Reklama:

Lukáš Konečný: "Box je
pro mě sportem i prací."

Ronnie.cz > Powerlifting > Bojové sporty

Lukáš Konečný je naším nejúspěšnějším boxerem. Jeho současná statistika v profesionálním ringu je 38 výher, z toho 19 KO a pouze 3 porážky, přičemž pokaždé šlo o prohru na body. Přestože poskytl různým médiím desítky a možná už stovky rozhovorů, zejména pak v poslední době, udělal si na nás čas, abychom s ním mohli připravit rozhovor pro Ronnie.cz. Lukáš žije se svojí rodinou v Ústí nad Labem, kam jsem se za ním také vypravil. Sešli jsme se v jeden prosincový den v dopoledních hodinách v Krušnohorské restauraci.

Přišel jsem pár minut před otevírací dobou, naštěstí mě ochotná obsluha pustila dovnitř dřív, ačkoliv bylo ještě zavřeno. Vyšel jsem schody do prvního patra, kde se restaurace nachází a pohodlně se usadil. Po chvilce čekání mě vyrušil nějaký zvuk zvenku. Zbystřil jsem proto a za chvíli vidím, jak se na okně rozprskla sněhová koule, za chvíli další a potom ještě jedna. To se jen Lukáš, který zrovna přijel, domáhal, aby ho pustili dovnitř. O chvíli později se tak stalo a náš rozhovor mohl začít.

Lukáši, na začátek našeho rozhovoru bych ti položil trochu neobvyklou otázku. Jak se ti momentálně daří?

Vždycky může být líp, to říkám pořád. Je to v pohodě, ale mohlo by to být lepší.

Ty jsi sem dorazil přímo z tréninku, je to tak?

Jak se to vezme. Jel jsem na trénink, ale jako trenér. Nakonec se tam ani nesešli lidé, kteří měli přijít. Je už před svátky, nejsou žádné zápasy a kluci mají stejně jako já volno.

Takže teď vůbec netrénuješ?

Občas něco udělám, ale není to nic cíleného, jen nějaký lehčí pohyb. Jen pořád jezdím trénovat zájemce do pražského BBC, trávím tam každé úterý a čtvrtek. Tady trénuji jako pomocný trenér ústecké boxery, ale jak jsem říkal, teď už je volný režim a já navíc 29. listopadu boxoval, takže jsem po zápase a mám volno.

29. listopadu jsi měl zápas v polských Katovicích, kde byl tvým soupeřem Maďar Petrovics. Soupeře jsi porazil s přehledem na body, ale zápas jsi mohl ukončit před limitem. To se ti nepodařilo a nakonec se boxovalo všech osm kol. Jak bys zhodnotil vývoj zápasu a svůj výkon v něm?

Soupeř mi neudělal skoro nic. Mlátil jsem ho od prvního kola, ve druhém jsem ho dvakrát poslal do počítání. Několikrát byl „nahulený“. Bylo potřeba ho jen dodělat, ale nějak mi to nešlo. Kluk měl celkem slušný pohyb, takže mi pořád utíkal a nemohl jsem ho dohonit. Určitě jsem mohl zaboxovat lépe a dodělat ho. Prostor tam byl a je mi líto, že se mi to nepovedlo, ale jinak byl výkon úplně v pohodě.

Já bych se teď na chvíli vrátil k asi nejdiskutovanějšímu tématu spojenému s tvojí osobou, což je dubnový zápas o titul mistra světa v Drážďanech proti Sergeji Dzinzirukovi. Bohužel, obhájce svůj titul uhájil a ty jsi odcházel z ringu jako poražený. Jak ovlivnila tahle prohra tvoji pozici v organizaci, respektive tvé celkové možnosti, které nyní máš?

Teď jsem si poprvé pořádně uvědomil, že jsem vlastně tyhle věci říkal už od začátku, když se mě novináři ptali, jak to bude, když to dopadne tak nebo tak. Já od začátku říkal, že nemám co ztratit. Jakmile udělám slušný zápas a prohraji na body, tak to kariéře jen pomůže. Což se vlastně také stalo, i když s tím nejsem moc spokojen. Prohrál jsem na body s minimálním rozdílem a asi to mojí kariéře pomohlo. Ať se jedná o zvýšený mediální zájem nebo o čistě sportovní stránku.

Ihned po zápase proběhly protesty proti výsledku zápasu z tvé strany. Nakonec vyšly na prázdno, ale začalo se mluvit o případné odvetě. První informace hovořily o jaru 2009. Jak to vypadá dnes? Máš nějaké nové informace?

No, víceméně nevím nic nového. Pořád doufám, že by to mohl být březen nebo duben. Měl jsem informace, že by se zápas měl dokonce opakovat znovu v Drážďanech, což je super pro případné české fanoušky, kteří by tam chtěli jet. Pořád se to vylaďuje. Proto zápasy, které jsem od té doby měl, byly jen udržovací. Takové mě donutí, abych trénoval a něco dělal, ale abych zároveň příliš neriskoval. Proto jsem neboxoval žádné titulové zápasy. Dostal jsem například nabídku bojovat o titul mistra Evropy, ale mistr světa je logicky víc než mistr Evropy a já mu pořád dávám přednost. Chci boxovat o mistra světa, to je první věc, a za druhé mám nějaké nevyřízené účty. (smích)

Já nedávno četl, že Dzinzirukův zájem teď směřuje k zápasu s Paulem Williamsem, který je v současnosti hodnocen jako číslo jedna ve vaší váze. Doslova prohlásil, že se na něj chystá, jakmile to bude možné.

Já doufám, že to ještě možné není, ale sám nevím. Oni sami odvetu přislíbili a druhá věc je, že přímo na stránkách Universum Promotion (pozn.: kam spadá i Sergey Dzinziruk) vyšel týden před jeho listopadovou obhajobou článek, že pokud vyhraje a obhájí, je velmi pravděpodobná odveta s Konečným. Takže já doufám, že dodrží, co slíbili, a když ne, tak s tím nic neudělám.

Máš rezervní plány pro případ, že by odveta v příštím roce nevyšla?

Možností je relativně dost. Samozřejmě v tuto chvíli nemám adekvátní náhradu, protože v případě, že bych neboxoval zápas o mistra světa WBO, nemám slíbený další zápas o titul mistra světa v jiných hlavních organizacích WBA, WBC nebo IBF. Ale mám možnost boxovat o titul mistra Evropy nebo Evropské unie, případně další zápasy o interkontinentální tituly. Jak jsem ale řekl, priorita je u mě jiná a doufám, že to klapne. Když ne, tak udělám třeba titul mistra Evropy, pokud se mi samozřejmě povede a budu se snažit, abych byl v co nejbližší době opět oficiálním vyzyvatelem buď Dzinziruka, nebo kohokoliv jiného, to je celkem jedno. I když ne tak úplně, přeci jenom bych raději boxoval s ním, abych mu vrátil tu porážku. Nicméně budu v každém případě rád, když zabojuji o titul mistra světa.

Ty jsi byl prvním Čechem, který dostal možnost boxovat o profesionální titul mistra světa. O pár měsíců později tě následoval Ruda Kraj, kterému jeho první titulový zápas rovněž nevyšel. Zápas skončil diskutabilním výsledkem - byl předčasně ukončen kvůli roztrženému obočí soupeře. Výsledek zápasu se tedy rozhodoval na body, které oba nasbírali za osm odboxovaných kol a vítězem se tak stal Ital Fragomeni. Jak bys objektivně zhodnotil zmiňovaný zápas? Bylo rozhodnutí správné?

Nejdříve bych chtěl říct, že nejsem úplně prvním Čechem. Pokud to vezmeme do detailu, prvním byl Vilda Jakš ještě za první republiky. To už je ale poměrně vzdálená historie, kdy to bylo o něčem jiném, takže se dá říct, že jsem byl tím prvním.

Ohledně Rudy – já zápas potom viděl, Ruda vyhrál první dvě kola, pak zbylá kola prohrával, ale pořád měl nebezpečný úder. Soupeře mohl kdykoliv sundat, pokud by se povedl úder. V sedmém kole došlo k menšímu zranění obočí Itala, když se nechtěně srazili hlavami. To, že se potom dobodovávalo, bylo naprosto v pořádku. Že Ruda prohrál, bylo v pořádku, ale co nebylo v pořádku, je fakt, že byl zápas ukončen. Zranění bylo, dá se říct, minimální a ještě jsem neviděl, aby se zápas ukončoval kvůli takovému drobnému poškození.

Co říkáš na to, že on měl do té doby statistiku 14 výher ve 14 zápasech, suverénní jízdu v profesionálech, potom přijde jedna porážka a je bez smlouvy a uvažuje o konci kariéry?

Hm, je to trošku paradox, ale tak to je. Vybral si stáj, kde je obrovská konkurence. Musejí teď udělat velké škrty a začít více šetřit. V každé váze mají dva, tři boxery, takže pokud boxer nebojuje o nějaké nejvyšší tituly, jakoby ho vyhodí. Teď kolikrát zápasí boxeři ze stejné stáje mezi sebou, což dřív nebylo normální, ale dneska se to tak dělá a určuje se úplná špička.

Mohl bys zjednodušeně říct, co je tvojí silnou zbraní, na co v zápase sázíš a co je naopak tvojí slabinou, která tě připravuje o body?

Slabin je více. Bývají to drobné věci, ale jejich víc. Já o nich samozřejmě vím. Snažím se čerpat z psychické pohody a z dobrého krytu a určitě najde místo i nějaká taktika, používání hlavy v zápase. To jsou podle mě mé výhody. Nevýhoda je například pohyb na nohou a také trochu rychlost, postřeh. Asi bych měl boxovat víc sérií a občas dávat nějaké lehké údery, protože já se hodně snažím dávat rány pomalu do každého úderu. To potom samozřejmě ubírá hodně fyzických sil.

Tvojí vyhlášenou specialitou, kterou ničíš soupeře, jsou údery na žebra.

Ty já dělám vždycky. Dělal jsem je už v amatérech. Je to prostě můj styl. Sám vím, že to boxerům příliš „nechutná“. Není to nic příjemného, když se úder povede. Mě osobně nebolí, když dostávám údery na hlavu, ale bolí mě údery na spodek.

Ty jsi zmínil jako jednu ze svých výhod psychickou pohodu. Chtěl jsem se zeptat, zda se na své zápasy připravuješ nějak speciálně po psychické stránce?

Ne, vůbec. Psychika je podle mě dána v první řadě výchovou a dlouhodobým růstem. Nikdy mě nenapadlo jít za psychologem (smích)… nebo něco takového. Spousta boxerů k němu chodí. Já byl v rodině vychováván určitým způsobem a boxuji už od osmi let. V amatérech jsem měl spoustu zápasů. Teď se dá říct, že jich mám spoustu i v profesionálech, takže mám velké zkušenosti. Samozřejmě bývám před zápasem nervózní. To je normální, ale člověk se s tím musí tak nějak smířit. Psychickou pohodou jsem hlavně myslel, že se třeba nenechám od nikoho zastrašit. Když na mě někdo něco podobného zkouší, nic si z toho nedělám.

Ve svých osmi letech ses nedostal k boxu náhodou. Tvůj otec byl také dobrým boxerem a byl to on, kdo tě k tomuto sportu přivedl. Zajímalo by mě, jak se změnil, pokud vůbec, tvůj pohled na box. Jak jsi jej vnímal jako malý kluk a jaký vztah k němu máš dnes?

Tehdy jsem určitě nepřemýšlel, že by byl box mojí profesí. Samozřejmě jsem plánoval a měl sny, že budu mistrem světa a jiná dětská přání. Nemyslel jsem si, že by se jednou box stal zdrojem mé obživy. Vždycky jsem chtěl být, čím byl můj otec, to znamená policajtem, a zároveň u toho boxovat. Tehdy to tady bylo tak, že on byl ve veřejné bezpečnosti, kde bral klasický plat a u toho dělal víceméně zdarma box. Sport byl takhle ošetřený mnohem lépe. Boxeři byli většinou vedení jako vojáci nebo policajti. Dnes je problém, pokud sportovec nepatří mezi úplnou špičku, tak holt musí dělat nějakou práci. Tenkrát to bylo trochu jinak.

Tehdy se na box hledělo jako na sport. Jako kluk jsem hrozně rád chodil na tréninky. Všechno bylo takové nevinné, nekomerční. Teď už je to trochu jinak. Už je to i povinnost. Kdybych nemusel boxovat, tak neříkám, že bych neboxoval, ale rozhodně by to nebylo tak intenzivní jako teď. Necpal bych se tolik na tréninky, nemakal bych tolik. Takhle vím, že budu boxovat o mistra světa a tak se snažím pro to udělat všechno. Nejenom, abych získal titul, ale také, abych uživil rodinu. Abych měl případně nějaké sponzory atd. Už to u mě není čistě sport, ale je to, dejme tomu, padesát na padesát.

Vnímáš box jako sport i práci zároveň. Převažuje momentálně některý z těchto pohledů?

Jak říkám, je to tak nějak padesát na padesát. Dřív to byla jenom zábava a sport. Dnes je to už z hodně velké části i práce.

S boxem jsi začal v osmi letech, dnes ti je třicet, což znamená, že se boxu věnuješ už 22 let. To už je poměrně dlouhá doba, během které jsi měl možnost z první ruky sledovat, jak se u nás box během let vyvíjí. Je to podle tebe vývoj spíše pozitivním směrem nebo má spíš charakter stagnace, popřípadě úpadku?

Jak se to vezme. Každý sport se vyvíjí. Kdybych to bral z hlediska vývoje sportu, je to vývoj normální. Ale z hlediska kvality, konkurence nebo zázemí si myslím, že box u nás hodně upadá. Boxerská základna je mnohem menší. Objevilo se mnoho dalších bojových sportů a lidé jsou v nich rozmělněni. Boxerská liga už nemá takovou kvalitu. Z tohoto pohledu podle mě box hodně klesl.

O tobě je známo, že jsi spíše rodinným typem. Zajímalo by mě, jak se ti daří skloubit profesionální kariéru s rodinným životem? Zda se ti to někdy nebije a jedna část musí ustoupit do stínu druhé?

Určitě ustupuje. Většinou ustupuje rodina (smích), když jsou nějaké velké zápasy. Myslím si, že manželka je s tím naprosto smířená. Ona ví, že se jí snažím maximálně věnovat a být s rodinou, jak je to jen možné, ale někdy to holt nejde. Musíme jet třeba trénovat do Německa, na nějaké soustředění atd. Podle mě to ale svým způsobem rodinnému životu prospívá.

Jak by ses zhodnotil v roli otce? Máš doma tři dcery. Jak doma pomáháš manželce s výchovou?

(smích) Já si myslím, že tak nějak klasicky, jak by to mělo být. Děti samozřejmě úplně jinak koukají na mě a jinak na manželku, ale myslím si, že jsme rozumní a samozřejmě víme, jak by výchova měla vypadat. Když manželka něco zakáže, já to nebudu povolovat a obráceně. Manželka obstarává naprostou většinu domácích prací, ale když zrovna dělám kulový a nemám žádný zápas jako třeba teď, snažím se pomáhat.

Kdyby všechno vyšlo podle tvých představ, jak by měl vypadat rok 2009? Nemám na mysli jen sportovní stránku.

Kdyby všechno vyšlo podle mých představ, měl bych někdy v březnu boxovat o titul mistra světa a titul vyhrát. Někdy v říjnu bych mohl titul obhajovat v Praze a znova ho obhájit a po zápase bych mohl začít stavět rodinný domek. Tohle je ideální představa. Možná by se do toho dalo ještě zapojit, že pokud bych titul vyhrál, pravděpodobně bych byl po finanční stránce více zajištěn. A možná bych uvažoval ještě o synovi. Ale to už úzce souvisí s tím, že by se muselo všechno dařit úplně na jedničku.

Možná je na to ještě trochu brzo, ale uvažoval jsi už, co budeš dělat, až skončíš s aktivní kariérou? Čemu by ses věnoval?

Já si myslím, že na to brzo není, protože sportovec má kariéru docela riskantní. Kdykoliv se může cokoliv stát a budu muset skončit. Snažím se tedy i podnikat. Založil jsem si prodejnu sportovního zboží Champion. Začal jsem dělat trenéra. Už nejenom v pražském BBC, ale i tady v Ústí. Boxu jsem se věnoval víceméně celý život a určitě by byla škoda se na něj po skončení kariéry úplně vykašlat. Takže neznamená, že až jednou skončím, nebudu předávat své zkušenosti někomu dalšímu. Tenhle sport byl součástí celého mého dosavadního života a věřím, že se mu celý život více nebo méně budu věnovat i potom.

Jaké máš zájmy a koníčky? Jak trávíš svůj volný čas, když máš po zápase?

Když mám po zápase, je mým největším koníčkem jídlo. (smích) Jinak je to sport. Rád dělám všechny možné sporty. Rád si zahraji třeba fotbal. Momentálně je to hodně špatné z časem, takže mi na sporty, kterým bych se rád věnoval, jako například squash, paintball nebo i golf, který sem hrával, nezbývá čas. Když už čas je, spíš se věnuji rodině. Děláme různé výlety a podobné věci.

Jak vypadá jeden všední den v tvém životě od rána, kdy vstaneš, až do večera? Nejen co se trénování týče, ale i ostatní věcí okolo.

Věci okolo musí spíše ustupovat. Taková klasika je, že ráno vstanu a jdu se psem ven. Vrátím se a odvezu dceru do školky. Během pár minut po návratu jdu na trénink. Přijdu z tréninku, vyřídím třeba nějaké maily nebo něco obstarám. Naobědvám se a jdu spát. Vstanu a zamířím na trénink. Pak jdu znovu se psem. Večer si otevřeme s manželkou láhev a jdu spát. (smích) Ale samozřejmě se to střídá, když jezdím na tréninky do Prahy, tak je to zase jiné.

Dlouhodobě žiješ v Ústí nad Labem. Co máš na tomhle městě rád, co se ti líbí a co ti zde naopak vadí?

Jsem původem z Brna, kde jsem bydlel do osmi let. Rodiče se tam teď zase zpátky přestěhovali. Abych pravdu řekl, samozřejmě ne každý, ale celkově jsou lidé v Brně úplně jiní a podle mě jakoby lepší, příjemnější, přátelštější. Atmosféra je tam úplně jiná. Což mi potvrzuje víceméně každý, kdo to může srovnat a má nějaké dlouhodobější zkušenosti. Chování lidí je lepší tam, ale tady je zase lepší příroda. Mám rád kopce, v Brně je hodně rovinka. Tady je pěkná příroda a klídek. A když jezdím do Prahy, jsou tam zase větší možnosti vydělávání peněz, ale na mě moc lidí. Tam bych žít nechtěl. Kdy už, tak někde kus za Prahou. Můj sen je mít rodinný dům někde v horách na samotě a mít hospodu, kde má každý štamgast svoje místo u stolu a každý ví, že když tam přijde třeba v šest, že mu někdo nebude sedět na židli. To by se mi líbilo. (smích)

I když nepatří box v naší zemi k nejpopulárnějším sportům, ty rozhodně patříš mezi známé sportovce České republiky. Jak se projevuje popularita v každodenním životě? Stalo se ti někdy, že jsi šel třeba nakoupit do supermarketu a tam tě zastavili lidé a chtěli se s tebou vyfotit nebo si popovídat?

Občas se mi to stane. Teď se mi to stalo dvakrát. Jednou to bylo zhruba 14 dní zpátky v Brně, přišel chlápek a povídá: „Můžu se zeptat, vy jste pan Konečný?“ Já odpověděl, že ano a on, že mi hodně fandí. Nijak neotravoval a určitě je příjemnější, když tě někdo pozná a ještě tě třeba pochválí nebo řekne, že ti fandí a tvou kariéru sleduje. Druhý obdobný případ se stal teď v Praze v nějakém obchodním centru. Lidé mě poznávají, ale ne každý osloví. Nicméně box není zase tak populární sport a spousta lidí zná třeba nějakého Lukáše Konečného, ví, že boxuje, ale neví, jak vypadá. Takže se popularita dá shrnout tak, že je víceméně příjemná. Není to žádné otravování, také nejsem žádná hvězda jako třeba, plácnu, Karel Gott, aby se lidé se mnou chtěli všude fotit, aby mě každý oslovoval atd. Občas mi někdo něco řekne a většinou samé pozitivní reakce.

Na závěr bych se tě rád zeptal, co je pro tebe v životě nejdůležitější? Co potřebuješ, abys mohl být šťastný?

V podstatě dvě hlavní věci. Jednou z nich jsou peníze, které bych samozřejmě nedával na první místo, ale důležité jsou. A tou druhou je rodina. To je to nejdůležitější. Aby rodina byla zdravá a všechno klapalo, navíc je potřeba mít dostatek peněz, abych si to s rodinou mohl pořádně užít.

Tak já ti přeji, aby se ti všechno splnilo a mockrát děkuji za rozhovor.

V pohodě, není zač a díky!

foto: Robin Drahoňovský, www.getphoto.cz


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

29.12.18:01mirio - Moc pěkný rozhovor, díky!+1
29.12.17:17DoG - Na tento článek jsem se těšil,o skvělém českém boxerovi.Je..+1
29.12.09:08Douglas - Pekny clanek. A k tomu zapasu v Praze - doufam, ze budu mo..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínIFBB Diamond Cup Skopje 2019: komplet...
amoresPE (14:15) • Ten Stanimir Etov vypada velmi dobree. Krizo by mal spozorniet. 🙂
magazínMichael Toscano ladí formu na profi d...
moab (08:38) • Nešlo by zobrazování fotek v galerii vrátit do původní verze? Ta byla sice hrozná (okno...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
ja.va (00:41) • Přiznám se bez mučení, že diskuze pod články na ronnie.cz navštěvuji jen kvůli radám mí...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
Jay32 (22:39) • já to vidím možná trochu jinak. Za prvé nechápu, proč jsou záběry na fotkách a videí po...
magazínFit Parade Pro Grand Prix 2019: výsle...
eraZ (20:40) • Už pri prvotnom pohľade na fotky som mal ten pocit, že Lukáš mal najlepšiu formu. Teraz...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra