V době vánočních svátků, kdy většina lidí usedá k plnému stolu a od něj se odvalí ke gauči a míse s cukrovím, jsem si odskočil vyzpovídat našeho druhého nejdéle závodícího strongmana Radka Patáka.
Dali jsme si sraz kde jinde než v chrudimském fitness centru, kde, jak Radek říká, téměř bydlí. Od pohledu obr, duší ovšem pohodář a velice vstřícný a milý pán. Radek se stačil najíst, napít a ještě jsme společně potrápili záda, zavtipkovali a hlavně si dlouho povídali a probrali snad vše zajímavé ohledně jeho kariéry a života.
Druhý nejdéle závodící profesionální strongman. Můžeš, Radku, popsat svojí dosavadní kariéru?
Ano, máš pravdu. Moje první závody byly v listopadu 2005 na posledním kole ČSPS v Brně. Na závody jsem šel absolutně bez přípravy. Prostě kluk z posilovny. Zajímavé je, jak jsem se k tomuto sportu vůbec dostal. Jednoho dne jsem zahlédl závody na
Eurosportu, kde v té době závodili borci jako Mariusz Pudzianowski, Svend Karlsen, Magnus Samuelsson a další machři.
Každý závod jsem si dokonce nahrával. (smích) To byl rok 2003 - 2004. U nás bylo tenkrát asi jediné médium, kde se dalo něco dočíst o strongman sportu, a to Muscle & Fitness. Tam jsem narazil na Jirku Žaloudka, našeho nejdéle závodícího profíka, a zjistil jsem, že bydlí asi 30 km ode mě. Ale jak ho zkontaktovat? Facebook a jiné sociální sítě nebyly, ani žádný kontakt jsem nikde na něj nenašel, ale poštěstilo se a podařilo se mi zjistit e-mail na jeho manželku.
Tehdy jsem doufal, že je to jeho manželka, a napsal jsem jí o kontakt na Jirku.
(smích) Vše se zdařilo a Jirka mě pozval k sobě, abych se podíval na nářadí, co se používá na závodech. Tenkrát, abych nebyl za úplného blbce, jsem vše
zkoumal na YouTube, učil se techniku, jak se co zvedá, co a jak se přesně jmenuje atd. Asi za měsíc mi zazvonil telefon a tam Georgis Patenidis, tehdejší prezident české asociace, že dostal kontakt od Jirky Žaloudka, a jestli bych nechtěl zkusit závody v Brně. A tak to vše začalo. Tímto děkuji Jirkovi Žaloudkovi! Co se týče závodů samotných, tak těch mám za sebou cca kolem 60. Tenkrát se to nedělilo na amatérskou a profesionální část. Prostě jen STRONGMAN.
Trénuješ 20 let, máš nějakou specialitu, co do tréninku zařazuješ?
Ani mi nepřipomínej, to už jsem asi starý železo, co? (smích) Jestli mám nějakou vychytávku, co se týče tréninků, to asi úplně ne. Ale bez pravidelného tréninku a neustálé snahy se někam posunout to nepůjde. Já
trénuji celý život s těžkými váhami, dá se říct, že nikdy nemám lehký trénink, je lehčí, ale ne lehký... Neříkám, že je to dobře, ale mám to tak prostě nastavené v hlavě. Co se týče třeba jídla, dříve jsem musel jíst každé 2 hodiny, vše jsem si hlídal a byl naštvaný, když jsem se nenajedl v pravidelný čas. Postupem času a věku jsem přišel na to, že je to vlastně skoro jedno, jestli jím po 2, nebo až za 4 hodiny. Výkon je stejný. Vlastně jednu fintu mám, vousy, nechte si narůst vousy, v nich je síla.
(smích) Holky, Vy nemusíte. (smích)
Můžeš popsat svůj trénink? Trénuješ klasicky ve fitku, ale jak je to se strongman disciplínami?
Můj trénink je v současné době převážně v posilovně. Mám ještě vybavení pro strongman disciplíny, kam chodím 1 - 2x týdně, a 3x týdně posilovna. Týdně mám ty 4 silové tréninky. Někdy i to je dost na regeneraci. Plus nějaké kardio jako svižné procházky se psem. Držím se základů a nastavené to mám tak, že chci udělat s co možná největší váhou co nejrychleji co nejvíc opakování. Tohle mi sedí. Nejsem kulturista ani fitnessák, jedu na výkon. Snažím se potrénovat alespoň 2 disciplíny za trénink.
Jsi obrovský, jak se to tak stane?
Na tohle mám jedinou odpověď - genetiku neočůráš. (smích) Pak samozřejmě spousty jídla, spousty času na trénincích. Za 20 let jsem nabral cca 80 kg váhy. V sezóně jsem měl nejvíc na výšku 190 cm zhruba 160 kg, jinak se mi váha pohybuje kolem 152 - 160 kg.
Posledních pár sezón tě trápilo zdraví, jak to vypadá teď?
Zranění a různé bolístky mě trápí celý sportovní život. V 16 letech už
první operace kolene a v průběhu let další dvě toho samého kolene k tomu. No a
to koleno je prostě největší problém do dneška. Čeká mě čtvrtá operace. Jinak trpím na časté záněty chronického rázu, jícen, bicepsové
úpony atd. To je největší svinstvo, utržený, natržený sval či úpon se zahojí,
ale chronický zánět, to je svinstvo.
Chápu, že se uvidí, jak se to zdravotně vyvrbí, ale pojedeš celou příští sezónu?
Přesně jak říkáš, operace ukáže, co dál... Teď mám to koleno v hrozném stavu,
takže uvidíme, co potom. Ale načasování je plánováno tak, abych na začátek sezóny byl připraven, ale samozřejmě to záleží na tom, jak bude probíhat rekonvalescence a vše okolo.
Plánuješ i zahraniční závody? Případně kde?
Někde vzadu v hlavě to mám, že bych si chtěl zazávodit venku, třeba Slovensko,
to je kousek a mají výborné podmínky pro hosty. Ale tohle vzhledem k situaci
zatím neřeším.
A kromě Slovenska, chtěl bys zkusit ještě něco?
Ve Španělsku je krásně. (smích)
Španělsko, to ve mně evokuje Arnold Classic Europe, bylo by fajn tě tam vidět vedle těch největších hvězd.
Hezké by to bylo. Ale když se rozhodnu jet, musím být schopný alespoň držet krok. To momentálně
bohužel nejde. Ale trefil jsi to správně, Aleši. Přesně tam jsem předchozí odpovědí mířil.
Na EVLS Prague Pro 2018 jsi závodil na MČR ve zdvihu klády, pokoříš současný rekord na příštích závodech?
Popravdě mi na tom rekordu záleželo, na tréninku jsem několikrát zatlačil 180 kg. Bohužel trénink a závody je úplně něco jiného, to mi potvrdí asi každý závodník. Každý log je trošku jiný a je pravda, že ten na MČR byl snad pro mě nejhorší, jaký mohl být. Podle ohlasů mi nechybělo moc do nového rekordu 182 kg, bohužel se nezdařilo. Naštvaný můžu být ovšem jen sám na sebe, vím, že na tuhle váhu prostě mám. Takže motivace tam je pořád a příště pomůže i trochu toho štěstí nejen ve výběru klády.
Dceru i syna vedeš ke sportu, popíšeš, co za sport dělají a jak při tom pomáháš?
Mám téměř čtrnáctiletou dceru Nikolku a devítiletého syna Péťu. Nikča dělá od 6 let atletiku a Péťa od 6 let fotbal. Nikča projevila zájem o posilovnu někdy loni na podzim a začala se mnou chodit trénovat. Nejdřív 1 - 2x do týdne a teď už chodí pravidelně 3x týdně. A musím prozradit, že snad něco síly a talentu podědila.
(smích) Opravdu jí to jde, a hlavně snad baví. Jedeme pořád jen základní cviky a nezabýváme se žádnými doplňky a věcmi okolo. Je srandovní, nebo možná k pláči, když vidíte
dvacetiletého mladíka, který už chodí cvičit třeba 2 roky, na lavici tlačí 15kg jednoručky a vedle tlačí
třináctiletá slečna 20kg jednoručky. Co se týče juniora, tak to je momentálně zapálený fotbalista, takže trávíme 4 dny v týdnu na fotbale, kde jsem v pozici asistenta trenéra U10. Je parádní sledovat u kluků ty pokroky a být přímo u toho. I když je to někdy hodně náročné vše stihnout a zvládat. Ale jsem rád,
že obě moje děti sportují.
Radku, je někdo, komu bys chtěl poděkovat?
Předně bych chtěl vyzdvihnout mého hlavního sponzora a kamaráda Ladislava Kozla a jeho firmu Danotix Plus s.r.o., který mi obrovsky pomáhá, a já se můžu plně soustředit na trénink! Dále jsme navázali spolupráci s novou značkou oblečení Old Iron. Kluci mají báječnou myšlenku a vizi, mrkněte na stránky a podpořte je. Musím poděkovat i kamarádovi Pavlovi Novákovi a fitness centru Chrudim, kde se už 13 let
připravuji a trénuji. Mám tam veškerý komfort i část vybavení. V neposlední řadě díky i Toro
Gym teamu za propagaci mojí osoby. Díky i tobě, Aleši, za rozhovor, Ronnie.cz za to, že propagují tento sport a silový sport obecně. A speciální díky patří ještě jednou Jirkovi Žaloudkovi za to, že mi otevřel dveře do světa strongman.
Radku, děkuji za rozhovor, rád tě kdykoliv zase rád navštívím a zopakujeme trénink a probereme další zajímavá témata, doufám, že se tě bude držet zdraví, a hlavně síla.
Víte, že...
