Reklama:

Petr Vondráček: "Nejtěžší je po pádu znova vstát a vrátit se!"

Ronnie.cz > Powerlifting > Bojové sporty

Petr Vondráček je momentálně posledním českým zástupcem v K-1 a spolu s Pavlem Hakimem Majerem jsou jedinými, kterým se povedlo v této prestižní soutěži prorazit. Čeští fanoušci teď po dlouhé době dostali hned dvě příležitosti spatřit Petra naživo. První již mohli využít na konci prosince při K-1 v O2 aréně, druhá se jim naskytne letos v květnu v Mladé Boleslavi. Bylo to právě v pražské O2 aréně, kde se mu podařilo ukončit sérii porážek a připsat si v těžkém zápase cenné vítězství.

O Petrovi je známo, že nemá příliš v lásce kontakt s médii, a proto přede mnou stál téměř nadlidský úkol - přemluvit jej k rozhovoru. Vždyť od doby, kdy se to někomu podařilo, uplynuly více než tři roky. A tím někým nebyl nikdo jiný než samotný Ronnie za pomoci bývalého administrátora našeho diskusního fóra, kterého většina návštěvníků zná pod přezdívkou „Mike Tyson“. Pamětníci si jistě dobře pamatují, že šlo o vydání časopisu Ironman 4/2005. Nebylo to vůbec jednoduché, ale Petr nakonec odměnil moji nepolevující vytrvalost a svolil k rozhovoru, čehož si velmi vážím. Vynaložené úsilí nepřišlo nadarmo a nyní Vám mohu předložit náš společný rozhovor, který se uskutečnil v příjemné a uvolněné atmosféře v jedné restauraci v centru Prahy.

Jelikož toto je po hodně dlouhé době první větší rozhovor s tebou, od posledního, který se objevil v časopise IRONMAN již před více než třemi roky, zajímalo by mě, jak se ti daří? Co je u tebe nového?

Jak se mi daří? Jednou nahoře, jednou dole. Ale musím říct, že teď se pomalu všechno zlepšuje. Jdu zase nahoru. Poslední zápas jsem měl tady v Praze na konci prosince. Byl jsem s ním spokojen, na druhou stranu se objevily nějaké zdravotní problémy. Byla zima, do toho jsem se snažil trénovat tvrdě a naplno, nakonec jsem byl nemocný. Měl jsem angínu a bral antibiotika. Takže jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo. Se svým novým trenérem Viktorem Petrlíkem jsem spokojen. Připravuje mě dobře, zase jsme se posunuli někam dál. Na druhou stranu, možná v důsledku finanční krize nejsou sponzoři a nejsou turnaje, takže budu boxovat až někdy v květnu v Mladé Boleslavi.

Jak jsi na tom v tuhle chvíli po zdravotní stránce?

Mám angínu, zrovna dobírám antibiotika. Už je to lepší, takže bych chtěl zase začít pomalu trénovat. Ale nechci to moc uspíšit, protože mám za dva měsíce zápas, tak aby bylo všechno v pohodě.

Co se týče zranění, je všechno v pořádku?

Žádná zranění, musím zaklepat.

Na stránkách heaven or hell se již objevily informace k turnaji, na kterém budeš zápasit. V Mladé Boleslavi by se kromě tebe měl objevit Luboš Šuda, Roman Kleibl a Alexej Ignashov. Měli byste se všichni čtyři objevit v jedné pyramidě. Už víš nějaké bližší informace? Například s kým půjdeš do prvního zápasu?

Já si myslím, že do pyramidy určitě nepůjdu. Půjdu do nějakého superfightu.

Myslíš, že by mohla vyjít odveta s Ignashovem?

Je to všechno o penězích, ale asi ne. Myslím si, že by to bylo pro pořadatele finančně náročné.

Vraťme se k tvému poslednímu zápasu v Praze na K-1 turnaji, kde jsi změřil síly před domácím publikem s dvoumetrovým Holanďanem Reamonem Welborenem. Nakonec jsi vyhrál na body. Jak bys zpětně zhodnotil vývoj zápasu?

Dobře. (smích) Bylo to zase hrozně těžké. Nemohl jsem na něj dosáhnout a v třetím kole, jak jsem byl nemocný, už mi pomalu docházely síly. A také tam byly věci týkající se stahování hlavy dolů a následného kopání kolen, což se mi moc nelíbilo a dal jsem to párkrát najevo. Když jsme se potom spolu bavili, říkal jsem mu, že tohle neměl dělat, a on odpověděl, že o tom ví, ale že rozhodčí na to nic nenamítal, tak pokračoval stejným způsobem dál.

Zápas měl potom ještě menší dohru, když tě soupeř pár sekund po gongu kopl na hlavu. Adrenalin a nervy pracovaly, takže si do něj hned vystartoval. Já, abych řekl pravdu, jsem ho zrovna v ten moment pozoroval a musím říct, že to pravděpodobně nebylo úmyslné. On byl napřažený do highkicku prakticky se závěrečným gongem a pak už to neukočíroval a trefil tě. Vyříkali jste si vše potom v klidu v zákulisí?

Nejde o to, že mě kopl po gongu, ale spíš o celý zápas. Celý boj dělal věc, kterou dělat neměl – stahování hlavy a kopání kolen. Mně se to nelíbilo, ale rozhodčí to prostě viděli jinak. A po posledním gongu, když mě kopnul, tak mě to vytočilo, byla to poslední kapka a vše dopadlo tímhle způsobem.

V rozhovoru pro časopis Ironman jsi tenkrát říkal, že nerad zápasíš tady u nás, protože nemáš rád tlak a očekávání domácích fanoušků, sponzorů a celkové prostředí, z kterého jsi potom nervózní a vystresovaný. Platí to pořád, nebo už se něco změnilo? Třeba tady v Praze byli podle mého názoru výborní diváci a zejména ve třetím kole, když jsi byl trochu „nahulený“ po inkasovaném highkicku, tě hecovali a povzbuzovali až do konce zápasu.

Já nemám rád Čechy a ani tady nechci boxovat. Nemám je rád. Myslím si, že je to banda kreténů, s nějakými výjimkami samozřejmě. Ukázalo se to přesně po zmíněném incidentu, kdy se z kuloárů začalo ozývat, co jsem si to dovolil, že jsem napadl trenéra… Ale vždyť to není pravda! Rozhodčí mě odstrčil a jeho trenér mě napadl zezadu. Dal mi kravatu, zaútočil zezadu a já jsem se pouze bránil. A to, že pak někdo v zákulisí řekne, že jsem debil, že jsem ho neměl napadat atd. Tak to přeci nebylo. A těch věcí je víc. Ať vezmu pomluvy, jak vypadám, jestli jsem tlustý nebo nejsem, jestli jsem vyrýsovaný a další… Já se samozřejmě snažím trénovat 3x denně, držet dietu, ale když to nejde dolů, tak to nejde. S tím nic neudělám.

Jak se vyrovnáváš s předzápasovým stresem, který je ještě umocněn tím, že zápasíš před tisíci diváky?

Vždycky před zápasem hraji playstation. Potom se rozcvičím, a když už jdu ven, tak už nic příliš nevnímám. Snažím se soustředit na daný zápas. V něm se hlavně zaměřuji na to, abych nezmatkoval, dodržoval věci, na kterých jsme se dohodli s trenérem atd.

Máš typický agresivní styl a hodně sázíš na ruce. Volíš takový přímočarý boj, pořád dopředu, nebojíš se jít do výměny, což je jednak divácky dost atraktivní, jednak celkem účinné, ale zároveň také dost nebezpečné. Při tvém stylu boje je vyšší riziko, že přiletí jedna rána a je po zápase. Ty jsi měl na podobné konce v posledním období docela smůlu. Třeba loni v Jokohamě, kde jsi zápasil s Nodou, jste byli „nahulení“ oba dva, byla jen otázka, kdo dřív trefí definitivní úder. Trefil se bohužel Noda. Působila na tebe nějak série porážek po psychické stránce? Vnímáš výhru z Prahy i v tom smyslu, že ti pomohla vrátit sebevědomí, vrátit se na vítěznou vlnu?

Samozřejmě, že když jsem vyhrál, byl jsem moc spokojený. Snažili jsme se zapracovat na stylu, chci nechodit tak extrémně otevřený a dbát více na obranu, což je spíše prací trenéra, který mě do změn nutí.

Když jsem začínal boxovat v Japonsku, měl jsem neuvěřitelnou sérii. Vyhrával jsem jedno KO za druhým. Problém byl, že zápasy nepřenášel Eurosport a hrozně málo lidí o nich ví. Pak přišla nemoc a jiné problémy, v Las Vegas první porážka a pak už se to vezlo, takže psychicky mě to určitě poznamenalo. Trénuješ, snažíš se na maximum, ale výsledky nejsou vidět.

K vítězné sérii v Japonsku. Lidé se teď podívají na internet a pak se mě ptají: „Hele, máš na internetu vůbec nějaké vítězství?“ A já jim odpovídám: „Jo, vždyť tam jsou.“ Bohužel teď tam jsou jen samé prohry, vítězné zápasy tam nenajdete.

Když jsem dělal rozhovor s Pavlem Majerem, narazili jsme i na tebe a já se ho tenkrát ptal, co si o tobě myslí, jaký má názor na tvé poslední výkony. Podle mě tě celkem trefně přirovnal k Ruslanu Karaevovi, respektive k období, kterým si prošel. Jeden čas se mu vůbec nedařilo, dělal skvělé začátky zápasů a pak prohrával KO. A Hakim právě v téhle souvislosti říkal, že někdy je lepší dát si pauzu a pořádně zregenerovat fyzicky i psychicky, protože pak se může stát, že jsi „skleněný“ a stačí málo a spadne to tam zase...

Nemyslím si, že jsem "skleněný" nebo že bych to nějak hodně cítil. Vydržím dost, ale když se trefí, tak to je…

Jasně, rozumím. Abych dokončil myšlenku. Ty sis přestávku dal. Po dubnové Jokohamě jsi zápasil až na konci prosince. Myslíš, že ti ta více než půlroční pauza prospěla? Nebo v tom byly i jiné faktory – nové tréninkové prostředí, lepší příprava, jiný přístup nebo jen více štěstí než minule?

Těžko říct, tam opravdu stačilo… Vždyť jsi to viděl sám, byl tam jeden kop a málem byl celý zápas někde jinde. Stačilo, aby se trefil ještě jednou a byl konec. Problém je, že jsem tlačil první dvě kola, takže jsem byl třetí kolo už unavený. Nedokážu říct, jestli jsem měl štěstí, ale samozřejmě je vše i o něm. Pro mě to bylo strašně těžké. Stále jsem nevěděl, kdo proti mně bude boxovat, takže jsem se nemohl připravit přímo na něj.

Když už jsme u těch dvoumetrových fighterů, vrátil bych se ještě k tvému zápasu se Semmym Schiltem. Když jste se v roce 2005 potkali, začala v K-1 právě jeho jízda až na samotný vrchol. Proti němu je hrozně těžké zápasit. Je neuvěřitelně veliký a dokáže toho náležitě využít. Je obtížné se mu dostat na tělo. Své soupeře neustále drží na distanc, do toho jen tak lehce zvedne koleno a máš ho u obličeje. Jak těžký zápas to pro tebe tenkrát byl? Nutno zmínit, že první kolo bylo z tvé strany vynikající.

Tenkrát v Paříži ještě nebyl tak známý. Ten rok poprvé vyhrál K-1. Měl jsem výhodu, že byla tehdy zakázána kolena. Ale vše je relativní. Jemu stačí se pohnout o pár centimetrů, ale z mého pohledu to je deset nebo dvacet centimetrů, takže je velmi těžké ho zasáhnout. A má takové divné front kicky. Nekopal přímo, ale takhle směrem nahoru (pozn. red.: Petr ukazuje dráhu kopu jakoby šikmo směrem nahoru). Když jsem to tenkrát dostal, tak mě trefil přímo na střed.

Co tě tehdy, tuším ve 14 letech, poprvé přivedlo k bojovým sportům, konkrétně ke karate, se kterým jsi začínal? Měl jsi nějaký vzor v okolí, v rodině nebo jsi byl rváčem od přírody, který našel v bojích možnost seberealizace?

Já byl grázl a rváč od přírody. Jednou za mnou přišla máma, že někde viděla upoutávku na klub Karate. Tak jsem to zkusil. Zašel jsem na trénink a docela mi to šlo. K fullcontactu jsem se dostal úplně náhodou. Snažil jsem se posunout v karate někam dál, tak jsem začal dělat zkoušky, jezdil do České Lípy. Tam trénoval, tuším, pan Polák, který mi řekl, že mají fullcontact a jestli k nim nechci jít. Zrovna probíhalo nějaké soustředění, kde si mě poprvé všimli. První zápas ve fullcontactu jsem vyhrál a pak už to šlo nahoru.

Mohl bys vše shrnout? Jak vypadala tvoje cesta bojovými sporty až na samotný vrchol, který K-1 pro tyto sporty představuje? Jak se to stalo, že ses nakonec objevil až v nejprestižnější stand-upové soutěži světa?

Já jsem vlastně celou dobu působil ve fullcontactu,v amatérech, stejně jako Roman Kracík nebo Daniel Jerling. Oni pak přešli na box a já u fullcontactu zůstal. Pak přišla nabídka na zápas, abych si to zkusil, nebo spíš, aby se na mě podívali. Tak jsem boxoval tady v Praze, v pyramidě s Adamem Čechovským. Líbil jsem se jim, dali mi návrh na velkou K-1 v Praze, kde byl třeba Pavel Hakim Majer, ale zranil jsem si nohu. Asi půl roku poté mě poslali na K-1 turnaj do Itálie, který jsem vyhrál stylem KO. Hned potom mi zavolali z Japonska, kde jsem také vyhrál. Následně mě poslali do Las Vegas, kde jsem udělal dobrý zápas. A takhle nějak to pokračovalo až do současnosti.

Do K-1 jsi naskočil coby bojovník ve fullcontactu. Pamatuješ si ještě, jak ses tehdy připravoval na svůj první zápas? Ptám se, protože přeci jenom vidím velký rozdíl. Byl jsi zvyklý na boj, kde byly dovolené pouze kopy a údery od pasu nahoru a najednou ses musel vypořádat s úplně novými technikami, jako jsou kolena nebo lowkicky. Absolvoval jsi nějakou speciální přípravu?

Ne. Když jsem se přistěhoval do Plzně, trénoval jsem u Bohouše Chudáčka. Potom jsem dostal nabídku jít boxovat do USA, takže jsem nějaké tři, čtyři měsíce jenom boxoval. Ve chvíli, kdy už jsem čekal jenom na vyřízení papírů, abych mohl odletět, přišla ona nabídka na zápas K-1 tady u nás. Tak jsem to šel zkusit. Zalíbilo se mi to a za pár měsíců jsem odletěl do Itálie. Příprava byla jako na fullcontact.

Takže jsi bez jakékoli průpravy na K-1 pravidla rovnou vlítl do zápasu s lowkicky i koleny? Tenkrát to pro tebe musely být úplně nové a hlavně neznámé věci.

Tehdy mi to nevadilo, prostě jsem si jel svoje, nijak jsem to nevnímal.

Jaké to je zápasit v Japonsku, kolébce tohoto sportu? Zajímalo by mě, jaká je atmosféra, když nastupuješ do zápasu a jdeš cestou od šaten až do ringu před vyprodanou halou?

Musím říct, že tam nejsem úplně nejznámější, ale je pravda, že za mnou chodí lidé s plakáty nebo kartičkami pro autogram. Tohle je skvělé. Když jdu do zápasu proti nějakému většímu či známějšímu jménu, mám menší aplaus než dotyčný soupeř.

Ale jak pořád říkám, všechno je to business. Chtějí po tobě, abys udělal atraktivní zápas, a je jim jedno, jestli vyhraješ nebo prohraješ. Já se třeba můžu snažit odboxovat normálně, nepůjdu do toho naplno a vyhraji třeba na body, ale příště už mě nepozvou. Takhle mám pořád v Japonsku dveře otevřené, i když se mi teď tolik nedařilo. Je to jedna velká atrakce. Spousta lidí v tom vidí něco víc, ale kdo se tam opravdu pohybuje, nebo zná zákulisí K-1, ví, že je to úplně o něčem jiném.

Většina bojovníků, s nimiž jsem dělal rozhovory, má svůj vlastní klub nebo se jinak věnuje trénování jiných svěřenců. Ty ne. Je to tím, že se chceš plně věnovat sám sobě a kariéře, nebo prostě tohle z nějakého důvodu dělat nechceš?

Mám svoji vlastní tělocvičnu na Spartě. Dokonce jsem ji i otevřel pro lidi, kteří by chtěli trénovat. Ale já se s nimi moc nemazlím a dost jim nadávám, ať je to holka nebo kluk. Takže si myslím, že to nevydrží ani po psychické stránce, nehledě na to, že část z nich chtěla trénovat zadarmo. Zároveň mě to dost ubíjí. Snažím se trénovat sám sebe 2x, 3x denně a do toho ještě trénovat někoho jiného je dost časově náročné a stojí to hodně energie. Navíc, když ti lidé nechodí – je trénink a sejdou se dva, tři, potom mě to ani nebaví.

Letos v květnu ti bude 32 let. Na kolik let ještě vidíš svoji aktivní kariéru? Nebo jak dlouho bys ještě chtěl zápasit?

To zatím nevím. Chtěl bych zápasit ještě dlouho.

Už jsi uvažoval co dál? Čemu se budeš věnovat, nebo co budeš dělat po skončení kariéry?

Budu chudák a budu žebrat někde na ulici. (usmívá se)

Jak jsi zmínil v úvodu, od loňského roku trénuješ pod vedením Viktora Petrlíka v pražském Lanna Gymu. Jak jste se spolu dali dohromady a jak jsi s ním jako s trenérem spokojen?

Já se k němu dostal přes Jana Domince (pozn. red.: prezident České muay thai asociace CMTA). A jak jsem s ním spokojený… Dává mi pěkný „kouř“, nadává mi, kolikrát se mi ráno nechce vstávat, takže mu občas zavolám. Jednou mi praskla voda ve stoupačce, tak mu volám, že mi praskla voda a on mi to nevěřil. Takže pak jsem měl docela problém. (smích) Jinak musím říct, že jsem spokojený. Jsou to dobré tréninky i celkový přístup.

Předtím jsi trénoval u koho? Nebo jsi trénoval sám?

Trénoval jsem sám. Trénoval jsem i u Krivoručka (pozn. red.: Jurij Krivoručko je mimo jiné trenérem boxera Ondřeje Pály), ale vedl spíše boxerské tréninky než tréninky zaměřené na kickbox.

Když jsi v přípravě na zápas v K-1, jak často trénuješ?

Snažím se mít dva, tři tréninky denně. Spíš tři.

Tři tréninky denně? To musíš večer spát jako malý kluk.

Právě, že večer nespím. Mám problémy se spaním.

Takže potom jsi hotový až v dalších dnech, kdy se únava nakupí?

Přesně tak. Řekl bych, že do středy to jde, přičemž středu už cítím jako kritickou, čtvrtek, pátek jsem kaput.

Takže trénuješ pondělí až pátek po třech trénincích denně?

Ono se to pohybuje mezi dvěma až třemi tréninky. Všechno se odvíjí od toho, jaké je počasí. Když je hezky, tak si jdu ještě ven zaběhat. Někdy trénuji i v sobotu.

Mohl bys popsat skladbu tréninků, jak je absolvuješ během týdne?

V pondělí ráno od 10:00 do 12:00 mám kickbox. Potom jdu domů. Najím se. Mám zhruba dvě hodiny pauzu. Mezi druhou a třetí hodinou chodím do fitka, kde odcvičím danou svalovou partii. Když dorazím domů, dám si protein nebo cokoliv a od půl sedmé mám další trénink kickboxu. Potom jedu domů spát. V úterý ráno mám opět kickbox a od pěti je druhý trénink. Občas jdu v úterý i do posilovny, ale záleží, jak se cítím. Ve středu ráno kickbox, potom posilovna a od sedmi hodin mám hokej. Ve čtvrtek ráno mám posilovnu a nějakou aerobní činnost – fotbal, hokej. Následně mě čeká zase trénink kickboxu. A v pátek jen kickbox a někdy posilovna. Právě když nestihnu v pátek posilovnu, snažím se jít ještě v sobotu.

Zajímalo by mě, s kým spáruješ? Neznám totiž moc lidí na tvé úrovni a těch pár se připravuje někde jinde.

Co se týče sparingů, když mám zrovna před zápasem, snažíme se, aby přijeli z jiných měst, třeba teď naposledy tu byl Roman Kleibl. Ale momentálně je docela nouze, takže je to celkem problém. Sice mám dobré kontakty v Holandsku, ale nechce se mi je moc otravovat.

A co Pavel Hakim Majer, s tím nespáruješ?

My jsme spolu občas trénovali, ale Pavel teď prý jezdí do Holandska. Nevím, je to těžké.

Jako profesionál máš štěstí, že se můžeš plně věnovat činnosti, která tě baví. Sport se stal tvojí obživou. Na druhou stranu je s tím spojená povinnost, kdy už trénování není jenom o tom, jestli se ti zrovna chce, ale také o tom, že prostě musíš. Stává se ti někdy, že jdeš na trénink, protože musíš, ale vůbec se ti nechce?

Mně se nechce pořád. Je to jako když děláš jakoukoliv jinou práci. Když ji děláš dlouho, tak se z ní stane stereotyp. Takže někdy už mi z toho hrabe. Kolikrát se mi na trénink nechce. A chtěl bych říct, že tenhle sport není oblast, kde by se dalo zbohatnout. Já opravdu můžu poděkovat lidem, kteří jsou na tom finančně trochu líp než já a kteří se o mě starají. Jinak bych si nemohl dovolit takhle trénovat a nemohl bych se věnovat jenom sportu.

Právě jsem se chtěl zeptat, jak se ti daří po finanční stránce? Jakou má tenhle sport u nás perspektivu, dá se jím nějak slušně zaopatřit?

Nevím, co ti mám na to říct. Raději povím, že ne. (usmívá se)

Kdo je momentálně tvou největší oporou?

Moje přítelkyně, která mi vždycky pomáhá a má k zápasům pozitivní vztah. Má vždycky obrovskou radost, když vyhraji.

Co bys vzkázal mladým klukům, kteří teď makají s tím, že by to chtěli jednou někam dotáhnout? Třeba jako ty nebo Pavel Hakim Majer.

Že stejně nic nedokážou.

Tím mladým klukem jsem myslel třeba i sebe, takže díky. (smích)

Někteří to třeba někam dotáhnou. Tady ale nejde o to, jestli to někam dotáhnou nebo nedotáhnou. Spousta lidí je dobrými fightery a jsou pro boj i zapálení, tvrdě trénují atd. Ale tady jde o to, jak se zachováš, až opravdu dostaneš na držku. Spadneš. Dostaneš KO a musíš znova vstát a znova spadneš, dostaneš KO a zase vstaneš… A většině lidí to stačí jednou. Nikdo pak už nebude trénovat a vracet se zase zpátky. To je na tom to nejtěžší. Ať to každý dotáhne, kam chce, ale já to vidím v lidech. Oni chtějí zhubnout, chtějí se něco naučit, ale co pro to dělají?

Máš mezi českými fightery nějakého kamaráda? Nemyslím tím někoho, koho dobře znáš, ale koho bys označil za opravdového kamaráda a třeba se spolu sejdete i mimo tréninkový proces?

Nemám žádného kamaráda. Nemají mě rádi, nevím proč.

Co rád děláš, když se chceš odreagovat nebo odpočinout po zápase? Máš nějaké záliby mimo sport?

Rád spím a odpočívám. Rád si zajdu na dobré jídlo. V poslední době jsem trošku závislý na pokeru.

Co je pro tebe v životě nejdůležitější? Nebo, lépe řečeno, co potřebuješ, abys mohl být šťastný?

Před sedmi měsíci se mi narodila dcera, navíc mám skvělou přítelkyni, která má na sobě všechny starosti a povinnosti, protože já jsem většinou v Praze a ona je s malou v Plzni. Oni dvě jsou štěstí. Byl bych rád, kdyby teď přišla nějaká vítězství, která by mi pomohla, hlavně v důležitých zápasech. Problém je, že když o nic nejde, tak mi to vychází, a když jde o opravdu důležitý zápas, tak to nedokážu prodat. Nedaří se. Takže v tomhle směru, kdyby se zadařilo víc a podařilo se mi zlomit štěstí, byl bych určitě rád. Už nejsem nejmladší. Chtěl bych zápasit ještě tak 6 - 7 let, pokud to půjde. A pokud při mně bude stát i trochu štěstí, rád bych se ještě posunul o kousek dál.

Když se podíváš na svoji dosavadní kariéru, jak ji vnímáš? Jak bys ji zhodnotil?

Je fakt, že jsem vlastně vyhrál jenom jeden K-1 turnaj (pozn. red: v rámci hlavní série K-1 turnajů). Pro mě teď není prioritou vyhrát nějaký K-1 turnaj, ani si to moc neberu. Ode mě se nečeká ani tak vítězství, jako abych udělal atraktivní zápas. Samozřejmě, že každý zápas chci vyhrát, a úplně nejlepší je, když vyhraješ KO.

Vzkázal bys na závěr něco svým věrným fanouškům? Tím myslím těm, kteří ti nefandí jen ve chvíli, kdy se daří, ale stojí při tobě, i když to zrovna nevychází a nedaří se, jak by sis přál. Věřím, že na Ronnie.cz se takoví určitě najdou.

Budu rád, když budu moct vyhrávat a diváci dostanou možnost dívat se atraktivní zápasy.

Díky za rozhovor!


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

05.03.17:34ETTHORRIEL - Bez okolků narovinu. Vždyť má recht chlapec, češi nejsou d..+1
29.07.00:06Miraa6 - Je to zvláštní člověk podle rozhovoru.....no to je fuk mě ..
16.05.12:48doosoo - Vondráček je týpek. Akorát je škoda, že podle toho co říká..+1
17.04.20:49Stifler - Myslím že to nechtěl uvádět záměrně. Rozhlašovat o sobě ja..
16.04.15:09saradon - ptat se cloveka kterej jezdi v novym MLU v plne palbe jest..-1
11.04.17:23Douglas - Dobry rozhovor, syrovy jak rana pesti..*32* dik+1
11.04.11:59mirio - Já to chápu, jak už jsem řekl, mě se to líbilo.+1
11.04.09:57Geroj - K rozhovoru - chtěl bych říct, že přesně tohle je důvod, p..
10.04.19:17Pechy.Pech - Toho chlapa znam osobne...chodi do stejny posilky jako ja,..
10.04.14:00mirio - Svého času jsem si hodně povídal s Mikem Tysonem, který mi..-1
10.04.09:55arawen - ten nadpis KRETEN nebyl myslen na vondracka,ale na me-prot..
10.04.00:49ygg - Dobrý rozhovor....brutální ale dobrý, díky*79*
09.04.21:46Pilot - Arawen:aspoň je upřímnej, když čtu rozhovor, tak mě zajímá..
09.04.17:33mirio - Geroji, moje touhy byly vyslyšeny. *1* Díky!
09.04.16:56arawen - me zklamal.ty jeho kecy,ze vsichni Cesi sou banda kretenu ..
09.04.16:32agnez - Je moc arogantní,to není o tom že říká pravdu.Mladý kluky ..+2
09.04.13:00Bali - přesně tak, říká to co si myslí, a tak to má bejt, a že ně..
09.04.12:41Luster - libej se mi jeho uprimny odpovedi, neboji se rict co si my..
09.04.12:19Broken - Co bys vzkázal mladým klukům, kteří teď makají s tím, že b..+2
09.04.10:40fidosek - dobry rozhovor dobry fighter ale je tu jedno velke ALE byv..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínIFBB Diamond Cup Skopje 2019: komplet...
amoresPE (14:15) • Ten Stanimir Etov vypada velmi dobree. Krizo by mal spozorniet. 🙂
magazínMichael Toscano ladí formu na profi d...
moab (08:38) • Nešlo by zobrazování fotek v galerii vrátit do původní verze? Ta byla sice hrozná (okno...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
ja.va (00:41) • Přiznám se bez mučení, že diskuze pod články na ronnie.cz navštěvuji jen kvůli radám mí...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
Jay32 (22:39) • já to vidím možná trochu jinak. Za prvé nechápu, proč jsou záběry na fotkách a videí po...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
eraZ (20:40) • Už pri prvotnom pohľade na fotky som mal ten pocit, že Lukáš mal najlepšiu formu. Teraz...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra