[Text: Veronika Rulíková]
25. srpna 2018 jsem se společně s Martinou Dostálovou zúčastnila Strongman Open Challenge v ukrajinském Ivano-Frankivsku. Po domluvě s pořadatelem soutěže jsme se dohodli, že na Ukrajinu se dopravíme letecky, což se posléze ukázalo jako nepříliš šťastný nápad.
Vyrazily jsme v pátek, kdy jsme z letiště v Praze doletěly do Varšavy a z ní následně do Lvova. Ukrajinský Lvov je vzdálený od Ivano-Frankivsku přibližně 120 km. Na letišti nás přivítal usměvavý pán, který nás naložil do taxíku, odvezl na autobusové nádraží, koupil lístky a posadil nás do autobusu. Menší autobus, přibližně pro 30 lidí, stáří vozu odhaduji tak kolem věku mého dědy. Cesta, tedy těch 120 km, trvala 3 hodiny. Zato jsme ale měly možnost nadýchat se atmosféry cestování v této zemi.
V sobotu se poté konala samotná soutěž. Byla koncipována jako soutěž týmů, tudíž byly vytvořeny dva, ukrajinský a evropský. Vždy tři ženy a tři muži. V evropském týmu byli Marian Dimitrov a Simeon Pavlov z Bulharska, Chabuka Chigladze z Gruzie, Martina Dostálová
a Veronika Rulíková (já) z Česka a Adriana Geamanu z Rumunska.
Soutěžilo se v následujících disciplínách. Deadlift s 400 kg pro ženy a 700 kg pro muže ve třech,
Log Lift 150 kg a 300 kg ve třech, Farmer's Walk 2x 70 kg
a 2x 130 kg na 40 metrů štafeta, Dumbbell 40 kg a 90 kg na 3 minuty a my ženy jsme všechny tři společně táhly kamión na popruhu a muži ho naopak následně společně
přitahovali "arm over arm". Závod to byl velmi zajímavý a přinesl spoustu nových zkušeností. Například tu, že z 23 nebo 24 opakování pro soupeřky se nakonec může
kdovíjak vyklubat i 25 opakování.
Deadlift
První zásadní otázkou při této disciplíně bylo, v jakém rozestavení budeme stát u činky. Trenér naší rumunské spoluzávodnice nám neustále tvrdil, že musíme být seřazené podle výšky, tudíž Martina uprostřed. Já ovšem tvrdila, že podle toho, kolik zvedáme, což je logické. Až když bylo na čince naloženo 300 kg a pro mě to bylo znatelně těžké, pan trenér usoudil, že opravdu já bych měla být uprostřed. Poté už to bylo mnohem lepší a povedlo se nám během minuty 12 opakování.
Log Lift
Při Log Liftu už bylo postavení jasné a stejné jako při mrtvole. Domluvily jsme se na povelech, a přestože naše rumunská spoluzávodnice nešla na tři, ale na dva povely, povedlo se během minuty 10 opakování.
Farmer's Walk
Kufry byly 70 kg těžké a šly jsme štafetově každá 40 metrů. Martina s Adrianou vytvořily opravdu velký náskok, bohužel já ho jako poslední v řade stáhla, jelikož kufry pro mě nebyly ani tak těžké jako náročné na chůzi.
Dumbbell
Následoval výraz se 40kg jednoručkou, kdy jsme se během 3 minut mohly libovolně střídat, a povedlo se 24 opakování.
Truck Pull
Jako poslední jsme všechny tři tahaly kamión. Musím říci, že nejhorší bylo udržet se ve své dráze a neplést se pod nohy holkám. Tuto disciplínu jsme o vteřinku vyhráli.
Je to prostě jiné a náročnější, když musíte ve třech zkoordinovat pohyby. Proto byl u soupeřek velmi znát fakt, že se znají, jsou sehrané a mají osahané závodní vybavení, což je mnohdy polovina úspěchu. Nakonec jsme tedy skončili na druhém místě.
Z Ivano-Frankivsku jsme odjížděly taktéž autobusem v poledne místního času. Autobus plný, téměř všechna okénka zavřená a vyrazili jsme na tříhodinovou cestu do Lvova. Nutno podotknout, že tato cesta byla mnohem výživnější. Ukrajinské silnice, pokud nejde o větší město, jsou vcelku tankodrom. A pokud by se to mělo srovnat s naší zlatou českou D1, tak to se ani nedá, ta je oproti těmto cestám jako silnice v Německu. Není se tedy čemu divit, že během cesty to jeden mladší hoch nevydržel a vyzvracel se na zadní schody autobusu. Ovšem řidič nezastavil a my další
tři čtvrtě hodiny pokračovali v cestě se zvratky v autobuse. K tomu se přidala následně zácpa na silnici a zmíněných 120 km jsme zvládli za krásných 3,5 hodiny. Konečně jsme dorazili na letiště a zdálo se být už vše v pořádku. Ovšem začalo pršet. A pršelo asi hodně. Náš let byl posunut o hodinu a my
začaly být nervózní, zdali stihneme přestup ve Varšavě. Ten jsme samozřejmě
nestihly a čekala nás báječná noc na letišti a nejbližší let do Prahy v pondělí v 8 ráno. Naštěstí nám letecká společnost, se kterou jsme letěly, jako náhradu za zmeškaný let dala poukázky na noc do hotelu. V pondělí ráno jsme nakonec
odletěly už bez potíží do Prahy.
Nakonec bychom rády poděkovaly firmě Uncle Sam, která nám na závod poskytla
reprezentační trika.
