Reklama:
Whey Protein 1+1 za 888 Kč!
Nové příchutě. Vybírejte dvě z 12 možných! Více zde.

Dominik Kovalčík: Rekordy v powerliftingu a infarkt ve 20 letech. Kam dál?

21.189 zhlédnutí
Ronnie.cz > Powerlifting > Osobnosti

[Text: Dominik Kovalčík] Moje jméno je Dominik Kovalčík, pocházím ze Zlínského kraje a je mi 22 let. Pohybuji se ve světě silového sportu již 5 let. Za tu dobu jsem vyhrál několik mistrovských soutěži, vybojoval několik titulů a podařilo se zapsat i mnoho národních, ale i světových rekordů. Momentálně jsem po mistrovství světa, které se konalo v Polsku pod federací GPC, kde jsem v disciplíně bench-press s výkonem 195 kg obsadil 3. místo v kategorii juniorů do 100 kg. Předcházely tomu dvě mistrovství republiky, a to slovenské a české, kde jsem obsadil 2. místo se 185 kg, a na druhém zmíněném také 2. místo s výkonem 190 kg.

Výkony jsou krásné, nicméně nic tak poutavého. Jde o to, co tomu všemu předcházelo. Vrátil jsem se na závodní pódium a vlastně i do prostředí posilovny po 2 letech. Předtím poslední dva závody nebyly úplně úspěšné, protože jsem měl špatně nastavenou hlavu. Neuměl jsem pracovat s nervozitou, adrenalinem a tlakem ze soutěžního prostředí. Následně nato jsem prodělal akutní zánět myokardu (dá se říct, že menší infarkt). Vypadalo to dost bídně a doktoři konstatovali, že dosavadní životní styl je pro mě nereálný. Navzdory tomu všemu jsem se nevzdal a bojoval jak po stránce zdravotní, tak psychické, ale i duševní. Díky tomu jsem si uvědomil mnoho věcí. Jako například, že čas strávený se sebou samým je nejlepší investice, kterou může člověk udělat. Díky tomu jsem začal žít plnohodnotný a spokojený život, kdy se raduji z maličkostí a obklopuji se jen kvalitními lidmi. Jsem upřímně vděčný za vše, co mám, a koho kolem sebe mám. Nastavil jsem si životní filozofii, podle které se řídím. Také mindset, abych byl úspěšný a mohl se posouvat dále bez zranění a jít si za svými sny.

Vím, že každý den se dějí daleko horší věci a lidé řeší závažnější problémy. Proto budu rád za možnost se s Vámi podělit o svůj příběh, abych touto cestou mohl předat mladým sportovcům svou zkušenost. Věřím, že každý si na tom najde to své, a pokud to aspoň jednoho člověka dokáže posunout vysněným směrem nebo změní postoj k sobě samému, bude to pro mě velký úspěch.

Život před nemocí

Celé bych to začal posledními pár měsíci před onemocněním. Byl podzim 2019 a já měl před sebou mistrovství světa ve federaci GPC v Nových Zámcích na Slovensku. Byl to tentýž rok, kdy jsem se skrz zranění rozhodl závodit pouze v disciplíně bench-press. Příprava probíhala s Milanem Buzinkaiem pod mým výborným kamarádem a trenérem v jedné osobě Adamem Švehlou ve Valach Power Gymu na Vsetíně. Celá příprava proběhla na jedničku, váhy gradovaly a moje top výkony se přelévaly přes magickou hranici 200 kg. Můj top výkon byl 210 kg při váze okolo 96 kg. Závody se konaly 26. září 2019 a byl tam se mnou můj výborný kamarád Tomáš Mikuš i Adam a celý Valach Power team.

Před zdravotními problémy na závodech v Trnavě

Když se vám daří, máte neskutečnou radost a chcete úspěch sdílet s přáteli. To přesně jsem dělal i já a myslím si, že právě odsud pramení můj neúspěch. Ona se totiž začne valit vlna podpory a uznání a to nakrmí ego. Nicméně uznání má mladší sestru a to je očekávání, které na mě tlačilo, a já si to ve své hlavě jen posílil.

Založil jsem na první pokus 190 kg a činka letěla do stojanu a pokus neplatný. Následoval druhý pokus a stejná chyba, taktéž neplatný. Třetí pokus byl pro mě poslední spásou, v sále byla hustá atmosféra, která by se dala krájet. Měl jsem v hlavě pouze jednu myšlenku: "Prostě tlač!" Třetí pokus proběhl, jak měl, 190 kg bylo platných a tím jsem získal 5. místo v kategorii juniorů do 100 kg. Nejlepší na tom bylo, že jsem si následně v rozcvičovně naložil 200 kg, které jsem bez problému vytlačil. Ačkoliv silově bylo vše v pořádku, problém byl v hlavě. Psychika nebyla dost silná, váha nebyla dostatečně nazvedána a vytvořil jsem si na sebe nesmyslný nátlak skrze očekávání ostatních.

Stejný scénář se opakoval 23. listopadu 2019 v Bratislavě na pohárové soutěži pod WRPF, kde jsem kvůli nervozitě, stresu a s takzvanou opičkou z minulých závodů, kterou jsem nakrmil banány neúspěchu, vůbec nezapsal. Následovalo velice těžké období. Můžu říct, že asi nejsilnější, co jsem zatím zažil. Vím, že toho mám ještě mnoho před sebou, nicméně mi to otočilo život naruby.

Prodělal jsem akutní zánět myokardu, dá se říct, že menší infarkt. Bylo to opravdu zničehonic, ale z velké časti si za to můžu sám svým životním stylem, který tomu předcházel. Neustálý stres a uspěchaný životní styl, kdy jsem chtěl vše stihnout. Předcházely tomu noční směny v klubu, málo spánku a těžké tréninky, což zapříčinilo oslabení imunity, a tak jsem dvakrát přechodil mononukleózu. Jedná se o onemocnění virového původu a jakožto vir, který funguje v symbióze s tělem, mi sedl na srdce a následně mě položil.

Vlastně jsem ten den ani nevěděl, co se se mnou děje. Bylo to přesně 31. prosince 2019, kdy jsem pocítil, že se mnou není něco v pořádku. Cítil jsem, že mám žaludek na vodě, malátnost a vysoký tep, který doprovázelo sevřené hrdlo a tlak na hrudníku. Nevěděl jsem, co se děje. Na druhý den večer vše odeznělo a já si oddechl, že je vše za mnou. Trenér však trval na tom, abych navštívil lékaře. Následně proběhlo vyšetření a zjištění, že proběhl menší infarkt, a stal jsem se hostem Vsetínské nemocnice.

Průběh

Už jen když jsem vstoupil do nemocnice, neměl jsem úplně dobrý pocit, nicméně stále úsměv na tváři. Musím říct, že jsem celou situaci bral velice pozitivně i v té chvíli, kdy si pro mě přijeli s invalidním vozíkem a celá čekárna o hodně starších lidi nadšeně vyhlížela, pro koho si paní sestřička jede. Když jsem si vytáhl černého Petra v podobě vozíku, cítil jsem plno bodavých, tázavých pohledů, které ale působily spíše káravě: "Tak mladý a jak dopadl, to má určitě z toho cvičení." Musím říct, že chvílemi jsem musel dobrou náladou doslova překypovat už jen skrz svou bývalou přítelkyní, která to nesla snad hůře než já. Touhle cestou bych jí chtěl nesmírně poděkovat za její čas, energii a pozornost, kterou mi věnovala po celou dobu strávenou v nemocnici. Říká se, že v nouzi poznáš přítele, a já pocítil obrovskou podporu přátel, která mě hřála na srdci a udržovala mě dobře naladěného.

Musím přiznat, že na začátku nikdo nevěděl, co se mnou vlastně je, protože vše bylo v pořádku. Vlastně až z krve zjistili, že tam jsou stopy troponinu, který měl vysoké hodnoty a objevuje se právě po infarktu. Takže byla tady jen stopa, ale ani příčina, ani diagnóza. Po týdnu ležení na lůžku, kdy jsem si nemohl skoro ani dojít na WC a sprchu nahradil lavor, jsem byl dopraven do třinecké nemocnice na magnetickou rezonanci, kde mi konečně určili diagnózu, a to právě myokarditidu, a následně léčbu, který byla formou 6týdenního klidu. V ten moment mi úsměv klesl, protože doktoři se k otázce, jestli se vrátím zpět do silového sportu, stavěli velice skepticky. Cítil jsem beznaděj a zoufalství, ještě teď si tu hořkou chuť pamatuji. Najednou jsem se cítil prázdný a bez chuti do života, protože se mi rozplynulo vše, co jsem vždy chtěl, to, kam jsem směřoval. Najednou bylo vše pryč a já v tu chvíli ani nevěděl, kdo vlastně budu a co bude dál.

Rekonvalescence aneb formování osobnosti

Další týdny a měsíce jsem strávil doma. Ze začátku to nebylo úplně příjemné, jelikož jsem si celkem zvykl na prostředí nemocnice a komfort, který jsem tam měl. Ze začátku jsem vytvořil plány tréninků pro blízkou budoucnost, které mi ale překazilo vyšetření na infekčním oddělení. Byl jsem byl testován snad na každou nemoc, která mě mohla potkat, a zjistilo se, že mám vysoké jaterní hodnoty. Když se do těla dostane virus, vždy rozjede něco, o čem ani nevíme, že máme. U někoho to může být rakovina, u někoho třeba nádor, u mě to byla cirhóza jater. Takže žádná fyzická aktivita, což mi prodloužilo rekonvalescenci o další tři měsíce. Po určité době vyčerpáte veškeré podněty, které by vás mohly udržovat neustále v dobré náladě a soustředěné. Nastane pak chvíle, kdy nejlepší, co můžete dělat, je vrtat si sám sobě v hlavě.

Deprese

Začalo velice pochmurné a temné období deprese. Rozhodně nejsem ten typ dnešních trendy pubertálních holek, co mají deprese ze špatně oblečené ponožky nebo z toho, že jejich kočka se na ně kouká jako na idiota, když se nakrucují před kamerou, aby přispěly něčím hodnotným světu na TikTok. Spíše jsem to nikdy nechápal a pochopil jsem to až tehdy, když se mi vše rozsypalo před očima a ztratil jsem to, co mě formovalo a utvářelo moje alter ego, díky kterému jsem si byl jistý, kdo vlastně doopravdy jsem. Otázka návratu byla stejně nejistá jako dnešní predikce kryptoměn, prostě si myslíte, že to půjde, ale vlastně vůbec... Jediné, co mi šlo, bylo hrát si na řezníka a kouskovat svou osobnost a rozdělit ji na minulost, současnost, budoucnost a ke každé sekci přidat tunu otázek, které začínaly "proč"?

Byl jsem zvyklý být neustále mezi lidmi a neuměl jsem trávit čas sám se sebou. Tím pádem to bylo pro mě velice náročné. Navíc jsem byl zlomený nejen fyzicky, ale i mentálně a duševní stránka taky nebyla nejčistší. Také jsem v tom období prožíval rozchod se svou přítelkyní, pak následovala další zklamaní v mezilidských kruzích. Když přijde temno, vždy hledáme kousek světla, kde se jen dá. Já jedno takové našel, bohužel to světlo pro mě nesvítilo. Poslední kapkou bylo, když jsem s onou osobou boural kvůli své nepozornosti a roztěkanosti. Cítil jsem se v ten moment, jako že jsem k ničemu, a vše, co dostanu do rukou, jen pokazím. Mohl jsem se dál litovat a nebo udělat jiné blbosti, které v danou chvíli člověku kolovaly v hlavě.

Pokud se ztotožníte s nějakou vizí a stanete se tím člověkem, kterým chcete být, tak pak je těžké udělat krok jinam. Je to, jako byste zabili toho, kým jste, a začali znova. To, co dělám, mě dělá tím, kým jsem, a utváří to mou osobnost. Díky tomu si vytvářím prostředí, které je pro mě přínosné, jako přátele, možnosti a příležitosti, které mě mohou nadále rozvíjet a posouvat dopředu. Věděl jsem, že to bude těžká a trnitá cesta, kdy se budu muset neustále hlídat a kontrolovat, aby bylo všechno v pohodě. Ale kdyby to bylo jednoduché, dělá to každý a člověk vždy dostane od života pouze tolik, kolik sám unese.

Uvědomění

Hlava je velice důležitá a ovlivňuje vše, co děláme. Troufnu si říct, že to ví snad každý, a kdo ne, tak to postupem času brzy zjisti. Jsem rád, že jsem na to přišel v tak útlém věku. Nebyl jsem s hlavou v pořádku, neměl jsem nastavený mindset, dělal jsem plno zbytečných a špatných kroků, které bych už teď neudělal. Byl jsem dříve velice špatný člověk, udělal jsem mnoho špatných rozhodnutí, která mě velice mrzí, ale musím říct, že ničeho nelituji, protože díky těm rozhodnutím jsem takový, jaký jsem, a tam, kde jsem teď. Samozřejmě mi mnozí lidé kvůli tomu nadobro zavřeli dveře. Nicméně když před vámi někdo zavře dveře, tak pamatujte, že stačí vyjít o patro výše, a tam je mnoho dalších dveří, která stojí za to otevřít.

Uvědomoval jsem si plno jasných věcí a neuměl pracovat s podněty, které jsem dostával. Taky nemůžu říct, že jsem teď už na 100 % spokojený a dobře nastavený. Upřímně, to asi nikdy nebude, protože do života přicházejí neustále nové věci, noví lidé a problémy, se kterými se musím vypořádat, a to mě neustále bude posouvat a utvářet. Jsem hodně ovlivněn emocemi a prostředím. Proto se snažím své prostředí vyčistit a udělat z něj komfortní hnízdečko a být přesvědčen, že kdo je v něm se mnou, je na stejné vlně a navzájem si kryjeme záda. Klíč k úspěchu je mít kolem sebe výborné lidi, mít kontrolu nad svými emocemi a jasný cíl. Většina lidí dělá jednu velkou chybu, a to, že se vzdají toho, co chtějí nejvíce, pro něco, co chtějí právě teď.

Rodina, přátelé a čas

Rodina - jsem nesmírně hrdý na svou rodinu a upřímně a z celého srdce jsem za ni rád. Bez ní bych nebyl tam, kde jsem teď, a takový, jaký jsem teď. Vím, že ať se děje, co se děje, tak je to jediné místo, kde budu vždy přivítán vřelým objetím. Velkou oporou mi byli přátele, ať už z osobního prostředí, nebo z posilovny. Celkově jsem rád, co mám kolem sebe za úžasné lidi. Velké díky patří Adamovi Švehlovi a Tomášovi Mikušovi, kteří jsou přátelé s velkým P. Samozřejmě tady bylo mnoho u mě spíše kamarádek, které mě držely nad vodou. Nicméně mnoho jich už tady pro mě není. Jako ztrácíme čas, vlasy, zuby, tak i přátele. Je to proces, který nedílně patří k životu. Zná to snad každý člověk, který se posouvá dopředu a neustále se rozvíjí. Mnoho přátel je tady jen na určité životní etapy, protože zrovna s námi sdílí nějaké prostředí nebo zájem. Nicméně když tohle pomine, jsou pryč. Je jen pár pravých, kteří vydrží. Přátelství je velice křehké souznění, které chce mnoho energie a péče. Samozřejmě musí být od obou stejná, protože pokud je pouze z jedné strany, jako to bylo u mě, není to pravé přátelství, ale jste pouze jakási nabíječka, která dává druhému energii, pozornost a nějakou formu zábavy, když se ten druhy nudí. Prostě a jednoduše nejsou s vámi pro to, jací jste, ale využijí vás pro to, co můžete nabídnout, a odejdou. Proto se odteď řídím tím, že kolem chci mít pouze kvalitní lidi, kteří mi nabídnou tolik, kolik já jim. Možná to zní ošklivě, ale dáváte jim svůj drahocenný čas, který vám nikdo už nevrátí. Doslova pro ně umíráte.

S kamarádem Tomášem Mikušem na rakouském Hochkogelu (2096 m n. m.)

Proto si teď při výběru různých příležitostí a nových lidi položím otázku: "Přiblížím se tímto krokem ke své představě nebo cíli? Stojí mi ten člověk za to, abych pro něj umíral?"

Buddha jednou řekl, že největší chyba, kterou děláme, je, že si myslíme, že máme čas. Čas je zdarma, ale neocenitelný. Nemůžeš ho vlastnit, ale můžeš ho použít. Nemůžeš ho držet, ale můžeš ho utratit, a jednou ho ztratíš a nikdy nedostaneš zpět.

Mám tři typy přátelství, a to na základě kvalit, se kterými fungujeme, především na základě benefitu, které si můžeme nabídnout. Další je na základě potěšení, tím jsou myšleny stejné koníčky, záliby nebo cíle. Tihle lidé mě neustále motivují a udržují soustředěného a připraveného. Poslední jsou ti praví, a to jsou bez ohledu na to, co jsou zač nebo co dělají. Pokud sdílejí s vámi vaše koníčky, je to velký bonus. Jsou to právě ti přátelé, kteří neřeknou, co chcete slyšet, ale co slyšet potřebujete. Jak řekl Aristoteles: "Přát si být přáteli je rychlá práce, ale přátelství je pomalu dozrávající ovoce."

Zotavení

Rozhodl jsem se tedy jít jinou cestou, sice trnitou, ale vzal jsem poslední kousky odvahy, naděje a z posledních sil se postavil na nohy a šel.

Začal jsem si pokládat základní lidské otázky bytí, jako proč tu jsem, jaký je můj účel tady? Rozebíral a analyzoval jsem každý svůj předešlý krok, různé situace a pocity. Zajímalo mě, proč se mi v hlavě všechno odehrávalo, tak jsem se tedy začal věnovat psychologii, ezoterice pro rozvoj osoby a duše. Chtěl jsem pochopit základní principy bytí a štěstí. Snažil jsem se najít něco, co mi bude dávat smysl, co mě udělá šťastným, najít svůj účel. Potřeboval jsem najít hodnoty, se kterými budu moct souznít, žít podle nich a nastavit si tak nějakou životní filozofii. Stálo to mnoho úsilí a času, ale já ho měl v podstatě i díky covidu navíc. Chodil jsem spávat s těžkou hlavou, ale díky túrám a výletům do přírody jsem si vždy mohl vyčistit hlavu a být chvíli teď a tady. Mohl jsem sedět a stěžovat si, ale viděl jsem to spíše jako příležitost pro sebe, abych se posunul, což se také podařilo.

Troufnu si říct, že jsem urazil kus cesty, a jsem na sebe nesmírně pyšný. Naučil jsem se trávit čas sám se sebou a teď to beru jako nejkvalitnější čas, který si můžu sám dát. Od té doby jsem zařadil neděli jako den pro sebe, kdy trávím čas pouze sám se sebou, bez telefonu a dělám věci pro svůj osobní rozvoj, jako je klid, četba, meditace, procházky nebo protahování. Je to pro mě takový restart, abych mohl do nového týdne jít na 100 % připraven. Dá se říct, že jsem lepší verze sebe sama. Ne ta dokonalá, ale na nejlepší cestě. Každý z nás je diamant a my bychom se měli chtít brousit k dokonalosti. Protože máme tady jen omezeny čas a nikdo nevíme kolik, a proto by si měl člověk užívat život na maximum a být nejlepší, jak jen dokáže být. Takže když teď přijde jakákoli překážka, dokážu se s ní poprat, poučit se z ní a následné dané zkušenosti využít v budoucnu.

Příprava 2021

Tuhle přípravu bych spíše pojmenoval "it is what it is". Musím poznamenat, že je to jednoduchá věta, ale velice účinná, a díky ní projedete občas útrapnými životními situacemi jako nůž máslem. Šel jsem absolutně bez očekávání a největším respektem a pokorou, jelikož jsem přešel zas a znovu do fáze pokus omyl. Ať si říká kdo chce, co chce, ale míra risku neměří to, jaký jste chlap. Zdraví máme každý jen jedno a je to to nejcennější, co máme, a proto na něj musíme brát neustále ohled.

Trénoval jsem 3x týdně těžký-lehký týden, kdy jsem se hlavně zaměřoval na bench-press. Nebylo kam spěchat šel jsem krůček po krůčku a našlapoval velice zodpovědně a s největší opatrností. Neustále jsem poslouchal své tělo a reagoval. Co se týče stravy, suplementace, regenerace nebo spánku, tam jsem se snažil být více než 100%, protože to jsou faktory, které drží vše pohromadě. Prostě jednoduchá přímá úměrnost, čím více tělo ždímáme, o to více mu musíme vrátit, takže minerály a vitamíny jsem rozhodně nešetřil. Dbejte na kvalitu a pravidelnost i co se týče masáží a fyzioterapie nebo sauny, buďte důslední a pamatujte, zdraví nemá cenovku!

Letošní závody a plány na sezónu 2022

Start sezóny otevíralo mistrovství Slovenské republiky v bench-pressu, kde jsem sklidil ovoce z investovaného času do sebe. Změnil jsem taktiku a zaměřil se na výkon, což znamenalo, že každý pokus byl s naprostým klidem, jistotou a úsměvem na tváři. Výkonem 185 kg jsem obsadil 2. místo v kategorii juniorů do 100 kg. Také 2. místo absolutně.

Se stříbrnou medailí z mistrovství Slovenské republiky v bench-pressu 2021

Další v pořadí bylo mistrovství České republiky v Trutnově, kde jsem obsadil 2. místo s výkonem 190kg.

Završilo to mistrovství světa v Polsku pod hlavičkou GPC, kde jsem ve velké konkurenci s výkonem 195 kg obsadil 3. místo mezi juniory do 100 kg, a také jsem navýšil své soutěžní maximum o 5 kg. Můj výkon se umístil v top 10 absolutně mezi všemi juniory.

Na mistrovství světa GPC v Polsku

Sezóna byla vydařená a jsem velice spokojen. Síla stále drží a na tréninku se bez problémů pohybuji na hranici 200 kg. Do další sezóny bych chtěl zapsat závodně přes 200 kg. Vrchol přípravy bude směřovat na mistrovství světa, které se bude konat v Trnavě. Celou moji přípravu můžete sledovat na Instagramu Kovkin_2.

Na mistrovství světa GPC v Polsku

Závěr

Určitě nechci, aby mě někdo litoval, také se nechci nijak hrdě bít do hrudi. Uvědomuji si, že v každodenním životě se děje mnoho horších věci, než je tohle.

Rozhodl jsem se to sdílet právě proto, aby každý věděl, že vše je jen dočasné, že zdraví je nesmírná výsada a mělo by se sním zacházet v rukavičkách. A v každém temném období přijde nějaké světlo, díky kterému přijdou lepší zítřky, ať už je vaše světlo v jakékoliv formě. Je to jen sled událostí a zaleží pouze a jenom na tom, jak se na ně dívat. V čem jeden vidí neštěstí, může vidět někdo jiný příležitost. Každý jeden z nás dostal nesmírný dar, a to být na tomhle světě, a měl by žít přítomností a užívat si toho, co má právě teď a tady. Vše je tady pouze na omezenou dobu, tak neztrácejte čas přemítáním nad minulostí a děláním si starostí ohledně své budoucnosti.

Žijte naplno, jděte si za svými sny a neustále se posouvejte dopředu, buďte šťastní, k druhým buďte milí a chovejte se k nim s respektem. Na sebe buďte vždy hrdí, mějte disciplínu, važte si svých blízkých, mějte rádi svou rodinu, prostě milujte a buďte milováni. Nastavte si hlavu podle svých hodnot, mějte myšlenku a cíl. Nezapomínejte na pokoru a soudnost, protože to je to nejcennější, co v dnešní době člověk může mít. Nevšímejte si negativity ostatních a plňte si své sny. A pokud tenhle můj příběh ovlivní aspoň jednoho člověka k tomu, aby žil lepším životem, tak to bude pro mě velký úspěch. Přeji Vám jen to nejlepší.



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

20.12.14:20Houmí - Dominik je sympaťak a velký bojovník 👍💪
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Supertelo.cz, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 03222543 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2022 Supertelo.cz, s. r. o. • Copyright © 2001-2022 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie