Po nějaké době jsem se sešel se strongwoman a powerlifterkou Lucií Mádlovou, věčně usměvavou a sympatickou dívkou, ženou, která vyniká svou dobrou náladou a výbornými sportovními výkony a také přirozenou skromností. V rámci federace GPC absolvovala světový šampionát, o kterém jsme si popovídali.
Lucko, 20. a 21. října ses zúčastnila závodů mistrovství světa. Co bys nám o tom pověděla?
Mockrát děkuji za pozvání na rozhovor o závodech, které jsem absolvovala,
Aleši. Jednalo se o závody GPC World Championship 2019, které se konaly na Slovensku ve městě Nové Zámky. Silový trojboj a dřep (v mém případě).
Tyto závody pro mě byly pro letošní rok stěžejní, a tak jsem po mistrovství Evropy veškerou energii soustředila přímo na tento závod. Chtěla jsem podat co nejlepší
výkon, přece jenom to byly mé poslední závody pro rok 2019. (smích) A hlavně to
bylo mistrovství světa, že jo. (hodně smíchu)
Jak akce jako taková probíhala?
Na závody jsme s přítelem odjížděli už v pátek, abych stihla stáhnout poslední gramy do váhové kategorie do 67,5 kg, a to pro MS v dřepu. Což se samozřejmě nakonec podařilo. V neděli mi dle harmonogramu začínala samostatná disciplína dřep. Začínalo se v 9:30, což mě docela znervóznilo, jelikož já nejsem schopná ráno fungovat, natož dřepovat. (smích) Naštěstí adrenalin udělal svoje a já nastupovala v plné síle. Základní pokus jsem šla 170 kg, což byl nejvyšší základ v kategorii. Druhým pokusem jsem šla stále na jistotu, a to poměrně lehkých 180 kg. Třetí pokus byl už nad mé síly,
185 kg bohužel "no lift", skončila jsem tedy na hmotnosti 180 kg. I toto stačilo na první místo v kategorii i na první místo absolutně!
Krásný výkon. Dorovnání světového rekordu, že?
Vlastně ano, světový rekord se mi podařilo stanovit na jarním mistrovství Evropy GPC a teď jsem ho zopakovala. Ale hlavně, tento den jsme zároveň vyhráli pohár národů,
což mě osobně potěšilo snad nejvíce, ten den totiž závodili nejen dřepaři, ale taky závodníci v EQ
(závodníci s podpůrným dresem jako samostatná kategorie, pozn. red.). Svými společnými výkony jsme dosáhli až na první příčku. (smích)
Nejlepší výkon na světě a ty mluvíš o poháru národů… Co následovalo?
Hned jsem ještě musela znovu na vážení, protože den nato jsem již startovala v trojboji. Váhu jsem už nestahovala, chtěla jsem do vyšší kategorie. Do kategorie, kde jsou slečny mnohem silnější a kategorie nabitá. Šla jsem tedy do kategorie do 75 kg s aktuální váhou 69 kg. Den jsme zakončili několika večeřemi
a dlouhým spánkem, aby na druhý den byla síla.
Trojboj probíhal jak?
V pondělí jsem naštěstí začínala až po 17. hodině. V tento den závodily jenom ženy a povím vám, že jsem nikdy neviděla tolik závodníků
a závodnic jako právě tady. Pro představu, v celkovém počtu bylo přes 900 startů (kolem 1080 přihlášených sportovců),
z toho 150 závodníků za Českou republiku. Jen za powerlifting RAW bylo 90 žen z 38 zemí na soupisce. Neskutečné!
Tak a teď bez okolků přejdeme rovnou k samotnému závodu. Dřep jsem šla stejně jako den předtím 170 kg základ, druhým pokusem 180 kg, oba dva platné. Tím jsem docela nastavila laťku a v tu chvíli jsme předpokládali krásné čtvrté místo.
Benč, který jsem u sebe považovala za průměr, se ve finále ukázal jako docela silná stránka. Základním pokusem jsem
zapsala 85 kg, pak 90 kg a třetím pokusem 95 kg, což je zároveň mé PR (osobní maximum), a co nejvíc potěší, byla tam citelná rezerva. Tady už mi přítel hlásil, že bojuju dokonce o třetí místo. Byly to nervy, to ti povím.
Na řadu přišla poslední disciplína, mrtvý tah neboli pozved. 150 kg bylo lehkých, a tak jsme přešli rovnou na 160 kg, což je mé závodní i tréninkové maximum. Pokus byl platný a čekal mě poslední tah. Věděli jsme, že musím dát 170 kg, které jsem mimochodem nikdy nezvedla, ale byla to šance zabojovat o druhé místo, o které jsem se přetahovala s Američankou Melanií Jones. Síly jsme měly dost vyrovnané. Těsně předtím, něž jsem šla k naložené ose, jsme si popřály štěstí, ale věděla jsem, že jí to nenechám. A povedlo se! Bylo to jen tak tak, ale tímto výkonem jsem se umístila na druhém místě s celkovým totalem 445 kg. Povím ti, Aleši, že se mi o tomto ani nezdálo! (smích)
Co dalšího si ještě odnášíš z MS?
Nejvíc ze všeho mě potěšila ta atmosféra. Všichni zúčastnění, ať
závodníci, sledující, nebo rozhodčí, vypozorovali náš "boj" právě se zmiňovanou Melanií, a tak nás podporovali, hecovali, fandili! Vytvořila se tam neskutečná atmosféra. A je to pro mě obrovská zkušenost.
Po celou dobu nám byl velkou podporou pan Hurdálek (prezident FČST a licencovaný rozhodčí). Za to mu patří veliké díky a hluboká poklona. Dokonce u mého třetího pokusu u mrtvého tahu dostal mikrofon, aby mě takto veřejně podpořil!
Nejvíc bych ale chtěla poděkovat svému příteli Petrovi za veškerý support, za nervy, které měl snad i místo mě. Staral se tam o mě vážně skvěle a bez něj by takový výsledek 100% nebyl. (smích)
Dále Mildovi
(Milan Mašek, pozn. red.) a ostatním kamarádům, kolegům, co tam s námi byli a podporovali mě. Rodině, která fandila na dálku a informovala mě o výsledcích! Ano, i moje maminka se už vyzná v tabulkách. A to je co říct. (hodně smíchu)
Samozřejmě velké díky patří sponzorům Toro Nutrition a Carne Labs, kteří mě zásobují doplňky, které využívám nejen v přípravě. A také za ošacení, alespoň jsem na těch závodech za kočku.
(smích)
Lucko, děkuji ti za rozhovor a přeji hodně štěstí v další sezóně a doufám, že tě potkám já i naši čtenáři i na strongwoman závodech.
Děkuji za možnost rozhovoru a krásné popovídání. Děkuji i Vám, čtenářům, kteří dočetli až sem. (smích) Kdybyste se chtěli na cokoli zeptat, nebojte se mne oslovit na sociálních sítích, kde jsem pod svým jménem.
(opět mnoho smíchu)
Fotografie:
archiv Lucie Mádlové