[Text: Anežka Miková]
Jmenuji se Anežka Miková, je mi 21 let a silový trojboj je už třetím rokem něco, co mě naplňuje způsobem, který jsem dřív ani neznala. Když jsem začínala, nedokázala jsem si představit, kam mě tenhle sport dovede. A přestože dnes držím několik národních rekordů a mám nejvyšší bodové ohodnocení v ČR, pořád mám pocit, že jsem teprve na začátku dlouhé cesty, kterou chci ujít s pokorou a radostí.
Sezóna 2025 mě posílila a utvrdila v tom, že powerlifting je směrem, kterým chci jít
Do letošního roku jsem vstupovala s jasnými cíli. Posouvat národní rekordy, být konkurenceschopná i v mezinárodní konkurenci a celkově růst. Zároveň jsem se ale snažila vnímat víc než jen čísla, snažila jsem se sledovat, jak se cítím, jak reaguji na tlak a jaký progres dělám nejen na čince, ale i v hlavě.
Mistrovství ČR juniorek
Prvním závodem bylo mistrovství ČR juniorek. Brala jsem ho jako přípravu na mistrovství světa a chtěla jsem hlavně předvést stabilní výkon. To se podařilo. Zapsala jsem 8 z 9 pokusů, total 392,5 kg a vyhrála jak svou kategorii, tak absolutku juniorek. Byl to dobrý vstup do sezóny, který mi potvrdil, že mám na čem stavět.
Mistrovství světa open
Následovalo mistrovství světa open v Německu, které připadlo přesně na moje narozeniny. Byla to silná zkušenost, a hlavně první velký kontakt s absolutní světovou špičkou v kategorii do 47 kg. Zapsala jsem 147,5 kg ve dřepu, 80 kg na bench-pressu a 157,5 kg v mrtvém tahu, což znamenalo celkové 5. místo. Dokonce se mi podařilo získat i malou bronzovou medaili ze dřepu. A i když mi nevyšly třetí pokusy, beru tento závod jako úspěch. Potvrdil mi, že i jako juniorka dokážu obstát mezi nejlepšími ženami a že mám z mezinárodní open scény cenné zkušenosti, na kterých mohu dále stavět.
Národní rekord v mrtvém tahu
V říjnu jsem závodila na mistrovství ČR v mrtvém tahu. Šla jsem do něj spíš tréninkově, bez velkých očekávání, ale v ten den mi tahy opravdu sedly. Trefila jsem všechno tak, jak jsem měla, a výkonem 173 kg jsem pokořila nový open národní rekord v kategorii do 52 kg, který do té doby držela moje trenérka Martina Malzová.
Mistrovství ČR open
Příprava na tento závod pro mě ale nebyla jednoduchá. Několik týdnů před MČR jsem bojovala se zraněným zápěstím, které mě výrazně omezovalo hlavně v bench-pressu. Měla jsem reálné obavy, že budu muset přípravu přerušit nebo že se na start vůbec nedostanu. Nakonec jsem však zvládla pokračovat, postupně se z toho dostala a rozhodla se závodit. Jsem ráda, že jsem to nevzdala, zápěstí závod nakonec ustálo bez problémů a mohla jsem předvést výkon, který jsme s trenérkou plánovaly. Zapsala jsem 154,5 kg na dřepu, 84,5 kg v bench-pressu a 167,5 kg na mrtvém tahu. Celkový total byl 406,5 kg, což pro mě byl důležitý milník. Zároveň se mi podařilo obhájit první místo v absolutním pořadí z minulého roku.
Mistrovství Evropy v Litvě
Původně jsem měla v plánu nastoupit do kategorie do 52 kg, ale po konzultaci s trenérkou jsme se nakonec rozhodly vrátit se do kategorie do 47 kg. Bylo mi jasné, že to nebude úplně jednoduché a finální odvodnění tentokrát skutečně nebylo z nejpohodlnějších. Lehce se to podepsalo i na výkonu, ale počítala jsem s tím a šla jsem do závodu s vědomím, že některé pokusy budou těžší než obvykle. Do Litvy jsem odjížděla s několika velkými cíli. Chtěla jsem se pokusit o evropský rekord v mrtvém tahu a zároveň překonat hranici 400 kg na totalu v kategorii do 47 kg. Dalším cílem bylo poprat se o přední příčky v absolutním pořadí. Nakonec se mi tyto cíle bohužel splnit nepovedlo. I tak ale pro mě tento závod znamenal hodně. Podařilo se mi obhájit titul mistryně Evropy z minulého roku, za což jsem nesmírně vděčná. Zapsala jsem 150 kg ve dřepu, 82,5 kg na bench-pressu a 157,5 kg na mrtvém tahu, což celkově dalo 390 kg na totalu. Tím jsem zároveň dosáhla historicky nejvyššího počtu GLP bodů v České republice, konkrétně 108,92.
V absolutním pořadí juniorek jsem nakonec obsadila 4. místo, což beru jako solidní výsledek. Z Litvy si tak odnáším nejen titul, ale i zkušenosti, které mi dávají jasný směr, kam se chci posouvat v roce 2026.
Co si z roku 2025 odnáším
Tento rok mě naučil:
- že úspěch není samozřejmost
- že každá chyba je důležitá lekce
- že tělo potřebuje naslouchání
- že trpělivost je stejně důležitá jako tvrdá práce
Mojí trenérce patří obrovské děkuji. Bez jejího vedení, jejích rad a trpělivosti bych nebyla tam, kde jsem. Stejně tak děkuji rodině, přátelům, mému příteli, oddílu, Českému svazu silového trojboje a všem, kdo mi fandí, jste skutečnou oporou v momentech, kdy je to těžké.
Rok 2026 - touha růst dál
Konkrétní čísla si nechávám pro sebe, ale jedno vím jistě, chci být lepší než letos. Chci se dál posouvat technicky, být stabilnější na mezinárodní úrovni, pracovat na tom, co mě letos brzdilo, a znovu si připomínat, proč tenhle sport miluji.
Pokud vás moje cesta zajímá, budu ráda, když mě budete dál sledovat na instagramovém profilu @anezka_mikova47.
Děkuji, že jste součástí toho všeho.
Víte, že...
