Poměrně nedávno se naše nejlepší strongwoman závodnice Martina Dostálová zúčastnila
amatérských závodů při Arnold Sports Festivalu South America v brazilském Sao
Paulu, kde vybojovala skvělé první místo. Proto si myslím, že je ta správná chvíle Vám tuto sportovkyni představit.
S Martinou jsem si sedla po našem společném tréninku v jejím novém domovském gymu S&B Fitness a vyzpovídala ji.
Vyhrála jsi nedávno "Arnolda" v Brazílii. Jaké byly disciplíny a jak tyto závody hodnotíš?
Musím říci, že závody byly fajn, zrovna pro mě poměrně lehké z důvodu odlišného konceptu přímo těchto závodů. Každá disciplína byla s lehčí váhou, ale na minutu, tzn. nic nebylo na maximální zvednutou váhu. Závodili jsem ve dvou dnech, v pátek a v neděli. V pátek probíhal mrtvý tah, přenášení ohrady na vzdálenost a jako třetí disciplína mělo být přenášení pytlů. Bohužel
se většina pytlů rozbila již při rozcvičování, takže nakonec z pytlů bylo běhání s yokem. Na mrtvý tah se 150 kg jsem během minuty zvládla udělat 18 opakování, s ohradou se prostě běhalo minutu tam a zpět. Yoke vlastně ani nevím, kolik měl kilo (smích), a s ním jsme také běhali minutu tam a zpátky.
(Už po prvním dnu Martina suverénně držela první místo, pozn. red.) V neděli byl 80kg
Atlas na počet opakování, kdy bylo základem dostat ho na rameno, a dřep se 150 kg, taktéž na maximální počet opakování za minutu. Dřep byl ovšem spíš jako dosed, protože každý závodník měl jinak nastavenou hloubku. Například závodníci, kteří byli v kategorii s kluky ("Ohromný drakobijec" a Pavel Hachle), měli rozsah pohybu přibližně 10 cm.
(smích)
Martina Dostálová společně se světovými profi strongmany - Mikhail Shivlyakov (vlevo) a Oleksii Novikov (vpravo)
Jaké další závody máš v nejbližší době v plánu?
Pokud vše půjde, jak má, a vyjdou finance, tak bych ráda v polovině května letěla do afrického Johannesburgu na "Arnolda", kam se vracím velmi ráda. Závod má totiž příjemnou atmosféru a závodníci si navzájem fandí. V červnu poté plánuji pražskou Deadlift Challenge, kde budu opět jako v minulém roce zařazená v Monster
League, a jsem velmi zvědavá, koho proti nám David Lupač letos postaví jako soupeře. Co bude dál, se uvidí v průběhu roku.
Jak vypadají tvé tréninky v přípravě na závody, jak jsou dlouhé a jak moc náročné?
Poslední rok byl pro mne celkem náročný, takže jsem ani moc nerozlišovala, zda jsem v přípravě na konkrétní závod, nebo ne, nebyl na to příliš čas. Každopádně jsem základní cviky jezdila silově, zaměřila jsem
se hodně i na kondici a před závody jsem se alespoň párkrát snažila osahat si disciplíny. Teď po změně domácího gymu už to bude lepší.
Na trénink samotný mám většinou vyhrazené dvě hodiny, ale často je z těchto dvou hodin jen jedna, když se například ozve nějaký akutní klient na fyzioterapii a podobně. Náročnost tréninků nejsem sama asi úplně schopná posoudit, protože kolikrát mi přijde, že sama sebe zbytečně šetřím. (smích)
Jak dlouho už se věnuješ posilování a trénování?
Už je tomu 18 let.
Co tě vlastně přivedlo k silovým sportům a konkrétně ke strongwoman, ale i k silovému trojboji?
Už když jsem před těmi 18 lety začala chodit do posilovny, bavilo mě zvedat víc a víc, posouvat své vlastní hranice a zároveň sledovat, co vše tělo dokáže. Jen jsem neměla soutěžní ambice. K závodům mě před 3 lety přivedl Jirka Tkadlčík, který se mě několikrát ptal, jestli nechci jet s nimi na závody, ale já nikdy nechtěla. Potom za mnou ale jednoho dne přišel s tím, že mě přihlásil na závody, tak jsem jela, a tím to vše vlastně začalo.
Já osobně si tě pamatuji z mých prvních závodů v mrtvém tahu v roce 2016 ve Varnsdorfu, byly to také tvé první závody?
Ano, byly to mé první závody a ráda na ně vzpomínám. To léto bylo obrovské vedro, v hale se nedalo dýchat, všichni se potili a klouzala jim činka z ruky, ale bylo to bezva. Nikdo mě tenkrát neznal a nic ode mě neočekával a vlastně ani já sama nevěděla, co mám očekávat. (smích)
(Martina tehdejší závody v kategorii ženy amatérky vyhrála s výkonem 222,5 kg,
pozn. red.)
Pověz mně a našim čtenářům, jakým způsobem se lze stát
profi strongwoman.
To vlastně sama ani pořádně nevím. (smích) Základem je ale určitě jezdit na světové závody, v ideálním případě se umístit na stupních vítězů a být vidět. A potom doufat, že přijde pozvání na závod, kde se na stupních vítězů berou profi
karty. Já už toto pozvání dostala, ale bohužel jsem dala v té chvíli přednost
"Arnoldu" v Austrálii, který nakonec nedopadl, přestože jsme měli vše zařízené a zaplacené.
Z vlastní zkušenosti vím, že jsi velmi šikovná fyzioterapeutka. Co tě přivedlo k této práci?
Když jsem byla ještě dítě, moje dětská lékařka mi řekla, že pro mě bude ideální vybrat si obor, kde budu pracovat s lidmi. Tehdy jsem se tomu vysmála a následně za pár let šla studovat ekonomii, která mi absolutně nic neříkala. Když jsem se postupem času začala více a více věnovat posilování, tak mě velmi bavilo zkoumat a pozorovat, co vše lidské tělo dokáže, jaké má schopnosti a zároveň limity. To vše nejen v tréninkové rovině, ale i z hlediska anatomie, například jak spolu až zdánlivě nesourodé problémy souvisí víc, než bychom si mysleli. Takže jsem nechala ekonomii a šla studovat na pražské FTVS fyzioterapii.
Jaké jsou tvé další záliby mimo posilovnu?
Mohu s klidem říci, že má práce je mou zálibou. A pak také zvířata. Mám doma 5 psů. Beru si většinou psy týrané nebo ty, kteří by dopadli špatně, jako je například náš nejmladší, který má operované 3 klouby a idiopatickou epilepsii.
Je možnost si s tebou domluvit trénink nebo i dlouhodobější spolupráci v rámci tréninku?
Určitě to možné je. Dělám i on-line coaching, se kterým mám skvělé výsledky. Spousta trenérů tuto formu vedení kritizuje a je nutné říci, že určitě není vhodná pro začátečníky. Je spíše pro lidi, kteří nepotřebují mít trenéra každý trénink u sebe. Na každý den mají potom ode mě napsaný trénink a kdykoliv se dle potřeby mohou na cokoliv zeptat.
Na závěr se tě ještě zeptám, zdali chceš někomu prostřednictvím našeho rozhovoru poděkovat.
Ano, ráda bych poděkovala Zdeňkovi Weigovi z CrossFit Praha za pomoc s tréninky,
"Ohromnému drakobijci", on ví (smích) a mému Lukášovi, protože to se mnou není vždy jednoduché.
