21. července 2019 se na Štrbském plese na Slovensku konalo mistrovství Evropy
smíšených párů (strongman a strongwoman), reportáž jsme Vám přinesli zde. Vše proběhlo pod taktovkou Slovenské
asociace silných mužů, kde hlavním pořadatelem byl Pavol Guga a jeho tým spolupracovníků. Na tento závod se vydal i český tým ve složení Tomáš Sikora a Pavla Marková. Jejich pocity ze soutěže a jejich osobní hodnocení přinášíme v tomto článku.
Pavlo, Tomáši, jak to vše začalo?
Pavla: Já o závodu věděla delší dobu a měla jsem také vybraného parťáka
- našeho profesionálního strongmana Jirku Dejmala. Jenže pár dnů před závodem se zranil a nemohl tedy nastoupit. Pomalu už jsem se smířila s tím, že závod nebude. Zhruba týden před závody jsem vše oznámila Pavlovi Chámovi z České
národní federace strongman, pod jejíž záštitou jsme měli jet. Ale Pavel se jen tak nevzdává, rozhodil sítě a sehnal mi do páru Tomáše.
Tomáš: To je pravda, o závodu jsem se dozvěděl ve čtvrtek kolem 22. hodiny. Začal jsem o něm přemýšlet, ale všechno bylo hodně narychlo. Musel jsem se domluvit se svojí snoubenkou, se kterou jsem měl už domluvené jiné plány. A protože nebylo vůbec nic jisté, ještě kolem půlnoci jsem odjel trénink, nemám totiž ve zvyku tréninky vynechávat, když přijedu domů později. Spát jsem šel kolem 4. hodiny ranní a už v pátek v 6 ráno jsme se dohodli, že pojedu závodit. Tímto přítelkyni samozřejmě chci poděkovat, že mě podpořila v mém snu a vzdala se vidiny společného víkendu v můj prospěch.
Během pátku jsme se dohodli s Pavlou na cestě a podrobnostech.
Pavla: Tak tak, pro mě cesta začala v sobotu ve 3 hodiny ráno. Dopravila jsem se vlakem do Brna, kde jsme se sešli s Tomášem, a jeli dál autem. Standardně jsme si vychytali snad všechny kolony a dopravní komplikace na cestě,
takže na závod jsme dorazili asi 30 minut před závodem. Rychlá rozcvička, zatejpovat, rozhýbat a hurá na to. K tomu ještě Tomáš vylosoval všemi nenáviděnou jedničku, takže jsme šli první v pořadí.
Docela hektické. A jak tedy šla první disciplína, Truck Pull?
Tomáš: No, ta moje jednička… Vlastně jsme byli pokusní králíci. (smích)
Auto stálo v dolíku na kanálu a nešlo s ním hnout. Takže pak pořadatelé přeparkovali a hned to bylo o něčem jiném. My nakonec dostali druhou možnost na konci. Disciplína byla o tom, že chlapi kamion táhli na laně a holky tlačily zezadu. Výsledek nebyl žádná sláva, už z prvního pokusu jsem měl nohy totálně odvařené a při druhém pokusu mi podklouzla noha přesně v místě toho
dolíku, takže víc už ani o píď. Čekal jsem to lepší.
Druhá disciplína byl 135kg log pro chlapy a 70kg axle pro holky…
Pavla: Ano, sice jsme šli zase hned na řadu, ale tady to šlo. Podle Tomáše byl log opravdu velký a se širokým úchopem. Tomáš má log rád, a tak dal hezká 4 opakování a umístil se na třetím místě hned za Františkem Pirosem (mistr Slovenska v
Log Liftu a slovenský rekordman, pozn. red.) a Konstantinem Ilyinem. Já pak dala 5 opakování. Jenže to jsem netušila, čeho jsou ostatní holky schopné, zejména Adriana Gemaneu z Rumunska, neskutečných 10 opakování…
Pak na vás čekal Car Deadlift pro chlapy a přetěžký 170kg Axle Deadlift.
Tomáš: Tady mě Pavla poprosila, abych ze sebe vydal všechno, protože má poraněnou kyčel a
měla pocit, že to moc nepůjde. Takže jsem ze sebe vydal vše, po šesti opakováních jsem už fakt viděl hvězdičky a nechtěl riskovat své zranění. Pája nakonec i přes tu kyčel dala 2 opakování…
Zraněná kyčel?
Pavla: Ano, byla jsem s kamarádkou hrát tenis a nějak se blbě hnula. To je tak, když člověk téměř nepočítá s účastí na závodu, a tak jde sportovat i jinak než s
činkami.
Pak jste měli Atlasy. Jak dopadly ty?
Tomáš: Nemám rád Atlasy. (smích) Ale vážně, nemám a ví se to o mně a ani se s tím netajím. My měli 150 kg a holky 80 kg. Já přehodil jednou a podruhé už mi to nešlo. Po sezóně, hlavně až skončí liga, se na to zaměřím a zkusím ty
Atlasy nějak zlomit, abych byl lepší. Je taky fakt, že všichni chlapi, snad kromě Ivana Hryhorovského, měli s kameny problémy. Pavla pak přehodila tu 80kg potvoru, jako by nic nevážila, a hned 10krát.
Mezi holkami skončila třetí.
Poslední disciplína byla jednoručka a přenášení pytlů. Jak to šlo tam?
Pavla: Před touhle disciplínou jsme se domnívali, že jsme tak na čtvrtém nebo pátém místě a že musíme máknout, co to jde. Jenže po dešti, který v průběhu závodu byl, ty pytle zmokly a ztěžkly, takže si nemyslím, že měly avizovaných 60 kg, pocitově jsem táhla metrák, navíc už mi došel i dech. A to jsme měly v dámské části běhat. Prostě jsem to nedala a vždy před cílem mi pytel upadl. Naopak pro Tomáše byla 65kg jednoručka nad hlavu opravdu lehká, tam by klidně mohlo být víc.
Nakonec jste skončili na šestém místě, jaké pocity z toho máte? Jak dopadl závod vašima očima?
Tomáš: Pořadatelé udělali skvělý závod v krásném prostředí Tater, výsledek není moc lichotivý, na druhou stranu letos závodím svou první sezónu mezi amatéry, takže pro mě jsou důležité nabrané zkušenosti. Ty, doufám, zúročím v dalších závodech. Velký dík patří taky Pavle, bojovala s vervou.
Pavla: Jojo, jak říkal Tomáš, závod byl perfektní, velký dík pořadatelům a Tomášovi. Bohužel příprava a cesta byly dost hektické. Sice jsem výsledek obrečela, ale dneska už to zase vidím jinak. Poznala jsem
evropskou špičku a všechny ty holky mě doslova dostaly. Holt občas musí člověk prohrát, aby mohl následně vyhrávat. Ale i cesta domů byla opět velmi zajímavá. Byla jsem tak unavená, že jsem v Brně nastoupila na vlak směrem na Vídeň místo na Prahu a měla jsem co dělat, abych vyskočila z téměř rozjíždějícího se vlaku.
(smích)
Tomáš Sikora - Log Lift
Pavla Marková - Axle Deadlift
Tomáš Sikora - Car Deadlift
Pavla Marková - Atlas Stones
Foto, video:
Tomáš Sikora, Pavla Marková
Víte, že...
