sportu MV ČR ve Stromovce, kde se mi dostalo odpovídajících podmínek a zázemí. Byl jsem velmi vděčen, že se můj koníček stal i mým zaměstnáním. A bylo to znát. Záhy jsem se dostal do reprezentace a neustále se zlepšoval. Dodnes jsem se zúčastnil osmi ME a čtyř MS a jednou OH. Mezi má nejlepší umístění patří 15. místo na OH v Pekingu, 14. příčka na MS 2006 v Santa Domingu a 9. místo na ME 2008 v Lignanu. Nic z toho by nešlo bez lidí, kteří mě podporovali, fandili a věřili mi. Děkuji svým rodičům, kamarádům a mému vedoucímu trenérovi Pavlu Filipovičovi a trenérovi Pavlu Ivaničovi. Za sponzorskou pomoc děkuji firmě ATP Nutrition.

21 let? To už je poměrně dlouho. Stále Tě to baví a naplňuje? Je fakt, že stále dokazuješ, že jsi závodník, který má v tomto sportu své místo.

Děkuji. Zeptala ses přesně. Vzpírání mě skutečně baví a naplňuje. A hodně mě naučilo. Jít si za svým cílem a překonávat překážky a zklamání. Baví mě trénovat a připravovat se na závody. Možná nejsem nejmladší, ale motivace mi rozhodně nechybí.

Moc pěkně řečeno. Vraťme se na začátek. V kolika letech sis poprvé sáhnul na činku?

Od deseti let jsem dělal judo. K činkám mě přivedl můj otec, můj první trenér, v necelých 12 letech.

Co první závody? Jak na ně vzpomínáš? Po jaké době tréninku přišly?

Velmi dobře si pamatuji na svoje první závody. Vyzkoušel jsem je po třech měsících tréninku. V té době jsem dělal zároveň oba sporty, judo i vzpírání. Poprvé jsem soutěžil v roce 1988 na okresním přeboru žáků. Skončil jsem třetí s trhem 35 kg. Měl jsem z medaile ohromnou radost. To cinkání mě tolik chytlo, že jsem dal definitivně přednost železu před tatami.

Vím, že za dobu, co vzpíráš, se mnohé změnilo, například váhové kategorie. Jak tyhle změny vnímáš Ty osobně?

Ano, zažil jsem dvě změny hmotnostních kategorií. Velkou změnou bylo snížení počtu váhových kategorií z deseti na osm. Některé kategorie se sloučily, jiné zanikly úplně. Například supertěžká je dnes již od 105 kilogramů. Já jsem dříve závodil v kategorii do 99 kilogramů, takže jsem musel přibrat, abych byl plná „stopětka“. I když musím říct, že mi to opravdu nevadilo. Mám velký apetit. Daleko více jsem vnímal rozpad SSSR. Na MS i OH je polovina vzpěračů z post-sovětských republik. A dokud nebudou u nich prováděny důsledné mimosoutěžní dopingové kontroly jako u nás, tak s nimi můžeme jen těžko soupeřit. To je jako kdyby někdo chtěl veslovat proti motorovému člunu.

I u nás v republice je mnohé jinak. Vzpírání jako sport ustupuje dost do pozadí. Čím myslíš, že to je? Proč není pro dnešní generaci tak zajímavý jako v minulosti?

Vzpírání u nás chybí široká mládežnická základna. Dříve se dělaly výběry ze škol, a proto byla větší šance vypěstovat nové naděje pro reprezentaci. Vzpomínám si, když jsem v roce 1989 závodil na mistrovství ČSSR starších žáků v Čalově na Slovensku. Bylo nás tenkrát kolem deseti ve váze a soutěž probíhala celé dva dny. Je to velký rozdíl oproti dnešku, kdy se na MČR často nerozdají ani všechny medaile.

Určitě by pomohl pořádný úspěch a zviditelnění našeho sportu, jako se to povedlo na OH 1980 v Moskvě, když jsme ještě jako ČSSR získali 2 zlaté medaile. O tu první se postarali fotbalisté, jedinou individuální vítěznou disciplínou bylo vzpírání zásluhou Oty Zaremby, ke kterému se přidal Dušan Poliačik se skvělou bronzovou. Hodně mladých to tehdy přitáhlo k činkám. České vzpírání z úspěchu žilo ještě v devadesátých letech. Něco podobného se stalo na OH v Sydney, kde mělo Řecko hodně stříbrných a bronzových medailí, ale pouze dvě zlaté, a to zásluhou vzpěračů. Tím se stalo vzpírání v Řecku velmi populární. To samé platí o Turecku, kde se o vítězství zasloužil Suleimanoglu – vzpěrač století.

Ale důležité je, aby rodiče své děti vedli ke sportu jako takovému a pěstovali v nich kladný vztah k pohybu. Myslím, že je to výborná prevence v boji proti drogám a kriminalitě.

Když si vzpomeneš za roky zpět, na které závody máš nejhezčí vzpomínky?

Tak to se mi určitě vybaví více závodů. Takové ty průlomové byly, když jsem nadhodil poprvé 200 kg. Také rád vzpomínám na svůj první titul mistra republiky mužů, nebo na své první ME v La Coruni ve Španělsku.

Procestoval jsi spousty zemí. Je nějaká, která Tě opravdu uchvátila?

To je pravda. Musím říct, že cestování mě opravdu baví. Určitě je jednou z mnoha mých motivací, proč vzpírat. Začínal jsem totiž v době, kdy nebylo tak snadné vycestovat, jako je dnes. Ve škole mě velmi bavil zeměpis a i doma ve volných chvílích jsem trávil s atlasem hodně času. Táta mi vždycky říkal: „Chceš-li se někam podívat, tak dři, ať jsi nejlepší ve svém sportu.“

Každá cizí země je něčím výjimečná a pro nás exotická. Musím ale říct, že nejvíce mě nadchly Antalya v Turecku – ME 2002, kanadský Vancouver – MS 2003, Santa Domingo – MS 2006 a Jihoafrická republika, kde jsem byl během posledních dvou let na soustředění.

Určitě se shodneme, že Tvým sportovním vrcholem byla loňská Olympiáda v Pekingu. Byla příprava na takhle vrcholnou soutěž v něčem odlišná od předcházejících?

Nejdříve jsem se připravoval na ME, které proběhlo již v dubnu v Itálii, jelikož bylo součástí olympijské kvalifikace v hodnocení národů, kde jsme ale bohužel neuspěli. Trénoval jsem tvrdě dál a doufal, že by nám mohla být přidělena "divoká karta", kterou jsme nakonec dostali až měsíc před olympiádou. Ve chvíli, kdy jsem se to dozvěděl, jsem najel na finální silovou přípravu. Vyladění proběhlo až v dějišti her. Nakonec jsem se umístil na 15. místě.

Co cesta?

Do Pekingu jsem přicestoval už 11 dní před mým závodem. I přes šestihodinový časový posun mi aklimatizace nedělala žádné problémy.

Mám zaručené informace, že v našem olympijském táboře vévodilo jídelníčku sportovců jídlo z „mekáče“, které bylo zdarma. Také ses nechal zlákat, nebo jsi musel držet váhu?

V jídelně olympijské vesnice se kromě asijské, mezinárodní a středozemní kuchyně nacházel skutečně i McDonald. A tím, že mu byla věnována asi jen jedna šestina rozlohy jídelny, se mohla zdát koncentrace u něj větší. Musím říct, že k mání bylo vše, na co jsem si vzpomněl. Každý si přišel na své. Nemělo to chybu. Já osobně jsem v „mekáči“ až do soutěže nebyl, neboť jsem upravoval váhu, ale přiznám se, že po soutěži jsem samozřejmě neodolal.

Jak jsi prožíval samotný závod? Uvědomoval sis, že reprezentuješ náš národ a že Ti tu fandí spousta lidí?

Ve skutečnosti je samotný závod strašně rychlý. Tři pokusy v trhu, tři v nadhozu a než se naděješ, je konec. Musíš se soustředit na techniku a zároveň hlídat čas, který zbývá na rozcvičení do prvního pokusu. Ale i při tom všem jsem si uvědomoval, že tam nejsem sám za sebe, ale jako jediný vzpěrač za všechny.

Jak na Tebe působila olympijská atmosféra?

Atmosférou jsme byli všichni doslova nasáklí. Olympiádu jsem si velmi užíval. Líbilo se mi, jak jsme se v českém týmu všichni navzájem podporovali a každý náš úspěch jsme mohli prožívat společně přímo na místě. Ohromila mě perfektní připravenost a organizace her. Pořadatelé se opravdu předvedli. Nevyskytl se jediný problém.

Líbil se Ti Peking jako město? A co Čína?

Jsem velmi rád, že jsem stihl navštívit Zakázané město a Velkou čínskou zeď. Nikdy by mě nenapadlo, že se po ní projdu. To byl opravdu zážitek na celý život.

Potkal ses v Pekingu s nějakou sportovní hvězdou světového formátu?

Téměř na každém kroku. Vždyť v olympijské vesnici bylo více než deset tisíc sportovců. Z blízka jsem se viděl například s Nadalem, Isinbayevovou nebo Ronaldinem. Ale nemusíme chodit daleko, vždyť náš český tým byl také plný hvězd. Za všechny jmenujme třeba Špotákovou, Emmons, Šebrleho, Hilgertovou…

Olympijskému vzpírání vévodila především Čína. Čím myslíš, že to je?

Ano, Čína skutečně ovládla olympijské vzpírání, jako kdyby to byl stolní tenis. Tato země maximálně využila svého potenciálu. S deseti reprezentanty – šesti muži a čtyřmi ženami - získala osm zlatých a jednu stříbrnou medaili. Jeden závodník vypadl. Takže napříč startovním polem získali z patnácti kategorií nadpoloviční většinu nejcennějších kovů.

Čím myslím, že to je? Není to jen otázka vzpírání, vždyť Čína získala během her sto medailí, čímž vyhrála i první místo v hodnocení národů. Okopírovali systém státní podpory reprezentace, který fungoval například u nás nebo v NDR. Nešetřili penězi a investovali do vybudování velkých sportovních středisek a široké základny mládeže. Určitě má na to vliv i fakt, že jich je více než miliarda.

A to se Čína ještě před 20 lety neúčastnila olympijských her vůbec. Ale pak si asi „soudruzi“ uvědomili, že sport je výborný způsob, jak prezentovat svou zemi. Nejlepším důkazem toho je olympiáda v Pekingu jako taková.

Jak ses cítil, když jsi zjistil, že pojedeš reprezentovat naši zemi do Číny? Přece jenom je asi snem každého sportovce dostat se na olympiádu.

Dokonce si pamatuji, kdy jsem si s touto myšlenkou vůbec začal hrát. Bylo to v průběhu her v Soulu v roce 1988, bylo mi 13 let a sledoval jsem famózního Naima Suleymanoglu. V tu chvíli jsem si řekl, že by bylo krásné prožít si svůj start na nejprestižnějším závodě světa – na olympiádě. Poté, co jsem byl náhradníkem do Sydney a do Athén, se mi to do třetice konečně podařilo. Proto bych poradil všem, kteří chtějí něčeho dosáhnout, aby vydrželi a nikdy se nevzdávali.

Jaký byl Tvůj největší zážitek z her?

Mým největším zážitkem z her bylo určitě slavnostní zahájení, když jsem spolu s ostatními reprezentanty nastupoval pod českou vlajkou. Dvě stovky národů se sešly na statisícovém stadionu, při zapálení olympijského ohně jsem si plně uvědomoval, kde jsem, a že se mi vlastně splnil celoživotní sen.

Jak se vlastně připravuješ? Mění se nějak Tvůj trénink během roku?

Myslím, že zařazuji klasiku, začínám s objemovým všestranným tréninkem, a jak se blíží závody, trénink se zintenzivňuje a více se zaměřuji na techniku. Hlavním cvikem jsou pro mě trh, nadhoz, výraz ze stojanů, dřepy a pozvedy.

Děláš nějaké doplňkové sporty? Atletiku, volejbal?

Celoročně zařazuji sprinty, skoky a hody pro rozvoj výbušné síly a dynamiky. Jinak si ve volném čase rád zahraji stolní tenis, volejbal a rád si zaplavu.

V televizi se rád podívám na atletiku a také občas sleduji F1.

Jakým suplementům a doplňkům výživy opravdu věříš?

V přípravě se mi osvědčil kreatin, aminokyseliny a tribulus. Ale věřím, že hlavním předpokladem výkonu je zůstat zdravý, a proto se soustředím hlavně na dostatek vitamínů, minerálů a antioxidantů. Velký důraz kladu i na kloubní výživu. Po sezóně je důležitá detoxikační kúra, používám yuccu, ostropestřec a bylinné čaje. V zimních obdobích beru echinaceu pro zvýšení imunity.

Závodíš v kategorii do 105 kg. Je pro Tebe problém si váhu udržet? Musíš si hlídat jídlo, nebo to jde tak nějak samo?

S úpravou hmotnosti na soutěž nemívám problémy, musím hodně jíst, abych si udržel tréninkovou váhu 108 kg. Podle mě jsou důležité stravovací návyky, snažím se jíst hodně kvalitně, ale nijak se neomezuji, dávám si, na co mám chuť. Ale třeba knedlíky, omáčky a smažené hranolky mi vůbec nechybí. Vařím si sám, většinou maso s rýží nebo těstovinami, brokolici nebo ovesnou kaši. Jediným mým hříchem je čokoláda, bez té nikdy dlouho nevydržím.

A teď záludná otázka. Jaký jsi vlastně v civilu? Je něco, co děláš, co Tě baví kromě vzpírání?

Je fakt, že vzpírání je můj největší koníček. Snažím se ničím moc nerozptylovat, alespoň v sezóně, abych mohl naplno trénovat. V létě, když mám dovolenou, tak se jezdím potápět k moři. Když jste pod hladinou ve stavu bez tíže, je to úplně jiný svět.

Dalším mým koníčkem jsou koně. Obdivuji jejich sílu, krásu a ušlechtilost. Kdybych měl víc času, určitě bych ho věnoval právě jim. S ohledem na přípravu se projedu jen párkrát do roka. Ale občas se zajdu podívat na výstavu nebo na horse show Appassionata.

Jaké jsou vlastně Tvé osobní rekordy?

Soutěžní osobní rekordy mám trh 175 kg a nadhoz 215 kg v kategorii do 105 kg. Jen tak pro zajímavost: dřep 300 kg a mrtvý tah 321 kg.

Jaká soutěž bude pro Tebe letos vrcholem? Co Tě čeká a na co se budeš soustředit?

Letos bude mým vrcholem MS v jihokorejském Goyang City. Výsledky této soutěže v hodnocení národů se budou již započítávat do olympijské kvalifikace. V tomto směru jsou důležité výsledky z MS 2009, 2010 a 2011.

Nezbývá než popřát mnoho zdaru na soutěžích a především pevné zdraví!


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

17.04.19:22RD-33 - Ten dřep je naprosto brutální!*46* Přeju hodně úspěchů jak..
17.04.14:28Geroj - Přidávám se k ostatním, pěkný rozhovor!*79* *79* *79*
17.04.12:50YUD - Pěkný rozhovor. Ten dřep (nejen) je super. Jasme, ty se..+1
17.04.09:10Jasme - konečně zase nějaký pořádný článek o někom kdo skutečně ně..+2
17.04.08:02timian123 - ja to taky počítal 300 máš pravdu mazec co? *24* +1
17.04.07:30SCHWACA - kolik tam má ?? jestli dobře počítám tak 300 *36* *79*
16.04.22:58mysH - preju hodne stesti a at si ti dal vyhybaj zraneni (aspon v..
16.04.21:56timian123 - o takových dřepech se mi nezdá ani ve snech *22*
16.04.20:20Zuza K. - ze je to vykon. tomu hovorim drep. hlbka,technika, vaha, z..+1
16.04.20:16MikeJ Mezomorf - bol pekny, ale najviac ma dostala ta prehnuta cinka na ram..
16.04.20:13Kafe - Drzim pesti na nadchazejici MS!!Libor je strasne v pohode ..
16.04.19:28Irons - Ta zátěž u dřepů mě teda dostala *1* za takovýdle výkon by..+3
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 21 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínMr. Olympia 2019: výsledky a fotograf...
KKarmasin (09:37) • S tím hodnocením Německa zapomínáte na jednu věc a to, že jejich národní IFBB federace...
magazínMr. Olympia 2019: výsledky a fotograf...
Jay32 (02:07) • Vše je relativní. Němci tam taky měli v OPEN svého času několik borců najednou, na Mr....
magazínFreimen´s FEST: nová generace silově-...
Freimen (17:22) • Ahoj, úplně v pohodě, takovýhle systém určitě dává smysl ;-) Ať Ti trénink pěkně šlape...
magazínBeginner: Strongman Přerov 2019 - poz...
LeToucan (23:51) • ? :D
magazínTréninkový videolog: Jiří Kočvara (04...
eraZ (20:13) • Nechcem tu vyťahovať večnú tému techniky ale tú techniku na tých príťahoch v predklone...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra