Strážovské horalské hry 2022 - reportáž

[Text: Martin Johánek] V sobotu 6. srpna se v malebném městečku v Pošumaví konal již čtvrtý ročník Strážovských horalských her. Počasí na rozdíl od předchozích dnů nepřipomínalo horkovzdušnou troubu, takže se hned lépe dýchalo, a devět statečných horalů předvedlo kvalitní výkony, kterým přihlíželo několik desítek diváků, kteří vytvořili skvělou atmosféru.

Jelikož se nás sešlo opravdu málo (4 muži v kategorii heavy A, 4 muži masters, 1 žena), budu zmiňovat jen tři celkově nejlepší závodníky v dané disciplíně, i když součet a vyhlášení pak probíhalo dle výše zmíněných kategorií.

Jako první se museli závodníci popasovat s téměř dvanáctikilovým kamenem, který měli za úkol vrhnout z místa co nejdále. Daniela měla pak k dispozici 6,5 kg vážící říční valoun. Zde celkově kraloval Jirka "Medvěd" Vácha s výkonem 8,85 m před Danem "Šrekem" Zachem, který poslal valoun na značku 8,74 m. Z výkonu 8,69 m bych za normálních okolností radost neměl, ale se zraněným kolenem to bylo krásné třetí místo.

Po lehké rozcvičce hned následoval hod téměř třináctikilovým závažím do dálky (ženské vážilo zhruba polovinu). Zde zaříkávač "Bivoj", občanským jménem Bořivoj Procházka, nenechal nikoho na pochybách, že právě toto je jeho disciplína. Za pomoci až nelidských zvuků rozpohyboval svých 130 kilo a poslal náčiní na značku 17,78 m. Druhé místo patřilo "Šrekovi", který věrný heslu "když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou" zapsal pokus jen o 30 cm kratší. Pomyslná bronzová medaile patřila "Medvědovi" s výkonem 15,66 m.

Třetí měření siláků v kiltech probíhalo v hodu skotským kladivem. Ve Strážově se borci museli popasovat s těžší desetikilovou variantou (ženské vážilo 5 kg). Dle předchozích závodů to měla být jasná záležitost pro "Šreka", ale to by mezi horaly nesměl být Radek "Horác" Horák, který svým výkonem 25,22 m dokázal přehodit tohoto drobečka a zvítězit. Třetí místo si uzmul pro sebe "Bivoj" výkonem 22,46 m.

Následně byla vyhlášena divácká soutěž, kde si návštěvníci mohli sami na vlastní kůži vyzkoušet vrh kamenem. Přihlásilo se jich několik, včetně dvou žen, takže byl dostatek času na rozcvičení se před čtvrtou "královskou" disciplínou - hodem kládou. Zde si dovolím malou vsuvku. Spojení "Šrek" a kláda je předzvěstí blížícího se konce tohoto ikonického náčiní horalských her. Nejinak tomu bylo i ve Strážově, kde tento něžný obr opět úřadoval a hned při rozcvičce kládu doslova rozpůlil. Takže pokud by někdo z čtenářů chtěl nalámat stromy v lese či naštípat holýma rukama špalky na zimu, máme pro Vás řešení. Kvůli tomuto incidentu jsme museli sáhnout k méně známé variantě. Poté, co Daniela odházela kládu klasickým způsobem, pánská část házela kládu na vzdálenost. Jedinou podmínkou bylo, že se kláda musela otočit a soutěžící nesměl přešlápnout odhodovou čáru, měřil se pak nejvzdálenější konec od čáry. Nejdále dohodil 4,5m kládu "Bivoj" - 12,31 m, druhý skončil jeho věčný rival "Medvěd" s výkonem 12,22 m a třetí místo s výkonem 11,93 m patřilo muži s nejdrsnější přezdívkou z celého startovního pole - "Morčátku". Ano, tuhle přezdívku jsem zde ve Strážově při prvním ročníku získal.

Poslední zkouškou síly byl hod závažím do výšky. Zde se házelo třemi variantami. Daniela měla zhruba desetikilové, masters 19,5 kg a heavy A 25,5 kg. U masters bylo pořadí Radek, "Medvěd", "Bivoj" a v heavy A se borci seřadili následovně: "Šrek", "Morčátko" a třetí se společně umístili Matěj "Ken" Štacha a Honza "Šíša" Širmer.

Před závěrečným vyhlášením došlo ještě na ukázku další známé disciplíny her Vysočiny, kterou bylo přetahování lanem. I tato disciplína se nesla v duchu dobré nálady a přátelské interakce mezi horaly a diváky. Na jedné straně stálo kvarteto statných borců v kiltu a na straně druhé téměř polovina Strážova a "přeběhlík" Ervín. Po dlouhém vyčerpávajícím boji nakonec naši horalové podlehli početní přesile domácích. Toto vítězství nejvíce potěšilo Ervína, který dle svých slov konečně v něčem vyhrál.

Na závěr bych se rád zmínil o moderátorovi a svém dlouholetém kamarádovi Jirkovi Benešovi. Již čtvrtým rokem vtipně a pohotově komentuje dění na travnaté ploše. Diváci se navíc od něj dozvědí něco málo z historie her, ale i Skotska samotného, a letos tomu nebylo jinak. Takže mé velké poděkování patří jemu, všem kamarádům a rodinným příslušníkům, kteří mi pomohli uspořádat tento povedený ročník, a také divákům, kteří si zaslouží jedničku s hvězdičkou.

Foto:
Radek Hájek