Reklama:

Ohlédnutí Pavla Zadražila za Tatranským silákem 2018

Ronnie.cz > Powerlifting > Strongman

[Text: Pavel Zadražil] Asi měsíc zpět mi volal slovenský závodník a organizátor závodu Peter Rekenei a nabídl mi, jestli chci 27. srpna závodit na letošním ročníku Tatranského siláka v Popradu. Mojí odpovědi předcházely myšlenky na to, že Peter je výborný organizátor a závodník, na Slovensku je krásně, jsou tam moc vstřícní lidé a dva roky jsem tam nezávodil. Takže jsem byl moc rád za pozvání a řekl ano.

Měl závodit i Čestmír Šíma, ale nakonec se rozhodl pro odpočinek a jel jsem jen já s mou psychickou podporou, manželkou Martinou. Zkrátím povídání o dlouhé páteční cestě do Popradu, ale musím podotknout, že ubytování a komfort, co nám Peter připravil, byly parádní. Za ně díky hned v úvodu.

Minulou sobotu dopoledne jsme se vypravili na místo konání závodu, které bylo asi 5 minut jízdy autem. Když jsme přijeli na místo a já viděl konkurenci, nebylo mi moc dobře, jelikož jsem věděl jen o polovině startovního pole. Přesně v pravé poledne byl závod zahájen tamním primátorem.

Log Lift

Začínalo se zdvihem klády na maximum s tím, že byly čtyři pokusy. První pokus a základ pro všechny byl 133 kg. Jelikož kláda byla o dost širší, než jsem zvyklý, špatně se mi přemisťovala a stálo mě to celkem dost sil, ale dostal jsem se na váhu 148 kg a tu jsem vystřelil nad hlavu s přehledem, jako bych ani nebyl po operaci ramene. :-) U následného pokusu na 153 kg jsem se ale zasekl, začal jsem s kládou na hrudi moc přemýšlet a bylo hotovo, takže zapsáno 148 kg. Disciplínu vyhrál Fero Piros, který naprosto s přehledem a čistým tlakem dal 178 kg.

Přitahování aut

Po kulturní vložce nás čekalo přitahování čtyř automobilů vsedě. Někdo si může myslet, že jsme zvyklí přitahovat kamióny nebo autobus, ale tři osobáky a dodávka do kopečka na 15 m byly docela makačka. Celkem jsem se té disciplíny bál, ale podařilo se mi ukořistit 4. místo a cenné body.

Medley

Kombinace 500kg pneumatiky na čtyři otočky, doběhnout ke 140kg kouli, naložit ji na 200kg saně a odtáhnout asi 15 m do kopce. Kdo mě zná, tak ví, že pneumatika mi sedí, a tady se mi také podařila. Dával jsem ji snad jako jediný "na nakopnutí." Naložit kouli na saně ještě šlo, ale 340 kg táhnout do kopečka mi moc "nechutnalo", obzvlášť když jsem to šel před týdnem v Mostě, kde jsem si sáhl opravdu hodně do hloubky svých sil. Takže toto mě trochu přibrzdilo, o 8 desetin mě předběhl Rafal Kobylarz a já bral druhé místo.

Super Yoke

Moje asi nejméně oblíbená disciplína přišla na řadu jako čtvrtá. Konstrukce se dvěma sedačkami z lanovky a na každé straně ještě dvě hostesky. Prý měla váha být něco kolem 400 kg, ale podle mě to bylo o trochu víc. Cesta z kopce a do kopce, celkem to bylo asi 30 metrů. Když jsem viděl, jak borci přede mnou měli co dělat, aby to vůbec odlepili od země, nechtělo se mi do toho. Nakonec se zadařilo a já byl jeden ze čtyř, kteří donesli Super Yoke v limitu až do cíle - pro mě krásné 4. místo.

Buss Pull

Jako poslední se do kopce na 15 metrů měl tahat autobus o hmotnosti asi 16 tun. Aby ale všichni viděli, že i velcí chlapi při takhle náročném závodě mají srdce na svém místě a chtějí také bavit lidi, organizátor Peter Rekenei oznámil, že všechny děti, které se chtějí povozit, mohou do autobusu. Sice to pro nás bylo horší, ale jestli 16 tun, nebo 16,5 tuny, bylo téměř každému jedno, hlavně že se to líbilo dětem. Tady dominoval Peťo Rekenei, který autobus táhnul takovou rychlostí, že jsem to snad ani nechápal. O něco pomaleji do cíle doputoval Voloďa Cyfra a dál už nikdo z nás nestihl časový limit. Přesto jsem si došel pro 3. místo, jelikož jsem autobus dotáhl ze zbytku startovního pole nejdále.

Sečteno, podtrženo a já si odvážel krásné 2. místo ze závodu, který byl náročný, s velkou konkurencí a disciplínami, které mi ne všechny seděly, ale i tak jsem jel závodit. Bronz vybojoval Voloďa Cyfra z Ukrajiny, vítězství putovalo do Polska a vezl ho Rafal Kobylarz.

Shrnutí tohoto všeho. Organizace parádní, atmosféra nejen z řad diváků, ale i mezi závodníky byla naprosto super, vstřícnost a kolegialita mezi všemi mi připomínala léta, kdy jsem ještě závodil za amatéry a všichni jsme si to vzájemně přáli. Proto na Slovensku budu vždy rád závodit.

Chtěl bych poděkovat Peťovi Rekeneiovi za pozvání a komfort, Braňovi Golierovi a Majce Golierové za ukázkové rozhodcování a zapisování, divákům za hojnou účast, všem závodníkům za parádní a vyrovnaný závod, společnosti IsoLine a produktu Escalate za materiální podporu a největší dík patří mé ženě Martině, a to hlavně za psychickou podporu. Takže všem moc děkuji!



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 104 sekundami?



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2018 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2018 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra