V rámci
ohlédnutí za loňskými úspěchy a děním ve federacích silového trojboje ČSST a IPF, které jsme Vám i letos přinesli, jsme pro Vás připravili také již tradiční rozhovor s místopředsedou Českého svazu silového trojboje Jiřím Práškem. Opět se rozsáhle rozpovídal a dal nám nahlédnout, jak to ve svazu funguje. Je to člověk neutuchajícího elánu a zápalu pro věc, omluvte tedy délku rozhovoru a přečtěte jej až do zdárného konce.
Když bych se tě zeptala, abys v jednom krátkém odstavci zhodnotil loňskou sezónu, jak bys to popsal?
Nepočítám-li pohárové soutěže, uspořádali jsme 38 národních mistrovských soutěží, zvládli tradiční i nečekaný nápor oblastních soutěží. Zúčastnili jsme se sedmnácti mistrovství světa a Evropy, přičemž ze sto sedmdesáti startů jsme získali šedesát medailí. Dvaadvacetkrát jsme slyšeli českou hymnu. Naši sportovci překonali několik světových a evropských rekordů. Zrealizovali jsme rekordní počet školení trenérů, uspořádali jsme kvalitní mistrovství Evropy mládeže, proškolili nové národní, ale i mezinárodní rozhodčí, přepsali historii v oblasti univerzitního silového trojboje. Na konci sezóny však bylo cítit mírné vyčerpání všech, sportovců, trenérů, funkcionáři i organizátorů. I přesto pevně věřím, že v loňském roce nabízela naše organizace více statků než nedostatků, a doufám, že to tak cítí i naši členové. Společnými silami jsme náš sport zase o kousek posunuli.
Začneme s výsledky reprezentace? Jak jste spokojeni?
Nebudu zmiňovat žádné konkrétní jméno, protože jsi to krásné popsala v předchozím článku a nechci na někoho zapomenout. Nicméně celkově jsme v mládeži dosáhli jednoho z nejlepších výsledků v historii. Už to není o tom, že se sem tam někdo ustřelí. Dnes už vozíme medaile i v pořadí národů, a to i v divizi RAW, kde to nebývalo zvykem. Musím téhle generaci opravdu blahopřát k tomu, jaká se sešla skupina talentů, která překonává v jedné sezóně světové a evropské rekordy, vozí medaile, a dokonce též absolutky. Teď nás čeká velký úkol, a to připravit podmínky k tomu, aby si tito sportovci vytvořili trvale pozitivní emoci k trojboji, aby nám vydrželi do kategorie dospělých a tam dlouhá léta reprezentovali. Ideálně aby vydrželi i do masters, kde stále máme srdcaře, kteří též vozí medaile z mezinárodních soutěží. V open bychom si samozřejmě představovali sem tam také nějakou medaili. Něco málo se nám podaří v bench-pressu nebo v divizi v EQ. V klasickém silovém trojboji je to však nesmírně těžké, i přesto, že se naši sportovci každý rok zlepšují.
Přesuneme se na domácí scénu. Jak organizačně probíhaly národní soutěže?
U oblastních soutěží jsme byli pozitivně překvapeni velkým zájmem mladých sportovců. Oblasti jsou základní postupové soutěže, tedy nominací do vyššího stupně, a to na republiku, případně na Čechy nebo Moravu. Zde tedy neomezujeme počet přihlášených. Nakonec jsme pro mládež uspořádali sedm oblastních soutěží v jednom víkendu s tím, že v Benešově proběhly čtyři soutěže najednou, přesněji řečeno ve velké hale se jelo na dvou platformách ve dvou dnech. U dospělých jsme si to chtěli pojistit. Provedli jsme průzkum u oddílů před samotným podáním přihlášek a zjišťovali předběžnou účast. To nám organizačně velice pomohlo, přičemž jsme narychlo přidali šestou oblast pro dospělé. Podobně jsme čarovali s počtem oblastních soutěží družstev. Zkusili jsme posílit i soutěže v bench-pressu a zařadili do kalendáře mládežnické oblastní soutěže i pro tento typ.
Proběhne nějaká změna pro tento rok, když je takový zájem o oblastní soutěže?
Možná se to na první pohled nezdá, ale udržet systém oblastních soutěží je pro naši organizaci náročnější než republiky. Takže ano, změny budou. Oblastní soutěže neproběhnou v jednom termínu. Udělat sedm soutěží během jednoho víkendu je ohromně náročné na materiál i personál. Dost lidí dělá v našem sportu více činností najednou. Někdo soutěží, zároveň vede oddíl nebo trénuje. Někdo organizuje soutěže, zároveň je i rozhodčím nebo IT technikem. Na konkrétní soutěži však zvládáte pouze jednu roli. Proto poslat v jednom víkendu 35 rozhodčích, sedm IT techniků pro správu soutěží, mít tolik volného vybavení, tím myslím kotouče, platformy, stojany, dále sehnat ochotné pořadatele na tento typ soutěží, bylo v loňském roce opravdu na hraně. Velikost organizačního týmu se na první pohled také nezdá, jen nakladačů je 6 - 7 na jednu soutěž. Dělali jsme u těchto soutěží, co se dalo, úplné čáry. Sportovci si nějakých logistických přesunů materiálu a personálu vlastně ani nevšimli a tak by to mělo být. Nicméně od letošního roku budou v jednom víkendu maximálně 3 - 4 soutěže a další proběhnou v jiném termínu, obvykle následující víkend. Od rozdělení základních postupových soutěží do více termínů si slibujeme, že svazu, oddílům i sportovcům pomůžeme a do budoucna nás to posune k dalšímu růstu.
A co republikové soutěže?
Já byl kromě republiky masters v klasickém silovém trojboji na všech soutěží a musím říct, že všechny byly z hlediska organizace na solidní úrovni. Paradoxně republikové soutěže jsou pro nás jednodušší. Na velké části z nich je vytvořena nominace a pořadatel ví, kolik sportovců mu maximálně na soutěž dorazí. Jinak řečeno, ví, do čeho jde. Může se to podle toho zařídit.
Nicméně republika mládeže byla na dvou platformách najednou, to nebylo úplně jednoduché. Budete v tom pokračovat?
To byl takový experiment, který sahá už trochu do historie. Pamatuji si před několika lety na pohárovou soutěž ve Zbýšově, kam se přihlásilo více než 100 sportovců. Ta tělocvična by to nezvládla v jednom dni pojmout. Bylo pět dnů do začátku soutěže. Nebylo moc prostoru vymýšlet nějaké složitosti. Vedle v ulici byla naštěstí menší hala. Organizátor dokázal narychlo halu pronajmout, a tak v jedné tělocvičně soutěžili junioři a deset minut chůze ve druhé hale soutěžili dorostenci. Něco podobného se pak opakovalo ještě jednou v Zastávce u Brna a následně v Jedovnicích na soutěži družstev, kde se daly vedle sebe dvě platformy do jedné haly. S něčím podobným dříve experimentovala i IPF na mistrovství světa. My jsme věděli, že kapacitně republiku juniorů a mladších juniorů zvládneme ve dvou dnech na dvou platformách najednou. Benešov a ohromná tenisová hala se zázemím kolem byla ideálním místem pro tento typ soutěže. Přistoupili jsme tedy k tomuto řešení a zvládli jsme to. Nicméně opakovat to nebudeme. Zde půjdeme oproti systému oblastních soutěží opačnou cestou. Budeme republikové soutěže dané věkové kategorie pořádat třeba i ve 4 - 5 dnech v jednom týdnu na jedné platformě. Na konci sezóny to vyhodnotíme a uvidíme, co bylo lepší.
V loňském roce jsi hovořil o rekordních číslech z pohledu členské základny. Jak to bylo letos?
Na začátku loňského roku bylo jedno velké téma, a to zavedení symbolického startovného na národních soutěžích ve výši 300 korun. Naše organizace přistoupila k tomuto kroku z důvodu udržitelnosti naší činnosti, to znamená uspořádání rekordního počtu soutěží a dalších organizačních služeb, které svaz poskytuje. Částečná spoluúčast naší lifterské obce pomáhá k posouvání našeho sportu. Nevěděli jsme však, co to může způsobit s účastí na soutěžích. V tomhle ohledu byly obavy liché a ty počty sportovců, kteří se zúčastnili mistrovských soutěží, byly stejné jako v předcházejícím roce, tedy více než 1000 sportovců, kteří se zúčastňovali mistrovských soutěží, a další sportovci s platnou licencí, ale nastupující například jen v pohárových soutěžích.
Co znamená "přepsali jsme historii v oblasti univerzitního silového trojboje"?
Mezinárodní a později i evropská federace pořádala každý rok světový respektive evropský pohár univerzit. Na této soutěži startovali sportovci z našich univerzit, nicméně jednalo se o soutěže plně organizované pořadatelem pověřeným mezinárodní organizací IPF nebo EPF. A to i přesto, že silový trojboj byl už před lety oficiálně uznán světovou organizací univerzitního sportu FISU. Díky tomu se vlastně u nás pořádají oficiální akademická mistrovství České republiky v klasickém silovém trojboji. V roce 2024 se však konečně podařilo uspořádat v Estonsku první mistrovství světa univerzit, které spadalo přímo pod FISU. V tomhle ohledu se přepisovala historie. My se snažíme nějakou dobu tomuto tématu věnovat, a tak nám umožnila Česká asociace univerzitního sportu, která zasílala přihlášku, vyslat početnou výpravu. Ta snad nezklamala. Já doufám, že náš sport začnou brát po tomhle roce vážně i české univerzity a budou ho více podporovat.
Na podzim se v Plzni uskutečnilo Mistrovství Evropy juniorů a mladších juniorů v klasickém silovém trojboji. Jak hodnotíš tuto soutěž?
V první řadě je potřeba říct, že v Česku se pořádají mezinárodní soutěže od roku 1995 čili letos to bude třicet let. Zkušeností je tedy hodně. V posledních letech tu byly zejména Evropy EQ. Proto jsme se na klasický RAW silový trojboj těšili a snažili se, protože spousta sportovců v divizi RAW nemá tolik šancí si zasoutěžit na mezinárodní scéně před domácím publikem, jako to mají dresaři. Naši sportovci nám to oplatili skvělými výsledky. Několikrát jsme si zazpívali českou hymnu a buráceli u toho, když někdo například překonával evropský či světový rekord. Navíc se jednalo se o symbolickou soutěž. Když RAWka dostala poprvé svoje samostatné mistrovství Evropy, byla to právě Plzeň, která hostila tento šampionát. Dalo by se tedy říct, že evropská soutěž v klasickém silovém trojboji se vrátila domů. Myslím si, že ty emoce v nás budou dlouho, jak na straně našich sportovců, tak i nás všech, co se na soutěži podíleli.
Překvapilo vás tam něco po těch letech?
Jedna věc ano. Nesouvisí to se soutěžním zápolením, ale když je člověk v zákulisí, všimne si několika zajímavých věcí. Ve státech, v tomhle případě se jednalo o některé ze západní Evropy, patrně nefunguje základní organizační struktura svazů, jako například u nás nebo třeba v severských zemích. Jestli je to o lidech nebo o systému, těžko říct. Každopádně občas cítím, že je to v některých státech více o individualitě a méně o loajalitě k vysílací organizaci. Bohužel v divizi RAW je tenhle fenomén silnější. Občas mi přijde, že někde je to postaveno pouze na parametru sportovec a trenér. U nás přeci jenom je to sportovec, trenér, oddíl, svaz s jasně danou už skoro šedesátiletou tradicí a na té logistice je to znát. Belgičané například ani nevěděli, kdo je jejich head coach. Nechci v tomhle úplně zabíhat do detailu, ale jsem nesmírně rád, že nejen v našem svazu, ale obecně v českém sportovním prostředí, máme v tomhle ohledu správně nastavenou organizační strukturu a musíme se toho držet. Jinak mě osobně pozitivně překvapuje, že sportovci opravdu berou ten sport profesionálně. My ještě ani nemáme soutěž dva dny před zahájením postavenou, výpravy často dorazí z letiště, ani si nevybalí, vlastně se nedojdou ani ubytovat, a už chtějí trénovat a pídí se kde. Ten jejich zápal je v tomhle fenomenální.
Co bys na závěr chtěl sdělit?
Chtěl bych všem za sezónu 2024 poděkovat. Byl to opravdu dlouhý a náročný rok. Společně jsme však náš sport posunuli. Zájemcům o silový trojboj bych doporučil začít s ním co nejdříve. Oblasti mládeže jsou již za pár týdnů. Naše sportovní odvětví se nachází v zajímavé éře. Někdo vzpomíná s nostalgií na éru EQ divize předchozích dekád. Pro někoho je zlatá doba powerliftingu nyní. Pokud jde o velikost a počet akcí, které náš svaz organizuje, jsme na historickém vrcholu, a proto se na sezónu 2025 těším.
Děkuji za rozhovor a přeji celému svazu úspěchy i v tomto roce.
Použité fotografie:
Archiv ČSST
Archiv IPF
Hledá se sparing partner
