Ve své praxi autora historických článků jsem býval konfrontován s dotazy zvídavých čtenářů, případně jsem tu a tam četl mylné, nesprávné popisy tohoto starého cviku. Zde je příležitost situaci v rámci možností vyjasnit.
Šroubový tlak čili vytočení (anglicky bent-press nebo taky screw-press, ale též one hand twist, německy schrauben drück, rusky vykručivanije) je disciplínou z nejstarších a dnešní praxí téměř opuštěných (amatérsky jej provozuje americká federace USAWA). Cvik ze skupiny pomalých zdvihů kladl největší nároky na ohebnost spodních zad a pasu - kdepak paže! Po přemístění činky k rameni, což se dělo soupažně, jednou paží nebo převážením svisle stojící činky dozadu, se loket činné paže zapřel do boku, zatímco horní část těla klesala stranou a vpřed do téměř horizontální polohy. Paže jen podepírala činku, pod níž se tělo doslova vsouvalo. Z toho je zřejmé, že činku vlastně zvedalo tělo, respektive síla pasu a zad.
Pro lepší pochopení ocituji výklad dobového experta Earla Liedermena z USA: "Šroubový tlak není skutečný tlak, spíše rovnovážný výkon, protože trup se pohybuje dolů od činky. Pokud tedy držíte činku v pravé ruce, musí to být přesně uprostřed osy. Dál vůbec není nutné tlačit činku vzhůru, ale držet ji pevně v dlani. Váha těla se přenáší na levou, mírně pokrčenou nohu, zatímco pravá paže je pokrčená a zapřená loktem do pravého boku nad kyčelním kloubem. Trup se dál stáčí doprava a současně ohýbá dolů, dokud se rameno nepřimkne ke stehnu levé nohy. Činka zatím stále zůstává ve stejné pozici a tělo jde od činky tak hluboko, až je nosná paže napnutá a zátěž vyvážená. Poslední fází je napřímení z úklonu do stoje s činkou nad hlavou."
Na přelomu 19. a 20. století byl šroubový tlak jedním z kritérií schopností siláka, protože se takto dalo zvednout jednou paží víc než oběma. Francouzský vzpěrač Léon Seé však v roce 1904 řekl:
"Šroubový tlak není ve Francii pokládán za silový výkon. Sportovec takto může vzepřít až dvojnásobek váhy, kterou dokáže jednou paží přemístit, a samotný tlak není vůbec žádný tlak. Jde jen o to, jak ohnout tělo do strany. Ve Francii nebyl šroubový tlak nikdy oficiálně zařazen do soutěží."
Technika provedení šroubového tlaku
V jisté sportovní encyklopedii stojí, že prvním mužem, který prováděl bench-press, byl Američan Richard Pennel. Zjevná mýlka ve znalostech autora se nalézá v záměně slov bench-press a bent-press, což je právě ona stará verze výtlaku jednou paží, známá též jako "tlak v ohnuté pozici těla čili úklonu" neboli vytočení. Pennel byl skutečně prvním mužem na světě - nebo alespoň v moderní době - který vytlačil jednou paží více jak 200 liber. Svůj výkon provedl v John Wood's Gymnasium v New Yorku dne 31. ledna 1874, vážil tehdy 80,8 kg a zvedl 91,4 kg, což bylo více než evropský rekord prof. Attily 90 (?) kg. Podotýkám ještě, že Pennel zřejmě použil nedokonalou verzi šroubového tlaku, cosi mezi výtlakem s úklonem trupu a dotlačeným výrazem (push-press). Dne 23. července 1877 vytlačil 95 kg, pak se sehnul a levou rukou zvedl 25,4kg kouli s uchem. Tím se zřejmě stal objevitelem cviku známého později jako soupažný zdvih libovolným stylem -
two hands anyhow.
Jako skutečného originátora šroubového tlaku historie uznává Louise Attilu, jehož maximální výkon v roce 1877 činil 95,3 kg. Zátěž 95,5 kg zvedl v roce 1885 vídeňský silák Franz Stähr, ovšem rekordní hranici nejvíc posunul hamburský profesionál Carl Abs - až na 110 kg. První opravdový výkon Louise Cyra (těl.
váha 132 kg) v hrubém výtlaku jednou paží je datován rokem 1889, kdy v St. Henri v Québecu dostal nad hlavu 120,3 kg.
Světoznámý silák a bodybuilder Eugen Sandow (těl. váha 84 kg) překonal v lednu 1891 Stährův rekord s přemístěním jednoruč zdvihem 113,5kg činky. Koncem roku v Londýně Sandow ustavil světový rekord zvednutím 122,1 kg. Postavil činku do svislé polohy, podložil ji 25 cm vysokým blokem a převážil na rameno. Sandow se zřejmě domníval, že jeho rekord přečká roky, jenomže 18. ledna 1892 a opět v Londýně jej překonal Louis Cyr. Mohutný Kanaďan vytlačil převážně silou činku vážící 124 kg, kterou předtím soupažně přemístil. S přemístěním jednoruč Cyr v roce 1896 zvedl 115,3 kg.
Šroubový tlak
"Skandinávský lev" August Johnson (těl. váha 94 kg) během své návštěvy
Saint Petersburgu v roce 1892 přemístil jednou paží a vytlačil 115,8 kg. Do přetahování na dálku zasáhl rovněž "ruský lev" Georg Hackenschmidt (těl.
váha 86 kg), který 22. dubna 1898 zvedl 122,3 kg, překonal Sandowa a vyhrál sázku o kalhoty svého trenéra Dr. Krajewského! Krajan Louise Cyra Horace Barré (těl.
váha 125 kg) posunul okolo roku 1896 rekord na rovných 125 kg. O další zlepšení se kolem roku 1900 postaral "silák z Cincinnati" Henry Holtgreve (těl.
váha 127 kg). Hrubá jednoručka o váze 130,3 kg jistě nebyla jeho limitem, protože ji dokázal vytlačit téměř kdykoliv. Švýcarsko-americký silák G. W. Rolandow (těl.
váha 80 kg) potom zvedl pravou paží 135,3 kg (už vytříbenou technikou vytočení) a levou 120,3 kg (cca 1900). Na scénu již nastupoval mladý Arthur Saxon…
Šroubový tlak vyžadoval dlouholetý nácvik techniky a síly, takže není divu, že se stal doménou profesionálních vzpěračů. Nepřekonatelným exponentem tohoto náročného cviku byl německý borec Arthur Saxon-Hennig, narozený v roce 1878. Už ve dvaceti letech zvedl 110 kg, ale cesta k vrcholu mu zabrala dalších sedm let. Dne 5. ledna 1905 v Londýně Saxon zvedl 159,4 kg, přičemž použil kotoučovou nakládací činku. Pak v prosinci ve Stuttgartu vytvořil oficiální světový rekord, když vymanévroval nad hlavu masivní koulovou činku o váze 168 kg. Ani to však nebyl konec, neboť roku 1906 v Londýně zvedl improvizovanou činku vážící 175 kg! Saxon měl pro šroubový tlak nesporné fyzické dispozice, které mu spolu s dlouholetým výcvikem umožnily překonat všechny minulé rekordy o více jak 30 kg.
Zašlou slávu šroubového tlaku se v 50. letech minulého století pokusili oživit Američané Harold Ansorge výkonem 152 kg a Albert Beinert zdvihem 156,6 kg, leč bez většího ohlasu. Hrdinou síly už totiž byl Paul Anderson.
10 nejlepších výkonů ve šroubovém tlaku vzhledem k tělesné váze
výkon
jméno
země
výška
tělesná váha
rok
168,0 kg
A. Saxon
Německo
177 cm
92 kg
1905
99,0 kg
W. A. Pullum
Anglie
165 cm
55 kg
1915
120,3 kg
J. Moriarty
Irsko
166 cm
67 kg
1932
99,5 kg
G. Paradise
Kanada
155 cm
56 kg
1929
136,4 kg
E. Aston
Anglie
172 cm
77 kg
1913
136,0 kg
H. Saxon
Německo
171 cm
77 kg
1907
136,0 kg
K. Saxon
Německo
172 cm
78 kg
1907
115,7 kg
P. Gasnier
Francie
159 cm
63 kg
1896
135,3 kg
G. W. Rolandow
USA
177 cm
80 kg
1900
125,0 kg
J. Y. Smith
USA
168 cm
76 kg
1903
O Saxonově výjimečnosti existuje mnoho dokladů včetně biografie z roku 1906. Na svých vystoupeních předváděl šroubový tlak po většinu svého života téměř denně (skonal v roce 1921). Tvrdilo se, že zátěž 300 liber zvedal naprosto rutinně, doslova kdykoliv a s jakýmkoliv typem zátěže. Jednou dokonce vytlačil 137kg činku, zatímco volnou rukou hrál na harmoniku! V roce 1904 zase vzepřel šroubovým tlakem 150 kg, což byla 72kg činka se 41kg jednoručkou přivázanou k jednomu konci a 37kg jednoručkou na konci druhém. V prehistorii vzpírání bývaly činky velmi hrubé, masivní a s neotáčivými osami průměru až 60 mm. Vzepření takové činky vyžadovalo enormní sílu stisku rukou.
Američan John "Young" Smith (těl. váha 76 kg) zvedl k rameni a odtud šroubovým tlakem 102kg činku s osou o průměru 40 mm (1903). George F. Jowett z Kanady (těl.
váha 80 kg) provedl šroubový výtlak činky o váze 109 kg s 50mm osou (cca 1920). Vzpěrač a bodybuilder John Grimek (těl.
váha 88 kg) zvedl v roce 1936 na rameno 122kg činku s osou průměru 40 mm a provedl s ní devět opakování šroubového tlaku (ekvivalent 158 kg jednou).
Technika provedení šroubového tlaku s kettlebellem