Ve dnech 28. srpna až 8. září hostilo město St. Paul's Bay na Maltě mistrovství světa v silovém trojboji (EQ), které bylo ještě následováno klasickým silovým trojbojem (RAW). Soutěž byla otevřená pro mladší juniory a juniory. Zcela bezkonkurenčně vyhrál v juniorech v kategorii do 105 kg Ondřej Šíp v divizi s vybavením (EQ), bronz v divizi s vybavením dále pak získal v kategorii juniorů nad 120 kg Šimon Král.
A právě Ondřej nám umožnil nahlédnout do zákulisí svého působení na mistrovství světa a přípravy na tuto soutěž.
[Text: Ondřej Šíp] Nejprve bych se chtěl čtenářům Ronnie.cz představit. Jmenuji se Ondřej Šíp, je mi 22 let a silovému trojboji se věnuji od začátku roku 2018. Reprezentuji oddíl TJ Svitavy. Moje závodní kariéra začala v divizi RAW. Zde jsem soutěžil celou svoji první soutěžní sezónu. K silovému trojboji v dresech jsem se dostal díky Romanovi Štěpánkovi, který byl tou dobou mým trenérem, a Matějovi Jurkovi, který byl v této době jedním z nejlepších v ČR. Díky nim jsem se dokázal připravit na své první závody v dresech, kde jsem ale bohužel hned vypadl na bench-pressu. Díky tomuto “neúspěchu” jsem se dostal pod křídla Davida Lupače, který ze mě postupně vymodeloval závodníka, jakým jsem dnes. To jemu vděčím za své veškeré výsledky a zdaleka nejsme u cíle.
Příprava na letošní mistrovství světa začala v mých očích velkým neúspěchem, a to když jsem se umístil na mistrovství Evropy v silovém trojboji open v kategorii do 93 kg na 4. místě. Tento výsledek mě naštval, ale zároveň absolutně neskutečným způsobem namotivoval. Byla to také má poslední soutěž v kategorii do 93 kg. Tento “neúspěch” byl velkým impulzem pro to, abychom se s Davidem rozhodli změnit váhovou kategorii na kategorii do 105 kg. Po mistrovství Evropy následovalo Mistrovství světa v bench-pressu, kde jsem se s výkonem 242,5 kg umístil na krásném druhém místě. Jel jsem si to tam výhradně užít a odpočinout si.
Po návratu z USA jsem musel zaskakovat na MČR družstev, kde jsem závodil absolutně bez přípravy. Zkusil jsem si pouze základy. Tento závod mi neskutečně pomohl urovnat si psychiku. Měl jsem dříve na soutěžích velký problém se stresem. Byla to skvělá zkušenost, zase soutěžit pro radost bez hnaní se za výsledkem. Po této soutěži jsem si dal týdenní odpočinek a následně začala příprava na mistrovství světa juniorů.
Byla to velmi náročná příprava. Bylo tomu tak hlavně kvůli vysokým vahám, na které se začínám postupně dostávat. V průběhu let jsme s Davidem zjistili, že dokážu vydržet velmi vysokou tréninkovou zátěž, takže si mohu dovolit zvedat těžce po dlouhou dobu. V přípravě se mi povedlo v několika různých trénincích dřepnout 400 kg. Zabenčoval jsem 260 kg docela lehce a pokusil se o 270 kg. Na dotlak jsem si dokonce potěžkal i 300 kg. Na mrtvém tahu se mi povedlo potáhnout 330 kg docela v pohodě. Tréninkový total tedy činil 990 kg. Takový výsledek jsme já ani trenér na začátku neodhadovali. Původní plán byl odhadnut na nějakých 970 kg, ale postupně se navyšovalo na nárocích. Tréninkový cyklus jsem dokončil bez většího zranění. Měl jsem pouze nějaké drobné bolístky, ze kterých se mi povedlo v posledních deseti odpočinkových dnech před závodem zotavit. K závodu samotnému jsme se postavili velmi jistě. Kategorii jsem vyhrál již základními pokusy a konkurence mě nenutila zvedat. Na dřepu bylo 390 kg lehké a velmi jisté. Na bench-pressu se mi podařilo zapsat jen základ 245 kg na druhý pokus. Při prvním pokusu jsem zazmatkoval a špatně trefil dráhu. Ve spodní fázi se mi zatmělo před očima a já to nezvládl vytlačit. Druhý pokus s touto vahou byl velmi lehký. Na třetí pokus jsme zvolili 255 kg, ale bohužel jsem nepočkal na povel kvůli své technické chybě. Vytlačil jsem to lehce, ale hned jsem to vzdal, protože jsem věděl, že to neprojde. Na mrtvém tahu jsme to zahráli zase na jistotu se 325 kg na třetí pokus. Dohromady to dalo součet 960 kg, který stačil na výhru. V absolutním pořadí jsem se umístil na druhém místě s absolutně minimálním možným rozdílem. Další zastávkou bude mistrovství světa v silovém trojboji open, kde se pokusím nominovat na Světové hry. Bude to hodně náročné, ale úplně nereálné to není. Na základě nominace či nenominace budeme plánovat závody na následující sezónu.
Na Maltě se mi líbilo, jsou zde milí lidé a pěkné památky. Byli jsme na výletě ve Valettě. To je turisticky velmi atraktivní oblast s krásnými uličkami a vojenským muzeem. Tam se mi to líbilo hodně. Je tam krásná výstava celé historie Malty. Od kolonizace přes druhou světovou válku, roli Malty ve studené válce, vstup do EU až po současnost. Jediné, co se mi nelíbilo, že po mně chtěli za vstup do kostela 8 eur. Další výlet byl na ostrov Gozo. Pronajali jsme si na den skútry a jelo se. Můžu říct, že řízení na levé straně není tak strašné, jak jsem očekával, ale musel jsem se pořád soustředit, abych někde nenajel do protisměru. Na ostrov jsme se dostali trajektem. Projeli jsme v pohodě celý ostrov, je hodně malý. Nejvíce se mi na tomto výletě líbil výhled na výběžek do moře. Jako člověk, který nemá rád moc chození, jsem trpěl, ale stálo to za to. Na Maltě jsem ale nebyl jen kvůli výletování. Byl jsem zde také vyslán v roli státního trenéra. Staral jsem se zde o ostatní soutěžící a pomáhal jim dosáhnout co nejlepšího umístění. Tato role mě docela baví, ale samozřejmě je to po několika dnech vyčerpávající.
Chtěl bych poděkovat hlavně svému trenérovi Davidovi Lupačovi. Bez něj bych nebyl ani zdaleka tím, kým jsem dnes. Následně rodině, přátelům a lidem, kteří mi fandí. V neposlední řadě Ronnie.cz za příležitost vytvořit tento článek.
Fotografie:
archiv Ondřeje Šípa, archiv IPF
