Máme za sebou další závody. A ne jen tak ledajaké. Mezinárodní turnaj Golemova ruka v sobotu 14. února přivítal kolem deseti zemí a přes sto osmdesát závodníků napříč kategoriemi. Slováci, Poláci, Maďaři, Rakušané, Češi… Našlapané startovní pole, skvělá atmosféra a organizace, která měla opravdu úroveň. V mé kategorii masters nás bylo jedenáct, což je kvalitní účast
Na levou ruku jsem vybojoval druhé místo. Prohrál jsem jediný zápas s Jaromírem Bělunkem, několikanásobným účastníkem mistrovství světa i mistrovství Evropy. Skvělý závodník, rychlý, zkušený, nebezpečný a taky můj dobrý kamarád. Vždycky ho rád a vlastně tak trochu nerad vidím, protože vím, že to s ním nikdy nebude jednoduché. A ani tentokrát nebylo. Ale věřím, že jednou se ty karty otočí.
Pravá ruka tentokrát páté místo. Zápěstí ještě není stoprocentní a hlava byla víc nastavená na levou. Ale jak říkám, jen tak zlehka pim pam. Cesta trvá teprve dva roky a myslím, že nevypadá vůbec špatně. Kdo sleduje moje sociální sítě, ví.
Tyto závody byly zároveň kvalifikační na mistrovství Evropy, které se uskuteční v květnu v Maďarsku. Věřím, že nominace vyjde a že tam to cinkne ještě o něco líp.
Rodina, která píše historii
Na závodech se stala ještě jedna věc, která podle mě nemá obdoby.
Sourozenci Šimon Polák, Ester Poláková a Matouš Polák - tři jména, jedna rodina a všichni tři ve svých kategoriích brali zlato. Tohle se jen tak nevidí. Rodina, která dlouhodobě reprezentuje Českou republiku na evropské i světové scéně a pravidelně vozí medaile. Obrovský respekt.
Velké poděkování patří také Česká asociace armwrestlingu (ČAWA) za perfektně zorganizovanou soutěž. Je vidět, že se armwrestling u nás posouvá nahoru. Zájem roste, kvalita roste, konkurence sílí. A to je dobře.
Jedeme dál. Když tě to baví, není co řešit. A když tě to nebaví, tak taky ne. :-)
