V
prvním díle jste si přečetli o začátcích vzpírání u nás a dozvěděli jste se, že už tenkrát (cca 1900) byly používány základní silové cviky tlak vleže (na podlaze), dřepy a mrtvý tah. Také už víte, že powerlifting vznikl v USA v polovině 20. století na základě požadavku nalézt ekvivalent olympijského vzpírání.
V roli závodníka, funkcionáře, rozhodčího, propagátora, trenéra a pořadatele soutěží (víc toho už snad ani není - a přece něco, nebyl jsem masérem, lékařem ani psychologem jednotlivců, natož týmu, to opravdu ne) jsem powerliftu zasvětil dobrých 30 let.
Pak se hodně změnilo, přesněji bylo změněno, a to nejen ve vedení, ale ve sportu samotném, a bez nákladného vybavení ve dvojím provedení pro případ poškození (ztráty) a nejméně dvou asistentů nemělo cenu na prkno vůbec nastoupit, resp. nastoupil by pouze blázen (a fool on the platform), potažmo bláhový zájemce o zvedání RAW proti kategorii
equipped. Dnes už taky není jisté, jestli zvítězí nejsilnější borec, nebo majitel nejdokonalejšího equipmentu,
nebo uživatel nejobtížněji zachytitelných prostředků umělého pěstování síly (takový hezký eufemismus pro doping),
případně kombinace první a druhé nebo druhé a třetí varianty.
Pavel Nesnídal (1967)
Silový trojboj u nás byl od nejranějších počátků spjatý s kulturistikou. Její oficiální schválení ústředním výborem ČSTV (pro mladší ročníky Československým svazem tělesné výchovy) dne 13. dubna 1964 a zařazení do soustavy
čs. tělesné výchovy (byť odsunuté do II. kategorie jako sport neolympijský a nemasový, což byla dvě hlavní kritéria uznání a podpory sportu státem - jestli se v něm soutěží na OH a jestli je provozován v masovém měřítku, nejlépe v SSSR a ostatních soc. státech.), první soutěže i pravidla
byly charakteristické zastoupením silové složky. Soutěže se dělily na silovou a estetickou část a už tehdy se ukázalo, že někteří závodníci jsou lepší v síle, což jim přinášelo značný, hodně diskutabilní bodový zisk. Na jakési první soutěži v roce 1964 měl nejlepší dřep s činkou B. Vereš
(165 kg), bench-press Hanzlík (135 kg). Neoficiální rekord v kulturistickém trojboji držel Juraj Pipasík
z Bratislavy s 373,5 kg (čelní dřep 167,5 kg, bench-press 140 kg a bicepsový zdvih 66 kg). Dalšími populárními tvářemi tehdejšího trojboje byli Ing.
arch. Juraj Višný a Ing. Ivan Uríček. Zde ještě podotýkám, že
disciplína bicepsový zdvih měla zřejmou návaznost na tehdy v Evropě praktikovaný
"strength set", silovou soutěž složenou ze zdvihu bicepsy, dřepu a bench-pressu. Někde ovšem (kupř. v Německu, Rakousku nebo Itálii) praktikovali bicepsový zdvih s libovolnou dopomocí těla.
Juraj Pipasík a Juraj Višný
K tomu jsem dohledal výsledky, resp. výkony významných mužů, kteří shodou náhod rovněž stáli u počátků silového trojboje.
Dva výsledky pochází z roku 1964, dva z jara roku 1966. Nejsilnější muž Británie
1964 Brian McPeak z Belfastu, vážící 69,8 kg, zvedl tahem bicepsů 72,5 kg, vleže na lavici vytlačil 136 kg a vstal ze dřepu s 231,5kg
činkou. Mistrem jižního Německa ve "strength setu" vyhlásili v roce 1964 Petera Gottloba ze Stuttgartu (nar. 1938, později trenér Jusupa Wilkoshe).
Vytvořil německý rekord ve dřepu 215 kg, zřejmě v kategorii do 90 kg. Na silové
soutěži v Grazu s disciplínami originálního "strength setu" obsadil 4. místo devatenáctiletý Arnold Schwarzenegger
(patrně dostal volno k opuštění posádky, neboť zrovna absolvoval vojenskou
službu), když vytlačil vleže 140 kg, udělal dřep se 150 kg a bicepsy se záklonem
trupu zvedl 100 kg. Mistrem Itálie 1966 v lehké váze "strength setu" se stal Francesco Columbu, nar. roku 1941 na Sardinii. I přes váhový deficit byl silnější než Arnold, neboť udělal
bench-press se 145 kg, dřep se 165 kg a ve zdvihu bicepsy s cheatingem zvládl 110 kg.
Franco Columbu
Naši sousedi, socialistické státy NDR Polsko, Maďarsko, Rumunsko, a především SSSR, se vydali podobnou cestou, zařazením silově-atletických disciplín. Silový pětiboj východoněmeckých kulturistů obsahoval skok daleký z místa, tlak v lehu, dřep s činkou na ramenech, shyby na doskočné hrazdě plus hodnocení atletického dojmu a volnou sestavu. K výrazným typům přelomu 60. a 70. let patřil Manfred Machus z Magdeburgu (nar. 1941, 173 cm, 90 kg), výtečný silák, jenž se od
bench-pressu 140 kg (1967) vypracoval až na 205 kg v roce 1977. Byl pravděpodobně jedním z prvních borců ze socialistických států s výkonem 200 kg (cca 1973). U nás, přesněji na Slovensku, vytlačil dvoustovku jako první Peter Mosný (nar. 1949) z klubu Žiar nad Hronom na exhibici při
"Ceně Zvolena 1971", tudíž byl patrně první on. Objevil se rovněž na prkně a na historicky úvodním přeboru Západoslovenského kraje 1974 udělal ve váze do 110 kg (vážil jen 91 kg, zřejmě takticky nabral) trojboj 555 kg (190 + 160 + 205 kg).
Manfred Machus
V Maďarsku měli kulturisté v roce 1971 povinnou silovou část (adaptovaný
"strength set": bench-press, čelní dřep a bicepsový zdvih) a powerlifting, zejména provozovaný v hlavním městě, se záhy osamostatnil (viz rekordy roku 1983). Náš severní soused Polsko dospěl díky aktivitě redaktora časopisu
"Sport dla Wszystkich" Stanislawa Zakrzewského k ustavení komise kulturistiky při národním svazu vzpírání mnohem dříve, už 5. září 1959 (mimochodem, Poláci bývali vždy akčnější než my, vzpomeňme na Solidaritu a 80. léta). Rok poté proběhla celopolská konference činovníků kulturistiky, jenž mimo jiné začlenila do soutěží silově-sportovní prvky. Tenkrát byl hodně populární tzv. atletický víceboj, šest silově-rychlostních disciplín, v němž díky síle nohou a výbušnosti logicky vyhrávali vzpěrači. Mimochodem, mnozí z nich získali i tituly mistrů PLR v kulturistice. Jednalo se o sprint na 60 nebo 100 metrů, pětiskok z místa, hod koulí přes hlavu, plavání na 50 metrů, trh a nadhoz.
Z něho později čerpali tvůrci pravidel polské kulturistiky. Junioři do 20 let soutěžili v bench-pressu (nejtalentovanější kulturista Polska Mieczyslaw Krydziński, nar. 1947, zvedal v
bench-pressu 160 kg, ale se dřepem 130 kg zanedbával nohy), trojskoku a hodnocení postavy, senioři prováděli místo trojskoku dřep s činkou. Pravidla se často měnila, takže kupř. roku 1964 dělali závodníci
bench-press, nadhoz soupažný a dřep s činkou. Mezi nejsilnější tehdy patřil Jan Wlodarek z
Varšavy (nar. 1942, váha 85 - 90 kg), trojnásobný mistr Polska. Vleže tlačil 185 kg, ve dřepu dělal 217,5 kg a nadhazoval asi 130 kg.
Autor článku Josef Švub v roce 1974
V SSSR, našem největším učiteli a vzoru, měly sporty západního, buržoazního původu, tedy bodybuilding a powerlifting (badibildink a pauerliftink), zpočátku těžkou pozici, z druhé strany však
si lidé stále pamatovali na dorevoluční rozkvět cirkusů se siláky a zápasníky, Sověti od 50. let minulého
století dominovali světovému vzpírání, až se z něho a většiny sportů stal politický nástroj, viz olympiáda 1984, a v zemi mělo nesmírnou popularitu cvičení s koulemi s uchem (girji, buliny).
Zakladatelem sovětského "atletizmu" a sovětské školy atletické gymnastiky (též gantělnaja - činková gymnastika) se stal estonský námořní důstojník Georgij P. Tenno (1911 - 1967), pozdější vězeň gulagu. Metodické materiály k rozvoji svalů a síly publikoval v časopisech
Sportivnaja žizń Rossiji a Fyzkultura i sport. V prvních tezích pravidel Sověti zvažovali silový čtyřboj - bicepsový zdvih, bench-press, dřep a mrtvý tah, následně podle vzoru vzpěračů vytvořili limity výkonnostních tříd. Například v kategorii do 90 kg musel kandidát I. třídy splnit následující normy:
bench-press 135 kg, dřep 180 kg, mrtvý tah 200 kg, vzpěračský trojboj 237,5 kg, běh na 60 m za 7,1 sekundy, běh na 1000 m za 2:40 min, salto ve výšce 110 cm a přeskok přes 120 cm vysokou kozu. Teprve potom a hodně pozdě přišlo hodnocení svalů. První otevřený konkurs atletizmu uspořádali v roce 1968 v Tjumeni na Sibiři, v únoru 1971 proběhl v Severodvinsku I. neoficiální šampionát SSSR. V silové části, skládající se z
bench-pressu a dřepu, excelovali v kategorii nad 175 cm domácí A. Lemechov (175 kg, 250 kg), Vladimir Dubinin z Leningradu (192,5 kg, 252,5 kg) a V. Chomylov (192,5 kg, 195 kg). Druhý ročník vyhrál Dubinin, po čase nejpopulárnější bodybuilder SSSR, jenž se ještě zlepšil na 200 kg a 260 kg.
Vladimir Dubinin
V okrese Ústí nad Orlicí pracovala už od roku 1966 velmi aktivní komise kulturistiky, která pořádala soutěže mužů i juniorů v upraveném trojboji (trh,
bench-press a čelní dřep) i dvojboji (bench-press + dřep) s vítězem Janem Kadičem z Letohradu (výsledky želbohu nemám). První větší soutěž v trojboji se uskutečnila roku 1969 v rámci pohárovky časopisu Tréner a cvičiteľ v kulturistice a vyhrál ji mladičký kulturista Petr Trávnik z Brna (20 let) se součtem 562,5 kg (dřep 180 kg, bench-press 157,5 kg, mrtvý tah 225 kg, v prosinci 1972 už dával kulatých 600 kg
- dřep 180 kg, bench-press 177,5 kg, mrtvý tah 237,5 kg). Pohár vítěze druhého ročníku 1970 si odvezl Bartoloměj Vereš z Košic s tehdy vůbec nejvyšším trojbojem na teritoriu Československa 587,5 kg (197,5 + 137,5 + 252,5 kg).
Petr Trávnik
V raných obdobích kulturistiky u nás, když ještě neexistovala ustálená pravidla a nebyla dořešena koncepce soutěží (systém postupových a mistrovských soutěží podle územního rozdělení republiky), patřila do pořadu soutěží silová část s různými disciplínami. V časech hledání identity a
"tváře" mladého sportu měla silová vložka význam demonstrativní, později už jen ideologický (politicky daná nutnost odlišení od západní a profesionální, tudíž
"špatné, špinavé, prohnilé" kulturistiky, resp. celého byznysu kolem). Současně nevadilo, že naše časopisy
"přebíraly" (jinak řečeno bezostyšně loupily) texty a snímky ze západních magazínů, nebo když ve špičkových fotbalových či hokejových klubech působili profesionálové, zamaskovaní do uniforem armády nebo hornických montérek. Se silovou složkou jsme byli zajedno s okolními zeměmi (Polsko, NDR, SSSR) a současně šlo o argument ve prospěch
"nového" sportu, argument dokazující, že kulturisté, obdobně jako olympijští vzpěrači, mají prokazatelnou sportovní schopnost, v našem případě nezpochybnitelnou sílu. Tento trend vyžadovala doba, nicméně z pohledu podstaty sportu šlo o chybu
- silová část nahrávala silným, ale méně estetickým kulturistům (Petr Trávnik, Vlastimil Svoboda, Eduard Pokorný, Peter Mosný, Eduard Folwarczny, Marian Juráš) a naopak, což platilo do éry
"povinného bench-pressu" v 70. letech, přesněji až do jeho vyřazení v roce 1978. Podívejme se na několika příkladech, jakých výkonů naši první bodybuildeři dosahovali.
I. ročník poháru časopisu Tréner a cvičiteľ, červen 1965
Hanzlík z Lokomotivy Bratislava vytlačil vleže 145 kg, Ivan Uríček zvedl v čelním dřepu 150 kg a Pipasík 145 kg (oba Loko Bratislava). V bicepsovém zdvihu byl nejlepší Uríček se 65 kg, další čtyři dali 62,5 kg.
II. ročník poháru časopisu Tréner a cvičiteľ, duben 1966
Tlak vleže na lavičce
I. Uríček - 145 kg
Čelní dřep
J. Kailik - 152,5 kg (Sandow Mariánské lázně)
Bicepsový zdvih
I. Uríček - 65 kg
III. ročník poháru časopisu Tréner a cvičiteľ, duben 1967
Tlak vleže na lavičce
1. František Pánek (Slávia Plzeň) - 152,5 kg
2. Rudolf Petr (Chomutov) - 140 kg
3. Ladislav Vereš (VSS Košice) - 125 kg
Čelní dřep
1. Pánek - 150 kg
2. Vereš a Veliký - 147,5 kg
Bicepsový zdvih:
1. Pánek - 70 kg
2. Lorand Divald a R. Petr - 60 kg
Mezi juniory nejvíce vytlačil Oliver Bank (Košice) - 155 kg, tři junioři zvedli bicepsy po 65 kg.
II. ročník soutěže Sandow Mariánské Lázně 1966
Muži do 173 cm
1. Pipasík (váha 83 kg) - bench-press 137,5 kg, dřep 157,5 kg, bicepsový zdvih 65
kg
2. Bartoš (MSM Praha, váha 79 kg) - 115 kg, 135 kg, 57,5 kg
3. Nosek (Sandow, váha 74 kg) - 107,5 kg, 115 kg, 55 kg
Muži nad 173 cm
1. Višný (Bratislava, váha 86 kg) - 135 kg, 132,5 kg, 65 kg
2. Pánek (Plzeň, váha 79 kg) - 140 kg, 122,5 kg, 65 kg
3. Utratil (Beroun, váha 74 kg) - 117,5 kg, 130 kg, 57,5 kg
Nejstarší okresní svaz kulturistiky v Ústí nad Orlicí zorganizoval již v roce 1970 okresní přebor, na němž startovali borci z Letohradu, Králík a České Třebové. Úplně první pravidla
"silových disciplín" otiskl tehdy jediný časopis se stálou kulturistickou přílohou, slovenský Tréner a cvičiteľ, zkraje roku 1968. Jakási neoficiální pravidla powerliftingu vyšla v témže časopise s platností od 1. ledna 1970 a obsahovala jen dvě stručné stránky, ale už i to byl pokrok (stejně jako rozsah 2,5 stránky z roku 1973, potažmo
dodatky k pravidlům platné od 1. 9. 1975). A jak viděl situaci jeden z mála funkcionářů, kteří se o liftu nezdráhali aspoň hovořit, prof. František Bulva z Brna, bývalý předseda Českého kulturistického svazu?
"Otázky kolem PWL jsou v našem svazu bohužel bez řádného řízení a dá se říci bez jasné a zásadní linie. Jakýsi zdánlivý nezájem o PWL v celém našem svazu není proto, že by PWL za to nestál, ale proto, že hnutí nemělo zatím dostatek pracovníků na řízení obojího, a především však pro nedostatek financí." Ano, nějaké soutěže už živelně běžely, ale organizační zastřešení ve svazu i krajích chybělo. V 70. letech byl KST (takzvaný kulturistický silový trojboj, název je další úlitbou době) stále atraktivnějším doplňkem estetiky a sloužil jako argument proti tvrzení, že svaly kulturistů postrádají sílu, což tak úplná pravda nebyla, protože nevyhnutelná éra specializace byla na spadnutí.
Josef Hýbl, LOKO Česká Třebová
V Košicích, Nitře, Zvolenu, Púchově a Letohradě závodníci předváděli bench-press nebo čelní dřep, v Ružomberoku se roku 1971 podařilo uskutečnit první krajský přebor na území republiky za účasti 25 závodníků. Vznikající oddíly zaměřené na KST se objevily v Chodově u Karlových Varů, Krnově, Jeseníku, Jablonci nad Nisou, Orlové, Doubravě, Rýmařově, Bruntále, Bohumíně, Banské Bystrici... V
Západočeském kraji založil propagátor KST Jiří Pavlík z Chebu neoficiální mistrovství Čech a Moravy, slavnou soutěž
"Mistr síly". Objevily se první pohárové soutěže v Praze, Brně, Třinci, Jeseníku se zastoupením i čistých kulturistů jako Peter Mosný, Josef Hýbl, Václav Papírník a Petr Riška, uplatnění
našli i vzpěrači Ján Pukač, Huličiak, Vrbka, Holeček, Karel Prohl a Josef Malenovský, pár let nato Anton Baraniak, Rudolf Strejček, Jan Nagy a jiní.
Mistr síly Cheb (neoficiální mistrovství Čech a Moravy), říjen 1972
Kategorie do 75 kg
J. Václavík, Cheb - 130 + 160 + 250 = 540 kg
Kategorie do 90 kg
J. Kadič, Jablonné - 167,5 + 180 + 230 = 577,5 kg
Kategorie nad 90 kg
J. Ježek, Praha - 171 + 230,5 + 296,5 = 698 kg
Mnoho tehdejších rekordů padlo na soutěži:
XII. Cena Brna 1972
Kategorie do 75 kg
1. J. Václavík, Cheb - 162,5 + 125 + 242,5 = 530 kg
Kategorie do 82,5 kg
1. P. Trávník, Brno - 185 + 177,5 + 237,5 = 600 kg
Kategorie do 90,0 kg
1. J. Kadič, Jablonné - 187,5 + 165,0 + 235,0 = 587,5 kg
Kategorie do 110,0 kg
1. J. Ježek, Praha - 240,0 + 170, + 300,0 = 710,0 kg
2. Z. Černý, Brno - 200,0 + 175,0 + 235,0 = 610,0 kg
3. F. Škorpík, Doubrava - 200,0 + 140,0 + 250 = 590,0 kg
4. A. Kotnauer, Radotín - 195,0 + 160,0 + 230,0 = 585,0 kg
Rekordy ČSSR z roku 1973
kategorie |
jméno |
oddíl |
disciplína |
výkon |
do 75 kg |
Václavík |
Cheb |
dřep |
162,5 kg |
|
Přikryl |
Jabloned nad Nisou |
bench-press |
135,0 kg |
|
Václavík |
Cheb |
mrtvý tah |
255,0 kg |
|
Václavík |
Cheb |
trojboj |
545,0 kg |
|
do 82,5 kg |
Papírník |
Česká Třebová |
dřep |
190,0 kg |
|
Trávnik |
Brno |
bench-press |
180,0 kg |
|
Trávnik |
Brno |
mrtvý tah |
237,5 kg |
|
Trávnik |
Brno |
trojboj |
600,0 kg |
|
do 90 kg |
Kadič |
Jablonné nad Orlicí |
dřep |
187,5 kg |
|
Kadič |
Jablonné nad Orlicí |
bench-press |
167,5 kg |
|
Hýbl |
Česká Třebová |
mrtvý tah |
260,0 kg |
|
Kadič |
Jablonné nad Orlicí |
trojboj |
587,5 kg |
|
do 110 kg |
Ježek |
Praha |
dřep |
242,5 kg |
|
Černý |
Brno |
bench-press |
175,0 kg |
|
Ježek |
Praha |
mrtvý tah |
301,0 kg |
|
Ježek |
Praha |
trojboj |
710,0 kg |
Jan Ježek
Nastalo úmorné období administrativně-průkopnické práce, ležící na ramenech komise KST při Výboru svazu kulturistiky Českého ústředního výboru ČSTV. Sepisoval se koncept pravidel
a soutěžního řádu (jak sjednotit oblečení závodníků, uznané typy u nás dostupných činek, laviček, stojanů a oblečení závodníků, postupový systém od nejnižších po nejvyšší soutěže), rozšiřovalo se rozpětí kategorií, zaváděla evidence rekordů ČSR, SSR a ČSSR, ustavovaly limity výkonnostních tříd a pokračovalo úsilí o dořešení systému soutěží včetně zajištění jejich financování. Jenom těch diskusí, debat, výměn názorů v písemné formě - a proč neříci, že hlasitých hádek, co se vedlo okolo názvu. Powerlifting být nesměl, obdobně jako bodybuilding, tak co třeba silozdvih nebo silo-zvedání? Ještě, že ty sémantické patvary, jež by snad oblažily M. Tyrše nebo prof. Z. Nejedlého, neprošly… S odstupem to působí úsměvně, ve skutečnosti to bylo trapné. Vše bylo poprvé a bez zkušeností, takřka na koleně a mnohokrát načerno, bez předchozího nebo dodatečného schválení příslušným územním orgánem shora.
Pamětníci, kteří v tíživém dusnu normalizačně-reálného socialismu zkoušeli prosadit cokoliv nového (chraň bůh zavánějícího Západem
- a nemyslím zrovna disidenty, filmové režiséry, žurnalisty, herce, zájemce o kněžský seminář, spisovatele, básníky nebo hudebníky), jsou stále mezi námi a vědí, o co tenkrát šlo, taky co nešlo a proč to nešlo. Tenkrát prostě nešlo chtít víc, vždyť ono
gorbačovské "Když ne my, tak kdo? Když ne teď, tak kdy?" přišlo až za dlouhých patnáct let. S nadsázkou řečeno, brzdy státního systému byly silnější než motory lidí. V hierarchii ČSTV, mající na samém vrcholu lehkou atletiku, tenis, gymnastiku a úspěšné kolektivní sporty hokej a fotbal, byl powerlifting naprosto mimo jakýkoliv zájem, šlo jasně o sport
II. (neolympijské a nemasové) kategorie bez výhledu do budoucna, natož možnosti startu vně hranic republiky, a tím spíš na západ od nich. Podle mínění stranických tajemníků bychom nekritickým převzetím tohoto sportu pomáhali světovému, zejména však americkému imperialismu a jeho válečným štváčům a v důsledku tak podlamovali síly světového komunistického hnutí…
P. Richter
Občané narození dejme tomu po roce 1980 (natož 2000) už dospívali v jiné době a podobné věci mají za samozřejmé, jako by existovaly odjakživa. Proto na upomínku přikládám sumář zápisu z první schůze
Komise powerliftingu při VSKu ČÚV ČSTV, konané 10. listopadu 1973 v Praze. Tehdejší předseda Vladimír Nový, skutečný původní propagátor a z mého pohledu rozhodně jakýsi
"otec zakladatel" našeho powerliftingu, sezval několik nadšenců (V. Knotek, J. Náprstek, W. Zimmermann, J. Švub, J. Šmída, Z. Kužílek a K. Laškai), s nimiž připravoval kalendář soutěží pro rok 1974 včetně neoficiálního přeboru ČSR. Proběhla dlouhá debata o návrhu nových pravidel, hovořilo se o zajištění financí na cestovné a rozhodčí, padaly návrhy na jednotný dres závodníků i nominační limity. Konání oficiálního přeboru ČSR podléhalo schválení předsednictvem ČKuS, utkání dvou republik nemělo šanci dříve než v roce 1976. Na doplnění tehdejší globální situace - první MS proběhlo v roce 1971 v USA, IPF (International Powerlifting Federation) bylo založeno roku 1973, EPF rok nato.
Stručné výsledky pohárových soutěží z roku 1973:
Cena Brna 1973
kategorie |
jméno |
oddíl |
výkon |
do 67,5 kg |
O. Měrka |
Jeseník |
135,0 + 120,0 + 195,0 = 450,0 kg |
do 75,0 kg |
J. Václavík |
Cheb |
175,0 + 137,5 + 250,0 = 562,5 kg |
do 82,5 kg |
V. Hrubý |
Plzeň |
175,0 + 155,0 + 220,0 = 550,0 kg |
do 90,0 kg |
F. Škorpík |
Doubrava |
205,0 + 140,0 + 267,5 = 612,5 kg |
do 110 kg |
A. Kotnauer |
Radotín |
215,0 + 162,5 + 265,0 = 642,5 kg |
Cena TŽ Třinec 1973
kategorie |
jméno |
oddíl |
výkon |
do 75,0 kg |
J. Warcop |
Třinec |
180,0 + 125,0 + 222,5 = 527,5 kg |
do 82,5 kg |
V. Svoboda |
Havířov |
175,0 + 160,0 + 215,0 = 550,0 kg |
do 90,0 kg |
F. Škorpík |
Doubrava |
202,5 + 130,0 + 270,0 = 602,5 kg |
nad 90 kg |
A. Kotnauer |
Radotín |
225,0 + 172,5 + 275,0 = 672,5 kg |
Mistr síly Cheb 1973
kategorie |
jméno |
oddíl |
výkon |
do 75,0 kg |
J. Václavík |
Cheb |
165,0 + 130,0 + 250,0 = 545,0 kg |
do 90,0 kg |
W. Zimmermann |
Jablonec |
162,5 + 140,0 + 247,5 = 550,0 kg |
nad 90 kg |
J. Ježek |
Praha |
225,0 + 155,0 + 285,0 = 665,0 kg |
Cena Prahy 1973
kategorie |
jméno |
oddíl |
výkon |
do 67,5 kg |
M. Vrbka |
Cheb |
170,0 + 100,0 + 220,0 = 490,0 kg |
do 75,0 kg |
J. Václavík |
Cheb |
170,0 + 135,0 + 245,0 = 550,0 kg |
do 82,5 kg |
V. Hrubý |
Plzeň |
177,5 + 152,5 + 232,5 = 562,5 kg |
do 90,0 kg |
Č. Lux |
Jablonné |
180,0 + 120,0 + 232,5 = 532,5 kg |
do 110 kg |
J. Ježek |
Praha |
250,0 + 180,0 + 290,0 = 720,0 kg |
Ve třetím díle se můžete těšit na výsledky prvních národních přeborů, zavzpomínáte s autorem na úplné počátky soutěžení, budou
Vám představeni někteří významní závodníci a dozvíte se o problémech ohledně měření sil se sousedními státy.
J. Václavík