[Text: Ondřej Šíp] Letošní sezóna byla ve výsledku vydařená i přes fakt, že jsem hned na první soutěži nedokončil. Moje příprava začala hned na začátku nového roku 2025. Po dobré a celkem úspěšné sezóně 2024 jsem byl hodně motivovaný a vyhecovaný na tu následující. Možná až moc, protože jsem v průběhu přípravy vše moc přeháněl. Chodil jsem zbytečně vysoké váhy a vyústilo to v lehké zranění ramene, které se mi vymstilo. Vypadl jsem na mistrovství Evropy v domácí Plzni. Nebudu lhát, jel jsem to vyhrát. Bylo se na mě podívat spoustu lidí a já je zklamal. Následujících pár týdnů jsem nebyl psychicky úplně v pohodě. Potřeboval jsem změnu, kterou jsem si tenkrát ještě vůbec neuvědomoval a ani si ji nechtěl připustit, ale naštěstí za mě v té době rozhodl David Lupač. Můj dlouholetý trenér a kamarád, který se o mě stará a koučuje už od roku 2018. Dejv mě zformoval a dokázal ze mě udělat to, jakým závodníkem jsem dnes, a jsem mu za to neskutečně vděčný. Strávili jsme spolu nespočet hodin na tréninku, ale i mimo něj. Nevím, kdo jiný by to pro mě udělal, a pokračujeme dále.
Někdy na začátku července David domluvil Dietmara Wolfa, viceprezidenta IPF, který zaznamenal obrovské úspěchy s norskou reprezentací v minulé dekádě a ovlivnil tréninkové smýšlení mnoha lidí, včetně mě. Jeho tréninkový styl je naprosto odlišný od toho, co jsem kdy trénoval. Vyznačuje se vysokou frekvencí základních cviků v mikrocyklu (týdenní tréninkové jednotce). Ze začátku to bylo hodně náročné, ale po nějaké době jsem si zvykl. Nejnáročnější trénink byl vždy po celém týdnu až na konci v pátek. Odtrénoval jsem pokaždé celé SBD v dresech. Ze začátku to bylo peklo. Trávili jsme neskutečně moc času v pražském Eagle Fitness, kterému děkuji za perfektní zázemí. Páteční jednotka trvala klidně 6 - 7 hodin.
Následovalo mistrovství světa ve středoamerické Kostarice. Jel jsem tam s tím, že potřetí obhájím titul juniorského mistra světa. To se mi povedlo výkonem 390 kg na dřep, 267,5 kg na bench-pressu, 332,5 kg na mrtvém tahu a 990 kg v součtu. Za nás všechny to byl skvělý úspěch a 1000 kg mi uteklo pouze o poslední pokus na mrtvém tahu, který se mi nepovedlo zvednout.
Po odpočinku jsme zahájili přípravu na MS open v rumunské Kluži. V mezičase jsem si ještě s minimální přípravou dal ME v bench-pressu na Maltě, kde se mi výkonem 275 kg podařilo vyhrát kategorii do 120 kg mezi juniory. Hodně jsem zesílil a nabral sebevědomí.
Poslední čtyři týdny jsem hodně bojoval s hlavou. Od roku 2021 jsem v nějaké přípravě prakticky nonstop, a když k tomu připočteme menší bolístky a nechuť, je to docela problém. Nakonec jsme to zvládli a výsledek stál za to. Povedlo se mi zvednout 407,5 kg na dřep, čímž jsem stanovil nový evropský rekord v kategorii do 120 kg mezi juniory, 275 kg na bench-press, 330 kg na tah a 1012,5 kg v totalu. Dokázal jsem tak zaznamenat 5. místo v totalu a 3. místo na dřepu, ze kterého mám malou medaili.
Posledním mrtvým tahem jsem se pokusil překonat národní rekord v totalu, který již spoustu let drží legendární závodník Českého svazu silového trojboje a jeden z mých vzorů Tomáš Šárik. Činku o hmotnost 335 kg se mi podařilo zvednout a dotáhnout. Osa mi bohužel vyklouzla před pokynem odložit a jednalo se tak o neplatný pokus. Byli jsme s Davidem trochu zklamaní, ale je to dobrá vyhlídka do budoucích sezón. Věřím si, že ten rekord dokážu v příštích letech překonat a výrazně posunout.
V roce 2026 se zúčastním květnového ME v Plzni a MS, které se bude konat v listopadu v Turecku. Možná se ještě rozhodneme přidat nějaký závod RAW. Momentálně se cítím velmi dobře a těším se na následující roky a tréninkový proces.
Děkuji Českému svazu silového trojboje za možnost reprezentovat, Davidu Lupačovi a Dietmaru Wolfovi za skvělé vedení, rodině a přátelům za podporu, pražskému Eagle Fitness za skvělé zázemí a podmínky, oddílu TJ Svitavy Powerlifting a Ronnie.cz za možnost vytvořit tento článek. Díky!
