[Text: Blanka Bartoňková]
Zdravím čtenáře Ronnie.cz, jmenuji se Blanka Bartoňková a možná mě znáte jako @Bartobla_lift z Instagramu. Věnuji se silovému trojboji ve vybavení (equip) a mám tu čest reprezentovat Českou republiku. Připojit se svým příběhem k osobnostem napříč sportovní scénou je pro mě obrovská pocta. Zároveň příležitost ukázat, že za každým úspěchem stojí dlouhá cesta, disciplína a neochvějná víra ve vlastní cíl. Pojďme na to!
Rok 2025 byl pro mě jako horská dráha. Emocionální, náročný, ale zároveň přelomový. Rok, ve kterém se mi splnil sen, o němž jsem od začátku své kariéry věděla, že pro něj udělám cokoliv. Můj cíl byl jasný: ukázat, co ve mně je, a vzít si to, na čem pracuji každý den.
V březnu přišel první test, závod v Jihlavě. Prověrka formy, tělesné hmotnosti i nastavení hlavy. Výsledek? Zlato mezi ženami a opět i potvrzení, že v přepočtu na body dokážu konkurovat i mužům. Co jsou ty body neboli Goodlift points, zkráceně GLP? Každý závodník má koeficient podle tělesné váhy, který se počítá s nazvedanou váhou, a to Vám dá GL body, které Vám umožní soutěžit mezi sebou napříč kategoriemi. Pro srovnání, moje body v tomto závodě byly 91,25 a nejsilnější muž měl 83,99. Byl to závod, který mi jasně ukázal, že směr přípravy je správný a že jsem přesně tam, kde mám být. V dubnu jsem byla pozvána na předávání cen sportovce roku, které se konalo v Plzni. Byla jsem oceněna závodnicí roku 2023 v divizi EQ.
Květen přinesl moment, který se zapíše, či vlastně už zapsal, do historie českého silového trojboje. Mistrovství Evropy v Plzni bylo cílem, ke kterému jsem směřovala od prvního dne na závodní platformě - dobýt mezinárodní scénu.
V kategorii do 57 kg jsem poskládala total 542,5 kg. Poprvé jsem měla vybavení, které mi opravdu sedělo, a všechno zapadlo do sebe. A pak přišel šok. Pár dní po závodě jsem se dozvěděla, že jsem se stala absolutní vítězkou mezi ženami a získala titul nejsilnější ženy Evropy. Jako první Češka v historii!
Navíc jsem dosáhla nejvyššího GLP skóre v České republice v divizi EQ bez rozdílu pohlaví, váhy či věku. Do té chvíle bylo nejvyšší skóre z roku 2017 102,23 GL bodů, které jsem díky svému dosaženému výsledku v závodě překonala a navýšila o 2,56 bodu na 104,79. Po letech, kdy jsme v open EQ kategorii sledovali záda jiným státům, jsem přivezla zlato. Tentokrát se dívali oni. Byl to moment absolutní euforie a splněného snu.
O tři týdny později jsem znovu stála na platformě, tentokrát v Norsku na mistrovství světa v EQ bench-pressu. V extrémně vyrovnaném souboji jsem vybojovala bronz se 142,5 kg. Třetí místo rozhodla moje vyšší tělesná hmotnost, ale pořád to byl bronz z mistrovství světa.
Začátkem června přišlo mistrovství ČR. Tady už nešlo o rekordy. Jela jsem si užít atmosféru, oddíl, přátele a českou scénu, která je pro mě srdcovou záležitostí. Závodit doma je čest a zároveň možnost ukázat, že i reprezentantka patří na národní soutěže a může motivovat další závodnice a závodníky.
Bez pauzy, bez výmluv
Léto pro mě neznamená odpočinek. Pořád pracuji na svém snu. Stala jsem se náhradnicí na světové hry, které se konají jako olympijské hry jednou za čtyři roky, kam se nominuje osm žen ve čtyřech váhových kategoriích z celého světa. Jedná se tedy o třicet dva nejlepších závodnic světa. Ty, které měly medaili za total (součet všech disciplín) na posledním mistrovství světa, měly postup přímý. Následovalo ale čekání na "záložníky". Na dvě ženy, které nakonec skupinu doplní. Pokud však nějaká z nominovaných odřekne svoji účast nebo se zraní, tak se nominace posunuje níže. Na moji pozici ale k tomu nedošlo. Chyběla mi jedna příčka, abych mohla být v Číně součástí české olympijské výpravy na světových hrách. Velkou poctou pro mě však bylo oslovení od asociace světových her a možnost mít čtyřiadvacetihodinový medailonek "Takeover", kde jsem fanouškům přiblížila, jak vypadá můj den v čekání na konečnou nominaci. Desetitisíce sledovatelů sledovalo, jaký mám pracovní den, trénink a závěr dne. Celý den jsem odpovídala na různé otázky a udržovala kontakt s fanoušky sportu. A i když nominace nakonec nevyšla, v hlavě jsem se své šance nikdy nevzdala. Další příležitost přijde - Světové hry 2029 v Německu.
V září jsem na "Evropě" v EQ bench-pressu na Maltě potvrdila formu a odvezla si stříbro za 147,5 kg. Bojovala jsem o zlato až do posledního pokusu. Emoce, energie, přesně takové závody, kvůli kterým to dělám. Všechno ale směřovalo k jedinému cíli, mistrovství světa EQ v Rumunsku.
Životní forma a největší zkouška
V Rumunsku jsem byla v životní formě. Soustředěná, připravená, hladová po titulu. Jela jsem si pro zlato. Dřep 215 kg - stříbro. Perfektní nástup. Bench-press? Nevyšel podle představ. Třetí pokus na 142,5 kg byl silově i technicky dobrý, ale rozhodnutí jury bylo nekompromisní. Neuznaný pokus a následná diskvalifikace z trojboje. Pocit bezmoci. Křivda. Zlom. Ale ne konec. Na mrtvý tah jsem nastoupila, jako by se nic nestalo. 197,5 kg na třetí pokus - jistě, kontrolovaně, na zlato. Více nebylo třeba. Ten den bylo jasné, kdo je nejsilnější. Můj součet by byl 555 kg. Medaili mi na krk nepověsili, ale ten výkon mi nikdo nevezme. A podpora, kterou jsem cítila od české komunity i zahraničních závodníků, byla neuvěřitelná. Děkuji.
Co dál?
Rumunsko mě změnilo. Uvědomila jsem si, že nestačí jen tvrdě dřít. Pokud chcete porazit soupeřky, okolnosti i systém, musíte být o třídu jinde. Nedat šanci ničemu. Řeším detaily, jsem nekompromisní, profesionální. Ano, jsem extrém a jsem na to hrdá.
Rok 2025 mi ukázal, že patřím na absolutní světovou špičku. Co mi vzal, to mi vrátil v motivaci. Do roku 2026 jdu s jasným plánem. Nedám šanci nikomu mi vzít něco, na čem pracuji každý den. Jmenuji se Blanka Bartoňková. A jsem připravena dominovat.
