Reklama:
Protein Scitec jen za 333 Kč!
Navíc při koupi 3 kusů mléčná rýže ZDARMA!

European Ultimate Strongman Championship U105 očima úspěšného českého týmu

1.967 zhlédnutí
Ronnie.cz > Powerlifting > Strongman

Jiří Tkadlčík zvítězil
na European Ultimate Strongman Championship U105
Před více než týdnem se v arménském Jerevanu uskutečnilo historicky první ME strongmanů střední váhy pod organizací Ultimate Strongman, kterého se účastnili hned tři závodníci z České republiky. O vítězství Jiřího Tkadlčíka, který se po bolestivém a vážném zranění vrátil zpět na vrchol, jsme Vás informovali bezprostředně po závodech, nyní Vám ale přinášíme pohled všech závodníků. Spolu s Tkadlčíkem se ME účastnil také Radek Srb, talentovaný strongman z Loun, který skončil na 5. místě a zároveň je jedním z Čechů kvalifikovaných i na ME asociace Official Strongman, a Vojtěch Kučera z Děčína, který bral stříbrnou medaili. Ten dokonce pár dní po závodech na tréninku neoficiálně překonal světový rekord na Zercher Squat, který oficiálně stanovil právě Jiří Tkadlčík.

Vojta Kučera, Jirka Tkadlčík a Radek Srb na European Ultimate Strongman Championship U105

Ohlédnutí Radka Srba

Příprava na tento závod začala na začátku února, kdy Ultimate Strongman vydal datum závodu, a to zároveň s disciplínami. Příprava probíhala dle plánu, s Jirkou i Vojtou jsme stihli několik společných tréninků v Chrámu síly, kde jsme pracovali na síle, dynamice, technice. Do Jerevanu jsme odlétali skvěle připraveni.

Týden před odletem jsem vážil 115 kg a začala práce na shazování váhy, kardio, přepíjení a následné odvodnění. Asi mluvím za většinu z nás, když řeknu, že pro nás nejsou náročné týdny těžkých několikahodinových tréninků, protože to máme rádi. Nejnáročnější je odvodnění. Zejména den před vážením, a to hlavně psychicky. Všichni jsme ale byli na stejné vlně, nikdo si nestěžoval a byli jsme si navzájem oporou. Večer jsme dali závěrečnou saunu a v pátek ráno všichni splnili limit 106 kg.

Závody byly skvěle připraveny. První disciplína byl Zercher Squat, ze kterého jsem měl největší obavy, ale zbytečně. Povedl se mi osobní rekord 250 kg a dělené 2. místo. Následovalo tahání 17t kamionu, které bylo přesunuto na druhou pozici kvůli změně počasí. Přestože jsem si věřil, disciplína se mi vůbec nepovedla. Za 37 sekund jsem získal pouze 1 bod a byl to jeden z momentů, kde jsem přišel o medailové umístění.

Následně začalo pršet a šel se zvedat Log Lift na jednu minutu, kde jsme měli na výběr mezi 125 kg a 150 kg. S Jirkou jsme dali nastejno jedno opakování se 150 kg a podělili se tak o první příčku. Nebylo třeba nic riskovat, jedno opakování nám stačilo, takže jsme nikam dál nepokračovali. Kufry na mokrém povrchu byly pěknou zkouškou, se 140 kg jsem na dlouhých 40 m zaběhl čas 29,88 sekund a vybojoval 3. pozici.

Jako poslední disciplína byl deadlift s 300 kilogramy za minutu, kde jsem zvládl 3 opakování. Nebyl to nejlepší výsledek, ale bodová ztráta už před disciplínou znamenala, že si na zlato nesáhnu. Do Arménie jsme odlétali s tím, že by to byl krásný úspěch, kdybychom všichni tři Češi skončili na medailovém umístění. Chybělo mi 0,5 bodu, abych se připojil ke klukům a stál s nimi na stupních vítězů. To se nestalo, ale nakonec z toho bylo 5. místo, za které jsem moc rád, protože před rokem jsem si ani nedokázal představit, že bych jednou reprezentoval Českou republiku na mistrovství Evropy, a splnil se mi tak malý sen.

Překvapilo mě, jak jsou v Arménii populární silové sporty. Strongman je na vzestupu a má tam obrovský potenciál. Proto jsem rád, že jsme i my ukázali, že Češi patří mezi světovou špičku v tomto sportu, který pro mě není jen o výkonech, ale o přátelství, zážitcích a zkušenostech. Jsem rád a vděčný, že jsem toho mohl být součástí spolu s Jirkou a Vojtou, že jsme si mohli navzájem pomáhat a že jsme se podporovali. Jirkovi bych chtěl moc poděkovat za pomoc s přípravou, shazováním váhy, předávání zkušeností a těším se, kam se podíváme dál.

Ohlédnutí Vojty Kučery

Závody v Arménii jsem si vybral, jelikož se mi opravdu líbily a disciplíny mi přišly jako pořádná výzva. Dále hrálo velkou roli i to, že se pro účast v závodě rozhodli Jirka s Radkem. Specifická příprava na závod probíhala 9 týdnů, během kterých jsem trénoval 5 - 6 dní a 1 - 2 dny se věnoval cvičení s fyzioterapeutem, masážím a aktivní regeneraci.

Závodění v kategorii U105 má své úskalí a to je stahování váhy. Má váha 3 dny před závodem ukazovala 117 kg, tudíž jsem se do toho musel opravdu opřít. Pár dní předem jsem začal tělo přepíjet a přijímal až 8 litrů vody, v posledních 3 dnech se příjem vody snižoval až na 0,5 l. Během posledních 2 dnů jsme museli trávit hodně času v sauně a já přidával ještě horkou vanu, abych co nejvíce vypotil.

Vyšlo to a váha v den vážení ukázala 104,85 kg. Všichni jsme váhový limit splnili a poté i krásně doplnili vodu a potřebné živiny zpět. V den závodu se na mé váze opět objevilo 116 kg.

Závod byl od začátku až do konce velmi vyrovnaný, závodilo spoustu kvalitních borců a nebyl moc prostor pro chyby. Mou tradičně nejlepší disciplínou byly kufry, na kterých se mi podařilo vyhrát. Dalším milým překvapením bylo 3. místo na Truck Pull, tuto disciplínu jsem během přípravy odjel pouze dvakrát. Naopak zklamáním byla hned první disciplína Zercher Squat na maximální váhu. Na zercheru mi kvůli krvácení z nosu nebylo dovoleno pokračovat, a tudíž jsem zapsal pouze 240 kg, i když vím, že forma byla na 250 - 260 kg.

Celková spokojenost ze závodu je ohromná, bral jsem druhé místo na mistrovství Evropy, je to skvělý pocit. Ovšem ještě větší radost mám z toho, že jsme na pódiu byli rovnou dva Češi. Je vidět, že kategorie U105 je u nás na vysoké úrovni.

Arménie opravdu mile překvapila, je plná pohostinných lidí, krásné přírody a dobrého jídla. Během závodu nám spoustu lidí fandilo, chtěli se fotit a přáli štěstí do dalších disciplín.

Chtěl bych moc poděkovat Radkovi, Jirkovi a Petrovi, díky kterým jsem si závody hrozně užil, bylo super se v partě takto podporovat, dále bych chtěl poděkovat Sportcentru Valhalla, díky kterému mám ideální podmínky pro trénink, a samozřejmě i všem, kteří nám fandili během závodu, ať už na místě, nebo u streamu.

Ohlédnutí Jiřího Tkadlčíka

Jak už jsem říkal v původním článku, byl to v podstatě můj návrat zpět nahoru. Nikdy jsem neměl žádné vážné zranění, u kterého bych měl pocit, že se nemusí comeback povést. Jasně, utržené svaly, třísla, zlomené končetiny, to vše mě sem tam potkalo, protože silový sport dělám už 18 let, a pokud člověk není naprosto soustředěný, neladí každičký malý detail, nemá srovnané ego, nebo třeba i dávku štěstí, zranění se dostaví. Bohužel mi to před rokem a půl způsobilo takové stavy, kdy jsem o návratu občas pochyboval.

Dnes už vím, co bylo příčinou takto extrémně vyhřezlých plotének, a díky mým fyzioterapeutům, Michalovi, Honzovi a Martině, pracuji každý den na co největším odstranění špatných pohybových vzorců nebo mobilitě a i díky nim jsem byl schopný se před pár dny postavit na start ME a vyhrát.

Odlétali jsme s klukama s tím, že si závod užijeme, pomůžeme si a zkusíme ze sebe vydat maximum. Skvělý support nám dělal Petr, který se o nás staral jako o vlastní a na spoustu věcí a zařizování jsme díky němu nemuseli myslet. Jak vždycky říkám, závod měl tři fáze: přípravu, splnění váhového limitu a samotný výkon na place.

Přípravu jsem jel poměrně tvrdou, ale ve srovnání s přípravami v minulosti (Arnoldy 2016 nebo Official Strongman 2018 a podobně) to bylo jiné kafe. Jestli mě něco zranění naučilo, pak je to netlačit vždy na pilu. Člověk musí vědět, kdy má smysl dřít krev a kdy si jen masíruje ego a postuje videa na sociální sítě, ale pro přípravu a samotný závod už je ta dřeň kontraproduktivní. Proto jsem se držel spíše při zemi a ladil detaily a techniku.

I odvodnění bylo oproti jiným závodům poměrně snadné, po zranění jsem neměl čas ani fyzické předpoklady pro to nabrat na 110 - 112 kg, se kterými jsem jel přípravu v minulosti, takže jsem odvodňoval jen z nějakých cca 108 kg. A to je opravdu výrazně snazší, než co zažíval Radek nebo Vojta. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem klukům nezáviděl ten apetit a možnost po zvážení doslova "dožrat" všechny chybějící kalorie. Kvůli problémům s cukrovkou jsem se držel při zemi, i tak jsem ale na závod nastupoval plně zregenerovaný a připravený.

Na první disciplíně se povedlo zvednout 260kg na Zercher Squat, což je v naší kategorii oficiální (tedy zapsaný na závodech na kalibrovaném vybavení a před rozhodčím) rekord. Z toho jsem měl opravdu velkou radost, protože zrovna tento cvik prověřil uzdravená záda naprosto dokonale. O průběhu dalších disciplín jsem mluvil už v prvním rozhovoru, nicméně za zmínku stojí poslední disciplína - Deadlift se 300kg. Tak jsem si opět potvrdil, jak moc mi ego v některých případech škodí. Na celkové vítězství mi totiž stačilo zvednout 300 kg pětkrát, což jsem udělal a chtěl skončit. Pak mi ale hlavou blesklo, že to není nejlepší výkon na place a že já jsem někdo, kdo by měl závod uzavřít i vítězstvím na této "své" disciplíně. Proto jsem chtěl tahat dál, ztráta kyslíku mě ale poslala pěkně na zem, odkud mě pár minut sbírali kluci i pořadatelé a zdravotníci. Chybami se člověk učí. :-)

Po závodech jsem zažíval velkou euforii. Jednak jsem samozřejmě šťastný, že jsem sezónu nastartoval takto, a jen mi to potvrdilo, co jsem si myslel - už jsem zdravý. Zraněný bych přeci nezvládl vyhrát ME a ještě dát svěťák. :-) Pro moji hlavu jsou tyhle věci hodně důležité a vlastně jsou to takové moje berličky a pomoc s psychikou. A druhak mám dodnes strašnou radost z kluků. Ať si o tom myslí a myslel v minulosti kdokoliv cokoliv, vidím strašně rád kluky, kteří dál něco budují. Chtějí závodit, chtějí závodit v U105, chtějí jít nahoru, makat, ale zároveň, jak říkal Radek, chápou tu přidanou hodnotu. Že to není o tom někde soupeřům přát zranění nebo mít nos nahoru a každého slabšího soupeře brát jako póvl, ale o přátelství, o pomoci, o tom spojovat lidi a ukazovat, že překážky se dají překonat.

Vojtovo druhé místo je pro mě radost, protože je to kluk, který bude slyšet, stejně tak jako Radek. Tomu sice závod nevyšel, ale jeden závod nic neznamená. Stejně tak jako nic neznamená jedna výhra. Oba jsou talentovaní dříči a takoví jsou vždycky "nejnebezpečnější"!

Chtěl bych poděkovat všem lidem, kteří mi pomohli za těžkých časů i po nich. Mojí rodině, sponzorům, jako je Czech Virus, Angry Beards, Pivovar Litovel, Tiger Energy Drink a speciálně za tento závod díky i Davidovi z Rost Group a Pepovi z Gear Tech 97.

A závěrem ještě znovu gratuluju i touto formou Radkovi i Vojtovi a chci poděkovat za důvěru s přípravou, za tréninky i za společný čas. Věřím, že nás společně čeká ještě hodně závodů. Třeba letošní Bílovice 20. května a nebo 15. července Memoriál v Litovli, ale to oni ještě neví. :-)



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 135 sekundami?



Supertelo.cz, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 03222543 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2023 Supertelo.cz, s. r. o. • Copyright © 2001-2023 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie