Reklama:

Luboš Šuda: "20. března se
rozhodne o mé kariéře!"

Ronnie.cz > Powerlifting > Bojové sporty

Luboš Šuda je jednou z nejvýraznějších postav české scény bojových sportů už řadu let. Je jedním z našich nejúspěšnějších kickboxerů i profiboxerů. Jako bojovník v disciplíně kickboxu full contact zaznamenal mezi profesionály ze svých 43 zápasů pouze jedinou porážku. Poté, co v roce 2001 debutoval v zápasech podle pravidel K-1, změnil kurz a přeorientoval se na profesionální box. V klasickém boxu zaznamenal opět další velké úspěchy. Kromě několika získaných interkontinentálních titulů stojí za zmínku například jedna z největších bitev českého profiboxu z roku 2005 mezi Lubošem a Romanem Kracíkem. V utkání, ve kterém se bojovalo o profesionální titul mistra východní Evropy a centrální Asie a profesionálního mistra České republiky, vyhrál Luboš po 12kolové bitvě, a to i přes skutečnost, že od pátého kola boxoval se zlomenou lícní kostí. V roce 2007 se vrátil zpět k zápasům K-1 na druhém K-1 turnaji v Praze. Mnozí si jistě dobře pamatují vrchol tehdejšího večera, kdy Luboš nastoupil do ringu proti hvězdě světové třídy Garymu Goodridgeovi, kterého jasně porazil po třech kolech na body. V prosinci si svou účast zopakoval, tentokrát přímo ve vyřazovací části turnaje, kde jeho cesta skončila těsně před branami finále. Diváci ho přesto po vyřazení v semifinále vyprovodili za jeho výkony velkým potleskem. Mimoto se v uplynulém roce představil také v Bratislavě proti vycházející hvězdě K-1 Zabitu Samedovi, jemuž podlehl předčasně ve třetím kole. Luboš, indisponován menším zraněním, prohrál technickým knokautem.

Pro náš rozhovor jsme si dali sraz v prostorách pražského Lanna gymu, kam Luboš jezdí za prací osobního trenéra. Mírně zastřeným hlasem, jenž byl poznamenán virózou, která ho právě sužovala, odpovídal na pokládané otázky. V rozhovoru přišla mimo jiné řada na ohlédnutí za jeho vystoupením na K-1 turnaji v Praze či za zápasem se Zabitem Samedovem. V neposlední řadě se dostalo na jeho aktuální sportovní plány a cíle.

Luboši, ze všeho nejdřív bych se tě rád zeptal, jelikož je to momentálně aktuální, jaký je tvůj zdravotní stav? Vím, že během turnaje K-1 v Praze sis přivodil celkem nepříjemné zranění pravé ruky, respektive kloubu pravé ruky.

Ruka se pro mě stala docela problémem, protože už v listopadu, kdy jsem měl zápas v boxu, jsem si kloub načal. Nicméně se ho podařilo nějak zaléčit. Jenže na K-1 jsem si hned v prvním zápase, když jsem trefil tureckého soupeře a on byl počítaný, zranění obnovil. Potom už jsem cítil velký problém a s každým dalším úderem přicházelo větší a větší přemáhání. Musel jsem na ruku hodně myslet, abych zranění netrefil blbě. A možná i z tohoto důvodu nebyl můj výkon v K-1 tak optimální, jaký měl asi být. Myslím si, že nebýt zranění, kdybych na ruku nemusel pořád myslet a mohl boxovat naplno, mohl jsem vyhrát i druhý zápas.

K-1 se konala 20. prosince a již 23. prosince jsem absolvoval menší operační zákrok na pravé ruce, při níž mi vyndavali nějaký odštěpek z kloubu. Nyní jsem zhruba měsíc a půl po operaci, začínám pomalu trénovat. Musím kloub trošičku otužit, ještě pořád je hodně citlivý.

Jak bys zhodnotil své působení na třetím ročníku K-1 v Praze? Přes tureckého soupeře jsi jasným vítězstvím na body postoupil do semifinále, kde jsi těsně, rovněž na body, podlehl soupeři z Ruska...

Abych řekl pravdu, myslím si, že jsem klidně mohl vyhrát i druhý zápas. Jak jsem řekl, zaprvé jsem byl handicapovaný zraněním ruky, zadruhé mě ještě k tomu turecký borec po závěrečném gongu kopl, zrovna včera jsem to viděl v televizi. Bylo to vyloženě snad 4 nebo 5 vteřin po gongu, kdy jsem dostal nejtvrdší lowkick za celý zápas, který mi trochu rozsekl stehno. A načatá noha byla znát i v dalším zápase. Ale i tak si myslím, že se rozhodčí přeci jenom mohli přiklonit ke mně. Když jsem zápas teď viděl, myslím si, že jsem vyhrát mohl.

Já si myslím totéž. Popravdě řečeno, verdikt rozhodčích mě malinko překvapil.

Výsledek byl možná dán tím, že jsem měl původně nastoupit do superfightu a promotér Igor Juško mě 5 dní před turnajem přemlouval, abych šel do pyramidy, na což jsem nakonec přistoupil. Řekl jsem mu ale, že pokud se nebudu cítit, tak do dalšího utkání nenastoupím. Takže si myslím, že on, jako supervizor, už dal rovnou rozhodčím o tomto utkání vědět, aby ho otočili, aby vyhrál ten druhý borec, protože já už bych asi dál nepokračoval. I když je pravda, že než jsem šel do druhého utkání, měli jsme problém vůbec dostat rukavici na ruku, takže už to bylo opravdu špatné.

Pokud se nepletu, původně jsi měl jít do superfightu s Honzou Soukupem, který musel kvůli nemoci odstoupit.

Přesně tak. Měli jsme jít s Honzou a nakonec bylo všechno jinak.

Jsi jedním z nejlepších českých profiboxerů, kickboxerů a v neposlední řadě také bojovníků podle pravidel K-1. Které odvětví bojových sportů je v současnosti tvojí prioritou, čemu se chceš do budoucna věnovat především?

Nejdříve byl mojí prioritou kickbox, což platilo až do roku 2001, když ještě fungovala agentura O.K.K.O. Potom skončila s kickboxem a začala dělat box, tak jsem se začal věnovat jenom boxu. Jenže před dvěma lety skončili úplně. Od té doby tady prakticky nic není, kromě Max 1 Promotion, která nedělá, řekl bych, až tak velké večery jako O.K.K.O. a box u nás strašně upadá. A proto se vracím jakoby zpátky. Beru i zápasy K-1, protože není nic jiného. Jelikož jsem celý život nedělal nic jiného, nemám zatím žádnou jinou náhradu. I když se mi nyní otevírá jiné zaměstnání, ale tehdy jsem neměl žádnou jinou volbu, jak vydělávat peníze, musel jsem vzít, co bylo.

V uplynulém roce ses mimo jiné utkal v Bratislavě s velkým talentem Zabitem Samedovem, který patří mezi nadějné nové tváře K-1. Zápas jsi nakonec prohrál technickým knokautem, když rozhodčí, tuším ve třetím kole, zápas ukončil. Jak se zápas v tvých očích vyvíjel? Jak bys zhodnotil Zabita jako bojovníka?

Já byl dva měsíce předtím se Zabitem v Rumunsku, kde jsme měli oba utkání. Skamarádili jsme se, domlouvali jsme se na nějakém společném trénování atd. Hned měsíc nebo 14 dní poté přišla nabídka, že bych měl proti němu boxovat, no, nabídka... Byla to spíš daná věc. Nastupovali jsme do zápasu jako kamarádi. Já si Zabita vážím. Je to mladý šikovný borec. Mně je třiatřicet a je mu je, nevím, pětadvacet? Prostě je mladý bojovník, mladý kluk.

Já měl před zápasem trošičku problémy s loktem a nechtěl jsem to rozbalit zbytečně brzo, abych si jej nepoškodil. Chtěl jsem zkusit zabojovat v posledním kole. Nicméně Zabit mi od začátku okopával pravou ruku, až mi totálně rozbil předloktí. Nemohl jsem už ani zavřít ruku do pěsti, abych mohl boxovat, a bohužel jsem musel kvůli tomu utkání vzdát.

Mohl bys shrnout svůj dosavadní život ze sportovního hlediska? Jakým sportům ses v mládí věnoval? Jak ses nakonec dostal až k bojovým sportům a jak vypadalo tvoje putování mezi jednotlivými bojovými sporty až do současnosti?

Jako mladý jsem dělal všechno možné, hrál hokej, fotbal, věnoval jsem se bikrosu a spoustě dalších sportů. V patnácti jsem začal s kamarádem posilovat a kopat do pytle. Potom jezdil bratranec mého bratrance na kickbox do Prahy, takže jsem začal jezdit s ním, abych si jej zkusil - to byl vlastně můj začátek. V 17 letech jsem měl už první amatérský zápas ve full contactu. Zápasů v amatérech jsem odboxoval asi jenom dvanáct. Potom jsem už dostal nabídku přejít k profesionálům, kterou jsem přijal. Za svoji kariéru coby bojovníka ve full contactu jsem stihl 43 zápasů, z toho jsem byl třikrát mistrem světa a jednou mistrem Evropy profesionálů. Následně začala přicházet do módy K-1, takže jsem začal zkoušet štěstí tam, ale měl jsem malou váhu. S nějakými 85 kg jsem poprvé zápasil v K-1. Bylo to v hotelu Hilton, postoupil jsem do semifinále, kde jsem prohrál. Potom jsem se začal věnovat jenom profesionálnímu boxu, v němž jsem získal několik interkontinentálních titulů. Měl jsem dokonce bojovat i o mistra Evropy s Pavlem Melkomjanem, který mi dvakrát utekl z Prahy.

Teď jsem dostal poslední nabídku a myslím si, že i poslední šanci. Dvacátého března bych měl boxovat v Itálii proti Vincenzovi Rossittovi o titul mistra Evropské unie. Jak jsem říkal, podle mě je zápas mojí poslední šancí, buď titul vyhraji a budu mít ještě možnost v profiboxu něco dokázat, nebo už to asi bude pomalu taková „konečná“.

Kterého ze svých úspěchů, ať už se jedná o vybojované tituly, nebo jen dílčí vítězství v zápasech, si ceníš nejvíce?

Určitě si hodně cením vítězství nad Firatem Arslanem, který mi přichystal můj nejtěžší zápas v boxu. Dále si vážím titulu v cruiserové váze (pozn. red.: váha - 91 kg) a vítězství z utkání s Garym Goodridgem loni na K-1 v Praze. Ne, že bych s ním absolvoval příliš těžký boj, ale moc se mi líbilo, byl jsem nadšený i během zápasu.

Teď z obrácené strany. Vzpomeneš nějakou porážku, která tě hodně mrzela nebo mrzí i dnes?

Určitě. Loni v únoru jsem boxoval v Německu s Enadem Licinou. Zápas byl vypsán na osm kol a šlo jen o to, kdo z nás dvou vyhraje a bude moct působit dál ve stáji Saureland v Německu (pozn. red.: do této stáje v současnosti patří například Artur Abraham, Alexander Povětkin nebo Nikolaj Valujev). Byla mi dána šance dostat se do pořádné profesionální stáje v Německu, kde jsem mohl boxovat, ale bohužel mi to absolutně vůbec nesedlo. Myslím si, že Enad byl určitě soupeřem k poražení, ale mně v zápase vůbec nic nešlo a prohrál jsem na body.

Zmínil jsi, že 20. března budeš boxovat o titul Evropské unie v Itálii. Máš kromě toho i jiné zápasové vyhlídky?

Tohle je zatím jediná věc, kterou mám domluvenou.

Pokud by vše probíhalo podle plánu, žádné zranění, žádné komplikace a ideální podmínky, kolik bys rád letos odbouchal zápasů?

Byl jsem zvyklý asi na 6 až 8 utkání za rok. Z toho jsem měl v profesionálním boxu tři, čtyři titulová utkání na 12 kol, což je podle mě ideální počet.

Jak vypadá tvá typická tréninková příprava na zápas? Jak dlouho před ním začínáš ladit formu?

Pokud jde o titulový zápas, příprava by měla trvat tři měsíce, z čehož činí zhruba měsíc fyzická příprava - posilovna, dlouhé běhy (například 10 km) atd. Druhý měsíc se běhy zrychlují a zkracují, začne mnohem víc boxerská příprava a poslední měsíc je vyloženě o boxu. K němu se pojí spíše kratší běhy, boxuje se podle délky kola. Takže když se boxuje jedno kolo tři minuty, tak se i tréninková kola dělají tříminutová. Z běhů u mě vedou spíše sprinty nebo i třístovky, čtyřstovky na plné tempo. Trénink od této fáze finišuje do maximální rychlosti až do konce přípravy.

V jednom rozhovoru jsem četl, že nejtěžší na samotném zápase je pro tebe najít dostatečnou motivaci, abys mohl podat stoprocentní výkon? Kde tedy hledáš hlavní motivaci, která tě ženě za vítězstvím?

Samozřejmě mám chuť vyhrát, ale abych řekl pravdu, poslední dva roky, kdy tady není pořádná stáj, pořádná organizace, která by tu pořádala zápasy, jsem už jenom tím trošičku otrávený. Přece jen už se boxu věnuji od patnácti let, od sedmnácti zápasím, takže jsem tak 16 let v ringu. Těžko pak hledám chuť a motivaci, abych se naprosto stoprocentně připravil.

I výkon teď naposledy na K-1 v Sazka aréně byl trochu o tom, že chyběla fyzička a stoprocentní připravenost. Utkání jsem odboxoval naprosto v pohodě, protože už zápasy absolvuji se zkušeností. Už to není tak, že bych toho udělal v zápase spoustu, ale dokážu šetřit, odpočinout si v něm. Když vím, že můžu, tak dělám, a když vím, že jsem zadýchaný nebo unavený, tak si povolím, i když to na mně není třeba znát. Vše je spíše o zkušenostech než o nějaké fyzické připravenosti.

Měl jsi během začátků své kariéry nebo i v současnosti vzor v nějakém bojovníkovi?

Vzor? (chvilka zamyšlení) V boxu jím byl asi Roy Jones Junior. A v K-1, tam je spousta špičkových borců, Mr. Perfect (pozn. red.: Ernesto Hoost) nebo Peter Aerts. Ale myslím si, že v K-1 bych vzor příliš nehledal.

Kdo je momentálně tvým hlavním trenérem, pod kterým se připravuješ na zápasy?

Prakticky pořád, již od 20 let, se připravuji u Milana Schejbala v Lovosicích. Je trenérem, který mě připravil ke všem mým titulům a ke všem zápasům od mnou zmiňovaných dvaceti let. Teď spolupracuji v Praze s Markem Lončákem. Spolu trénujeme našeho sponzora, našeho šéfa. Marek je vlastně odchovanec thajského boxu od Petra Macháčka, takže s ním zdokonaluji nohy do zápasů.

Jaký máš názor na vývoj bojových sportů u nás? Vyvíjí se podle tvého soudu k lepšímu, nebo spíše k horšímu? Mám tím na mysli celkový pohled, co se týče podmínek a zázemí, zájmu veřejnosti, ať už aktivního, tedy cvičenců v tělocvičnách, nebo pasivního, čili diváků v hledištích, až po finanční ohodnocení a posouzení úrovně turnajů.

Bohužel si myslím, že má hodně sestupnou tendenci. Už jenom kvůli tomu, že agentur, které tady galavečery a turnaje pořádají, je čím dál méně. Večery mají bohužel stále menší a menší úroveň. Samozřejmě se všechno dost možná týká i finanční krize, kdy sponzoři nechtějí platit zápasy, tím pádem si organizátoři nemohou dovolit zvát lepší a kvalitnější soupeře, protože by za ně museli zaplatit více. Od toho se odvíjí jedno s druhým. Diváci už potom nemají tolik zapotřebí fandit a chodit na galavečery, když vidí, že soupeř není tak kvalitní. Proto si myslím, že to u nás jde všechno pěkně dolů.

Když zrovna zápasíš v K-1, je na tobě vidět, že si zachováváš svůj boxerský styl, který v boji preferuješ. Je divácky hodně atraktivní a zároveň je třeba zmínit, že také hodně účinný. Co konkrétně je tvojí nejsilnější zbraní, na niž sázíš a kterou ukončuješ předčasně zápasy?

Myslím si, že nemám nic stoprocentního. Vždycky jsem spoléhal na svoji bojovnost, díky níž mám přezdívku pitbull. Hlavně poslední dva roky nebyly výkony určitě o tom, že bych se dokázal naplno a stoprocentně na zápas připravit. Bohužel, stydím se za to... a ještě to takhle veřejně říkám. (usmívá se) Jak už jsem říkal, teď už je to spíš o zkušenostech a myslím si, že nemám žádnou silnou přednost, ale ani slabost.

Už jsi někdy přemýšlel, co bys dělal dál, čemu by ses věnoval po skončení aktivní kariéry sportovce?

Samozřejmě, už nyní se věnuji svým svěřencům trenérsky doma, v Kralupech nad Vltavou, nebo v Praze, kde dávám i soukromé hodiny.

Tak to vypadá, že kariéra trenéra je celkem jasná.

Určitě.

Narozdíl od spousty bojovníků, kterým kvůli trénování zbývá jen minimum volného času, máš poměrně hodně koníčků, kterým se věnuješ. Mohl bys alespoň některé z nich prozradit i našim čtenářům?

Dříve jsem jezdil motokros. Hodně mě bavil, ale začal jsem stavět dům, takže jsem musel peníze investovat místo motorky do stavby. V současnosti už motokros nejezdím, ale zato mám koně. Věnuji se westernovému ježdění na koních, které mě také hodně baví. Mám nového koníka, kterého jsem si vzal od hříběte, sám jsem si ho osedlal i obsednul a začínám s ním teď pracovat. Také máme chovnou stanici psů Jack Russel a Parrson Russel.

Co to je? (smích)

To jsou takoví ti malí, bílí psi s flekem, jaký byl například ve filmu Maska.

Aha, jasně, už jsem v obraze. Mohl bys tohle poodhalení osobnějšího charakteru rozšířit o věci, které máš rád? Jaké je například tvé oblíbené jídlo, jakou rád posloucháš hudbu, který je tvůj nejoblíbenější film?

Co se týče hudby a filmu, nemám nic extra vytříbeného, a co se týče jídla, mám rád italskou kuchyni, hlavně těstoviny.

Ty jsi ve svém městě členem zastupitelstva, je to tak? Co taková funkce obnáší?

Ano, jsem členem zastupitelstva v Kralupech nad Vltavou. Co funkce obnáší? Zhruba dvakrát do měsíce se schází zastupitelstvo - jednou veřejně, jednou pracovně. Rozhoduje se o dění města.

V roce 2005 se ti narodil syn. Ovlivnily nově nabyté otcovské povinnosti tvoji sportovní kariéru?

To se nedá říct. Samozřejmě je to teď, když mu jsou tři roky, těžké. Chystám se jet na trénink a kluk přijde: „Tatínku nechoď, buď se mnou doma,“ a tak podobně. Občas je těžké odejít, když si chce hrát, ale nedá se nic dělat, na trénink musím.

Chtěl bys z něj mít v budoucnu bojovníka, jako jsi ty, nebo bys byl radši, kdyby se věnoval něčemu jinému?

Myslím si, že bránit mu nebudu, ale nutit ho také nebudu.

Pokud chceš, máš nyní prostor vzkázat něco svým fanouškům.

Jestli mám ještě nějaké fanoušky (usmívá se), kteří přeci jenom mají rádi moje zápasy... Jak říkám, teď mám asi poslední šanci v boxu. Už mi zbývá asi jen měsíc a půl na přípravu, takže se na tento zápas budu opravdu snažit připravit, ne jako poslední dva roky, a zkusím vyhrát! Buď se zápas povede, nebo to bude, neřekl bych úplně konec kariéry, ale potom už asi nebudu mít další možnost něco dokázat, protože ve světě už o mě zřejmě nebude žádný zájem. A tady u nás už asi také nebude možnost bojovat o nějaké tituly.

Vypadá to, že zmíněný zápas bereš dosti vážně, jako takový zlomový bod své kariéry, který rozhodne o dalším směřování, respektive bytí či nebytí tvé následné aktivní kariéry.

Přesně tak. Buď ještě něco "přijde", nebo už má kariéra bude jenom o tom, že budu boxovat sem tam pro lidi utkání, v nichž o nic nepůjde. S takovým rozhodnutím už jsem šel tehdy do boxu. V roce 2002 nebo 2003, kdy jsem začínal s profiboxem, jsem nastoupil po roční pauze, kdy jsem skončil s kickboxem. Pro zápasy v boxu jsem se rozhodl s tím, že budu boxovat tak 3 - 4 utkání do roka pro lidi, kteří se na zápasy jezdili dívat třeba z Kralup, tak abych je o to nepřipravil...

Uvidíme, jak to teď dopadne!

Já ti přeji, aby vše dopadlo dobře. Děkuji, že sis udělal čas na rozhovor pro server Ronnie.cz, a v březnu ti budu spolu s ostatními fanoušky držet palce!

Děkuji!


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

23.03.20:55Geroj - Mirio,mirio, kdybys četl bleskovky, tak víš, že Lubošovi z..+1
23.03.13:54mirio - Neví někdo, jak Lubošovi dopadl ten zápas, o kterém píše? ..+1
09.03.21:31arawen - je to parada!supr rozorvory.jeste bych privital rozhovor s..+1
09.03.21:11mirio - Je super že to jednak Ronnie vůbec umožnil a druhak, že se..+2
09.03.17:36akira - Výborný článek, Luboš je opravdu borec. Každopádně díky za..+3
09.03.17:20mirio - Pěkný rozhovor. Docela mě překvapilo, že K-1 byla v podsta..+3
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínIFBB Diamond Cup Skopje 2019: komplet...
amoresPE (14:15) • Ten Stanimir Etov vypada velmi dobree. Krizo by mal spozorniet. 🙂
magazínMichael Toscano ladí formu na profi d...
moab (08:38) • Nešlo by zobrazování fotek v galerii vrátit do původní verze? Ta byla sice hrozná (okno...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
ja.va (00:41) • Přiznám se bez mučení, že diskuze pod články na ronnie.cz navštěvuji jen kvůli radám mí...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
Jay32 (22:39) • já to vidím možná trochu jinak. Za prvé nechápu, proč jsou záběry na fotkách a videí po...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
eraZ (20:40) • Už pri prvotnom pohľade na fotky som mal ten pocit, že Lukáš mal najlepšiu formu. Teraz...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra