Reklama:
POSLEDNÍ KUSY: BCAA Instant Pak za 444 Kč
Extra výhodná cena při přepočtu na množství čistých BCAA. Více zde.

Rozhovory se zlatými medailisty Evropského poháru univerzit v klasickém silovém trojboji 2022

4.367 zhlédnutí
Ronnie.cz > Powerlifting > Osobnosti

Evropský pohár
v klasickém (RAW) silovém trojboji univerzit 2022
- výsledky

Ve dnech 24. - 27. března se konal 3. ročník Evropského poháru univerzit v klasickém (RAW) silovém trojboji v lucemburském městě Hamm. Početná česká mládežnická výprava měla nevídaný úspěch. Celkem soutěžilo osm českých závodnic a třináct závodníků. Dominika Jansová přivezla stříbro v kategorii do 63 kg, Tereza Loosová zlato a Lucie Daňková stříbro, obě v kategorii do 76 kg. Josef Susík získal bronz v kategorii do 83 kg, Jakub Šigut vyhrál kategorii do 120 kg a taktéž zlato přivezl Filip Porteš v kategorii nad 120 kg. Zároveň zde úspěšně složil zkoušky na mezinárodního rozhodčího IPF Jakub Veselý.

Pro čtenáře jsem vyzpovídala zlaté medailisty Terezu Loosovou, Jakuba Šiguta a Filipa Porteše.


Tereza Loosová

Tereza reprezentuje oddíl Iron Warriors v juniorské kategorii do 76 kg. I když je nováčkem a závodí od minulého roku, již se stihla zapsat svými dobrými výkony do podvědomí konkurentek a státních trenérů. Studuje Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích.

Jak jsi spokojená se svými výkony na univerzitním šampionátu v Lucembursku?

Jsem moc spokojená. Největší radost mám ze všech platných pokusů na dřepu, tlaku a tahu i s rezervou, která na pokusech byla. Velice mě překvapil deadlift, jelikož jsem za poslední dva měsíce odjela jen pár těžkých tréninků. Od nominace na šampionát jsem trénovala s jasným cílem a všechny mé tréninkové jednotky vycházely právě z vah, které jsem v Lucembursku měla v plánu zvednout. Na soutěži nebylo ani tak těžké jich dosáhnout. Věděla jsem, že když nebudu stresovat a zachovám chladnou hlavu, zvládnu to.

Jaká byla cesta do destinace konání soutěže, jak dlouho trvala a jak jsi cestovala?

Cesta byla skvělá, jela jsem se svým přítelem, sparingem a kamarádem, takže o zábavu bylo postaráno. Z Českých Budějovic nám cesta trvala přibližně devět hodin. Měli jsme hodně jídla a já nemusela hubnout do váhovky, tak o to příjemnější to bylo.

Co říkáš na organizaci soutěže lucemburskou federací?

S organizací jsem neměla problém, vše šlo hladce, jen jsem si všimla, že na konci šampionátu měli organizátoři trošku zmatek ve výsledné tabulce. Rychlejší průběh mezinárodního poháru mi oproti českým závodům, kde se často závodí celý den, velice vyhovoval.

Vzhledem k tomu, že soutěž byla evropským univerzitním šampionátem, kolikátý ročník na Jihočeské univerzitě studuješ a jaký obor?

Studuju druhým rokem na pedagogické fakultě. Mým oborem je Tělesná výchova a sport.

Reagovala škola nějak na tvůj úspěch?

Největší radost mi udělali moji spolužáci a kamarádi, kteří sledovali živé vysílání šampionátu a posléze mi od nich přišel nespočet gratulací. Ohledně univerzity je to bohužel tak, že škola upřednostňuje sportovce, kteří vykonávají sporty olympijské. Silový trojboj do této škatulky nezapadá a já doufám, že touto cestou se jednou dostane do širšího povědomí a bude se na nás pohlížet jako na ostatní sportovce.

Kdy jsi začala s cvičením v posilovně? Pokud se nepletu, soutěžit jsi začala v loňském roce. Co tě přivedlo k trojboji?

Ke cvičení jsem se dostala asi ve čtrnácti letech. Jestli si dobře vzpomínám, začalo to jakousi třicetidenní výzvou, kde jsem v pokojíčku každý den dělala nesmyslný počet sed-lehů, dřepů a kliků. Postupem času jsem si vyrobila svoji malou posilovnu v naší dílně. Vždycky jsem ráda dělala víc sportů najednou, hodně běhala, jezdila na kole, na bruslích, chodila na kruhové tréninky, plavala a lyžovala. A právě díky lyžařskému týmu jsem měla možnost začít chodit do posilovny. K posilování jako takovému jsem se tedy dostala v patnácti letech. Přibližně pět let jsem cvičila především s vlastní vahou a malými zátěžemi, kde jsem se k základním cvikům trojboje dostala jen zřídka. Prakticky jsem pouze dřepovala a tréninky byly založené na rozvoji výbušnosti, vytrvalosti, stability a koordinace.

Na konci roku 2020 jsem změnila fitko a narazila na svého trenéra Kubu Procházku, kterého jsem oslovila, zdali bych nemohla začít trénovat pod jeho vedením. Koncept tréninku byl pro mě úplně nový, byl zaměřený na rozvoj síly, techniky a zapojení základních cviků. K silovému cvičení jsem měla celý život blízko, věděla jsem, že na holku mám dost síly, jen jsem se za to vždycky styděla. K závodům v trojboji jsem se dostala náhodou. Můj kamarád Mára se připravoval na závody a já zrovna měla trénink deadliftů. Pamatuji si, že na tréninku se mi povedl dobrý osobák a kluci si ze mě dělali srandu, abych na ty závody nejela taky. Nějak mi to vlezlo do hlavy, a tak v březnu roku 2021 začala moje příprava na podzimní závody v silovém trojboji. Za tu dobu se u mě změnilo hodně věcí. Začala jsem to brát vážně a dneska si nedokážu představit den, kdy bych nepracovala na svých cílech.

Závodila jsi v minulosti i v jiných sportech?

Ano, rodiče mě odmalinka ve sportu hodně podporovali a já se tak setkala s mnoha sporty. Závodně jsem začala na základní škole s plaváním. Od svých jedenácti let jsem také závodně lyžovala. Lyžování je krásný a pestrý sport, díky kterému jsem poznala spoustu svých přátel, se kterými mám nádherné vzpomínky. Společně jsme vyrůstali na kopci, každý víkend jsme brzo vstávali a jezdili na tréninky nebo soutěže. Lyžování mi dalo hodně do života, naučila jsem se disciplínu a vůli vytrvat v činnosti, kterou dělám. Během závodění jsem navštívila hodně míst, naučných seminářů, vyzkoušela si nové sporty a v neposlední řadě sesbírala zkušenosti, za které jsem dodnes vděčná. Poslední tři roky jsem se od soutěžení dostala k trénování dětí. Byly to hezké roky, bavilo mě pracovat s dětmi. Sport mě provází celým životem, vlastně i teď na vysoké škole je pohyb mou každodenní činností.

Jaké jsou další sportovní plány pro tento rok?

Letošní přípravu směřuji na podzimní soutěže - mistrovství Čech a mistrovství České republiky. V létě bych se také chtěla zúčastnit mistrovství České republiky v mrtvém tahu a univerzitní soutěže, která se koná v červnu v Benešově.

Chtěla bys touto cestou někomu poděkovat?

Budu se opakovat, ale největší dík patří mému příteli a zároveň trenérovi za motivaci a důvěru, kterou do mě vkládá. Kuba se mnou prožívá dobré i špatné dny a občas se divím, že to se mnou vydrží.

Na mé cestě mě podporuje rodina, můj sparing parťák Mára, a především můj taťka, který je mým velkým fanouškem, a já vím, že je na mě moc pyšný. Dále bych chtěla poděkovat celému českému týmu za skvělou atmosféru, a především Jirkovi Práškovi, Klárce a Ráďovi za péči a starost, kterou tam s námi soutěžícími měli. Poděkování patří i Tobě za možnost rozhovoru pro Ronnie.cz.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů.


Jakub Šigut

Jakub reprezentuje taktéž oddíl Iron Warriors v juniorské kategorii do 120 kg. Na národních soutěžích se pravidelně umisťuje na nejvyšších medailových příčkách. Loni přivezl stříbro ze Světového poháru univerzit v klasickém silovém trojboji. Studuje na Masarykově univerzitě fyzioterapii.

Jsi spokojený s výkony ze soutěže? Byl na nějaké disciplíně nový osobní rekord?

Když se na to podívám zpětně, tak spokojený jsem. Tím, že je silový trojboj objektivní sport, kdo zvedne víc, vyhrává, tak mám velké tendence se porovnávat. Porovnávám se pak s těmi nejlepšími a mám pocit, že se tolik nezlepšuju, protože relativně k nim jsem pořád hodně slabý. Do soutěže jsem se snažil jít s minimálním očekáváním a nevyvíjet na sebe žádný tlak, protože se mi to v minulosti neosvědčilo. Samozřejmě jsem podvědomě nějaká očekávání měl, chtěl jsem dát v součtu 800 kg, to se však nepovedlo, takže původně jsem byl trochu "zklamaný". Od minulé soutěže, tj. od ME ve Švédsku, jsem si přidal 2,5 kg na dřep, 5 kg na bench-press. Z toho mám poměrně velkou radost. Byť jsem nezatlačil nic úctyhodného, tak je to disciplína, se kterou velice bojuju, každé kilo mě potěší. Na mrtvý tah jsem stávající maximum nepřekonal, třetím pokusem jsem aspiroval na 340 kg, to se mi však nepodařilo zvednout. V součtu jsem se pak zlepšil o 7,5 kg.

Myslím, že jsem udělal určitý pokrok v tom, jak k závodům přistupuju, jak volím pokusy atp., což je podle mě mimo nazvedaná kila taky důležité.

Letos soutěžíš pátým rokem, dle výsledků ze soutěží je vidět, že se stále zlepšuješ ve všech disciplínách. Myslíš, že brzy uvidíme 300 kg na dřepu?

Nemám moc rád takové předvídání, ale samozřejmě bych chtěl dřepnout 300 kg.

Během těch pěti let jsi absolvoval tři mezinárodní soutěže, a to v Litvě, Švédsku a nyní v Lucembursku. Zhodnotil bys, která soutěž byla nejlepší z hlediska organizace, atmosféry, kde se ti prostě nejvíce líbilo?

První mezinárodní soutěž jsem absolvoval minulý rok, a to v Litvě. Bylo to pro mě nové, pamatuji si, jak jsem měl problém cokoliv sníst, protože jsem byl nervózní a hrozně jsem zmatkoval. Martin Švercl mi dá určitě za pravdu, když mě čekal dole na vážení a já ležel na pokoji. Pak jsem se samozřejmě vracel, protože jsem neuměl najít občanský průkaz. Organizace se mi líbila, atmosféra byla možná trochu "slabší", ale bylo to relativně krátce po druhé vlně covidu, takže i účast byla menší.

Druhou mezinárodní soutěž jsem absolvoval na konci minulého roku, bylo to ME ve Švédsku. Řekl bych, že organizace byla ještě o malý stupínek lepší než na univerzitních pohárech. Na Švédsko rád vzpomínám, závod se mi moc líbil, reprezentační tým byl taky dobře poskládaný, takže to bylo fajn.

Třetí mezinárodní soutěž byla teď v tom Lucembursku, taky skvělá parta lidí, atmosféra byla tady asi nejlepší, řekl bych, že za to zčásti vděčíme Pavlovi Kurků, který má na tyto věci velký talent. Obecně mám na Lucembursko a Švédsko hodně vzpomínek i mimo závod, takže tyto dva závody bych asi hodnotil kladněji.

Stihl jsi v Lucembursku alespoň projít Hamm nebo jiná zajímavá místa?

Ano, s přítelkyni máme takovou "tradici", že po každých závodech (zatím teda dvou) zůstáváme o pár dní déle a cestujeme. Takže Hamm jsme prošli, taky jsme navštívili sousední Belgii.

Jak dlouho jsi chodil do posilovny, než jsi začal soutěžit?

Začal jsem soutěžit v osmnácti letech, poprvé jsem posilovnu navštívil v patnácti letech za účelem rehabilitace po zranění z jiného sportu. Postupem času mě to bavilo víc a víc, tak jsem se začal soustředit jen na trénink v posilovně. Zpočátku primárně za účelem nabírání svalové hmoty, potom mě začal bavit silový trojboj. Po vyzkoušení různých volně dostupných tréninkový programů z internetu jsem začal spolupracovat s Radkem Vašíkem, který mě připravil na můj první závod, za což mu děkuji, změnilo mě to v mnoha ohledech.

Jaká je tvoje nejoblíbenější disciplína?

Samozřejmě, jak už to bývá, je moje nejoblíbenější disciplína ta, ve které se nejvíc zlepšuju. (smích) Ale ne, nejvíc mě asi baví dřep a mrtvý tah.

Na jakých soutěžích plánuješ letos být?

Měl jsem v plánu jet na Světový univerzitní pohár, který se měl konat v Rusku. Vlivem invaze Ruska na Ukrajinu byly všechny soutěže v Rusku zrušeny, takže nad tím zůstává otazník, jestli nějaký pohár bude někde jinde. Jinak bych se chtěl zúčastnit MČR. Uvidím, zda ještě juniorů, nebo už open. Sezónu bych chtěl zakončit mistrovstvím Evropy v Polsku. Pokud by stál svaz o to, abych reprezentoval Českou republiku na mistrovství světa, tak možná i to.

Chtěl bys touto cestou někomu poděkovat?

I když nejsem profesionální sportovec, tak si uvědomuji a vidím, jaký má vliv podpora ostatních, ať už je to například finanční podpora od rodičů, nebo jakákoliv jiná od přítelkyně a kamarádů. Jmenovitě bych chtěl poděkovat rodičům, sestře, přítelkyni Agi, bez které bych se pravděpodobně ztratil hned po příletu do jiné země, kamarádům a v neposlední řadě Marcelovi a Katce, že mě ještě nevyhodili z posilovny. Děkuji Radkovi Vašíkovi za coaching na závodech a Jirkovi Práškovi a celému ČSST za možnost závodit.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů.


Filip Porteš

Filip soutěží v oddíle SK Olympia Zlín v juniorské kategorii, nyní nad 120 kg. Absolvoval i loňský Evropský pohár ve Francii se ziskem bronzu. Studuje na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Povedly se ti výkony podle představ, nebo dokonce předčily očekávání?

Na dřepu jsem na této soutěži zvedl pouze základ, musím zapracovat více na technice, bylo totiž natrénováno na víc. Bench-press byl nad očekávání lehký a 180 kg mi nepřipadalo jako maximální výkon. Mrtvý tah se povedl, konečně jsem dal 300 kg, ale i tam jsem cítil, že mám na víc. Jsem motivovaný se ještě zlepšovat na dalších soutěžích.

Jak vypadají tvoje tréninky? Cvičíš občas třeba s bráchou? Já jsem ho dlouho neviděla. A s kým vlastně trénuješ nejčastěji?

Poslední dobou cvičím sám nebo s kamarádem. Rád trénuji RAW v rychlejším tempu s menšími pauzami. Tréninky zaberou od dvou hodin do čtyř, záleží na fázi tréninkového plánu. Brácha už žije v Praze, takže s ním netrénuji. Dlouho nezávodil, ale v budoucnu se připravuje vrátit. Určitě bych se s ním někdy chtěl potkat na soutěži a porovnat síly, je mi velkým vzorem.

Líbilo se ti v Lucembursku? Byl jsi zde poprvé?

Lucembursko se mi velmi líbilo. Byl jsem tam poprvé, ale určitě bych se tam ještě někdy chtěl podívat. Byla tam pohodová atmosféra, a hlavně skvělé jídlo.

Kolik máš za sebou soutěží na mezinárodním poli?

Včetně univerzitního poháru v Lucembursku jsem byl na šesti mezinárodních závodech. Je celkem poznat rozdíl v pořádání soutěží a nejvíce pociťuji rychlý průběh závodů, který mi ale vyhovuje.

Jaké jídlo si dáš nejraději po tréninku a jaké po soutěži?

Po tréninku jím nejčastěji tvaroh, abych měl dostatek bílkovin. Po soutěži mám vždycky nejvíc chuť na hamburger nebo pizzu za odměnu.

Co studuješ za obor a v jakém jsi ročníku? Máš představu, čemu se budeš věnovat po škole?

Studuji Japonskou filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Chtěl bych pracovat v oboru spojeném s japonštinou, buď práce v japonské firmě, nebo překladatel, uvidíme, kam se dostanu.

Jaké soutěže bys letos rád absolvoval?

Tento rok bych se určitě chtěl účastnit dalších univerzitních soutěží, národních soutěží a mezinárodních soutěží v trojboji i v bench-pressu RAW.

Chtěl bys touto cestou někomu poděkovat?

Chtěl bych určitě poděkovat trenérovi Mírovi Popovi, který píše skvělé tréninky, potom rodičům, kteří mě velmi podporují ve všem, co dělám. Kamarádům z posilovny, kteří mi pořád musí pomáhat, klukům z oddílu SK Olympie Zlín a všem, co mi pomáhali přímo na závodech, je to tolik lidí, že by z toho byl telefonní seznam a všem jsem jim velmi vděčný.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů.


Fotografie:
EPF powerlifting


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Supertelo.cz, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 03222543 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2022 Supertelo.cz, s. r. o. • Copyright © 2001-2022 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie