V neděli 4. srpna se konala velká akce s názvem Europe's Official Strongman Games 2019. Vše se odehrávalo od 8:00 v městečku Rotherham nedaleko Manchesteru ve Velké Británii. Česká výprava čítala celkem
tři závodníky. Marka Tyla, který závodil v kategorii do 80 kg, dále pak Jiřího Tkadlčíka a Ondřeje Havránka, kteří se utkali v kategorii do 105 kg. Závod skončil fenomenálním výsledkem celé české výpravy.
O tom, jak skončil Jirka Tkadlčík, jsme Vás již krátce informovali, nyní se podívejme na klání očima jednoho z úspěšných závodníků Ondřeje Havránka z Ostravy.
V kategorii do 105 kg se závodilo v těchto disciplínách:
- Deadlift - 290 kg na počet opakování
za 1 minutu
- Log Lift - 130 kg na počet opakování
za 1 minutu
- Super Yoke - 380 kg na 20 metrů
- Hammer Hold - držení kladiva - 25 kg na maximální čas
- Loading Race - přenášení 2 pytlů (odhadem 120 kg) na 20 metrů
Ondřej, se kterým jsem se sešel na malý rozhovor, je úspěšný český profesionální strongman, který na domácí scéně závodí mezi profesionály v kategorii open a na mezinárodní scéně v kategorii do 105 kg. O jeho plánované účasti na závodu jsem věděl několik měsíců předem při jeho přípravě na kvalifikaci a po jejím úspěšném absolvování jsem ho sledoval i během tréninků na samotný závod. Když jsem se doslechl, že na poslední chvíli zvažuje, zda skutečně k soutěži nastoupí, a také jeho důvody, zejména zranění bedrokyčelního svalu, první, co jsem si řekl, ten kluk má prostě smůlu, v top formě by si všechny namazal na chleba. I proto jsem měl radost, že nakonec k závodu nastoupil.
Ondro, popiš mi cestu na závody. Vše proběhlo v pořádku?
Úplně hladce ne, ale nakonec to dobře dopadlo. V sobotu 3.
srpna 2019 jsme vyrazili v 6 ráno na letiště do polského Krakova. Já už byl odvodněný na cca 103
kg, ale Marek (Marek Tyl, závodil v kategorii do 80 kg, pozn. red.) měl ještě 83
kg. Takže po příjezdu na letiště jsme se odbavili a prošli celní kontrolou. Hned za ní jsme zjistili, že má letadlo zpoždění, což byl celkem problém, jelikož jsme letěli na vážení jen s hodinovou rezervou. Takže jsem se alespoň nasnídal a napil a čekali jsme, Marek se samozřejmě trápil o hladu a bez vody. V 11 hodin jsme odletěli.
Let byl nakonec bez problémů?
Do Manchesteru jsme dorazili cca 2 hodiny pře vážením. Rychle na letišti jsme si půjčili auto a vydali se na hororovou cestu. První okamžiky řízení byly napínavé.
Než si kamarád Sebastián, který jel s námi, zvykl na opačnou stranu vozovky, tak dokonce chtěl vjet na kruháči do protisměru. (smích) Následně jsme se zasekli v kolonách a už jsme věděli, že vážení nestíháme. Nakonec jsme dorazili na místo s 30minutovým zpožděním a zvážili se jako
dva poslední. (smích) Já 104 kg, Marek 79 kg. Následně jsme prošli závodiště a na jídlo, nakoupit, napít, ubytovat a už jen relaxovat.
Tak to bylo opravdu na poslední chvíli. Jaký byl závod samotný?
Ráno v 6 budíček a na 8 hodin na závodiště, proběhl meeting a šlo se na to. Losování pořadí neprobíhalo, určil ho pořadatel. Napsali nám na předloktí čísla a už jen vyvolávali. Vždy jeden z kategorie závodil a druhý již musel být nachystán za závodištěm.
Měl jsi nějaký plán na disciplíny?
Jasně, už před závodem jsem měl všechno rozplánováno, jak bych se měl umístit na jednotlivých disciplínách, a věděl jsem, že vzhledem ke zranění, co mě trápí, musím vyhrát mrtvý tah a zdvih klády. Na
yoke jsem byl smířený s tím, že se propadnu, protože každý krok s nějakou váhou pro mě byl utrpení. A na zbylých
dvou disciplínách to prostě jen nepokazit.
A jak to bylo ve skutečnosti?
Ve skutečnosti? (smích) Začínalo se mrtvým tahem, 290 kg na počet opakování za 60 sekund. Z kluků přede mnou dal nejvíce Jirka Tkadlčík, který jich dal 10. To jsem věděl, že jsem schopný překonat, jelikož jsem si to vyzkoušel na tréninku, takže mě to nakoplo a šel jsem na start pěkně nabuzený. Myslím si, že relativně v pohodě jsem nasázel 11 opakování za 45 sekund, a pak jsem začal přemýšlet, zda dát ještě další, nebo ne. Celkem rychle jsem se rozmyslel, že to už nikdo nepřekoná a je zbytečné dávat další. Takže jsem z činky odstoupil a vyhrál první disciplínu.
Ondřej Havránek - Deadlift
Další byl log, jak dopadl ten?
Tady jsem získal výhodu, že na další disciplínu budu nastupovat jako poslední, což pro mě bylo důležité, abych se zbytečně neutavil hodně velkým počtem opakování. Evidentně jsem nebyl motivovaný sám, protože Jirka nasázel 7 opakování. Ale s tím jsem už tak dopředu počítal, že top výsledek bude kolem 6
- 8 opakování. Proto jsem se poslední tréninky zaměřil na
"viper pressing" (rychlejší metoda zdvihu klády nad hlavu bez zastávky při přemístění, pozn. red.). Kláda mě trošku zaskočila úzkým úchopem, ale to se nakonec projevilo jako výhoda, protože mi to šlo krásně do tricepsů, které mam silnější než ramena. A já všechny opakování dal
"vipery". Poslední opakování jsem dotlačil přesně na konec písknutí a myslel, že jsem jich dal jen 7, a 8. opakování
jsem zahodil jako prase. Kláda se dokutálela až k rozhodčímu,
legendě v podobě Eddieho Halla, který kládu zašlápl nohou a vstal. Začal diskutovat s druhým rozhodčím, že jsem kládu dotlačil během písknutí, zda to platí. Druhý rozhodčí řekl, že on je ten, kdo má rozhodnout. A jeden z nejlepších a nejsilnějších strongmanů a tlakařů
řekl, že mám 8 platných opakování. To mi udělalo velkou radost, vyhrál jsem i druhou disciplínu a ujal se vedení o 2 body právě před Jirkou Tkadlčíkem.
Ondřej Havránek - Log Lift
Strašák Super Yoke následoval. Potvrdilo, se čeho ses bál?
Přesně, prokletý Super Yoke s 380 kg na 20 m, který se však šel po trávě. Tohohle jsem se bál nejvíc. No, zkusil jsem tedy lehčí váhu jako rozcvičku a s bolestí to odnesl. Řekl jsem si tedy, že na to kašlu a nějak to dopadne. Opět jsem nastupoval jako poslední a nejlepší čas byl cca 14 sekund, druhý nejlepší, myslím, 28 sekund. Musel jsem se tedy nacpat alespoň na 2. místo, abych neztratil moc bodů. Při potěžkání
Super Yoku s 380 kg jsem si v duchu řekl: "To nemůžu odnést." Ihned mne to zabolelo, sotva jsem to zvedl. Pak už se jen ozvalo písknutí a já prostě šel, jak jen to šlo. Dvakrát jsem to musel položit, jelikož se mi podlamovaly od bolesti nohy. Každopádně do cíle jsem to donesl za 18 sekund, to jsem bral jako úspěch a ztratil jsem jen 1 bod. Takže na 4. disciplínu jsem zase nastupoval s průběžným vedením.
Ondřej Havránek - Super Yoke
Další bylo držení kladiva…
Jo, tady jsem věděl ze zkušenosti z loňska, že budou rozhodovat sekundy. Nakonec disciplínu vyhrál Andres Kylander, popravdě nevím, jaký měl čas. Já sekeru udržel 38 sekund a Jirka, myslím, 35 sekund. Takže po 4.
disciplíně jsem zase zvýšil náskok na Jirku o 2 body. Po téhle disciplíně
už bylo jasné, že na bedně budou dva Češi, jen nebylo jasné pořadí.
Ondřej Havránek - Hammer Hold
Co se stalo v poslední disciplíně?
Poslední byly sandbagy, ani nevím, kolik vážily, snad 120 kg dle pocitu. Přenesení 2 pytlů na 20 m a přehození přes hrazdu. Říkal jsem si, teď to jen nepodělat. I když byl vidět výkonnostní rozdíl mezi závodníky na předchozích disciplínách, tak u
sandbagů se ztratil, jelikož to bylo spíše o rychlosti. Do poslední chvíle jsem se rozhodoval, zda dát sandbag na rameno, nebo ho přenášet v rukou. Po úvaze, že laťka není zase tak vysoko a na rameno jsem ho zkoušel dát zatím jen asi 5x, jsem se rozhodl, že ho ponesu v rukou. První sandbag jsem odnesl a přehodil v pohodě, u druhého jsem nechtěl ztrácet čas a ani jsem nepřibrzdil. Chybělo mi ho přizvednout cca 10 cm, abych ho přehodil, bohužel, když jsem s ním narazil do hrazdy, celý
Super Yoke, který dělal tu hrazdu, jsem nadzvedl a pytel sjel pod a spadl. V ten moment jsem věděl, že je konec. Ještě jsem se donutil ho přehodit, i když to už nic neovlivnilo, opřel jsem se o
Super Yoke a jen si řekl: "Historie se opakuje." Stejně jako loni, když jsem se sandbagem spadl na zem, jsem
ho letos upustil v posledním momentě závodu. A já se touto, řekněme, technickou chybou, propadl na 2. místo.
Ondřej Havránek - Loading Race
Koukám, že pytle jsou pro tebe prokletá disciplína.
Přesně tak, ale teď mám na čem trénovat u nás ve fitku, tak se to snad zlepší. (smích)
Jak tedy dopadlo finální pořadí?
Ještě byla naděje ve dvoubodovém náskoku, ale tím, že kluci měli celkem vyrovnané časy, jsem ztratil na Jirku 4 body a on se dostal přede mě. Myslím, že kdyby byl
Super Yoke více zatížený, tak jsem jen narazil a sandbag dotlačil, místo toho jsem ho málem převrátil, ale to už nic nezmění. Prostě někdo má smůlu a někdo si vybral štěstí. Zároveň se omlouvám, že nemám žádné informace o Markovi a jeho závodech, při koncentraci na disciplíny jsem neměl čas ho vůbec sledovat. Vím, že skončil 9. ve své kategorii do 80 kg. A taky mu gratuluji…
S tím, jak dlouho mne trápilo zranění, za jakých podmínek jsem letos trénoval, a musel věnovat hodně času i práci (nad rámec pracovní doby),
jsem s průběhem závodu velice spokojen, výsledek ani moc neřeším, spíše mě mrzí to, že jsem určité lidi "zklamal" a nedotáhl to do úspěšnějšího konce.
Závěrem bych chtěl poděkovat samozřejmě rodině, sparingům a Sebastiánu Benešovi za pomoc přímo na závodech. Markovi Tylovi, že letos do toho šel zase. Poděkování patří firmám Kloubus (Primulus Group, s.r.o.),
tato firma se stará o mé klouby, Foractiv Ostrava za podporu v suplementaci. Panu Ing. Michalovi Ožanovi a firmě Ochi Inženýring, s.r.o., za vytvoření prostoru pro rehabilitaci. A nakonec panu Ing. Martinu Pecinovi, MBA, a firmě VAE Controls, s.r.o., za finanční podporu. A hodně bych chtěl poděkovat mladému a nadějnému fyzioterapeutovi Pavlu Černotovi, který se o mě úžasně stará a dává mě dokupy.
Ondro, díky za rozhovor.
Taky, Aleši, měj se.
