Ve dnech 22. až 27. května hostil americký Austin Mistrovství světa v klasickém (RAW) bench-pressu, které bylo ještě následováno bench-pressem s vybavením. Soutěž byla otevřená pro dorost, juniory, muže, ženy i masters. Celkem se na pódiu objevilo na 562 soutěžících. Reprezentovala nás početná česká výprava jak RAW, tak s vybavením. Zlatý výkon předvedl v juniorech do 83 kg Jakub Pelikán, který si tak hrdě mohl poslechnout českou hymnu.
A právě Jakub nám umožnil nahlédnout do zákulisí svého působení na mistrovství světa.
[Text: Jakub Pelikán] Rád bych se představil, jmenuji se Jakub Pelikán a je mi 22 let. Soutěžím v silovém trojboji ve váhové kategorii do 83 kg. V uplynulých dnech jsem vyhrál Mistrovství světa v klasickém bench-pressu v Texasu ve městě Austin.
Jak vlastně probíhá taková příprava na tak velké utkání? Jelikož můj tréninkový styl a celkový pohled na silové tréninky je oproti ostatním trochu jiný a musím energii kloubit s náročnou prací jako svářeč, tak to nebývá úplně jednoduché. Po mistrovství České republiky, které se konalo 27. dubna 2024, jsem hned najel na trénink bench-pressu a to začalo hned šestidenním tréninkem, který mě dostal z únavy, a mohl jsem v klidu jít na nižší počet tréninků v týdnu s postupným zvyšováním vah a objemem, který jsem držel do finálního týdne. Dřepy ani tahy jsem nevynechal, jel jsem dál i ostatní silové disciplíny.
Bohužel nešlo vše podle plánu, byl jsem v jednu chvíli nemocný, ale z toho jsem se musel dostat za jeden den, abych mohl druhý den opět na trénink. Vše nějak vyšlo a přišla cesta na místo konání soutěže.
Společně jsme odletěli s Davidem Lupačem 21. května z Prahy do Londýna, následně z Londýna do Dallasu a poslední přestup z Dallasu do Austinu. Cesta byla dlouhá a byl to můj první velký let. Přílet byl ve 4:00 a bohužel jsme zůstali bez kufrů, které nám zapomněli naložit do letadla. Proto jsem následně další dva dny zůstal bez věcí. Moc jsem se snažil nenechat se tím rozhodit.
Byl jsem na místě a už nastal čas odpočinku na soutěž. No, to jsem si myslel, přes dva dny v kuse jsem nespal, když nepočítám hodinu na hotelu. Konečně jsme vše vyřešili, i problémy, které nastaly na cestě, tak to vypadalo nadějně. Já v klidu konečně usnul a odpočinul si.
Jídlo na cestách přeci jen nejde moc držet, ale i tak jsem si dokázal poradit a fungoval spíš na splněných kaloriích a dostatku jídla. Váhu jsem neřešil, i když jsem měl lehké obavy, abych se po cestě nezavodnil, což se nestalo.
Tak a přišel den soutěže 24. května. Vážení bylo až ve 13 hodin, takže jsem se v klidu nasnídal a jel na závodiště na vážení, kde jsem navážil zase okolo 82 kg. Po chvíli začal závod a byl to boj. Ten jsem očekával, ale nečekal jsem, že budu mít šanci zabojovat až o první místo. První pokus jsem šel na jistotu 172,5 kg, tam mi ujížděla chodidla, ale i tak se povedlo podle očekávání. Druhý pokus byl skok na 182,5 kg, tam jsem se trochu rozhodil, ale pořád dobrý. Třetí pokus jsem šel na zlato a to byl skok jen na 185 kg, což není sice můj tréninkový osobák, ale závodní ano. Nechtěl jsem riskovat. Ten se povedl ze všech nejlíp. Abych byl zcela upřímný, až po tomhle pokusu jsem si teprve uvědomil, že jsem vítěz, když zaznělo od Davida Lupače: "Tak a jsi mistr světa! Do té doby jsem nevěděl, že vlastně to první místo mám.
Pár dní trvalo, než jsem si to plně uvědomil, ale za tu dřinu je to nádherný pocit. Tenhle rok mě čekají další soutěže, na kterých chci překonat své další limity a posunout to dál.
Chtěl bych zde poděkovat všem, kteří mě podpořili, a hlavně za pomoc na soutěži Davidovi Lupačovi. Za podporu Attack Gymu a Oldovi Holoubkovi za super podmínky v jeho posilovně. A také oddílu Powerlifting Jihlava, za který soutěžím.
Fotografie:
archiv Jakuba Pelikána, archiv IPF
