Golčův Jeníkov je malé městečko, ale s velkou tradicí! Pořadatelská dvojice Pavel Cháma a Leoš Kubeš připravila 13. července pro fanoušky strongman sportu nejen z Vysočiny a okolí již 17. ročník klání těch největších a nejsilnějších borců, které jen můžete na české půdě najít. Soutěž byla letošním mistrovstvím ČR jak pro amatérskou, tak i profesionální divizi, takže motivace "urvat" vítězství v nabité konkurenci byla o to větší. Předpověď počasí se už týden zpět jevila doslova katastroficky, slibujíc celodenní vytrvalý déšť. Nakonec se ale štěstí na pořadatele i závodníky usmálo a z potopy zbyla jen krátká přeháňka v dopoledních hodinách a myslím, že všichni ocenili, že slunečního svitu bylo tak akorát. Kdo někdy absolvoval náročnou soutěž pod spalujícími slunečními paprsky za teploty přesahující 30 stupňů Celsia, dobře ví, o čem mluvím!
Leoš Kubeš se chopil mikrofonu v roli moderátora, který na žádném závodníkovi nenechá nit suchou a dokáže pořádně rozpumpovat publikum, a Pavel Cháma si připravil píšťalku a jako hlavní rozhodčí odstartoval závod. Síly přijelo změřit osmnáct závodníků (dva z nich ze sousedního Polska - Kamil Wojtczyk a Bartosz Babol) a nervozita byla patrná na většině z nich.
Log Lift - last man standing
V úvodu klání čekal na závodníky tradiční Jeníkovský dub - dřevěná kláda základní hmotnosti 150 kg. Jeden a půl metráku byla ovšem jen první postupová váha, která měla zajistit účast v dalších kolech. Pro většinu startovního pole byla tahle váha papírově 5, 10 nebo i 20 a více kilogramů pod jejich tréninkovým maximem, jenže... Jenže jak se mezi strongmany říká, ukázaná platí. Je jedno, kolik zvedáte na tréninku nebo jestli jste u vás doma ve sklepě pokořili světový rekord. Na závodech je často všechno úplně jinak a pro Jeníkovský dub to platí už roky obzvlášť. Kláda je velká, těžiště s ohledem na hustotu dřeva není úplně perfektní, takže přemístění je náročné a sebere hodně sil. Plocha závodiště je mírně z kopce (nebo do kopce, podle toho, kterým směrem stojíte), takže řada borců, kteří mají jinak skvělou techniku, najednou provádí taneční kreace jak z pořadu StarDance ve snaze propnout lokty a udržet zátěž nad hlavou. Slunce svítící přímo do očí také na orientaci při pokusu nepřidá. Pokud tohle všechno sečtete, výsledná rovnice ukáže, že už na úvodní váze selhalo neuvěřitelných jedenáct závodníků.
Mimochodem, obvykle platí, že pokud kládu úspěšně přemístíte na hrudník, musíte ji vyrazit do napnutých rukou napoprvé, jinak vám dojde kyslík a zároveň unavíte nohy i svaly trupu, horní části zad, ramen a tricepsů natolik, že můžete na úspěšný tlak nad hlavu zapomenout. Občas zahlédnete někoho, kdo se dokáže zkoncentrovat a s kládou na hrudníku dokáže po prvním neúspěšném pokusu dokončit ten druhý. Obvykle tomu ale tak není. Pavlu Zadražilovi se ovšem podařilo porušit všechny fyzikální zákony a 150kilový Jeníkovský dub po úspěšném přemístění na hrudník vyrazil až napočtvrté! Jsem si stoprocentně jistý, že za těch sedmnáct let, co jezdím po strongman soutěžích, jsem nic takového nikdy neviděl. Společně s Pavlem postoupilo do druhého kola dalších šest závodníků - Matěj Brabec, Zdeněk Vávra, František Nový, Luboš Klinecký, Josef Hojdar a samozřejmě nezpochybnitelný favorit téhle disciplíny Štěpán Bystřinec. Pouze třem z nich se podařilo zdolat i druhou postupovou metu o váze 160 kilo - Zadražilovi (tentokrát napoprvé), Hojdarovi a Bystřincovi, pro kterého ani tahle váha nebyla o nic víc než standardní rozcvička. To ostatně potvrdil, když si jako jediný dokázal poradit i se 170 kilogramy a zajistil si vítězství v úvodní disciplíně. Poté si nechal naložit rovné dva metráky, které už samozřejmě k úspěšnému tažení za celkovým vítězstvím v soutěži zdolat nepotřeboval, ale které by znamenaly jeho nové osobní maximum, a hlavně dechberoucí exhibiční vystoupení pro diváky. Po úspěšném přemístění se pokusil o výraz nad hlavu, ale tentokrát váha odolala. Potenciál tam na zdolání téhle mety, která znamená elitní výkon i ve světovém měřítku, ale rozhodně je!
Truck Pull
Zhruba osmitunový tahač na dvacetimetrové dráze sice nebyl výzvou, která by donutila závodníky sáhnout si na dno svých sil, ale rozhodně si žádal dobrou kondici a velmi dobrou techniku. Tělo držet nízko, zvolit optimální délku a frekvenci kroků, tempo záběrů rukou na laně, a především to vše dobře sladit při startu. Nejlepší mix všeho výše uvedeného předvedl na téhle disciplíně Štěpán Bystřinec a připsal si tak už druhé vítězství v disciplíně (čas 17,51 vteřin). Jen o pár desetin vteřiny pomalejší byl Fanda Nový (17,78 vteřin) a třetí místo bral Luboš Klinecký (18,01 vteřin), který i přesto, že oproti loňskému roku startuje snad o 20 kilogramů lehčí, je stále obrem i na poměry strongmanů.
Po téhle disciplíně jsem šel na pár minut vyzpovídat Ondru Fojtů, který se do "Golčáku" přijel podívat. Tomu aktuálně zbývá nějakých 5 týdnů tréninku do startu na soutěži Shaw Classic 2025. Po fenomenálním úspěchu na letošním World's Strongest Man, kde vybojoval 6. místo a stal se tak historicky nejúspěšnějším českým strongmanem, ho pozvánka na tuhle soutěž velice potěšila. Jak se smíchem řekl: "Volal mi Brian Shaw, jestli přijedu na jeho soutěž, tak jsem řekl, že jo." Když mi řekl, jaké ho čekají disciplíny, tak jsem se naopak začal smát já a ptal jsem se ho, jestli se jeho a další závodníky náhodou Brian nepokouší zabít. Posuďte sami, osm brutálně náročných disciplín, rozdělených do dvou dní. Z toho většina buď na maximální zvednutou váhu, nebo v náročných kombinacích. No, Ondro, nezávidím ti tuhle šichtu a držím palce, ať si to tam užiješ a vyjde ti forma minimálně na 110 %!
Frame Carry
Pokud bych měl mít k téhle soutěži jedinou výtku, tak by to bylo zařazení tří disciplín brutálně náročných na sílu úchopu jdoucích hned za sebou. Přenášení 350kilové "ohrady" na vzdálenost 20 metrů byla první z nich a hned si doslova ukousla řádnou porci z kůže na dlaních několika závodníků. Jak se ukázalo, zátěž byla tak trochu podle očekávání příliš těžká pro většinu závodníků a až do cíle ji donesla jen pětice nejsilnějších. O pořadí prvních tří pak rozhodovaly pouhé desetiny vteřiny. Nejrychlejší byl Hojdar (13,37 vteřin), hned za ním Bystřinec (13,6 vteřin) a Matěj Svoboda (13,97 vteřin). Dominantní sílu úchopu protnutím pomyslné cílové pásky ukázali ještě Zadražil (16,13 vteřin) a Luboš Klinecký (58,39 vteřin).
Car Wheelbarrow
Podivný název a mnozí by možná řekli, že ještě podivnější disciplína. K tažnému zařízení "jedničkové oktávky" připevnili pořadatelé kovová "řídítka", za která museli strongmani nadzvednout zadní nápravu auta a ujít tak s pomyslným trakařem vzdálenost 20 metrů. Ve smyslu demonstrace brutální síly to je bezpochyby atraktivní disciplína, ale bohužel s dost drastickými následky pro kůži na dlaních závodníků. Po téhle kratochvíli se závodníci začali řadit do zástupu a postupovali směrem ke slečně zdravotnici, která jednomu po druhém čistila krvavé rány po utržených mozolech. Pro řadu z nich tak soutěž bohužel prakticky skončila, protože s takovým zraněním na úspěšné dokončení poslední disciplíny, Car Deadliftu, nemohli ani pomýšlet. Naprostou dominanci tady ukázal Štěpán Bystřinec, který auto popadl a proběhl s ním trasu za neskutečných 13,31 vteřin. Druhý byl Pavel Zadražil (23,56 vteřin) a třetí Matěj Svoboda (33,19 vteřin), který usilovně doháněl ztrátu po neúspěšném úvodním Log Liftu.
Car Deadlift
Většina závodníků by možná raději skočila šipku do vypuštěného bazénu, než aby s potrhanou kůží na dlaních a zády zničenými z předchozích disciplín nastoupila na mrtvý tah, ale jelikož neměli na výběr z uvedených dvou možností, tak nakonec jeden po druhém otestovali svoji sílu, vůli a absenci pudu sebezáchovy na finální disciplíně. Únava se u všech už projevila naplno a jen pěti závodníkům ze startovního pole se podařilo uspět. Výsledky téhle poslední zkoušky síly pořádně zamíchaly pořadím, hlavně na čele výsledkové tabulky. Naprosto všechno dal do úspěšných tří zdvihu Matěj Svoboda a vyšvihl se tak na celkové 4. místo před Luboše Klineckého. Vítězných osm zdvihů předvedl Josef Hojdar a tím se v tabulce prodral vzhůru na finální druhé místo v závodu. Naopak do té doby naprosto suverénní Štěpán Bystřinec, který měl na kontě tři vyhrané disciplíny a jedno druhé místo, a vypadalo to, že si jde s jistotou pro titul mistra ČR, nedokázal zapsat platné opakování a obrovská bodová ztráta ho tak odsunula z čela závodu až na třetí místo.
A kdo si nakonec odvezl titul? Nebyl to nikdo jiný než zdaleka nejzkušenější z celého startovního pole Pavel Zadražil. Ten s neskutečnou houževnatostí a odhodláním prošel celým závodem, předvedl komplexní, vyrovnané výkony a finálními čtyřmi zapsanými opakováními v mrtvém tahu si zajistil s náskokem pěti bodů přesvědčivé vítězství. Mimochodem, pro Pavla tohle byl jeho 197. (ano, sto devadesátý sedmý!) závod jeho kariéry! Umíte si to představit? Pavle, smekám klobouk až na zem!
Soutěž byla dlouhá a náročná, ale díky organizátorům probíhala hladce a podpora skvělého publika dokázala motivovat závodníky až do konce. Součástí nedělního měření sil bylo i klání amatérů, kteří ve své kategorii také bojovali o titul mistra ČR a jehož výsledky si můžete prohlédnout níže. Nezbývá než poděkovat organizátorům, sponzorům a všem, kteří se na téhle skvělé akci podíleli, a budeme se těšit za rok na 18. ročník soutěže Strongman Golčův Jeníkov!
Strongman Golčův Jeníkov 2025 - fotogalerie
Foto: Miroslav RedBart Machek
Strongman Golčův Jeníkov 2025 - výsledky profesionálů
Víte, že...
Prodej zavedeného fitness v Praz...
Golčův Jeníkov je malé městečko, ale s velkou tradicí! Pořadatelská dvojice Pavel Cháma a Leoš Kubeš připravila 13. července pro fanoušky strongman sportu nejen z Vysočiny a okolí již 17. ročník klání těch největších a nejsilnějších borců, které jen můžete na české půdě najít. Soutěž byla letošním mistrovstvím ČR jak pro amatérskou, tak i profesionální divizi, takže motivace "urvat" vítězství v nabité konkurenci byla o to větší. Předpověď počasí se už týden zpět jevila doslova katastroficky, slibujíc celodenní vytrvalý déšť. Nakonec se ale štěstí na pořadatele i závodníky usmálo a z potopy zbyla jen krátká přeháňka v dopoledních hodinách a myslím, že všichni ocenili, že slunečního svitu bylo tak akorát. Kdo někdy absolvoval náročnou soutěž pod spalujícími slunečními paprsky za teploty přesahující 30 stupňů Celsia, dobře ví, o čem mluvím!
