Zdeněk Vávra: "Chtěl jsem na Slovensku ukázat, co umím."

Dne 12. září 2020 byla krásná doba, doba, kdy člověk mohl jít ven a neomezovat se nutnými opatřeními, doba, kdy bylo ještě teplo, a hlavně doba, kdy se v Košicích na východě Slovenska konal Košický strongman 2020. Tohoto mezinárodně obsazeného závodu se zúčastnili také dva čeští profesionální borci. Jiří Žaloudek, nejdéle závodící český strongman, showman a bavič, a také čerstvý profesionál Zdeněk Vávra, také ohromný bavič a kamarád, který i přes svou první profi sezónu exceluje a zatápí ostatním závodníkům. Právě se Zdendou jsme si sedli a pohovořili o závodě a ke konci i o plánech na další sezónu.

Zdendo, jak ses dozvěděl o košickém závodě?

O závodě jsem věděl už od léta, bavili jsme se o něm s Jirkou Žaloudkem, který dostal pozvání, shodou okolností i mně se ozval Braňo (Branislav Golier, slovenský profesionální strongman, pozn. red.), jestli si chci zazávodit, protože on společně s Jankou Kordiakovou pořádají Košického strongmana 2020. Bez váhání jsem nabídku přijal. Na Slovensku jsou závody vždycky perfektně připravené, dobře postavené a je to ohromná show, to jsem si nemohl nechat ujít. Samozřejmě mi šlo primárně o nabytí nových zkušeností a pořádně si zazávodit, protože u nás ta možnost letos dopadla, jak dopadla, a já letos nestihl Aš. Trochu mě mrzí, že se slovenské závody kryly s naší Přeloučí, protože i tam bych si rád zazvedal, jenže to Slovensko jsem slíbil mnohem dřív a sliby se prostě plní.

Co předcházelo přípravě na závod?

Běžný trénink. Opravdu jsem chtěl na Slovensku ukázat, co umím, s Jirkou jsme trénovali a příprava šla dobře, zdraví drželo, takže jsem byl spokojený. Hlavně jsem se těšil, že budu bavit lidi. To je přesně to, co mě nabíjí energií. Dokud jsem byl amatér, tak i když jsem závodil s profíky, tak ode mě nikdo nic nečekal, proto jsem mohl dělat všechno to bavení pro diváky okolo. Teď, když jsem taky v profesionálech, tak už se ode mě tak nějak čeká, že budu rovný s rovnými, takže je potřeba se soustředit i na výsledek.

Ale Zdendo, i tak je vidět, že diváci ti pomáhají.

Jo, prostě mě to nabíjí, jen už tam je nějaká odpovědnost. Ale odpovídám sám sobě, prostě už tam musí být ten výsledek. Když jsem skončil někde ke konci mezi profesionály jako amatér, šlo o zkušenosti, teď už musím dokázat, že jsem taky profesionál. Navíc největší oporou je moje žena Denisa, která se mnou jezdí na závody i exhibice a strašně mi tím pomáhá.

Takže do Košic jela také? Co cesta?

Jasně, že jela, bez ní by to nebylo ono. Cesta byla dlouhá, co si budeme povídat, je to nějakých 800 km. Z technických důvodů jsme nejeli s Jirkou, ale každý zvlášť. No a já úplně neodhadl kolony na Slovensku, které nás zdržely, takže jsme přijeli jen tak tak… Ale stihli jsme to.

Co závod? Řekneš nám disciplíny?

Hele, disciplíny byly zajímavé, začínalo se Vikingem 170 kg, pak medley Super Yoke 350 kg a přenášení 130kg pytle s pískem, další bylo otáčení 400kg pneumatiky, další opět medley, tlačení 3tunového auta a Farmer's Walk (kufry) o hmotnosti 140 kg v každé ruce, a disciplína jménem fontána.

Fontána?

Ano, slyšíš dobře, pořadatelé vymysleli hodně zajímavou disciplínu, přenášeli jsme několikrát vždy dva 20litrové barely s vodou přímo skrz fontánu s vodou na čas. Hlavně v tom počasí, které v Košicích vyšlo skvěle, to bylo úžasně osvěžující. Bylo to podobně originální jako vloni v "Golčáku" přenášení lednice, pračky a mrazáku, prostě super pro diváky.

Jací byli soupeři?

Závodilo nás celkem šest, z každého státu dva. Za domácí Slovensko nastoupili Igor Petřík a Peter Rekenei, za Polsko Jozef Tomaszewski a Mateusz Wrzesinski, za Česko jsme nastoupili já s Jirkou. Vlastně všechno náramní soupeři.

Dobrá, jak probíhal závod?

Začal strašně vtipně, Jirka si vylosoval jedničku. Pak teda závod začal, já šel na řadu později, no a těsně před mým pokusem jsem se ptal okolo, kolik je nejlepší, prostě jsem hned od začátku chtěl zabrat a připravit si nějakou pozici. Přede mnou šel Mateusz a povídá, že dal 13 opakování a že to je nejvíc, jinak jsem dění na place moc nesledoval, takže jsem nevěděl. No a já dal 14 opakování. Vzhledem k tomu, jak jsem počítal s překonáním 13, jsem síly rozvrhnul a dal teda těch 14. Na 15 tam už síla aktuálně nebyla. Kdybych odpočíval jinak a síly rozvrhnul, bylo by i na 15. Jenže to jsem zjistil až potom, že vlastně jsme kromě Jirky všichni dali 14. Mateusz buď fakt nevěděl, nebo taktizoval.

I to ke sportu patří, taktika…

Jo, proto jsem se pak už jen soustředil na co nejlepší výkon. Další bylo medley složené ze  Super Yoku a přenášení pytle. Yoke byl v pohodě, s tím se dalo i běžet, ale ten pytel, to byla snad nejtěžší věc, co jsem kdy nesl, strašné. I proto jsem ho nechtěl nést normálně, ale musel si ho hodit na rameno. Ztratil jsem tím pár vteřin, ale zase jsem mohl rychleji jít do cíle. Disciplínu jsem skončil těsně druhý za Wrzesinským, celkově jsem pak držel druhé místo.

Co další disciplína? Pneumatika ti jde…

Šla, ale zase to stačilo na druhé místo za Wrzesinským. Celkově jsem začínal mít náskok na druhém místě, ale nějak mi to nestačilo. Věděl jsem, že zbývají dvě disciplíny a musím zamakat.

Další bylo ne úplně obvyklé medley.

Ale zase to byla zábava. (smích) Bylo to originální a zapojili se i diváci, kteří byli na autě. Při tlačení auta jsem do toho dal fakt všechno, kufry se nesly skoro samy, i když už to nějaká váha taky byla, ale i tak to zase stačilo na druhé místo, tentokrát za Igorem Petríkem. K mému štěstí na téhle disciplíně úplně vyhořel Mateusz a skončil poslední. To mě vystřelilo do průběžného vedení závodu.

Následovala zmiňovaná fontána.

Přesně, naprosto neznámá. Já jen měl taktiku při běhu vodou zvedat nohy co nejvíce, aby mě to moc nezpomalovalo. Běželo se vždy se dvěma velkými barely s vodou, dvakrát tam a dvakrát zpět. Docela jsem si věřil, protože Wrzesinski je o dost menší, což je na běh ve vodě blbé. Dráhou jsem prolétnul opravdu rychle, subjektivně o dost rychleji než zbytek závodníků, jenže to mělo háček. Při výměně barelů jsem je neuložil, ale odhodil. V pravidlech o zákazu odhození nic nebylo, takže jsem musel ven z fontány a narovnat je, i tak jsem byl o dost rychlejší než ostatní. Ale při odhození jsem omylem trefil jednoho z pomocníků a dostat barelem plným vody je fakt blbý… Takže jsem byl penalizován a opět tak skončil o pár setin za Igorem.

Jak to zamíchalo pořadím?

V mém případě už nijak, vyhrál jsem a jsem za to fakt šťastný. Nakonec Igor Petrík mocným finišem urval druhé místo a třetí skončil vlastně kvůli jedné nepovedené disciplíně Mateusz Wrzesinski. Ale o tom ten sport je, strongman musí být komplexní.

Moc gratuluji.

Děkuju, Aleši, byly to perfektně připravené závody s luxusní atmosférou, Braňo předvedl, že fakt ví, jak na to, a že umí připravit skvělý závody. Za všechen servis okolo a za všechno mu strašně moc děkuju, celý tým lidí okolo něj odvedl velký kus práce a doufám, že budu někdy ještě mít možnost si na Slovensku zazávodit. On ten sport je tam trošku jinde než u nás, podle mě je tam větší podpora, zázemí i to, jak se diváci na závody koukají. Tím nechci říct, že to u nás není stejně dobré, ale je to jiné, je to specifický sport, který má svůj okruh diváků a ty pak člověk potkává u nás pořád dokola, kdežto na tom Slovensku mi to přišlo více otevřené, lidé se fotili, diskutovali a hlavně se bavili.

Zdeňku, děkuju za report, máš ještě nějaké plány?

Jasně, ještě přidat, makat na sobě a zlepšit se. K tomu se chystám pořádat příští rok závody pro začátečníky ve Vrdech, které i přes letošní strašné počasí měly úspěch. Když se zadaří, tak plánů mám více, ale jsou to všechno věci, které zatím nechci zmiňovat. Ale když to všechno vyjde, bude to velké. (smích)

A letos už konec?

Jo, letos už jo, chci se věnovat taky ženě a klukům, chci rodinnou pohodu. A zároveň chci poděkovat společnostem Ethanol Energy Vrdy a Sportinator.cz za dosavadní podporu a těším se na spolupráci do budoucna, a že bude v čem spolupracovat. (smích)