Reklama:
Jen na pár dní: Agrezz 1+1!
Stimulace, napumpování, maximální výkony. Nejprodávanější anabolizér v extrémní akci! Více zde.

Zdeněk Tuháček - rozhovor s medailistou MS v bench-pressu 2021

3.389 zhlédnutí
Ronnie.cz > Powerlifting > Soutěže

Mistrovství světa v bench-pressu 2021
- výsledky

Ve dnech 22. - 24. října v litevské metropoli Vilnius proběhlo Mistrovství světa v bench-pressu, jednalo se o soutěž equipped, tzv. s využitím podpůrných dresů. Dále na soutěž navazovalo Mistrovství světa v bench-pressu RAW. I na této soutěži bylo zastoupení z České republiky. Celkem vyjelo za hranice dvanáct soutěžících se svým doprovodem. Někteří reprezentanti byli úspěšnější, někteří méně, ale osmkrát cinkl cenný kov.

Proto jsem vybrala několik medailistů k poskytnutí rozhovoru, aby čtenářům přiblížili soutěž z místa konání. V první části jsem pro Vás vyzpovídala Zdeňka Tuháčka.

Zdeněk Tuháček

Zdeněk se pohybuje v silovém trojboji již od svých dorosteneckých let. Zároveň je předsedou oddílu TJ Kralupy, kde se věnuje silovému trojboji a soutěžím strongman. Na mistrovství světa startoval v kategorii muži open do 105 kg. Získal bronzovou medaili za výkon 217,5 kg.

Jsi spokojený se svým výkonem ze soutěže? Vzhledem k základům soupeřů jsi asi medaili nečekal, předpokládám?

S výkonem spokojený příliš nejsem, neuznaný druhý pokus mě mrzel. A byla škoda, že i když jsem dotlačil, poslední pokus nebyl taktéž uznán. V průběhu soutěže jsme si dělali po prvním kole legraci s českou výpravou, abych nakonec nebyl mistrem světa, protože soupeři neměli v prvním kole jediný platný pokus. S ohledem na druhé kolo, kde přibyly další dva platné pokusy, jsem už s medailí vůbec nepočítal. Přeci jen soupeři byli nahlášenými pokusy o dost silnější a to bylo znát i v rozcvičovně před samotným začátkem soutěže. Během třetího kola, kdy většinou soupeři technicky pokusy nezvládali, už jsme se znovu začali smát, že nakonec zůstanu na stupních vítězů. A nakonec to tak skutečně bylo po napínavém posledním neplatném pokusu mongolského závodníka. Nemohl jsem tomu vůbec uvěřit, zároveň mě opravdu dostala atmosféra v přípravovně, kde jsme sledovali výsledky, že mi začali fandit i soupeři, kteří mi i posléze hromadně gratulovali. K tomu někteří připojili komentář: "To víš, to je bench-press v dresu."

Je škoda, že rozhodčí neuznali tvůj druhý a třetí pokus, vypadaly vcelku dobře, ale u obou byl prý pokles. Byl by pokus s 237,5 kg tvůj osobní závodní rekord? A kolik jsi nejvíce zvedl tréninkově?

Ano, 237,5 kg by byl můj závodní osobní rekord. V tréninku jsem nejvíce zvedl 242,5 kg, ale je to pár let nazpátek.

Řekneš nám něco blíž k tomu, jak vypadala tvoje příprava? Vím, že tě také provázely menší zdravotní problémy.

Příprava je u mě klasická, spíše bych řekl kulturistická, kdy mám trénink rozdělen do splitu třikrát týdně podle partií a dle časových možností trenéra, se kterým primárně trénuji těžké benče. Cvičím s bývalým závodníkem bench-pressu Kamilem Jandou v Orange Gymu u nás v Kralupech. Tréninky jedu podle pocitu, snažím se dodržovat dané partie, ale cviky obměňuji podle toho, zda mě eventuálně něco bolí nebo ne. Loni po první vlně covidu se mi podařilo utrhnout si biceps na pravé ruce. Byla mi doporučena operace, kterou jsem podstoupil. Následovala dlouhá rekonvalescence, lékař mi později dovolil bench-press a dřepy bez omezení, ale lehčí tahy pouze nadhmatem. Z tohoto zranění jsem se, doufám, úspěšně zotavil. Jen občas v ruce poznám změnu počasí. V této přípravě se mi asi podařilo přetrénování, a tak jsem měl problémy s celým vrškem těla. To bench-pressu zrovna nepřidá. Trápily mě především křeče do prsních svalů a bolavá ramena, která jsem musel následně řešit i s ortopedem. Jinak si myslím, že bych se letos dostal i na nové tréninkové maximum s ohledem na to, že jsem závodil ve vyšší váhové kategorii a mohl více využít potenciál dresu.

Původně jsi dokonce uvažoval, že by ses zkusil vrátit do kategorie do 93 kg, nakonec to tedy bylo do 105 kg. Dodržoval jsi nějak stravu a suplementaci, i když jsi nakonec hubnout nemusel? Plánuješ se do třiadevadesátky vrátit nebo ti nyní vyhovuje vyšší kategorie?

Stravu jsem se snažil dodržovat i nadále kvůli lepší regeneraci. Díky dodržování vyššího příjmu bílkovin, než je u mě obvyklé, jsem příliš neměl chuť na sladké. A to mi v konečné fázi i vyhovovalo. Ráno nejsem schopný něco pořádného sníst, a tak si alespoň připravuji proteinový shake, který vypiju nejpozději cestou do práce. V práci si potom dám nějakou svačinu, například skyr, tvaroh a k tomu nějaké sacharidy. Přítelkyně mi totiž občas vnutí něco, co upeče. K obědu si vybírám u nás v kantýně většinou nesmažené jídlo, kde je maso, nebo pokud vím, že není nic vhodného na výběr, vezmu si krabičku z domova s masem a přílohou. Poté mi ještě vycházejí po obědě dvě svačiny před časem tréninku. Což je zase maso a trochu sacharidů a v případě, že není čas se najíst v klidu, alespoň si zase připravím nějaký proteinový nápoj. K večeři po tréninku je opět maso s přílohou. Pokud mám však po tréninku ještě akutní hlad a vím, že večeře nebude hned, dám si ještě jeden proteinový shake. Tuto přípravu jsem se i snažil důsledně hlídat suplementaci. Jednalo se zejména o kreatin, multivitamín a hořčík kvůli křečím.

Tak jak byl původní plán, rád bych se do 93 kg vrátil. Nyní vážím kolem 100 kg a více přibírat nechci, tudíž bych plně nevyužil potenciál kategorie do 105 kg. Když si vezmu, že na moji výšku bych měl vážit kolem 68 kg, tak 105 kg už je docela dost. Když jsem začínal soutěžit, vážil jsem kolem 86 kg, kdy se mi po nějakém čase podařilo zhubnout na 80 kg. A ta váha mi docela vyhovovala, tou dobou jsem hodně dodržoval stravu a kardio a myslím si, že i moje výkony byly dobré.

Jak se ti líbilo v Litvě, ty už jsi v rámci soutěží i soukromě tuto zemi navštívil opakovaně, je něco, co tě nyní překvapilo? A co se ti na Litvě líbí nejvíce?

Překvapila mě větší kontrola dodržování anticovidových opatření a covid pasů více než v České republice. Například bez covid pasu jste nemohli jít ani do nákupního centra. Na Litvě a dalších pobaltských republikách se mi líbí, že vždy při svých cestách objevím něco nového. Samozřejmě jsem rád, že mohu využít při komunikaci s místními lidmi jak angličtinu s mladšími, tak ruštinu se staršími lidmi, a tím pádem se vždy domluvíme a lidé nám ochotně doporučí, co ještě v jejich zemi vidět. Vždy když vyrážíme s kamarádem na nějaký road trip, tak si musíme minimálně v hlavním městě dát nějaký burger. Letos jsem byl překvapen, že mé oblíbené místo na burger ve Vilniusu je zavřené. Doufám, že mají pouze po sezóně a nejsou zavřeni navždy. (úsměv)

Zhodnotil bys nějak celé MS z hlediska organizace? Vzhledem k tomu, že sám pomáháš spolupořádat mezinárodní soutěže v Plzni, můžeš prosím porovnat?

Závody byly pořádány v hotelovém komplexu u dálnice, vzdáleném dvacet kilometrů od centra Vilniusu. Hotel se pyšnil krásným výhledem na golfové hřiště a les, jinak kolem nebylo vůbec nic. Co se týká závodu samotného, s ohledem na to, že jsme byli první část české výpravy, byli jsme pověřeni soutěžními formalitami. Ze začátku jsem byl nejvíc překvapen stylem akreditace, kdy jsme dostali akreditační kartičky celé výpravy najednou v obálce. U nás se například ještě dělá kontrola a přímo tam se závodníci na kartičku fotí. Jinak na samotné závodiště a průběh závodu si nemohu stěžovat, jen občas nestíhali organizátoři dodávat potřebné kopírované dokumenty včas. Litevci měli vlastní partu nakladačů, kteří nepůsobili na první pohled důvěryhodně, ale musím je pochválit za profesionální nakládání a podávání činky. Závěrem tedy musím říct, že Litevci na to, že měli pouze dva měsíce na organizaci šampionátu, tak vše zvládli dobře. (Původně se měl šampionát konat v Kazachstánu, ale s ohledem na pandemii měl být dokonce zrušen, pozn. red.)

Letos jsi po velmi dlouhé době tréninkově zkusil i oblastní soutěž v celém silovém trojboji, uvidíme to ještě někdy znovu? A dokážeš si vzpomenout, po jak dlouhé době to byl start na trojboji?

Maximálně si celý trojboj dám spíše na nějaké sranda soutěži nebo zase maximálně tréninkově oblast. S ohledem na zranění ruky si nemohu dovolit tahat těžké mrtvé tahy, kde pak na soupeře ztrácím i 100 kg, takže větší ambice v celém trojboji nemám. Myslím, že poslední kompletní trojboj jsem odjel před zraněním zad v roce 2015.

Budeš se letos připravovat ještě na nějakou soutěž?

Pokud přetížený vršek dovolí, rád bych se zúčastnil ještě MČR v klasickém (RAW) bench-pressu na konci listopadu v Rakovníku. A další soutěž bych pak viděl na jaře bench-press v dresu. A tam uvidíme, v jaké váhovce tedy nastoupím. Nakonec to pro mě může ještě znamenat rozhodování, jaký dres na závod použít, protože každé kilo a jiný objem těla může znamenat rozdíl ve výkonu.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.


Fotografie:
Petr Slanička


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Supertelo.cz, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 03222543 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2022 Supertelo.cz, s. r. o. • Copyright © 2001-2022 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie