[Text: Ondřej Havránek] Dne 3. listopadu 2018 jsme se já, Ondřej Havránek (kategorie
do 105 kg), a Marek Tyl (kategorie do 80 kg) zúčastnili závodů Strongman European Championship 2018, kter
é probíhaly v Severním Irsku v Lisburnu
pod záštitou federace Official Strongman.
Soutěž pro nás oba byla víceméně výzvou, kdy jsme se jen ze srandy zkusili nominovat a sehnat sponzory. To se nám nakonec povedlo, takže se rozeběhl kolotoč
dvoufázových tréninků a najednou jsme se ve čtvrtek 1. listopadu ocitli na letišti v Krakově.
Před odletem jsme oba měli problém s tělesnou hmotností, moje se pohybovala mezi 110 až 112 kg a Markova mezi 86 a 88 kg,
takže jsme pár dní před odletem začali odvodňovat. Ve čtvrtek na hotelu jsem já měl už jen
104 kg, ale Marek ještě bojoval s 81 kg. Ráno jsme se vzbudili a vyrazili na vážení, které začalo bohužel až o hodinu později. Mně váha spadla ráno až na 102 kg, takže jsem to přepálil, a tak jsem se v klidu najedl a napil a na váze jsem měl oblečený a v botách pouze 103,5 kg. Marek se přes noc odvodnil úspěšně, ale radši před vážením ani nepil.
Nakonec se mu váhu podařilo stáhnout až na 78,9 kg.
Po vážení jsme ihned do sebe nalili každý cca 2 litry vody a zašli si na pořádný
oběd. Následoval nákup sladkostí, jídla, pití a cesta do apartmánu. Pak už jsme
jen odpočívali, jedli a pili. Paní domácí nám zajistila na ráno taxík, protože v
dané lokalitě jel v sobotu autobus jen dvakrát a v neděli dokonce vůbec.
Ráno jsme se vzbudili a vyrazili na závodiště do areálu Leisureplex, což je místní aquapark, posilovna a víceúčelová hala. Organizačně to bylo docela zajímavé. Irský přízvuk, to rozumíš každé
páté slovo, a když se zeptáš Angličana, řekne, že mu nerozuměl. Kombinace aparatury a moderátorova přízvuku byla vražedná a vždy jsme se museli doptávat hlavně na moje jméno,
protože Havránek mu opravdu nešlo vyslovit a na to, jak se vyslovuji, se zeptal až před poslední disciplínou.
Disciplíny byly vymyšlené komplexně, ale samotná organizace byla zvláštní, nebyla možnost vidět své výsledky a už vůbec ne průběžná pořadí, o tom nás občas informoval moderátor, tomu ale nešlo rozumět.
Samotný závod ale probíhal docela svižně, teď už ale k samotným disciplínám.
Začínalo se nošením ohrady, tuto disciplínu jsme trénovali snad nejvíce, samozřejmě hlavně úchop. Nakonec se ohrada proti propozicím šla jen rovně na 25 m, když původně měla být 15 m, otočka a dalších 15 m. Z nás dvou začínal Marek s
230kg ohradou, už dle tréninku šlo vidět, že u obou nebude problém ohradu odnést, ale udržet ji,
což se bohužel projevilo i na závodech. Marek ohradu donesl - s několika položeními, ale donesl ji do cíle. Po několika kolech jsem nastoupil k 300kg ohradě já s obavami, že ji nedonesu, a to se taky potvrdilo. Ohrada byla pro běh lehoučká, ale kombinace tlustých madel bez vroubkování a hrubého nátěru barvou byla kritická a moje několikrát zraněná levá ruka to neudržela. Ohradu jsem tedy pár metrů před cílem vzdal a propadl se snad až na konec žebříčku.
Další disciplínou byl Car Deadlift, takže jsme se nasoukali do dresů a šli se rozcvičovat. Bohužel jsme zase nepochytili, co a jak bude probíhat organizačně. Během cesty do rozcvičovny jsme potkali
čtyři Čechy, kteří nás přijeli podpořit. Byli to Štěpán a jeho známí, kteří se to dověděli z mého
Instagramu a neváhali nás dojet podpořit. V klidu jsme se rozcvičili a kupodivu potkali další
dva Čechy, kteří nás taky přijeli podpořit. Zde lze vidět, jak je svět malý, protože Katka i Vojta byli mí spolužáci ze střední školy. Nakonec ještě přijel i Markův kamarád Lukáš s kamarádkou,
takže před Car Deadliftem už jsme měli skupinu osmi Čechů, kteří nás podporovali, a tímto bychom jim chtěli velice poděkovat. Já zůstal v rozcvičovně s Katkou a Vojtou a povídali
jsme si a Marek šel hlídat, kdy bude nastupovat, protože jsme měli logicky zato, že bude startovat dříve než já. To se ukázalo jako velký omyl, když se najednou na chodbě ozval Markův šílený řev:
"Havránek, Havránek nastupuješ!" Takže nastal asi stometrový překážkový sprint v dresu na závodiště, kde jsem myslel, že po tom běhu už nic nezvednu. Naštěstí se mi podařilo nasekat 14 opakování a to stačilo, myslím, že na
druhé dělené místo. Toto mě velice mrzelo, protože první místo bylo jen 17 opakování a určitě bych to bez běhu zvládl, protože mi to připadalo jako nejlehčí
Car Deadlift v životě. Následovalo tedy čekání, kdy nastoupí Marek. To už jsme si pěkně ohlídali a Marek dokonce nastupoval několikrát, když ještě neměl nastoupit. Marek nastoupil sice na
Bike Deadlift, ale přihodili mu tam cca 90 - 100 kg, takže žádná sranda. Marek se nezalekl a předvedl krásných 10 opakování a šlo vidět, že do toho dal vše, když se pak nemohl zvednout.
Následoval Forward Hold. Marek dle propozic měl mít 18kg meč a já 25kg sekyru. Nakonec zase došlo ke změně a drželi jsme oba stejnou sekyru. Mně se podařil druhý nejlepší čas
kolem 50 vteřin a Marek měl kolem 30 vteřin. Tato disciplína nebyla divácky moc zajímavá.
Po držení sekery jsme nastupovali na Viking Press. Já osobně jsem tak hrozný Viking nezažil, byl strašně
"měkký", létal do všech směrů a po naložení kotoučů se choval i jako pružina. Marek měl bohužel ještě problém s výškou, a tak se 110 kg na madlech (na trnech bylo více, údajně to měli přepočteno) předvedl 2 opakování, což nebylo málo, protože hodně závodníků nedalo žádné, nebo jedno. Poté jsem nastoupil já na 140kg
Viking. Po posledních trénincích ramen, které moc nešly, jsem měl obavy. Nakonec se povedlo 9 opakování, což byl
druhý nejlepší výsledek, nejvíc bylo 11.
Poslední disciplinou bylo nošení sandbagů, v podstatě ani nevíme, kolik jsme nosili. Dle propozic měl mít Mára 60, 90, 90 kg a já 90, 110, 110 kg. Jednalo se o přenesení
tří pytlů s pískem na 7,5 m a přehození přes hrazdu, následné oběhnutí hrazdy, přenesení a vyložení pytlů na platformu. Marek předvedl pěkný výkon, kdy vedl proti svému soupeři o jeden celý pytel. Vedení si i přes křeče v celých nohách a problém s vyložením posledního pytle udržel a svého protivníka porazil. Poté jsem nastoupil já na boj o bednu, v rychlosti jsem přehodil
dva pytle bez problémů a získal drobný náskok. Třetí pytel mi bohužel vyklouznul a začal
jsem s ním zápasit. Myslel jsem si, že už ho mám pod kontrolou, rozeběhl jsem se a hodil pěknou držku na břicho. V ten moment jsem měl chuť se na vše vys*at, ale Marek mě podržel svým hecováním. Soupeři nakonec vypadnul poslední pytel před platformou, oba jsme na ni poslední pytel vykládali s obtížemi. Bohužel pro něj jsem já zvedl ruce jako první a tím ho porazil.
Nakonec to dopadlo tak, že já ukořistil 3. místo v kategorii do 105 kg a Marek skončil na 7. místě v kategorii
do 80 kg. Marek mne mile překvapil, jak celý závod a vše kolem zvládl. Byl to jeho první větší zahraniční závod a předvedl skvělý výkon. Já můžu jen kritizovat své vlastní chyby a poučit se z nich do budoucna, protože natrénováno bylo na víc. V konečném důsledku jsem rád, že jsme do toho s Markem šli, a těším se, co vymyslíme na příští rok, tak se nechte překvapit. Závěrem bychom chtěli ještě poděkovat sponzorům, kamarádům a rodině za podporu.
Ondřej Havránek a Marek Tyl na Strongman European Championship 2018